Probudila se do čerstvého teplého dne. Slunce svítilo, ptáčci zpívali. Přesně ten typ dne, který tolik nenáviděla. Nutil ji vrátit se zpět, do minulosti, vzpomínek na ten jediný den. A tam už nikdy zavítat nechtěla.

A nejen proto měla teď náladu pod bodem mrazu, zcela odporovající počasí. Cítila také neskutečnou bolest. Všude po těle jako by měla vyskládané žhavé uhlíky, které propalovaly oblečení a zanechávaly krutou výheň bolesti. Nejhorší byla ruka, jako by jí měla každou chvíli upadnout.

„Saidová, konečně jsi vzhůru,“ ozval se jemný ženský hlas a v jejím zorném poli se objevila Laura, jedna z agentek jejího oddílu s laskavým, lítostivým pohledem.

„Co se stalo?“ začala pomalu a ihned se zděsila. Její hlas byl chraplavý, všelijak skákal a občas se rozhodl neozvat vůbec. Z dlouhého mlčení ji bolelo v krku, ale agentka byla naštěstí natolik prozíravá, že ji ihned vtiskla do ruky sklenici vody. Anna ji hltavými doušky vypila a potom se vrátila zpět k ženě před sebou.

„Víte, že když tady tak ležíte, vypadáte jako celkem normální člověk?“ Anna se jen usmála a potom opět nasadila svůj nicneříkající výraz s jedinou otázkou v očích. Co se sakra stalo?

„Promiňte, ale slíbila jsem agentu Kříži, že jej zavolám, až se vzbudíte, aby vám mohl situaci objasnit sám. Bude to jen minutka.“ S těmi slovy vyšla na chodbu. Anna obrátila oči v sloup. Přesně věděla, co bude následovat. A také že se nepletla. Do místnosti vešel agent Kříž se svým obvyklým nicneříkajícím výrazem. Ale ona ho znala moc dobře na to, aby nevěděla, co mu teď běží hlavou. Já ti to říkal, já ti to říkal, opakuje pořád dokola a i když je jeho kolegyně nejspíš vážně zraněná, nemůže si pomoct a cití jisté zadostiučinění.

„Novotná říkala, že už ses probrala a měla jsi otázky. Chceš vědět, co se stalo? Svým stupidním nápadem jsi ohrozila sebe i celé vyšetřování. Jednala si lehkomyslně a nezodpovědně, mohla ses vážně zranit, ale naštěstí si vyvázla jen s pár pohmožděninami a zlomenou rukou.“ Zlomenou rukou? Anna vyděšeně zvedla hlavu a uviděla bílou obludnou sádru, která jí pokrývala celou paži od lokte až k zápěstí, „Podezřelý samozřejmě utekl, pátráme po něm už celý den, ale není nikde k nalezení. Takže doufám, že máš nějaký plán a že je chytřejší a důmyslnější než ten předchozí,“ dořekl svůj proslov. I když se snažil působit vážně a vyčítavě, Anna v jeho očích zahlédla stopy strachu. On se o ni bál. Křičí na ni proto, že jej vyděsila. Není ani tak naštvaný, jen si uvědomil, jak křehký je lidský život.

„Dobře, dobře, fajn,“ začala svým nakřáplým hlasem a i když před svým parťákem nechtěla projevovat tuto slabost, věděla, že si zaslouží vysvětlení. A omluvu, „máš pravdu. Zmýlila jsem se. Věděla jsem, že občas reaguje příliš agresivně, ale neodhadla jsem čas. To se stává, ale samozřejmě to nijak neomlouvá mé chování.“ Na chvíli se odmlčela a snažila se vzpomenout na všechno, co té události předcházelo. Pak se triumfálně usmála, „ráda bych svou chybu něčím odčinila. Vím, kde je David Skácel. A bude mi ctí s tebou toho bastarda zatknout za napadení policistky.“ Pronesla vznešeně s odhodlaným výrazem na tváři. Potom se zamračila, „no, vlastně konzultantky policie, ale to nezní tak dobře.“

Agent Kříž si ji nedůvěřivě změřil očima.

„Jak to můžeš vědět, mluvila jsi s ním jen jednou.“

„Magie, to je magie,“ usmála se. Byla zpátky.

A stejně tak jsem zpět i já se svým příběhem :) Doufám, že jste nad ním ještě nezlomili hůl a ano, byla to kratší část, ale rozhodla jsem se ji dát tak na úvod, abyste se mohli znovu trochu vžít do děje. V příští části už se to rozjede :)