Pohlédl jsem naše spojené ruce. Nemohl jsem uvěřit, že právě on ten úžasný malíř mě drží za ruku.  On, který mě celý ty měsíce udivoval mi před necelými čtyřmi minutami vyznal lásku.

' Tohle je snad sen štípněte mě, někdo,' krátce jsem zavřel oči, abych se uklidnil, ale i ta chvíli nepozornosti vyústila v moje klopýtnutí a pád na zem.

'Sakra...viděl to?!' první slova, na které jsem pomyslel.  'Jasně, že to viděl...' pohlédl jsem na něj. ,,Pomůžu ti," snažil se nesmát.

,,J-jsem trdlo..." krátce jsem vzdychl.  Nathaniel ke mně natáhl ruku a pomohl mi na nohy.  ,,Nejsi trdlo. Jen jsi zakopl. Taky se mi to stává," usmál se.

,,Ale mně skoro pořád," pohlednu do země.  Nathaniel mě jemně chytil za bradu a zvedl jí tak, aby mi viděl do očí.  ,,Nejsi trdlo. Jsi ten nejlepší spisovatel," políbil mě.

Stuhnul jsem a moje tváře začaly rudnou.  'Sakra tohle mi nemůže dělat,' prolétlo mi hlavou.

Tváře mi znovu zrudly, když se odemě odtáhl a pohladil mě po tváři. Usmíval se jako sluníčko a zdálo se, že i on je trochu červený nebo to bylo těmi jeho červenými vlasy?  Chytil jsem ho za ruku.

,,Jsi roztomilý," znovu se usmál. Tentokrát se i on zčervenal. Pak jsem pohlédl do země a nepřestával rudnout. ,,M-myslíš to vážně?" vykoktal jsem.  Nathaniel mi opatrně vzal za bradu a podíval se mi do očí.

,,Myslím to vážně jsi roztomilý a já jsem rád, že tě znám," zčervenal se.  ,,J-já taky," usmál jsem se. 

Nathaniel se usmál a přitáhl si mě k sobě.  Objal mě. Zavřel jsem oči a užíval si jeho objetí.