Igazy/chřestýš diamantový/12.kraj/zabiják

Les
Igazy se potichu a neslyšně plazila lesem. Tímhle způsobem pohybu nenabrala zrovna velké tempo a to byl problém vzhledem k situaci, ve které se nacházela. Musela rychle utéct před ohněm, který byl v aréně už druhým dnem. Ona stále ještě nestihla najít místo, kde by se před ohněm skryla. Slunce už zase stoupalo vysoko na oblohu a jeho paprsky dopadaly na její šupinatou kůži, kterou tím zahřívaly. To bylo skvělé znamení, protože čím víc byla ohřátá, tím více měla energie utíkat před ohněm.

Narozdíl od ostatních měla tu nevýhodu, že nemohl jít do hor. Je studenokrevný tvor a umrzla by tam. Jediný dobrý úkryt by musel být někde někde v podzemní škvíře, kam by se dalo dostat jen vodou a nebo ustrůvek uprestřed jezera. Ale najít takový úkryt během už maximálně jednoho dne bylo těměř nemožné. Uvědomovala si, že její šance na přežití jsou malé, ale stále měla put sebezáchovy, který jí nutil snažit se dál.

Už neměla prakticky žádné věci. Batoh, který dříve měla byl už dávno prázdný a ona se živila jen drobnými pouštními hlodavci. Vlastně jich nemusela ulovit moc, aby se najedla, takže byla narozdíl od nejspíše většiny hráčů dobře najedená. Brnění, které jí mělo chránit se zbavila ještě v poušti. Bylo dobrý na obranu, ale na útěk jí bylo spíše přítěží. Věděla, že je to riskantní krok, ale musela to udělat, aby měla vůbec šanci přežít. Nic jiného jí nezbývalo.

Už se takhle plazila dlouho a začínala být unavená. Její hadí tělo zanechávalo v hlíně pod ní obtisky. Věděla, že jestli je někdo najde, tak se za ní rozběhne s úmyslem jí zabít, ale neuměla je nijak zamaskovat. Proto se neustále ohlížela a hledala jen náznak pohybu mezi stromy. Za normálních okolností by byla velmi malá šance, že někoho potká, protože aréna byla obrovská a hráčů málo.

Teď to ale bylo jiné. Oheň se rozšiřoval hodně rychle a místa bylo pořád méně. Každá šupina, každá buňka jejího těla věděla, že teďka začíná to největší nebezpečí. Každou chvíli měla strach, že jí někdo sleduje, ale vždy, když se utočila, neviděla nic, než stromy, hlínu a zelená stébla trávy, která trčela ze země, jako bodáky, které sloužili jako past, o kterou se mohl někdo probodnout.

Už se pohybovala dlouho. Slunce už začínalo zapadat a ona už byla unavená. Svaly jí bolely únavou. Měla by se prospat a doufat, že jí oheň přez noc nedostane. Rozhodně by nechtěla uhořet za živa. Nedovedl si představit, jak moc by trpěla. Nemohla by utéct, nemohla by se bránit, mohla by jen čekat, až ta bolest přejde a ona odejde z tohoto světa a doufat, že to bude brzy.

Doplazila se k nejbližšímu stromu a začala na něj šplhat. Byla unavená a dehydratovaná. Vodu naposledy našla včera a jí připadalo, jakoby měla v krku jako v poušti, což zvětšovalo její únavu. Začala se plazit na strom. I to jí bralo dost energie. Už se nemohla dočkat, až se uvelebí na jedné z větví a spokojeně usne. Konečně své hadí dělo, které jí připadalo strašně těžké, položila na vrásčitou kůru stromu. Hned co zavřela oči, ponořil se do hlubokého spánku.

Dráp/tygr/11.kraj/spojenec + zabiják

Les
Dráp postupoval dále a hledal hráče. Z džungle se přesunul do lesa, kde ještě nehořelo tak moc, jako na místě, kde byl před tím. Včera se mu podařilo zabít jednu z nejsilnějších hráček, Aligátorku Leaf. Byl na sebe pyšný. Byla to dost silná soupeřka a on jí i tak zabil. Sice si zranil ocas a bolelo to, ale to nebylo zranění, které by ho nějak zpomalovalo.

První chtěl jít do hor, ale pak si uvědomil, že by tam nepřežil vzhledem k těm podmínkám, které tam panovaly. Celé je pokrývaly studené vločky sněhu, které se na slunci leskly, jako krystalky a byla tam šílená zima. On, jako tvor, který je spíše zvyklý na teplo by v horách nepřežil. Potřeboval si najít nějakou jeskyni nebo jakýkoliv jiný úkryt, kam by se schoval.

Možná by se mu hodil podobný, jako měla Leaf, ale nějaký, kam by se dalo zalést dál do podzemí, kde by nebyl cítit ten hrozný pach dýmu. Neustále ho štípal v nozdrách. Bylo to děsné a skoro se to nedalo vydržet. Jakoby byl v uzavřené kleci, odkuď se nedalo dostat a jemu nezbylo nic jiného než zoufale fňukat a čekat až to všechno zkončí. Rychle zavrtěl hlavou, až s sebou jeho uši máchaly sem a tam, jako křídla holubů. Nesměl přemýšlet o smrti! Né teď, když byl tak blízko výtězství.

Jak tak šel, jeho pozornost něco upoutalo. Zastavil se s tlapou ve vzduchu a koukl se na zem, po které sa táhla čára. Byla tlustá asi 5 centimetrů a táhla se do nedohledna. Přišel k ní blíže, aby si ji lépe prohlédl. Zvědavě si jí prohlížel. Igazy? Napadlo ho. Sklonil hlavu a pečlivě to očichal. Stopa byla stará jen pár hodin. V očích se mu objevila vražedná jiskra. Byl čas zabít další hráčku. Pak už bude v Hunger games jen 5 splátců. 5 nejlepších. A on mezi nimi.

Byl to skvělý pocit si uvědomit, jak daleko se dostal a jak velkou šanci na přežití měl. Nyní už byl rozhodnutý, že ho od vítězství nic nezastaví. Zabije každého, kdo mu přijde do cesty a stane se vítězem tohohle ročníku. Bude slavný, všichni si ho budou vážit a obdivovat ho. A on se dostane tam, kam by v duchu chtěl snad každý. Mezi ty nejlepší. Mezi výherce hunger games.

Stopa byla dlouhá a stále pokračovala dál a dál a Dráp stále kráčel za ní. Každou chvíli se otáčel a koukal se do každého keře, za každý strom i do stébel trávy, kdyby ho náhodou ten had podfoukl a schovával se tam, i když o tom dost pochyboval. I když byl silný, možná teď dokonce ze všech nejsilnější, nemohl si dovolit, aby ho někdo napadl zezadu.

Slunce už zapadalo a on už mnohokrát uvažoval, že to vzdát, ale stopa byla stále silnější a to ho pohánělo vpřed. Uvědomoval si, že kdyby zrychlil, někdo by ho mohl zaslechnout a tak stále pokračoval stejným tempem. Čumák měl skloněný k zemi a čichal ke stopě, kterou po sobě samice chřestýše zanechala. Cítil, že už stačí jen kousek s zabije další oběť. Už jen kousek a bude moct své tesáky zarýt do hadího těla. Už jen kousek a bude ještě blíž vítězství.

Slunce už zapadlo a les pohlcovala tma. On se však nevzdával a navzdory žízni a svalů, které ho bolely únavou pokračoval dál. Už cítil, že je blízko. Zahleděl se do dálky a zjistil, že o pár metrů před ním čára končí u jednoho ze stromů. Připlížil se k němu a koukl nahoru, kde had spal, jako zabitý. Igazy byla scela uvolněná a pomalu oddychovala, jakyby nebyla v Hunger games, ale v bavlnce, kde není smrt, starosti ani problémy.

Tygr vyskočil a vyškrábal se na strom. Byl unavený, ale od tohohle ho nikdo nemohl zastavit. Opatrně a neslyšně se k ní začal plížit. Bál se, že jí probudí a ona ho uštkne, ale dále v klidu spala. Přiblížil se až byl úplně na dosah a tlamu natáhl k jejímu krku. Stačil už jen kousek a ocitne se v top pětce. Musel být ale opatrný, aby namísto toho hada nezemřel on. Když už se ho téměř dotýkal čumákem, rychle čelisti scvakl kolem jejího krku.

Igazy se probudila, naštvaně zasyčela a začala se různě kroutit ve snaze ho uštknout. Bylo ale příliš pozdě. Dráp jí držel moc pevně. Párkrát švihl jejím hadím tělem do stromu, jakoby bičem pobízel koně k běhu. Trvalo to jen pár vteřin a ozval se výstřel oznamující smrt samice z dvanáctého kraje. Pustil její mrtvolu a ta dopadla z žuchnutím na zem. Byl unavený a už byla noc. Potřeboval se vyspat. Už ani nepřemýšlel. Spokojeně si lehl na stejnou větev, kde had spal a spokojeně usl.

- 1301 slov

24. Kruťas/Medojed kapský/3.kraj/zabiják
23. Blizzard/bílý tygr/3.kraj/zabiják
22. Rollo/vlk hřivnatý/9.kraj/zabiják
21. Alice/puma/1.kraj/spojenec + zabiják
20. Sóren/sokol/2.kraj/spojenec + zabiják
19. Falco/vlk/12.kraj/přeživší
18. Akira/margay/7.kraj/zabiják
17. Umlilo/sokol/6.kraj/spojenec
16. Lia/vlk/9.kraj/spojenec
15. Fear/manul/7.kraj/přeživší
14. Sandra/Leopardice/11.kraj/spojenec
13. Lumela/polovlk/6.kraj/přeživší
14. Arik/Puma černá/1.kraj/zabiják
12. Dusk/Černý panter/8.kraj/spojenec
11. Linda/lvice/4.kraj/přeživší + zabiják
10. Aaron/krokodýl/4.kraj/přeživší + zabiják
9. Blood/slonice/2.kraj/zabiják
8. Leaf/aligátor/10.kraj/zabiják
7. Igazy/had/12.kraj/zabiják

Už máme top 5!

Gratuluji :
Drápovi
Dracovi
Allyssie
Půlnoci
Bloodyclawovi