XXVI.

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Vstal jsem a chytil ho za ruku. Marc na mě nechápavě pohlédl a vstal.  Usmál jsem se.  ,,Pojď," rozběhl jsem se a táhl Marca za sebou.  ,,K-kam běžíme?"

,,To uvidíš!" zasměju se a nezastavuji.  ,,Nathe...S-stůj."

Ignoroval jsem ho a běžel dál.  ,,Počkej!"

Zastavil jsem se na nábřeží u jedné lodi.  ,,P-proč tu jsme?"

Usmál jsem se a vstoupil na loď.  Stále jsem držel jeho ruku a nehodlala jí pustit. Vytáhl jsem ho na palubu.  ,,Posaď se," kývl jsem na lavičku před náma.

Marc se posadil a čekal co se bude dít. Pohlédl jsem na tablet na své ruce a začal vyzdobovat loď různými světýlkami. 

Vytvořil jsem tmu, která zahalila celé město.  ,,A-ale to nemůžeš." 

,,Můžu," usměju se.  Chtěl jsem něco nakreslit, ale v tu chvíli jsem neměl světlo.  ,,Sakra," přešel jsem ke světýlků a přidělal si světlo.

Přešel jsem k Marcovi.  ,,T-tohle není správné. C-chci zpátky Nathaniela," v Marcovo očích byl strach.

,,Bojíš se mě?"

,,N-ne."

,,Něco ti řeknu," klesnu na koleno: ,,miluji tě," přikreslím růži a podám mu jí.   ,,Tohle by ti Nathaniel, nikdy neřekl, ale já ano. Miluji tě, Marcu."

Marcovi tváře se zrudly.  ,,V-vážně?"

Usmál jsem se a dal mu pusu na tvář.  ,,Přesvědčil jsem tě?"

Marc beze slova přikývl.  Znovu jsem se usmál.  ,,A N-Nathaniel cítí to taky tak?"

Nadechl jsem se.  ,,Ano cítí..." pohlednu do země.

Marc se usmál a chytil mě za ruku.  ,,P-pořad to jsi ty, Nathanieli," usměje se. 

,,Už ne..." přerušil mě.  ,,J-jsi posedlý Akumou, ale pořád je naděje, že tě Beruška zachrání."

Odtáhl jsem se. ,,Nestojím o pomoc!"

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro