Linda/lvice/4.kraj/přeživší

Džungle
Slunce už začínalo pomalu zapadat a jen pár paprsků prosvítalo skrze kmeny stromů na pískově knědou srst lvice a její kožich zlatavě zářil, jako hvězdy na noční obloze. Ležela na velkém, rozvětveném stromu, který jí poskytoval bezpečí a úkryt stejně, jako jejímu spojenci Duskovi. Jeho panteří tělo leželo na jedné z větví, která byla jeho úkrytem před nebezpečím. Linda bystře sledovala okolí a snažila se zachytit každý pohyb a svým vynikajícím sluchem zaslechnout každý náznak nebezpečí, které by jednoho z nich mohlo připravit o život.

Od včerejšího dne, kdy obří slonice Blood zabila jejich spojenkyni se oba dva snažili mnohem více chránit svuij strom, který rostl uprostřed na pohled nevinné džungle, která byla ale ve skutečnosti plná hrozeb a nebezpečí. Kdyby někdo jednoho z nich zabil, musel by ten druhý odejít a najít si svůj vlastní úkryt, který by jen tak někdo nenašel, což by bylo velmi složité. Nemohl by přespat tady, jelikož většina hráčů umí šplhat po stromech a zabít spící šelmu není složité, zvláště když nikdo nedrží hlídku a bystře nesleduje každé stéblo trávy, nespozorní při každém šustnutí a nevzbudí svého spojence v případě nebezpečí, aby mu mohli společně čelit.

Na chvíli si vzpomněla na Sandru. Pískově hnědá levhartice byla silná spojenkyně, kterou stálo za to mít v partě. Taky že se jí po celém těle rýsovaly svaly a s pozoruhodnou mrštností uměla lovit i bojovat. Linda jí viděla už v tréninkové místnosti, kde statečně porazila né jednoho soupeře a obratně se vyhýbala všem útokům. I ona s ní trénovala a ačkoliv bývají lvi silnější, tahle flekatá šelma jí v boji párkrát porazila. Měla na víc, než na přežití do necelé půlky. Mohla se dostat dál, možná to i vyhrát, ale ona měla tu smůlu, že spadla ze své větve. Pak už pro tu slonici, která se tam objevila nebylo těžké jí porazit.

Lvice sebou trhla při vzpomínce na její hnusnou smrt. Nezasloužila si to! Nikdo si to nezasloužil. Ani Kruťas, nevrlý a krutý Medojed, kterého musela zabít. Nerada vzpomínala, jako ho zabila, na celou tu bitvu, na šedočerné tělo letící vzduchem, na křupnutí kostí, které se ozvalo a na jeho oči bez života, o který ho ona sama připravila. Všichni jsou tak mladí a musí zemřít, až na jednoho, který se stane vítězem, vítězem v zabíjení.

Srst se jí naježila. Chtěla přežít, chtěla vyhrát, ale to by musela zabíjet a to nechtěla. Znova už ne. Jen představa toho, že by svoje tesáky měla zarýt do hrdla nějakého mladého zvířete se jí příčila. Ale má snad na výběr? Jediná další možnost byla zemřít a to nechtěla. Nechtěla, aby její zkrvavené tělo leželo na tak děsném místě. Drápy naštvaně zaryla do kůry stromů, až v něm udělala menší rýhy a pár dřevěných kousků spadlo na zem. To radši bude zabíjet a snažit se přežít a pokuď bude mít štěstí, vyhraje.

Její pohled jí padl na oblohu, která byla tmavě modrá, jako mořské vlny v bouřce. Slunce už úplně zapadlo a jeho zlatavou září nahradila mléčná záře měsíce, který vyplul na nebe, kde se začínaly objevovat hvězdy. Obloha byla stejně krásná, jako kdekoliv jinde a skoro to dávalo dojem, jakoby byla tato krajina naprosto nevinná, jenže tu přišlo o život více zvířat, než kdekoliv jinde a to bylo děsivé. Nejvíce jí děsilo to, když si uvědomila, že ona nejspíše patří mezi ty, kteří přijdou o život.

Trhla sebou, když jí že zamyšlení probudil výstřel. Kdo zemřel tentokrát? Zaposlouchala se do hlasů, který byl slyšet přez celou krajinu. Oznamovat, kdo dneska zemřel. „Polovlčice Lumela že šestého kraje!" uslyšela. Lumela... Nebyla moc silná. Dostala se dál, než lvice čekala. Popravdě si myslela, že zemřela mezi prvními. „Černá puma Arik z prvního kraje" zaslechla jméno dalšího hráče. Překvapeně zvedla obočí. Arik? Čekala, že se dostane dál... Mnohem dál. „Černý panter Dusk z osmého kraje," slyšela nakonec.

Linda sebou trhla. Dusk? Její spojenec? To přece nemohla být pravda! Nomohli zemřít! Zamlžilo se jí před očima a zadní tlapky jí uklozly, až málem spadla ze stromu. V očích měla vidět zděšení. Koukla se na větev, kde ležel černý panter. Udělala k němu pár kroků a položila na něj tlapku, se zatažený i drápy, aby ho nepoškrábala. Na místě zůstala stát hrůzou a překvapeně vytřeštila oči. Jeho tělo bylo studené a stuhlé, oči měl zavřené a její položení tlapky s ním ani nehlo, srdce mu nebušilo a krev v žilách se mu zastavila. Byl mrtvý.

Linda párkrát zamrkala ve snaze se z toho vzpamatovat. Jak je možné, že umřel? Nic ho napadnout nemohlo. To věděla jistě. Opatrně ho prozkoumala. Chvíli to trvalo, ale nakonec jí to došlo. Na těle neměl jediný škrábance ani otrávit se nemohl. On zemřel smutkem, protože se mu stýskalo po Sandře. Linda moc dobře věděla, že k ní cítil něco víc, ale absolutně jí nenapadlo, že to bylo tak silné. Neumřel na ránu, na otravu ani na hlad nebo žízeň... Umřel na lásku.

Blood/slonice/2.kraj/zabiják

Džungle
Blood se ploužila noční džunglí. Ani se nesnažila být potichu, aby jí nikdo nenašel. Větve nepřekračovala a nechala si je praskat pod nohama, což dělalo docela rámus. Dokonce občas shodila malý strom a nechala ho z žuchnutím dopadnout na zem. Silně pochybovala o tom, že by si na ní někdo troufnul. Jako velká a silná slonice představovala pro každého velkou hrozbu a dovolit si na ní by byla prakticky sebevražda.

Za včerejšek za sebe byla ale velmi sklamaná. Mohla udělat mnohem víc a zabít i toho panter s černou srstí, jako noc sama a tu lvici s kožichem, jako pouštní písek ozářený denním sluncem. Mohla jejich krásné barví těla přebarvit na mnohem krásnější červenou, barvu krve. Tak by se jí líbili mnohem více. Dokázala zabít jen jednu z těch šelem, při tom moc dobře věděla, že by zvládla všechny tři, jen byla tak moc neschopná. Naštvaně máchla chobotem, čímž odletělo pár kousků dřeva z padlého stromu a přistálo kousek od ní.

„Ten Dusk má štěstí, že dneska chcípnul, jinak bych to zařídila já! A to tím nejhorším způsobem!" řekla si pro sebe a snažila se ignorovat bolest, kterou pociťovala na zádech, kde byla zabodlá ostrá dýka, která se jí stále nepovedla vytáhnout. Sice jí bolel každý krok, jak se jí dýka pohybovala v těle, ale ona se k vůli tomu nehodlala zastavit, dokuď nenajde pohodlné místo na spaní.

Pomalu šla džunglí, až se nakonec zastavila na místě porostlém mechem. Kolem něj byly stromy s tlustým kmeny, které vypadaly, jakoby to místo přímo chránily a byl k němu jen jediný vchod, kterým se dalo projít. Celkově to místo vypadalo přímo, jako pelíšek pro slona. Blood tam opatrně došla a sjela to místo pohledem. Opatrně tam položila jednu nohu. Nic se nestalo. Vlezla tam půlkou těla, ale stále byla velmi opatrná. Nakonec tam vlezla celým tělem a lehla si do měkkého mechu. Doufala, že i stou dýkou v zádech usne. Položila si hlavu na mech, zavřela oči a nakonec se jí povedlo usnout, ačkoliv to trvalo docela dlouho.

1159 slov

24. Kruťas/Medojed kapský/3.kraj/zabiják
23. Blizzard/bílý tygr/3.kraj/zabiják
22. Rollo/vlk hřivnatý/9.kraj/zabiják
21. Alice/puma/1.kraj/spojenec + zabiják
20. Sóren/sokol/2.kraj/spojenec + zabiják
19. Falco/vlk/12.kraj/přeživší
18. Akira/margay/7.kraj/zabiják
17. Umlilo/sokol/6.kraj/spojenec
16. Lia/vlk/9.kraj/spojenec
15. Fear/manul/7.kraj/přeživší
14. Sandra/Leopardice/11.kraj/spojenec
13. Lumela/polovlk/6.kraj/přeživší
14. Arik/Puma černá/1.kraj/zabiják
12. Dusk/Černý panter/8.kraj/spojenec

Pokuď  jsem počítala správně, tak máme už top 10! A to jsou...

Vlčice Půlnoc
Medvědice Allyssia
Kocour Bloodyclaw
Krokodýl Aaron
Slonice Blood
Lvice Linda
Aligátorka Leaf
Hadice (xD) Igazy
Ďábel medvědovitý Draco
Tygr Dráp

Jó... Skutečně je jich 10.

Gratuluji. xD