Severus už si v duchu představoval, jak bude vypadat zmenšenina Luciuse Malfoye, která měla být jeho studentem. Očekával sebevědomého, možná samolibého chlapce, se kterým bude těžké pořízení. O to víc se mu sevřelo srdce soucitem, když viděl skutečného Draca Malfoye. Chlapec měl otcovy rysy slibující budoucí krásu, ale nyní byl bledý, vypadal smutně a proti jeho Harrymu velmi křehce až neduživě. Severus, který se kdysi o sobě domníval, že nemá rád lidi a zvláště děti, pocítil touhu postarat se i o blaho tohoto dítěte a nový pocit mu úplně znemožnil vymanit se z osidel, do kterých se zapletl. S těmito lidmi bude sdílet příští dny a možná měsíce, roky. Přitahovala ho jejich melancholie a toužil proniknout k nim blíž, i když se toho obával. Dostal se do stavu jakési zranitelnosti, kterou ovšem nemohl nijak kontrolovat, a tak se jen díval, jak samozřejmě přijal Harry Draca jako společníka a jak snadno se mu daří rozesmát ty smutné šedé oči malého šlechtice. Za chvíli už se oba klučíci nahlas smáli a vesele pobíhali po obrovských místnostech sídla a Lucius se na ně díval s vděčným, klidným úsměvem. Severus toužil vidět i tohoto muže smát se, a i když věděl, že nemá tak velkou moc, aby toho dosáhl, v duchu si slíbil, že mu bude alespoň intelektuálním společníkem a pokusí se ho potěšit svým břitkým smyslem pro humor, pokud o to bude aristokrat stát. Z jeho titulu a majetku si ovšem nic nedělal, neklaněl se autoritám jen kvůli jejich statusu a privilegiím, kterým se těšily ve společnosti. Jediným důvodem, proč se Luciuse obával, byla jeho probuzená touha se k tomu muži přiblížit, dotknout se ho a opanovat ho v pevném sevření...

---

Snapeovo utrpení jako by toho večera nemělo nikdy skončit. Doufal, že po večeři budou chlapci unavení a bude potřeba je poslat spát, nicméně Lucius, rozradostněný z toho, jak se jeho syn po dlouhé době dobře baví, je nechal poskakovat a divočit dlouho do noci a sobě vybral za společníka zmateného Severuse a několik číší dobrého vína. Severus se za chvíli trochu uvolnil a byl schopný si se svým novým přítelem – ano, Lucius mu nabídl přátelství a vzájemné oslovování křestními jmény – povídat o svých studiích a filosofických otázkách, ale sveřepě odmítal sdílet cokoliv ze svého života. Na jedno společné téma ale přece narazili – spojovala je nenávist k lordu Voldemortovi. Lucius byl jeho bývalým spojencem, ale nyní mezi ním a Voldemortem panovalo tiché nepřátelství a Molfoy žil v neustálém strachu, kdy na něj Voldemort zaútočí. Severus nakonec přiznal, že pro něj pracoval, ale přesné okolnosti svého odchodu zatajil.

Večer se nad konečně blížil ke konci, když utichl rozpustilý chlapecký smích a Lucius našel děti stočené na kožešině a spící bok po boku.

„Děkuji ti, Severusi, za to, že se Draco zase směje," řekl Lucius a vzal svého syna do náruče.

„Odnesu ho do jeho komnaty a vrátím se k tobě, abych ti ukázal tvoji místnost."

Severus osaměl a díval se na spícího Harryho. Na okamžik pocítil příval intenzivního štěstí. To už se ale vrátil Lucius a tak, jak prve nesl něžně svého syna, vzal do náruče i Harryho.

Místnost, kterou dostali k dispozici, byla dle Severusova úsudku překrásná. Vůbec nečekal, že by mohl dostat jako pouhý námezdní pracovník takový příbytek plný krásných obrazů, svící a tapisérií. Však to také Lucius takto neplánoval, ovšem večer, když viděl, jaké zázraky s jeho synem dělá přítomnost učitelova syna, pocítil příliv vděčnosti a ubytoval Harryho a Severuse v nejlepším z hostinských pokojů, které na hradě měl. Lucius jemně položil spící dítě na lůžko a zdvořile se Severusovi uklonil. „Bylo mi ctí trávit s tebou večer," řekl. „Dobrou noc."

Severus na něj upřel své onyxové oči. Stále měl pocit, že se mu to zdá.

„Dobrou noc, Luciusi." Aristokratovo křestní jméno tak snadno sklouzlo z jeho rtů. Dveře se zavřely a Severus ještě jednou zopakoval „Dobrou noc, Luciusi," i když už ho otec jeho žáka nemohl slyšet. 

Čekali jste takového Draca? Snad si vás získá, tak jako si získal Harryho a Severuse.