Když jsem dorazili k obydlené části, vešli jsme do velkého vánočně ozdobného domu. První věc, co upoutala mou pozornost, byl kostlivec s modrou mikinou uvelebený na zeleném gauči.
,,Dělá ten kostlivec něco jiného než, že pořád spí?" zeptala jsem se sama sebe, přičemž Papyrus k němu přišel a začal s ním třást. ,,VSTÁVEJ, HROMADO LÍNÝCH KOSTÍ, MÁME TU NÁVŠTĚVU! NEHLEDĚ NA TO, ŽE BYS MĚL BÝT V PRÁCI A NEVYLEHÁVAT TADY!" okřikl ho a vytáhl z gauče.

,,Ale noták bro, přece se nic nestalo, hehe..." zasmál se a podíval se letmo na mě. ,,ALE ANO, NEJSI V PRÁCI!" okřikl ho opět Papyrus. Trochu mi i začalo být toho líného kostlivce líto. ,,Byl jsem tam dost dlouho a neprodal ani jeden hotdog. I když se moc nedivím s tím, jak je zde hodně psů, pochybuji, že budou kupovat a jíst své horké bratry, hehe..." stále neztrácel z tváří úsměv. Byl to zajímavý kostlivec. Trochu mi dokonce připomínal Kristiána. Papyrus ho pustil a šel do kuchyně nachystat jídlo.

,,Mimochodem jsem Sans," představil se mi a natáhl ke mně ruku. Jeho ruku jsem přijala. ,,Já jsem..." chtěla jsem se také představil, ale překvapil mě divný zvuk, který vycházel ze sevřených dlani. ,,...byla napálena, hehe..." zasmál se a zvedl svou pravou rukou, na které byl přidělaný prdící polštářek. ,,Ať už jsou okolnosti jakékoliv, prdící polštářek vždy splní svůj úkol, hehe..." zasmál se a sundal si ho z ruky.

,,Proč se nesměješ, heh?" zeptal se nechápavě. ,,Promiň, ale nejsem zvyklá na takový typ žertu," odvětila jsem mu, přičemž jsem byla trochu ještě naštvaná, že mě nenechal domluvit. Jeho smůla, on nebude vědět, jak se jmenuji.

,,Hehe... Každý má vlastní smysl pro humor..." usmál se a poškrápal se na zátylku. Lehce jsem se na něj taky usmála. Byl to sice nucený úsměv, ale bylo by ode mě až moc kruté zůstat chladnokrevná.

----------✧----------

,,POJĎTE UŽ JÍST! ŠPAGETY JSOU NA STOLE," zavolal na nás Papyrus. Tak jsme se oba vydali, za hlasem Papyruse, přicházejícího z jídelny.
Na stole byly tři porce špaget. K jedné jsem si sedla. Vedle mě seděl Papyrus a Sans se posadil naproti mě. Neváhala jsem a pustila jsem se do jídla. Sice to nebylo nijak zvlášť chutné, ale dalo se to jíst. Holt, jak se říká, hlad je nejlepší kuchař. Papyrus se na mě nadšeně sledoval a pyšně se usmíval na Sanse. Ten se nad tou situaci pousmál a s ne moc velkým nadšením jedl svou porci.

,,Jestli už nechceš, Sansi, klidně to dojím," oznámila jsem mu, když už byl poslední, kdo ještě jedl. Sans se na mě prosebně podíval.
,,NIC TAKOVÉHO. SANS, BY MĚL TAKY SNÍST SVŮJ PODÍL. PAK SE MŮŽEME DIVIT, ŽE MÁ MÁLO ENERGIE A FURT SPÍ," oznámil Papyrus rázně. Omluvně se na Sanse podívám. ,,AVŠAK POKUD CHCEŠ JEŠTĚ, STAČÍ ŘÍCT A PŘIDÁM TI." Sansovi svitne v očích záblesk naděje. ,,Ale ne, to nemusíš," řekla jsem, přičemž Papyrusovi zmizeli v očích záblesk štěstí, u Sans to vypadalo jakoby ztratil poslední naději na spásu. Ale to není jediné čeho jsem si všimla. Růže, jenž ležela na stole vedle mě, začala lehce ale znatelně uvadat. Vzpomněla jsem si na Allenová slova o tom, že pokud uvadne úplně, mě to taky zasáhne. Ale já se musím, dostat domů, živá a zdravá. Vždyť tam na mě čeká otec s Kristiánem.

,,No dobře, tak si přidám," snažila jsem se odpovědět co nejméně otráveným hlasem. Papyrus okamžitě vyskočil, vzal můj talíř a odběhl. Otočila jsem se na Sanse. ,,Pospěš si, nebude tam věčně," zašeptala jsem k němu a sledovala dveře, kterými Papyrus odešel. Zatímco jsem hlídala, Sans se své porce nějak zbavil a posadil se ke stolu jakoby nic. Už se fakt těším, kde najdu jeho porci špaget. V to se Papyrus objevil ve dveřích s novou porcí špaget pro mě.

,,TADY TO JE, ČLOVĚKU, DOUFÁM, ŽE TI TATO PORCE BUDE CHUTNAT STEJNĚ JAKO TA PRVNÍ! NYEH HEH HEH" položil to přede mě a podíval se na Sansův prázdný talíř. ,,NO VIDÍŠ. A ANI TO NEBOLELO," vzal jeho a svůj talíř a šel s nimi do kuchyně.
,,Jestli chceš můžeme se zbavit i této porce, hehe" zašeptal stále dobře naladěný Sans. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Řekni, to máš pořád tak dobrou náladu?" zeptala jsem se přičemž jsem si dala do pusy pár špaget. ,,Řekni, to máte tak odolný žaludek? hehe" vyhnul se odpovědi se stálým úsměvem. Neodpověděla jsem a jen pokračovala v jezeni. Když on neodpovídá mi, proč bych měla odpovídat jemu?

,,Možná je to toho důvodu, že žádný žaludek nemám, hehe" odpoví si po nějaké době na svou otázku sám. Podívala jsem se na růži, která ale nevypadala, že by se obnovila. Sans si mého zamyšleného pohledu vším.
,,Proč vůbec sebou všude nosíš tu růží?" zeptal se mě zaujatě. Nevím jestli je dobrý nápad mu říkat, že je spojená s mou duší. Vždyť ho znám jen chvíli a neznám jeho motivy ani důvod, proč mi s jeho bratrem pomáhá.
,,Mám ji od blízké osoby," odpověděla jsem, přičemž jsem si vzpomněla na Kristiána. Určitě mě už hledá a já tady vysedáváme s kostlivci a jím jejich špagety. ,,Ok, heh" odpoděl prostě Sans, zatímco já se snažila, co nejrychleji pozřít špagety, přede mnou.

,,Ale musím uznat, že teď se ty jeho špagety dají jíst. Byli doby kdy to tak nebylo," řekl a uhnul pohledem. ,,Že by to bylo v době, kdy tu bylo to dítě přede mnou?" omylem jsem svou myšlenku zašepala místo toho, abych ji řekla jen v mysli. Asi kvůli toho, že jsem se nad tím fakt zamýšlela. Trochu rozpačitě jsem se na něj podivila. On měl opět pohled opřený na mě.

,,Jo, bylo to v té době... a to dítě byl Frisk. Nicméně, jak o tom víš?" zeptal se a poprvé mu lehce poklesl úsměv. ,,No...ehm...řeklo mi to jedno monstrum," oznámila jsem mu se stále přítomnými rozpaky. ,,Jaké?" zeptal se už více vážněji než kdy jindy. ,,Myslím, že se jmenuje Allen?" bylo mi to opravdu už nepříjemné. Kdyby měl obočí, tak bych přísahala, že jedno právě nadzvedl. Pravděpodobně nevěděl o kom mluvím.
,,Já nevím...připadal mi, že vypadá jako démonek. Nemá rád  když ho někdo budí. Nosí černé triko, bílé kalhoty," snažila jsem si vybavit co nejvíce detailů. ,,Pořád mi to nic neříká a to znám všechny v Snowdinu," řekl zamyšleně.

,,MĚLI BYSME UŽ JÍT SPÁT. ZÍTRA SE JDE ZA KRÁLOVNOU TORIEL A NEMŮŽEŠ TAM NAKRÁČET JAK ZOMBIE," oznámil Papyrus a otočil se na mě, aby bylo jasné, že mluví hlavně o mě. Jelikož jeho bratr spí skoro furt. ,,Dobře a kde mám jít spát? Navíc nemám tady pyžamo," opětovala jsem Papyrusovi pohled. ,,PYŽAMO NEBUDE PROBLÉM. SE SANSEM JSTE PŘIBLIŽNĚ STEJNĚ VYSOCÍ, MŮŽE TI NĚCO PŮJČIT A JÁ TI ZATÍM USTELU GAUČ," oznámí energicky Papyrus a rozběhne se do jednoho z dveří v horním patře.

,,Pojď za mnou, hehe" opět tomu línému kostlivci hraje na tváři úsměv. Jdu s ním tedy, přičemž stále držím růži v ruce, do horního patra avšak do jiných dveří než Papyrus.

,,Nečekal jsem návštěvu a neuklidnil si, tak se prosím tě nelekni, hehe" řekl a otevřel dveře. V místnosti bylo všechno všude možně poházené, jak na podlaze tak i na posteli. V rohu se vznášely různé věci v jakémsi výru a uprostřed místnosti byl běžící pás.

,,Ty někdy cvičíš?" zeptala jsem se nevěřícně. ,,Co? Ne. To je jen věc určená k jednomu žertu, hehe" odpověděl a vydal se ke skříni, kde měli nějaké oblečení uložené. Ulevilo se mi, že nedostanu něco co se tu bůhvíjak dlouho válelo na zemi nebo hůř, celou dobu se točilo ve víru. Podal mi bílé pyžamo, které mělo na jednom rukávu trika šedou kost. ,,Může být?" zeptal se a já přikývnu, že může.

Chci odejít z jeho pokoje, ale pak si uvědomím, že se potřebují ještě na něco zeptat, proto se u dveří zastavím a otočím se na něj. ,,Sansi, kde je koupelna?" uchechtne se a vyjde se mnou na chodbu. ,,Támhle ty dveře," ukázal na dveře uprostřed dveří od jeho pokoje a dveří, do kterých vešel Papyrus.

,,Jestli to bude zase nějaké žert, tak..." nevěděla jsem jak pokračovat. ,,Tak co? hehe" zeptal se zvědavě. Můžu ho prosím něčím praštit? ,,To je jedno, jdu se umýt a převléct," řekla jsem nasupeně a otevřela dveře, které mi Sans ukázal. Byla to opravdu koupelna, dokonce tu byla i vana. Zamkla jsem dveře. Sansovo pyžamo jsem si dala na umývadlo, stejně jako růži a napustila teplou vodou do vany. Položila jsem se do vody a celá jsem se uvolnila, byla jsem tak unavená z celého dnešního dne, že jsem si ani neuvědomila, že jsem usnula.

1422 slov
♡ Nakashi ♡