Arik/Puma černá/1.kraj/zabiják

Les
Arik se spokojeně usmál na nehybné tělo ležící v kaluži krve. Oči vlčice byly tak smutné a prázdné a jeho to tak moc uspokojovalo. Miloval ten pocit moci. Skolil další oběť a uslyšel další výstřel. Měl pocit, že s každou další obětí je stále silnější a silnější a jeho šance na výhru se stále zvyšují. Myslel si, že tu bude slábnout a strádat, ale on tady přišel na smysl jeho života.

Jeho úkolem je vyhrát a to také udělá. Svojí tlapu položil na krk své oběti a s pomocí vytasených drápu jí v kůži udělal jizvu. „Měla jsi smůlu. Život je krutý. Ale krutost je svým způsobem krásná," zašeptal jí do ucha a jeho bojovný pohled nahradil psycho výraz s náznakem úšklebku. Krutost ho bavila více, než kdy jindy.

„Až vyhraju, budu vděčný za všechno, co mě hunger games naučilo a budu se chovat tak, jak mě to nejvíce baví... Krutě... Budu krutější, než kdokoliv jiný" řekl si pro sebe a otočil se k odchodu. Trochu ho štvalo, že u sebe neměla batoh, ale né každý den je posvícení. Nůž, jehož Železná čepel se třpytila v paprscích slunce nechal na místě a odkráčel do jiné části lesa.

Překračoval kořeny a vnímal, jak se mu tlapy boří do bláta. Stromy postupně mizeli a jejich kořeny mu už tolik nekřížily cestu. Začalo se objevovat více a více hnědého, mazlavého bláta, které mu špinilo kožich a chlupy mu slepovalo k sobě, jako lepidlo. Dělal vysoké kroky a sledoval, jako mu z elegantních nohou stékává bláto.

Chodil takhle dlouho a hloubka bahna se pomalu zvětšovala. Když už mu sahalo až po kolena, začal si myslet, že se na druhou stranu nedostane a bude se muset vrátit. Po chvíli ale s úlevou zjistil, že hladina začínala klesat, až nakonec klesla úplně a on se vyškrábal na břeh. Trochu se otřásl zimou. Byl až po kolena pokrytý studeným blátem, které způsubovalo, že mu byla trochu zima. Nakonec se rozešel náhodným směrem a doufal, že ho tam potká štěstí.

Po chvíli cesty došel znovu na místo, kde už jednou byl. Sluneční paprsky se odrážely na zrnech písku, které se táhnuly do nedohledna. Tvořily nerovnoměrnou krajinu s kopečky, většími kopci a různé hlubokýma dolama. Byla to poušť! Část Kapitálu, s níž se setkal první den v Hunger games.

Tenkrát si pohrával s myšlenkou, že by v poušti zůstal. Hned to ale zamítl. Jen představa úmorného vedra, které by mu pražilo do jeho černého kožichu a lovu v Písku, který se mu drolí mezi polštářky tlapek se mu zrovna moc nezamlouvala. A navíc věděl, že v temné noci, kdy jediným světlem je mléčná záře měsíce je na poušti nejspíše větší zima, než kdekoliv jinde. Možná dokonce větší, než na horách. A to i když v krajině plné skal a nerovného povrchu do tlapek studí bílý sníh a kožíšek pročesává ledový vítr, díky kterému je mráz cítit až k růžové kůži na jeho těle, zatímco na místě s dunami písku hřejí do tlapek drobné kamínky, které jsou ještě nahřáté sluncem.

Zvedl tlapku a zahleděl se na poušť. Takovéhle krajiny ho nejspíše nikdy nepřestanou fascinovat. Jejich krása nepřekonatelná a i takové bezcitné šelmě, jako je Arik to dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Písek odrážel zlatavé světlo a kamínky se krásně leskly. Nikdy nic takového neviděl. Otočil hlavu a vydal se podél pouště. Byla moc pěkná a lákalo ho to do ní, ale nechtěl riskovat, že se stratí a bude třeba i pár dní bez jediné kapky vody.

Se zvedlou hlavou a odhodláním ve tváři spokojeně kráčel podél a rozhlížel se. Doufal, že najde svůj strom a svoje věci. Až teď si uvědomil, že projít tím blátem nebyl nejlepší nápad a svoje věci už možná nenajde. Jen svůj luk stále svíral v tlamě a u opasku měl šípy. Jediný batoh, který mu zůstal měl na zádech. Alespoň něco... Ani legendy nejsou neomylné. Jenže tady může jediná chyba znamenat konec. Už nesmí žádnou udělat, jestli chce doopravdy vyhrát.

Vyjekl, když ucítil na zadní nože šílenou bolest. Rychle sebou cukl a hlavu otočil na bolavé místo. Byla to jen desetina vteřiny, ta nejdelší, kterou kdy zažil. Měl pocit, jakoby to byla celá věčnost, protože se mu za tu chvilku vybavilo všechno, co se mohlo stát. Představoval si hrot šípu zabodlý v jeho nose. Přímo před očima měl předstsvu drobných, ale i tak ostrých zoubků, které se mu zarývaly do nohy. Ale všechny byly v pohodě naproti tomu, co se doopravdy stalo...

Zahlédl hada, jehož tělo bylo tlusté, jak jeho tlapka. Měřil dobré dva metry a pokrývala ho drsná šupinatá kůže. V jeho žlutých očích bylo vidět odhodlání. Stejné, jako měl před vteřinou Arik. To ale zmizelo a nahradil ho strach. Nemusel hádat, co se bude dít a ani se nesnažil být optimistou. Udělal chybu, která ho bude dříve nebo později, ale spíše dřív, stát život. Svalil se na zem a pomalu umíral v křečovitých bolestech.

Vzpomínal, co udělal špatně a došlo mu to. Jeho zlost a ego bylo tak velké, že se předcenil a ostatní hráče podcenil. I když tu bylo dost silných hráčů, on uznával jen to, že sám je nejsilnější, sám všechny porazí, sám vyhraje. To byla chyba, kterou nemohl napravit, chyba, která se neodpouští, chyba, která se trestá. Vrhnul poslední smutný pohled do Igazyného obličeje, kde bylo jen ego a lhostejnost, jako měl on. Hlavu položil na písek a tělo nechal v lese mezi stromy. Poslední, co viděl byl had plazící se pryč. Poslední, co slyšel byl výstřel oznamující jeho smrt.

Igazi/chřestýš diamantový/12.kraj/zabiják

Poušť
Igazy se plazila pouští. Příjemné teplo jí prohřívalo kůži. Batoh nechala v doupěti, které bylo pod pískem. Zdobila jí železná zbroj, kterou si odnesla z údolí hojnosti. V poušti byla spokojená, ale zatím nenašla žádného hráče. To bylo na jednu stranu dobře, protože se nemusela bát o svůj život. Na druhou stranu je pravda, že čím rychleji hráči mizí, tím je to lepší. Chtěla vyhrát! Chtěla vyhrát za každou cenu! Ale to schovávání jí přestalo bavit.

Vyplazila se z pouště a ocitla se v lese. Stále si ale pohledem hlídala zrnka písku. Nesměla se ztratit. To by ztratila jak svoje doupě, tak i věci. To nesměla dovolit! Věděla, že je to risk vylézt z bezpečí pouště do lesa, kde jí každý může každý najít, připlížit s se k ní a zardousit jí, když si nebude dávat pozor. Ale risk je zisk, ne?

Po chvíli zahlédla černou šelmu, jak si to kráčí lesem a nedává vůbec pozor. Na tváři se jí objevil úšklebek. Skvělá příležitost! Pomalu se k němu doplazila a bez váhání vyskočila. Jeho vyděšený pohled se jí líbil. Byl skvělý pocit někoho zabít, ačkoliv to znělo krutě, jí se to líbilo. Ten strach, který způsobila byl velmi uspokojivý. Chvíli koukala, jak sebou cuká v křečích. Pak se jenom v klidu odplazila zpátky do pouště a díky cestičkám, které zanechávala svým tělem našla svoje doupě i s batohem, ve kterém měla svojí ulovenou kořist. Vyleze zase jindy. Teď bude odpočívat a čekat na další příležitost.

- 1169 slov

24. Kruťas/Medojed kapský/3.kraj/zabiják
23. Blizzard/bílý tygr/3.kraj/zabiják
22. Rollo/vlk hřivnatý/9.kraj/zabiják
21. Alice/puma/1.kraj/spojenec + zabiják
20. Sóren/sokol/2.kraj/spojenec + zabiják
19. Falco/vlk/12.kraj/přeživší
18. Akira/margay/7.kraj/zabiják
17. Umlilo/sokol/6.kraj/spojenec
16. Lia/vlk/9.kraj/spojenec
15. Fear/manul/7.kraj/přeživší
14. Sandra/Leopardice/11.kraj/spojenec
13. Lumela/polovlk/6.kraj/přeživší
14. Arik/Puma černá/1.kraj/zabiják