Půlnoc/vlk/8.kraj/zabiják

Půlnoc se probudila ve vysoké lesní trávě, kde usla. Její černý kožíšek v zelených stéblech byl velmi dobře vidět a vlčice měla štěstí, že jí ještě nikdo nenapadl. Už více, jako půlka hráčů zemřela, což jí zvyšovalo sebevědomí. I tak se ale bála, jelikož si za čtyři dny tady ještě nenašla žádný úkryt. Ale svůj kožený batoh i tak táhla neustále s sebou. První den jí z něj bolely záda, jak ho měla neustále při sobě, ale nyní už jí téměř došly zásoby, tudíž byl o dost lehčí.

Otevřela oči a zahleděla se skrz stébla na batoh ležící kousek od ní. Zatím potkala jenom vlka hřivnatého Rolla a to první den v Hunger games. Od té doby ale nezahlédla ani nohu, což bylo pro ní výhodou. Byla docela odpočatá, i když dennodenně hledala místo, kde by byla alespoň trochu chráněna. V tomhle měla smůlu. Neustále se motala v kruhu a les pro ní byl jako bludiště. Všude jenom stromy, mech, jehličí a stébla trávy, která sloužila, jako její jediný úkryt.

Natáhla tlapu a opatrně k sobě přitáhla batoh. Rozepnula ho a čumák zastrčila dovnitř. Do čelistí chytla růžový kus masa a položila ho na zem. Nebylo ho moc, ale jako snídaně stačilo. Stoupla si na všechny 4. Drápy zaryla do masa a svými tesáky a trhala maso a polikala malé kousky potravy. Musela jíst rychle, aby maso nepřilákalo konkurenci, která by jí chtěla o potravu připravit.

Spokojeně si olízla čumák když dojedla. Nyní už prázdný batoh nechala na místě. Už ho nepotřebovala, jelikož byl prázdný a k ničemu by jí nebyl. Dlouhými kroky se rozešla mezi stromy a drápkama pročesávala zelená stébla trávy, která jí byla po kolena. Čumák měla zvednutý ve snaze zachytit pach nebezpečí a očima prohledávala okolí. Její uši stály v pozoru, jako vojáci a pomocí nich naslouchala okolní zvuky.

Jako obvykle nezaznamenala žádné nebezpečí. Slyšela jen lehký vánek houpající s větvema stromů a sem tam suchou větev praskající pod její váhou. Usmála se, když ucítila pach. Nebyl to ale psycho úsměv, který  měla na tváři, když zabila vlka hřivnatého s dlouhou hnědou srstí, ale upřímný úsměv.

Ucítila totiž kořist, kterou by mohla ulovit sníst a nemít pak hlad. Nemohla by skrvavené tělíčko tahat s sebou, jelikož by mohlo přilákat další hráče. Sice byla jednou z nejsilnějších hráček v hunger Games, ale i tak nechtěla lákat zbytečnou pozornost, která by jí mohla vážně zranit. Jakmile by někoho potkala, bez milosti by ho zakousla. Nyní je ale ráda, že zádného hráče poblíž neměla.

Pomalu se plížila vysokou trávou. Skoro ani nedýchala, jak se snažila být potichu a svojí kořist nevyplašit. Svými kroky míjela větvičky a tlapky pomalu pokládala do jehličí tak, aby to nezanechala jediný zvuk. Pohledem propalovala svojí vybranou kořist, což byl hnědý králík. Ostatních pár ušáků poskakovalo kolem a spokojeně ukusovali stébla trávy. Ani netušili, že je z křoví pozoruje zdatná lovkyně.

Udělala ještě pár kroků k pasoucím se tvorečkům. Na místě, kde se nacházeli byla nižší tráva a sem tam i nějaká pampeliška nebo sedmikráska. Všude kolem byly nory, které vedly hlubuku do země. Podobnou skrýš by si chtěla najít i Půlnoc, ale neuměla si žádnou takovou sama vykopat a tyhle by byli malé i na normálně velkého vlka, natož na ní jako skoro dvojnásobně větší vlčici.

Ještě pár kroků popošla, dokuď nevystartovala. Stačil jeden jediný skok, aby dopadla na drobné tělíčko a jedním trhnutím hlavy mu zlomila vaz. Připadalo jí, jakoby čas před dopadem trval celou věčnost... Jakoby se zpomalil čas a ona zůstala na nějakou dobu viset ve vzduchu.

Po tvrdém nárazu tvreček vypískl a všichni ostatní se rozeběhli do svých nor a jejich bílé ocásky byla poslední část těla, kterou uviděla. Zaryla mu zuby do krku a ozvalo se křupuntí, když mu zlomila vaz. Spokojeně se usmála nad dnešním lovem a pustila se do jídla.

Rychle hltala velké kusy masa, aby pach smrti a krve nepřilákal další hráče. Když dojedla, z králíka zbyla jen kostřička v louži krve. Růžovým jazykem si z čumáku slízla rudé kapky krve, otočila se a rozešla se do lesa. Snad bude mít dneska na úkryt větší štěstí.

BloodyClaw/kocour/5.kraj/zabiják

Les
Kocour šel už dlouhou dobu lesem a jeho tlapky ho začínaly pobolívat, jak se ani nezastavoval. Celou cestu táhl batoh a v tlamě svíral dýku, která byla jeho nejlepší a po tom, co si na stromě nechal kapesní nožík i jedinou zbraní. Jeho silná čepel by bez problémů přesekla i krční páteř větší šelmy, ale to by se k ní první musela dostat. A dostat se ke krku šelmy, aniž by ho zakousla byl složitý úkol. Ale on věřil, že to zvládne.

Pomalu našlapoval a všemi smysly se snažil najít hráče, které by mohl zabít a změnit počet zbylých hráčů na jednociferné číslo. Musel si ale dávat dost velký pozor, aby on sám nezemřel, jako devátý. Našlapoval jemně, jakoby se snažil polštářkama svých tlapek jen jemně hladit půdu pod nohama.

Drápky měl zastrčené, aby jeho kroky byly co nejméně slyšet a neustále se snažil svým jako uhlí černým čenichem, zachytit každý pach a svou mourovatou srstí se pokoušel co nejvíce splynout s prostředím. Svýma zelenýma očima přeskakoval z místa na místo ve snaze zaznamenat každý pohyb.

Pozoroval keře, které rostly v lese, ale i vyšší stébla trávy, ve kterých se dalo snadno ukrýt. Sledoval i koruny stromů, do kterých mohl někdo vyšplhat a pozorovat ho a nebo jenom odpočívat. Ale les vypadal, jakoby se z něj všechny formy života prostě vypařily a on tam zůstal sám. Nejspíše si oběti hledal na špatných místech. Musel jít jinam.

Jeho tlapky ho nesly směrem, odkuď slyšel zvuk vodopádu, jehož proudy vody dopadají do půdy a tečou dál po celém Kapitálu a bílá pěna dopadá na šedé kameny kolem břehu a vsakuje se do měkké hlíny, ve které jsou šutry posazené. Rozhodl se, že se tím směrem vydá a prozkoumá to tam.

Po chvíli se dostal k vodpádu. Kapky vody dopadaly na jeho unavené tlapky a namáčely jeho mourovatou srst, až se mu hnědé chloupky lepily k sobě, jako lepidlem. Zahleděl se do velké vody padající do rozbouřené řeky a rychle tekoucí někam dál. Pár kroky se přiblížil a na jeho hlavu dopadlo pár kapek průhledné tekutiny. Oklepal se a trochu odstoupil.

Hladina se leskla, jak na ní dopadaly zlatavé sluneční paprsky a všechno vypadalo tak krásně a nevinně. BloodyClaw se zase přiblížil a ignoroval mokrý kožíšek. Za vodopádem bylo něco, jako jeskyně, která by mohla sloužit, jako dobrý úkryt. Vypadala velká a útulná a s trochou opatrnosti by se tam mohl dostat bez toho, aniž by se příliž namočil.

Slunce už bylo dávno za půlkou své cesty a byl čas dostat se do svého dočasného úkrytu, který si vybral. Vyskočil na kámen vedle vodopádu a snažil se neuklouznout na mokrém povrchu. Bílá pěna pokropila jeho kožich, ale to on ignoroval. Udělal pár kroků, až se ocitl za vodou padající dolů a co nejrychleji, aby se nenamočil seskočil do jeskyně.

Už neměl sílu hledat si oběti a už vůbec ne je zabíjet. Místo toho si lehl úplně do zádu, aby na něj voda nemohla a přetáhl přez sebe měkkou, huňatou deku, kterou měl v batohu, aby mu nebyla zima. Zbytek věcí odloužil kousek od sebe a hlavu si položil na tlapky. Kolíbaný šuměním vody zavřel oči a spokojeně usnul.

- 1215 slov

Věřili byste, že jsem psala tuhle kapitolu 4 dny? Já taky ne... Však naní zas tak dlouhá... Není! Jen já jsem líné hovado. 😂

24. Kruťas/Medojed kapský/3.kraj/zabiják
23. Blizzard/bílý tygr/3.kraj/zabiják
22. Rollo/vlk hřivnatý/9.kraj/zabiják
21. Alice/puma/1.kraj/spojenec + zabiják
20. Sóren/sokol/2.kraj/spojenec + zabiják
19. Falco/vlk/12.kraj/přeživší
18. Akira/margay/7.kraj/zabiják
17. Umlilo/sokol/6.kraj/spojenec
16. Lia/vlk/9.kraj/spojenec
15. Fear/manul/7.kraj/přeživší
14. Sandra/Leopardice/11.kraj/spojenec
13. Lumela/polovlk/6.kraj/přeživší
14. Arik/Puma černá/1.kraj/zabiják
12. Dusk/Černý panter/8.kraj/spojenec