Vstal jsem a chytil ho za ruku. Marc na mě nechápavě pohlédl a vstal. Usmál jsem se. ,,Pojď," rozběhl jsem se a táhl Marca za sebou. ,,K-kam běžíme?"
,,To uvidíš!" zasměju se a nezastavuji. ,,Nathe...S-stůj."
Ignoroval jsem ho a běžel dál. ,,Počkej!"
Zastavil jsem se na nábřeží u jedné lodi. ,,P-proč tu jsme?"
Usmál jsem se a vstoupil na loď. Stále jsem držel jeho ruku a nehodlala jí pustit. Vytáhl jsem ho na palubu. ,,Posaď se," kývl jsem na lavičku před náma.
Marc se posadil a čekal co se bude dít. Pohlédl jsem na tablet na své ruce a začal vyzdobovat loď různými světýlkami.
Vytvořil jsem tmu, která zahalila celé město. ,,A-ale to nemůžeš."
,,Můžu," usměju se. Chtěl jsem něco nakreslit, ale v tu chvíli jsem neměl světlo. ,,Sakra," přešel jsem ke světýlků a přidělal si světlo.
Přešel jsem k Marcovi. ,,T-tohle není správné. C-chci zpátky Nathaniela," v Marcovo očích byl strach.
,,Bojíš se mě?"
,,N-ne."
,,Něco ti řeknu," klesnu na koleno: ,,miluji tě," přikreslím růži a podám mu jí. ,,Tohle by ti Nathaniel, nikdy neřekl, ale já ano. Miluji tě, Marcu."
Marcovi tváře se zrudly. ,,V-vážně?"
Usmál jsem se a dal mu pusu na tvář. ,,Přesvědčil jsem tě?"
Marc beze slova přikývl. Znovu jsem se usmál. ,,A N-Nathaniel cítí to taky tak?"
Nadechl jsem se. ,,Ano cítí..." pohlednu do země.
Marc se usmál a chytil mě za ruku. ,,P-pořad to jsi ty, Nathanieli," usměje se.
,,Už ne..." přerušil mě. ,,J-jsi posedlý Akumou, ale pořád je naděje, že tě Beruška zachrání."
Odtáhl jsem se. ,,Nestojím o pomoc!"
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro