Kapitola 1.

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

První co jsem cítila, bylo teplo a pocit bezpečí. Tiše jsem mňoukla. V tu chvíli jsem na hlavě ucítila jemné olíznutí a poté hlas. "Kdopak se nám probudil." řekl. Mňoukla jsem znovu a zase mě ta kočka olízla.
Zapředla jsem.
"Kdy už tvá koťata otevřou oči, Morningpelt?" řekl jiný hlas.
"Dej jim čas Pebbletail. Je to teprve sedm nocí co se narodila." mňoukl bližší hlas.
"Tsk. Nesmysl. Má otevřela oči hned ten den co se narodila. Musejí být nějaká opož-.." "Řekla jsem dej jim čas!"
Přerušily se hlasy navzájem.
Opožděná? Opožděná! Nejsme opoždení! Jestlipak už moji sourozenci otevřeli oči. Mám vůbec nějaké? Co když ta kočka mluvila na někoho jiného?
Já jim ukážu!
Nahlas jsem mňoukla a všechno ztichlo.
V tu chvíli jsem byla připravena. Otevřu oči! Ano! Dokážu to!
Najednou mi do očí vletělo nesnesitelné světlo. Oči jsem znovu zavřela ale už jsem nemohla couvnout zpět. Opatrně jsem otevřela oči, a viděla nademnou vřelý úsměv černobílé kočky, v jejíchž zelených očích se značila láska.
"Ahoj, Hawkkit" pozdravila mě jemně a s úsměvem olízla čelo.
Musela to být má matka. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Byli jsme v nějaké noře a nad námi byla střecha z klacíků a listí.
Kde to jsme? Pomyslela jsem si.
"Jsi v školce Lightclanu." odpověděla má matka, jakoby věděla na co myslím. "Já jsem Morningpelt." mňoukla a hlavu jsem natočila zpátky k ní.
Chtěla jsem se usmát ale co to?
U svých zadních nohou, jsem ucítila malý pohyb a proto jsem se vyděšeně ohlédla. U mých nožiček se tulila další dvě koťata. Narodíl od mého kabátku, jedno z koťat bylo zlatavé s hezkou hustou srstí. A druhé kotě bylo běloučké jako sníh.
"To jsou tvý sourozenci." naklonila se ke mně Morningpelt. "Honeykit" mňoukla a kývla na zlatavého kocourka. Poté ztichla. Čekala jsem na jméno té bílé kočičky. Morningpelt se ode mě otočila.
"Ještě jsem ji nepojmenovala.." řekla zahanbenně. S otevřenou tlamičkou jsem se na ni podívala.
Očima jsem brouzdala po její tváři a až po chvíli jsem si uvědomila, že mě sledují nějaké žluté oči. Zhrozila jsem se a myslela jsem si že je tu nepřítel.
Vyskočila jsem na malé tlapky a začala výhružně syčet.
Morningpelt se na mě zadívala. Po chvilce se začala pobaveně smát.
Já jen nepochopeně přihlížela, přesto jsem stále sledovala žluté oči.
"Ale Hawkkit" zasmála se má matka.
"Není se čeho bát." zachraptěl jiný hlas a zpoza stínu se objevila tříbarevná kočka s těmi oči.
"To je Pebbletail. Je to další a poslední z matek." pošeptala mi do ouška.
Pebbletail unaveným úsměvem kývla.
Odvážně jsem popošla dopředu a podrobně si kočku prohlédla.
"Hawkkit, když nad tím tak přemýšlím, Pebbletail má také koťata. Běž si s nimi hrát." poznamenala Morningpelt. Já jsem se radostí usmála a otočila zpět k Pebbletail.
Pebbletail se zvedla a šla od svého pelíšku k Morningpelt a začali si tiše povídat.
Ještě jsem se za nimi dívala ale na ocásku jsem ucítila drápky.
Vyděšeně jsem zavyla a nešikovně jsem vyletěla do vzduchu. Těžkopádně jsem dopadla do mechu a rozzlobeně se podívala za sebe.
Seděl tam černý modrooký kocourek a vedle něho ležela bledě-žlutá kočička. Oba dva se smáli jako diví.
"Hej!" zasyčela jsem na ně.
"P-promiň.." koktal smíchy kocourek.
Já jsem na oplátku na ně roztřepala prach co se mi z skoku, usadil v kožíšku. "Jsem Crowkit." prskal kocourek prach z nosu. Utřel si ho tlapkou a poté ocáskem namířil na jeho sestru. "A tohle je Meadowkit." zasmál se. Kočička která ležela vedle něj, přátelsky kývla.
Zabodávala jsem do nich oči. Po nějaké chvíli ticha jsem se váhavě představila "Hawkkit..".

Slunce už zapádávalo, a já jsem si s Crowkitem hrála. Nemotorně jsme bojovali. Po nějaké chvíli nás ale zavolali Morningpelt a Pebbletail a museli jsme jít spát.
Dopotácela jsem se do mé matky pelíšku a ještě před usnutím se podívala na své sourozence a Crowkita, který mě pozoroval z povzdálí. Navzájem jsme na sebe přátelsky mrkli.

Poté jsem unaveně zavřela oči...
A usnula.



657 slov.
Ahuuj kulíšci :'3 🖤💎
Doufám že se vám první kapitola líbila :D.
Upřímně, tohle je poprvé co píši nějakou knihu z první osoby XD
No nevím co tu dodat tak se mějte hezky a u další kapitoly ahuuj :3❤️

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro