Již od malička jsme chtěli být jiní. Pamatuji si, jak nás mamka téměř neustále srovnávala s našimi staršími sourozenci. Nám to ale bylo jedno. My nechtěli být jako oni, my chtěli být odlišní. Originální. Chtěli jsme být takoví, abychom na sebe, až jednou zestárneme, mohli být hrdí. Takoví, aby si nás lidé pamatovali. Chtěli jsme za sebou něco zanechat, aby na nás hned tak nezapomněli, aby věděli, že na světě byl někdo jako my dva.

I wanna leave my footprints on the sands of time
Know there was something that
And something that I left behind
When I leave this world
I'll leave no regrets
Leave something to remember
So they won't forget

Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl někdy najít někoho, s kým bych si byl tak blízký jako s tebou. Tebe jsem vlastně ani hledat nemusel. Přišel jsi sám. Pár minut poté, co jsem přišel na svět já. Samo sebou jsem byl první. Vždycky to tak bylo. Ale tobě to nikdy nijak nevadilo. Hlavně, že jsme mohli být spolu. Vím možná jen o jedné věci, u které by sis nejspíš přál, abych tentokrát první nebyl. V tom bys chtěl určitě být první ty. Ale víš co? Když už se to muselo stát, tak jsem rád, že jsem byl první i v této záležitosti. Vždycky jsi byl z nás dvou ten silnější a myslím, že ty spíš nenecháš lidi zapomenout na to, že jsem byl vždy po tvém boku.

I was here...
I lived, I loved
I was here...
I did, I've done, everything that I wanted
And it was more than I thought it would be
I will leave my mark so everyone will know
I was here..

Pamatuješ si, jak jsem jednou proměnil Ronova plyšového medvídka v pavouka? Přišlo nám to tehdy jako ohromná legrace. Je zajímavé, že Ronovi, ani mamce to už tak zábavné nepřipadalo. Myslím, že možná právě kvůli této původně neškodné legrácce se náš nejmladší bráška začal tolik bát pavouků. Nebo, pamatuješ si to, jak jsme chtěli trénovat famfrpál kousek za domem, ale neměli jsme žádný Potlouk? Já si to pamatuji moc dobře. Místo Potlouku jsme nakonec použili naší rodinnou kluběnku. Přišlo nám to úplně normální. Ostatním už tolik ne. Ti už v tom neviděli takovou zábavu jako my. Ale právě to nás od ostatních odlišovalo. Právě díky tomu jsme byli sví a měli jsme už tehdy velkou šanci, že si nás budou pamatovat.

I want to say I lived each day
Until I died
I know that I had something in somebody's life
The hearts I have touched
Will be the proof that I leave
That I made a difference
And this world will see

Ne vždy byl ale náš život plný srandiček. Ten den, kdy Ginny zmizela, si pamatuji, jako by se to stalo včera. Měli jsme o ni tehdy všichni obrovský strach. Obávali jsme se nejhoršího. A já se taky bál. Bál jsem se tolik, že jsem snad poprvé v životě nebyl schopný vymyslet žádný vtípek na odlehčení situace. Stejně jako tu noc, kdy napadli našeho taťku. Je zajímavé, co vše s tebou dokáže udělat strach ze ztráty milované osoby. My tehdy měli štěstí a ani jednoho jsme neztratili. Horší to ale je ve chvíli, kdy někoho ztratíš nadobro, bez možnosti návratu. Jediné, co víš, je, že tady byl...

I was here...
I lived, I loved
I was here...
I did, I've done, everything that I wanted
And it was more than I thought it would be
I will leave my mark so everyone will know
I was here.

Nikdy by mě nenapadlo, že jednou nastane chvíle, kdy už nebudeme moct být dále spolu. Myslel jsem si, že nás nic nemůže rozdělit, že už jsme prostě napořád ta Weasleyovic dvojčata. Raubíři všech raubířů. Baviči všech bavičů. Nejlepší odrážeči jaké nebelvírské famfrpálové družstvo kdy mělo. Parťáci, kteří své přátele nikdy nenechali v žádné bryndě. Majitelé Kratochvilných kouzelných kejklí. Prostě my... Opravdu by mě nikdy nenapadlo, že to jednou už nebude platit. Že jednou už žádné ‚my' nebude...

I was here...
I lived, I loved
I was here...
I did, I've done, everything that I wanted
And it was more than I thought it would be
I will leave my mark so everyone will know
I was here...

Čím jsme byli starší, tím temnější svět byl kolem nás. Každý se s tím vyrovnával jinak, ale myslím, že naše řešení bylo to nejlepší, jaké jsme mohli udělat. Založit si obchod s žertovnými předměty. Nejlepší nápad, jaký nás kdy napadl, a zároveň jsme ho byli schopni zrealizovat. Lidé se totiž potřebují bavit i v té nejtěžší době. Jestli bych měl ve svém životě vybrat jednu jedinou věc, na kterou jsem pyšný, že jsem ji dokázal, byly by to právě naše Kratochvilné kouzelnické kejkle a všechny taškařiny, které jsme kvůli nim vymysleli. Ale ty roky tvrdé práce se za to stály. Myslím, že díky tomu je teď svět alespoň o něco lepší.

I just want them to know
That I gave my all, did my best
Brought someone to hapiness
Left this world a little better just because...

„Jak ti je, Freddie?" zeptal ses mě tu osudnou noc.

„Fajn." Řekl jsem to, i když to tak nebylo. Nechtěl jsem tě děsit.

„Mně taky." Myslím, že ty jsi na tom byl stejně.

I was here...

Tu osudnou noc jsme chvíli bojovali bok po boku, ale pak jsme se rozdělili. Již v tu chvíli, kdy jsme to udělali, mi mělo dojít, že je to špatný nápad. Stejně jako tenkrát, jak jsi přišel o ucho. To jsme se také rozdělili. Ale teď jsem na to ani nepomyslel. Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem uslyšel ten ohlušující výbuch. Promiň mi to, bráško, nechtěl jsem to tak, nechtěl jsem tě opustit, nikoho z vás, ale jinak to nešlo, těm padajícím kusům zdi jsem se již nedokázal vyhnout. Možná, že kdybychom se tu noc nerozdělili, dopadlo by to jinak, ale čas už teď nevrátíme.

Prožili jsme spolu spoustu šťastných chvil, ale potkali nás i chvíle horší. Důležité ale je, že jsme to společně vždycky zvládli. Vím, že to bolí, bráško, ale zároveň s tím vím, že ty to teď také zvládneš, jako jsme to předtím zvládli spolu. Dokážeš se s tím srovnat, časem. Chci, abys věděl, že jsem vás všechny miloval z celého srdce, ale jeho polovina vždycky patřila tobě, protože bez tebe bych nikdy nebyl tím, kým jsem byl. Ničeho ve svém životě nelituji, protože vím, že po mně na tom světě něco zůstane, něco díky čemu si lidé vzpomenou na to, že jsem tu byl... Díky, Georgi. Za to, že jsem mohl být tvým bratrem, že jsme alespoň chvíli mohli být Gred a Forge.

I was here...
I lived, I loved
I was here...
I did, I've done, everything that I wanted
And it was more than I thought it would be
I will leave my mark so everyone will know
I was here...