Venku před sněhově bílým stanem panoval rozruch. Někteří hosté jej zaznamenali a začali se zmateně otáčet, jiní natahovali krky, aby se dozvěděli více, další přestali tancovat, ale našly se i výjimky, které měly oči jen pro svého partnera či partnerku, s nimiž trávili večer, při němž oslavovali manželský svazek Percyho a Audrey Weasleyových. Mezi těmi, jejichž pozornost upoutaly zvýšené hlasy, byl i George Weasley, mladší bratr Percyho, a protože celý večer strávil schovaný v rohu, kde popíjel víno a whisky a vytrvale odmítal všechny dívky, jež jej přišly požádat o tanec, byl rád za nějaké rozptýlení. Od bitvy o Bradavice, při níž ztratil své milované dvojče, se George uzavřel do sebe a omezil i kontakty se svou rodinou, jelikož se přestěhoval do malého domečku ve Skotsku, kde měl spoustu klidu, a nikdo se jej každý den otravně nevyptával, jak se cítí, a neházel po něm soucitné pohledy. Jediné, co se po smrti Freda nezměnilo, bylo to, že stále veškeré své úsilí vynakládal do jejich krámku Kratochvilných kouzelnických kejklí, kde prodávali své vlastní žertovné předměty.

A taky nepřestal milovat jednoho muže.

Měl tušení, že se venku před stanem hádají Harry s Ginny a Ron s Hermionou jsou jejich svědky, jelikož George většinu večera pozoroval právě svou sestru, která celý obřad i následnou oslavu strávila právě po boku Harryho, avšak oba dva byli hodinu od hodiny zamračenější a zamlklejší. Nakonec to došlo tak daleko, že se Harry zvedl a s Ginny odkráčel pryč, a když si Ron a Hermiona vyměnili starostlivé pohledy, jež jasně svědčily o tom, že nejspíše ví, o co se jedná, vstali a rychle odešli za nimi.

Sotva se George zvedl ze svého místa a obrátil do sebe zbytek vína, do stanu vběhla Ginny a rychle si otírala mokré tváře. Zrzek se zarazil a pozorně sledoval svou sestru, která nejspíš vycítila jeho upřený pohled, jelikož se na něj ohlédla a okamžitě zamířila k němu. Ještě, než jí stihl položit svou otázku, dala mu na ni smířlivou odpověď: ,,Harry se se mnou rozešel. Řekl, že už to mezi námi není takové, jaké to bývalo, a že mne bere spíš jako svou sestru než přítelkyni. Měl k tomu docela oprávněný důvod, ale... to je jedno, nechci o tom mluvit," zavrtěla hlavou a prosebně přelétla pohledem okolní stolky, kolem nichž pluly podnosy se sklenkami alkoholu, a očima hledala někoho, kdo se nudil a chtěl by si s ní zatančit. ,,Měli bychom oslavovat a věnovat pozornost Audrey a Percymu, ne tu řešit vztahy a rozchody."

George se mírně usmál a přitáhl si Ginny do objetí. ,,Moc mě to mrzí, Ginny, ale možná to tak bude lepší. A třeba se k sobě nakonec vrátíte, všichni ještě máme v živé paměti to, co... co se stalo, a potřebujeme trochu oddechu a klidu." Vnímal, jak mu hlasitě a silně buší srdce, jako by se snad pokoušelo vyskočit mu z hrudi a běžet za tím, pro koho bilo. V duchu si nadával, že je příšerný bratr, a že to přece nemůže dopustit. Ale nejspíš už to v sobě držel příliš dlouho - a lidské touhy jsou tak silné a přirozené! A navíc teď, když se mu konečně naskytla vhodná příležitost, kdy by jeho výčitky mohly být menší...

,,Zatančil bych si s tebou, sestřičko, ale myslím, že mě pochopíš, když ti řeknu, že je to ta poslední věc, na níž mám náladu," zašeptal jí a pohladil ji po vlasech, než se odtáhl na délku paží a věnoval jí úsměv. Ginny si tiše povzdechla a soucitně ho pohladila po hřbetu ruky.

,,Chybíš mi, Georgi, bojím se o tebe. Nechci, aby ses uzavřel před celým světem, a nějaké rozptýlení potřebuješ. Odpusť mi, jestli to vyzní krutě, nemyslím to zle - ale život jde dál, svět se nerozpadl, i přes to, že už mezi námi Fred není. Není den, kdy bych na něj nemyslela, ale myslím, že ty nejsi ten člověk, který by to neznal z vlastní zkušenosti." George s mírným přikývnutím odevzdaně svěsil hlavu. Samozřejmě, že Ginny měla pravdu - život šel dál. Ale jak se neměl trápit, když mu oba dva muži, které miloval na život a na smrt, nestáli po boku?

Samozřejmě, že nějaké rozptýlení potřeboval a občas tu samotu už nevydržel - často navštěvoval kouzelnické i mudlovské bary, kde se pokoušel seznámit s nějakým mužem a ukrást si ho na jednu noc, při níž se pokaždé snažil zapomenout na zelenookého tmavovlasého mladíka, jehož si i přesto pokaždé představil pod sebou, jak sténá jeho jméno, jak se prohýbá rozkoší a nehty mapuje jeho holou pokožku na zádech, jak jej líbá, jako by na tom měl záviset jejich život...

Zatřásl hlavou, až mu zrzavé pramínky vlasů polechtaly čelo, a pokusil se z mysli vytěsnit všechny představy a nesplněné sny, jež si pořád dokola přehrával před spaním, jelikož to bylo to jediné, co měl, co bylo jen jeho a co mu nikdo nemohl vzít. Ucítil opatrný dotek na tváři a zahleděl se na Ginny, která ho starostlivě pozorovala.

,,Slib mi, že si někoho najdeš, že dáš šanci někomu, kdo tě bude milovat a bude ti stát po boku, když my nemůžeme," zašeptala a stoupla si na špičky, aby jej mohla políbit na tvář. ,,Nechci tě vidět nešťastného, Georgi. Mám tě ráda."

,,Já tebe taky," řekl tlumeným hlasem a něžně jí odhrnul zrzavé vlasy z tváře. ,,Půjdu se projít, dobře? Vyčistit si hlavu. Kdyby mě někdo hledal, budu se toulat někde po okolí. Kdyžtak mi pošli Patrona." Když Ginny přikývla, prozatím se s ní rozloučil a přikázal jí, ať se baví, a pak se zhluboka nadechl a s bušícím srdcem vyrazil ven.

Žaludek mu udělal přemet a v podbřišku jej zašimrala lehoučká motýlí křidélka, když si všiml trojice nejlepších přátel, jak spolu o něčem zapáleně diskutují. Náhle jim Harry cosi zamračeně řekl, mávl rukou a otočil se k nim zády, vydávaje se pomalu pryč. To byla ta šance. George se k němu rozešel, co nejrychleji mohl, nedbal na překvapené a varovné volání bratra, který křičel, že se má uklidnit, že si to Ginny s Harrym vyříkali - ale to nebyl ten důvod, proč za ním běžel, George nebyl vůbec vzteklý, právě naopak. Trochu se nad tím zastyděl, ale okamžitě na provinilý pocit zapomněl, když uchopil Harryho za ruku a s hlasitým prásknutím se s ním přemístil pryč.

,,Co to - Georgi?" vydechl Harry překvapeně, když se objevili na Tower Bridge, pod nímž protékala řeka Temže. Přemisťování mu nikdy nedělalo dobře, proto se trochu zapotácel, ale jelikož jej George stále držel za ruku, stačilo jen přitáhnout si ho k sobě na hruď. Když k němu tmavovlasý mladík zvedl své zářivě zelené oči, hlava se mu zatočila a v podbřišku se mu vykuklilo hejno motýlků. ,,Překvapil jsi mě, nečekal jsem, že... Nevěděl jsem, že jsi pořád tady... Vlastně jsem tě dnes ani pořádně neviděl, což mě mrzí, chtěl jsem - já - Ginny - ehm, nepřišel sis to se mnou teď vyřídit, že ne?" ztuhl a nervózně se uchechtl. George se neubránil úsměvu a musel se držet, aby si to s ním nevyřídil jiným způsobem. Nemohl na něj přece hned vybalit, jak moc po něm touží - ne po tak brzkém rozchodu s jeho sestrou.

,,Vyřídit si to s tebou? Kdybys to teď neřekl, ani by mě to nenapadlo," pověděl mu upřímně a Harry si viditelně oddechl. Pak si uvědomil, že se stále tiskne k jeho tělu, a tak si váhavě odkašlal a jemně se vymanil z jeho sevření. George neprotestoval, ale byl by raději, kdyby jej směl držet o něco déle.

,,To jsem rád, nerad bych šel na pohovor na Ministerstvo kouzel s pěkně vybarveným monoklem pod okem," zazubil se a vjel si rukou do vlasů, jež si lehce rozcuchal. ,,Ehm, co děláme tady? Neměli bychom se vrátit na Percyho svatbu? Tohle vůči němu není zrovna pěkný... a proč vlastně zrovna Tower Bridge?" zeptal se zvědavě a ohlédl se na George jako ztracené štěně, které kolemjdoucího svýma prosebnýma očkama přemlouvá, aby si jej vzalo k sobě.

,,Mám to tu rád. Po práci chodím často právě sem a procházím se tu. Takhle večer tu je pěkně, mám spoustu času na přemýšlení a můžu se kochat tímhle nádherným výhledem, než vyjdou hvězdy," odpověděl mu zasněně a mávl rukou k řece Temži, jejíž houpající se hladina nabírala červený odstín ze zapadajícího Slunce, jež sytými barvami malovalo oblohu. ,,Je to nádhera. Člověk by tu nejraději jen stál a díval se, a zůstal tu klidně celou noc, jen aby mohl vidět, jak se totéž stane časně ráno." Přešel k zábradlí a lokty se o něj opřel, dívaje se na umírající Slunce. ,,A neboj se. Percy má stejně oči jen pro Audrey, nikdo si ani nevšimne, že jsme pryč. Pokud ale chceš, můžeme se vrátit," nabídl mu a podíval se na něj. V duchu doufal, že mu Harry řekne, že by chtěl raději zůstat tady právě s ním, a že se mu přizná, že důvod k jeho rozchodu s Ginny byl právě on - že po něm touží, že na něj každou noc tajně myslí a že už to bez něj déle nevydrží. Ach, ty naivní představy.

,,Upřímně?" řekl Harry a po vzoru George se opřel o zábradlí. Zrzavý muž zavřel oči. ,,Mnohem radši zůstanu tady, nejsem ten typ, co by si takovéhle velké slavnosti užíval. Poslední dobou jsem radši sám - a Ginny naopak chtěla trávit všechen volný čas se mnou, když jsme na sebe předtím kvůli válce měli tak málo času. Já... já jsem..." odmlčel se a tváře mu nabraly červený odstín, načež stydlivě sklopil hlavu, což přišlo Georgeovi neuvěřitelně roztomilé. Jak rád by jej popadl, přitáhl si ho do náruče a konečně ho vášnivě políbil, jak si to přál udělat již od té doby, co začali navštěvovat Brumbálovu armádu.

Ach, tolik ho miloval.

Miloval Harryho Pottera.

,,Nebudeš... se mi smát, že ne?" špitl Harry a ustrašeně k němu zvedl své zelené oči, jež teď byly plné obav. George na chvíli, ale opravdu jen na malou chviličku zaváhal - a pak překryl svou dlaní jeho ruku, aby mu dodal odvahy. ,,Já... já jsem... já jsem gay," řekl sotva slyšitelně a vystrašeně se podíval na Georgeovu ruku, která ho držela. Staršího muže to docela pobavilo.

,,Ano? A co má být?" opáčil měkce a naklonil hlavu na stranu, aby na něj lépe viděl. ,,Harry, za to se přece nemusíš stydět, není to nic špatného. V kouzelnickém světě to nikomu nepřijde divné, je to přeci naprosto normální. Líbí se ti muži, a co má být? Mně také a nikdo to neřeší," pokrčil rameny. Uvnitř něj v ten okamžik vybouchl ohňostroj štěstí, jenž jej naplňoval takovým pocitem opojného veselí, vítězství, úlevy a naděje, až měl pocit, že dokáže cokoliv na světě. Mělo to mnohem lepší účinky než alkohol.

Harry prudce zvedl hlavu a udiveně na něj vytřeštil oči. Pak se úlevně - a snad i šťastně? George doufal, že se mu to nezdálo, že si realitu naivně nepřikrášloval - usmál a začervenal se ještě víc. ,,Ty jsi taky na kluky? To... to jsem nevěděl, Georgi. A ty... někoho máš? Když jsi říkal, že je to normální, určitě pro tebe nebylo tak těžké si někoho najít..." vyzvídal Harry a zdálo se, že ho to opravdu zajímá. Georgeův úsměv se na okamžik rozšířil - a pak zase povadl. Tak, teď všechny jeho naděje splasknou jako balonek; Harry se mu sice přiznal, že se mu líbí muži, ale přece s ním nemůže hned skočit do postele! To ne, pokud by Harry přece jen souhlasil, George by to nedokázal udělat - s Harrym jedině v tom případě, že by jej mladík doopravdy miloval, anebo k němu alespoň choval něžné city, které pomalu začínaly klíčit. Ale přesně to se nestane, protože se před pár minutami rozešel Ginny, a třeba už při tom myslel na někoho jiného... třeba byl ten někdo důvod, proč to udělal...

,,Ne, já nikoho nemám, ačkoliv existuje jeden muž, kterého miluji už dlouhou dobu," začal pomalu a pozorně přitom studoval jeho tvář, jako by se pokoušel zapamatovat si její každičký detail. Harry ho upřeně pozoroval a George znovu ucítil to příjemné šimrání v podbřišku. Uklidni se! okřikl se v duchu a zhluboka se nadechl. ,,Někoho miluji už dlouhou dobu, ale on o tom neví. Ještě před nějakou dobou byl zadaný, ale jeho partner byla bohužel dívka. Tehdy jsem to viděl velmi černě - jaká je šance, že by se do mě zamiloval, když byl evidentně šťastný, a navíc s děvčetem? Začínal jsem se smiřovat s myšlenkou, že zůstanu do konce života sám," uchechtl se nevesele a vzápětí se mu zadrhl dech v krku, když jej Harry lehce pohladil po paži.

,,To mě moc mrzí, Georgi. Přál bych si, abych ti mohl nějak pomoct," řekl mu Harry a bylo na něm vidět, že to myslí upřímně. Weasley ho chvilku pozoroval, než k němu přišel o něco blíž. Tmavovlásek se na něj zadíval s otázkou v očích.

,,Vlastně bys mohl," zašeptal George něžně a pomalu zvedl ruku, aby mohl Harrymu odhrnout tmavé vlasy z čela. Nepatrně se pousmál, když se mladík trhaně nadechl. ,,Víš... ten muž už není zadaný. A dokonce mi řekl, že se mu líbí stejné pohlaví..."

Harry nemusel být génius, aby mu došlo, že ten, o kom George mluví, je on sám. Tiše zalapal po dechu - ale než stihl něco říct, cokoliv, George zajal jeho rty těmi svými a hluboce a s neskrývanou touhou a láskou ho políbil. Napjatý Harry se uvolnil, úplně se mu podvolil a zavřel oči, vychutnávaje si tak všechny něžné i dravé polibky, jež mu George věnoval.

Tomu překypovalo srdce štěstím a láskou, až si myslel, že jej uvnitř spálí. Objal Harryho kolem pasu a přitáhl si ho k sobě blíž, dobývaje se svým jazykem do jeho úst, jež se nadšeně vydal prozkoumávat. Zatímco ochutnával jejich sladkou chuť a svým jazykem sváděl s tím jeho vášnivou bitvu, vystrčil Harrymu košili z kalhot, aby se rukama dostal na jeho kůži, jíž se vydal mapovat. Když prsty přejížděl po jeho zádech, Harry se nepatrně prohnul, zatřásl se a prosebně zakňučel. George se usmál, jednou rukou sjel k jeho břichu, které pohladil, a obkroužil lem jeho kalhot, načež mu věnoval poslední horké polibky, než kvůli nedostatku kyslíku velmi neochotně opustil jeho měkké sladké rty.

,,To-to bylo..." zajíkal se Harry a omámeně otevřel oči, dívaje se na George. Jeho oříškově hnědé oči zářily štěstím a nadšením a rty se mu stáčely do láskyplného úsměvu. Ty oči ho pozorovaly s nekonečnou láskou, z níž se mu podlamovala kolena, a odrážely hvězdy a jejich stříbrný svit, což jej naprosto učarovalo a fascinovalo. Jako by v jeho očích směl spatřit dokonalý odraz celého nebe, jež plavalo po temné obloze a po řece Temži, jejíž proud hvězdy tiše unášel.

,,Nádherné," zašeptal místo něj v odpověď a sklonil se, aby jej znovu políbil. Teď, když ho konečně mohl mít, se ho jen tak nevzdá a klidně ho zlíbá do bezvědomí, protože moc dobře věděl, že se ho snad nikdy dostatečně nenabaží. Rty sklouzl podél Harryho ostré čelisti až k uchu, jehož ušní lalůček lehounce polaskal jazykem; a spokojeně se usmál, když mladík toužebně zasténal a přitiskl se k němu ještě víc.

,,Miluji tě, Harry," zašeptal mu George a když se mírně odtáhl, vážně se na něj podíval. ,,Ale pochopím, když mi řekneš, že ty mě ne."

Harry zvedl ruku a něžně ho pohladil po tváři. George ji přikryl svou dlaní a vyčkávavě se na něj zahleděl. ,,Nechtěl jsem, abys byl sám. Nechtěl jsem, aby ses mi ztratil nadobro, když jsem tě konečně mohl vídávat. Už tehdy před svatbou Billa a Fleur... no... líbil ses mi. Ale říkal jsem si, že je hloupost, abych se líbil já tobě, a navíc byla válka, takže jsem se nechtěl připoutávat k někomu dalšímu... Ale po Fredově pohřbu jsi zmizel a já tě nikde nedokázal najít. Mrzelo mě to. Proč jsi za mnou nikdy nepřišel?"

,,Ze stejných důvodů jako ty," přiznal se mu George a zlehka se usmál. ,,Je hezké to slyšet."

Harry zavrtěl hlavou. ,,Georgi, já... nikdy jsem se do nikoho doopravdy nezamiloval. Cho a Ginny... no, myslel jsem si, že je miluju. Ale postupem času jsem si začal uvědomovat, že jsem už dříve pokukoval po mužích... Oliver Wood... Cedric Diggory... Malfoy." Začervenal se. ,,Potřeboval bych... trochu času. Jsi úžasný, vtipný, krásný... a já po tobě toužím, ano, toužím po tobě..."

George se k němu sklonil a Harry přivřel oči, když na svých rtech ucítil jeho teplý dech. ,,Ani nevíš, jak moc a jak dlouho po tobě toužím já," zašeptal mu a rychle ho popadl do náruče, což Harry nečekal a překvapením vypískl, chytaje se jej kolem krku. ,,Ale dám ti tolik času, kolik budeš potřebovat. Slibuji, že na tebe nebudu tlačit. Stačí mi vědět, že teď jsi můj a nikam mi neutečeš... Tak co kdybychom zítra zašli na první opravdové rande?" Harry se usmál a otřel se svým nosem o ten jeho, jako by byl kocour, co se lísá a touží po pohlazení. No, Harry očividně toužil po něčem jiném...

,,To zní dobře, vlastně víc než dobře. Ale co kdybychom se teď přesunuli rovnou do tvé tajné skrýše, v níž se před námi už několik měsíců schováváš? Nic proti Percymu, ale vůbec se mi nechce zpátky na svatbu... radši bych se věnoval něčemu jinému," zašeptal a sklonil se k jeho krku, jenž začal postupně zkoumat svými rty. George se usmál a přitiskl si ho k sobě blíž.

,,K tomu mě nemusíš přemlouvat dvakrát. Ale jak tak koukám, jsi pěkně divoký... Asi si tě budu muset pořádně zkrotit, lvíče."

❤🧡❤
Všechno nejlepší, Frede a Georgi! Trochu pozdě, ale přece, to je lepší než nikdy, ne?😋
Po nějaké době zase jednodílovka... a tentokrát Harry a George, když v Kde jsou ty nejjasnější hvězdy nedostali tolik prostoru❤
Snad se vám líbila, budu moc ráda za vaše názory❤
Millie🍪💫