Znovu utíkám.  Můj otec mi znovu ublížil už nevím, co mám dělat. Tak moc to bolí.  Přál bych si být teď s Nathanielem, ale jsme jen kamarádi, nikdy by mi nepomohl od bolesti.

Znovu zakopnu tentokrát zůstávám ležet. Nemám sílu vstát a bojovat. Otočil jsem se na záda. Cítil jsem, jak mi z oči tečou slzy, které poté stékají po spánku, až na zem.

Položil jsem si ruce na očí a nepřestával brečet. 

,,Chceš pomoct?" ten hlas.  Dal jsem ruce dolů a pohlédl na něj. Usmíval se.

-------

Utápěl jsem se v myšlenkách.  Přemýšlel jsem nad tím, co psal Marc. Jeho slova byli plné bolesti. 

Stále mi to vhánělo slzy do očí.  Tak jsem mu chtěl pomoct, ale nevěděl jsem jak.  Jak pomoct klukovi, kterého znám sotva týden.

Prošel jsem okolo plotu, který lemoval park. Po plotu jsem sjel prsty a zastavil se.  Chtěl jsem se otočit a jít domů, ale zarazil mě pláč.

On vběhl do parku a zakopl, poté se otočil na záda a nepřestával brečet.  Než mi došlo kdo to byl, tak mi to chvli trvalo.

Pláč patřil Marcovi, který zřejmě utekl kvůli otci.  Přešel jsem k němu.  ,,Chceš pomoct?" usmál jsem se a natáhl k němu ruku.

Marc stáhl ruce ze svých oči a pohlédl na mě.  ,,N-Nathe?"

,,Co se stalo?" zeptal jsem se a pomohl mu vstát.  ,,O-otec m-mě z-zbil," vykoktal.

,,To bude dobrý," usmál jsem se.  Marc mě bez žádného slova obejmul. Překvapilo mě to. 

Po chvíli zírání jsem ho taky objal.  ,,C-co tu v-vůbec d-děláš?" 

,,Přemýšlel jsem," odpověděl jsem a čekal, až mě pustí.  ,,N-nad čím?"

,,Nad tou vytrženou stránkou."

,,T-tys to č-četl!?"

,,Jo, četl jsem to.  Omlouvám se neměl jsem."

Marc na mě krátce pohlédl, pak do země.  ,,J-jsem r-rád, žes to b-byl ty," jeho tváře se zčervenaly.

,,Vážně?"