*Kate - základna SHIELD*

Přihlížející agenti přisunuli další tři židle, jakoby se právě neodehrála krvavá bitva o poslední kus. Celkově tak zahladili mé vítězství. „Proč jste nahatí?" zeptal se udiveně Tony a moc se mu nelíbilo, že to musí říkat zrovna mně a Stevovi. Tak trochu jsem spoléhala, že šupiny neprohlédne.

„Malá nehoda," odmávla jsem to, ale pohledy všech se se zájmem zastavily na mně. Oh, jasně. Chápu. Dvojsmysl. Ha-ha.

„Vrazila jsem do lešení," uvedla jsem vše na pravou míru, ale jejich zájem tím ještě narostl, jakoby mi tu příhodu chtěli vyškrabkat z mozku.

„To je jedno," zašeptala jsem a doufala, že už se to nebude řešit. Fury naštěstí nebyl nijak zaujat mou nehodou a začal rozebírat pravý důvod, proč jsme všichni tady.

„Kate, říkala jsi, že se tato dívka dokáže proměnit v kočku?" řekl s lehce nedůvěřivým tónem.

„Myslíte si snad, že lžu?" zeptala jsem se ho nabroušeně, ale bylo to zbytečné. Nikdy se nenechal naštvat.

„Dějí se i divnější věci. Jenom si s vámi ladím fakta," uklidňoval mě a já se nechala, nemůžu být pořád tak agresivní. Mám to po matce. Nebo po Tonym. 

„Co potřebujete vědět?" zeptala jsem se, abychom se pohnuli z místa. 

„Popiš nám to," vyzval mě Fury a já zapřemýšlela, kde začít. Všichni mi viseli na rtech.

„No, když dojde ke zrychlení tepu, začne pravděpodobně buněčná přeměna vnější pokožky. Příčinou může být cokoli. Stres, strach, vzrušení, chvilkové zděšení nebo prostě jenom zlost. Znaky po přeměně jsou totožné s kočičími. Zorničky, drápky, zuby a pravděpodobně i hlasové ústrojí."

U celého proslovu jsem se musela tvářit velechytře, protože na mě z boku posměšně hleděl Bucky. V duchu jsem nad ním protočila oči. Je mi tak podobný, až mě to děsí. Jak se mnou lidé můžou vydržet?!

„Takže říkáte, že s každým emočním výkyvem se tato dívka stává neovladatelnou a nebezpečnou?" ujasnil si to Fury, na což jsem mohla pouze kývnout. Chvilku zamyšleně koukal do země. Poslala jsem Zoey povzbudivý pohled, ale nedokázala mi ho oplatit bez zachvění.

„Zatím vám přidělíme obytnou jednotku, pokud souhlasíte, necháme si vás tady na pozorování. A doktor Banner bude jistě tak laskav a prodiskutuje s vámi vše potřebné," oznámil Fury a kouknul u toho na Bruce, který jen s úsměvem přikývl. Přesně takový úsměv jsem použila na učitele, když mi dal ten zpropadený projekt. Asi hodně velké nadšení, co, Bruci?

Zoey se zatvářila zděšeně, ale Fury ještě neskončil. „Kate, vy jistě budete poblíž, kdyby bylo třeba."

„Jistě," souhlasila jsem a koukla na Zoey, která se zdála být o něco klidnější.

„Tento problém je prozatím zajištěný. Další záležitost vám představí doktor Banner," předal Fury slovo nesmělému doktorovi. Ach, Bruci, pořád stejné kalhoty. To není dobrý. Chtěla jsem zatleskat, což se normálně po takovém uvedení dělá, ale byla jsem příliš unavená na blbosti.

„Za poslední dva týdny se na Zemi otevřelo devět portálů," oznámil nám s divokým výrazem, ochotný o tom diskutovat.

„Máte na mysli Bifrost?" ujistil se zděšeně Thor a přestal rodinku pohupovat na koleni.

„Ano," Bruce vypadal nespokojeně, protože by raději mluvil jako fyzik... ne mytolog.

„Asgard mi už dva roky neodpověděl, myslel jsem, že se něco stalo s Bifrostem," uvažoval Thor nahlas a táhl tak k sobě všechny pohledy.

„Nebo s Asgardem," pronesla jsem tiše, protože jsem o tom světě věděla snad všechno a tahle možnost se prostě nabízela. Obrázek jsem si vytvořila přes internetové příběhy, filmy, pověsti a báje, tajné záznamy SHIELDU, Thorovo vyprávění. Všechno poukazovalo na to, že je Loki, Thorův bratr, mrtvý. Jenže musí to být skutečně tak?

„Co tím myslíš?" zeptal se mě a já litovala, že jsem se vůbec ozvala. Váhala jsem. Co když se naštve?

„Jen si myslím, že když padl Bifrost, je možnost, že se Asgard do něčeho namočil," pípla jsem a zarazila se do židle, co jen to šlo.

Thor mlčel, nejspíš jsem mu neříkala nic objevného, ale bojovný pohled, který na mě vrhal působil skutečně nebezpečně. Jakože skutečně nebezpečně, ve smyslu, že mě sežehne bleskem nebo tak.

„Říkal jsi, že je Loki mrtvý. Viděl jsi ho. Ale je to bůh lží," konec jsem jenom zabreptala, protože jsem si to u něj nechtěla moc rozházet. Je to přeci bůh.

„Myslíš, že za tím stojí můj bratr?" ozval se už nabroušeně a vstal. Děvčata položil na židli a sám přecházel za ní. Jane na mě vrhla pohled, abych toho radši nechala, což jsem sama plánovala.

„Už nám předvedl, jak dokáže zmanipulovat vidění. Projekce, kouzla a další, poměrně nebezpečné, schopnosti," zapojil se Tony a já byla ráda, že v tom nejsem sama.

„Nemyslíš, že je aspoň trochu možné, že to na tebe sehrál a teď vládne Asgardu?" zeptala jsem se nejistě. Nechtěla jsem mu dávat žádné falešné naděje, ale taková možnost se musí vzít v úvahu. Bifrost se prostě sám nevypnul, někdo mu musí bránit v provozu. A kdo jiný by to mohl být než Loki?

Thor se zachmuřil a tiše se přesunul k prosklené stěně. Povzdechla jsem si, tohle jsem nechtěla, ale čím dřív se z té divné depky vyhrabe, tím dřív třeba vymyslí plán, jak to vyřešit. Ostatní na mě vyčítavě hleděli.

„No co?" Pokrčila jsem omluvně rameny. „Se stane, ne?"

„Chtěli jsme mu to navrhnout nenápadně," rýpla si nezvykle neprofesionální Hillová. No jasně, ty si přisazuj, nemysli si, že jsem si nevšimla, jak zíráš na Stevovu nekrytou hruď.

„Na to ale nemáme čas," zastal se mě Banner a já se vděčně usmála. Vypadalo to, že se právě Avengers trhá na dvě strany. Předmětem problému byly Thorovy city.

„A to víte jak?" ozval se Fury, stále klidně, čímž to moc nevylepšil.

„Pokud se brány otevírají, znamená to, že někdo nebo něco přichází na Zem. Čím víc portálů se otevře, tím větší nebezpečí se dá předpokládat. Nedejbože, pokud je to Loki, už teď je pozdě něco plánovat."

Pokud je Loki opravdu tak lstivý, jak si všichni myslí, máme docela problém. Ale naděje, že to není on, mi pomáhala nepropadat panice.

„Promiňte, ale o čem to tady mluvíte?" zašeptala vyděšená Zoey. 

Já úplně zapomněla, že je pořád tady. Proboha, co si o nás musí myslet?! Mluvíme tady o vesmírných bránách a lstivých bozích! Ostatní si nejspíš uvědomili to samé a nevěděli, co dělat. Všechno kupodivu vyřešila Pepper. Vstala, obešla stůl a odtáhla Zoey někam do chodeb. Po cestě jí něco šeptala a vysvětlovala jí celou situaci pěkně od začátku.

Tony se za nimi úzkostlivě díval, protože pro něj je Zoey jako bomba. Nevíte, jestli a kdy vybuchne, jakou silou a komu do ksichtu.

„Za pasem měla paralyzér," uklidňovala jsem ho, ale vypadal ještě vyděšeněji.

„Paralyzér?!" vyšiloval, ale moje důvěra v Pepper byla rozhodně větší.

Chvilka zadumaného ticha byla přerušena hlasitým pípáním počítače. Doktor k němu vystřelil a vypadal jako nadšený zvukař točící knoflíky na pultu. Vstala jsem, aby se na to šla podívat, nemyslím, že bych mu mohla být nějak užitečná, po roce na vysoké fakt ne, ale třeba něco pochytím.

Na obrazovce byla změť čísel, souřadnic, map, tabulek a výpočtů, že by mi trvalo hodiny, než bych se v tom zorientovala.

„Kate, prosím tě zesil vnímání ionosféry na 78% a zapni solární vyhledávání," zaúkoloval mě, sám totiž nestíhal. Aha, takže hodiny poznávání budu muset odložit, jde se improvizovat. Přiskočila jsem k obrazovce a žasla, jak je všechno dobře známé. Ikonky byly přehledně seřazené a s obrázky, které se nedaly za nic zaměnit.

„Co hledáme?" chtěla jsem vědět, abych mohla nastavit panel ve správném úhlu.

„Magnetickou bouři o velikosti osobního auta," řekl nepřítomně a zadával mnoho údajů do vyhledávání. Takhle tu bouři v životě nenajde, zaměřování trvá moc dlouho, satelit ji nezachytí. Když jsem splnila jeho přání, přesunula jsem se k vedlejší nevyužité obrazovce a započala s generací míst, kde je silnější gama záření. Doktor dělal něco obdobného, přesného, ale pomalého. Zapnula jsem i vyhledávání anomálií na internetu z vygenerovaných míst.

A pak počítače po celé lodi zamrzly, neschopné správně pracovat. Mohlo za to magnetické působení, které se základny dotklo pouze na malý moment, nás to však připravilo o drahocenné vteřiny. O moment později počítače zase pracovaly, ovšem bouře už byla pryč.

„Sakra, stačilo jenom pár vteřin," nadával doktor a všichni před ním uhýbali pohledem, snad aby se neproměnil v Hulka. Docela bych to chtěla vidět.

„Jižní Korea," oznámila jsem přítomným, kteří byli v šoku snad ze všeho, co se teď stalo. Doktor ke mně rychle přišel a kontroloval data.

„Použila jsi náhodné zaměření záření, chytré," uznale pokýval hlavou. „Ale není to přesné. Máš tady desítky míst po celém zemi."

„Jistě, ale jenom v Soulu zmizel liger před očima návštěvníků."

*Hádám, že spousta z vás ví, co je to liger. možná všichni, ale přece jen. Je to kříženec lva a tygra, takové světlé hovádko (:3), které bych rozhodně potkat nechtěla (ale chtěla). Ovšem je hrozně nádherný a miloučký, ale fakt hodně velký. Mrkněte třeba na YT, hoooodně videjek :))