Hermiona se ukázala být nejtalentovanější žákyní z celé trojice a Severus si ji velmi oblíbil. Díky nové posile se hodně zlepšil i ctižádostivý Draco, nechtěl se nechat zahanbit. Harry, ač dostatečně bystrý, se snažil jen tak akorát – rozhodně se mu nechtělo učit se ještě ve svém volném čase. Raději kreslil. Draco se o malířství příliš nezajímal, ale protože Harry projevil o výtvarné umění zájem, Lucius ho zásoboval malířskými potřebami a sehnal mu i soukromého učitele. Harry celé hodiny trávil kreslením různých výjevů z okolí a zvěčnil postupně všechny své blízké – Severuse, Luciuse, Draca, Hermionu i paní McGonagallovou. Nejčastěji ovšem kreslil Draca – měl ho ze všech nejraději. Draco byl opravdu jeho nejmilejším přítelem po celé roky, co pobývali na Malfoy Manor – všechny Harryho neplechy vzal vždy na sebe, psal za něj domácí úkoly a někdy předstíral, že něco neumí, aby Harry nebyl pokárán. Severus o tomto nevinném projevu přátelství věděl, ale nehodlal do něj nějak nešetrně zasahovat. Vždyť Lucius se k němu samotnému choval podobně ochranitelsky.

Severus více rozuměl intelektuálnímu nadání Hermiony a Draca a byl by rád, kdyby jeho Harry projevoval podobné zájmy, ale nikdy mu nedal najevo, že je z něj zklamaný. Koneckonců Harryho výtvarná dílka chodili obdivovat všichni lidé na hradě a mnozí si je od něj dokonce kupovali!

Od onoho přepadení Lucius na nohu mírně napadal, a pořídil si tedy luxusní vycházkovou hůl. Byla opravdu překrásná, stříbrná s hadí hlavou. Severus si vyčítal, jestli nemohl trvalým následkům nějak zabránit, byl přece prvním, kdo ho ošetřoval. Lucius pro něj dělal tolik! Severus pro něj sestavil rehabilitační plán a podařilo se mu jeho nohu napravit. Stále ho neopouštěla touha po poznání v oblasti lékařství, a i když mu bylo znemožněno dokončit studium na lékařské fakultě, to, co se tam naučil, nezapomněl. Lucius během jejich dlouhých večerních rozhovorů zjistil, že se zajímá o lékařství a alchymii, a ihned mu nechal zbudovat alchymistickou dílnu. Zde mohl Severus bádat dle své libosti. Nepodléhal žádným nereálným požadavkům jako u lorda Voldemorta. Lucius stál co se vědy týče nohama pevně na zemi a byl si vědom toho, že kámen mudrců je vynález z říše pohádek. Zato Severus pracoval na různých lécích a lektvarech využitelných v medicíně, využíval vše, co mu příroda nabízela, a dosahoval pozoruhodných výsledků. Vedle různých druhů hojivých mastí vynalezl například lektvar proti kocovině a omlazovací sérum – těmito dvěma prostředky se mu podařilo usmířit si většinu služebnictva z Luciusova panství.

Měl ale i vážnější poslání – na panství se začaly množit zmije a došlo i několika úmrtím po uštknutí a Severus se snažil vymyslet protijed. Na prostředku neúnavně pracoval v každé volné chvíli, až mu Lucius vyčítal, že s ním tráví málo času. To ještě nevěděl, o jak moc důležitý výzkum se jedná.

---

Draco a Harry měli to léto zakázáno běhat venku mimo vyhrazené prostory, kde je hlídala paní McGonagallová, ale rady si příliš k srdci nebrali. Měli něco jako prázdniny – Severus jim nyní zadával jen minimum úloh, hlavně nějakou četbu, aby všechno úplně nezapomněli. Pro oba chlapce nebylo nikterak náročné se z dohledu vychovatelky vzdálit – stačilo nějak odlákat její pozornost – tentokrát přivázali její kočce na ocas kovovou nádobu, a to byl panečku rachot! Než se stačila otočit a ubohou kočku vysvobodit, kluci byli v trapu.

Utíkali, co jim nohy stačily, aby mohli chvíli strávit sami u blízkého potoka. Tam si spolu rádi povídali a plánovali, co bude, až dospějí. Draco chtěl být učitelem jako Severus a dušoval se, že bude daleko přísnější a takové žáčky, jako je Harry, bude trestat přepisováním latinských pasáží stokrát a stokrát dokola. Harry se tomu smál. Neznal laskavějšího člověka, než byl Draco. Sám chtěl být malířem, ale nevěděl, zda by ho to uživilo. Severus s ním o tom nikdy nemluvil. Draco půjde za pár let na univerzitu a Harry doufal, že by mohl jít s ním. Neuměl si život bez něj představit. Kvůli Dracovi by snad byl ochotný přežít další léta nudného učení.

Seděl s Dracovou hlavou v klíně a vískal jeho vlasy. Draco to tak měl rád. Byla v tom absolutní důvěra a nevinnost. Ani jeden z nich tehdy neměl ponětí, že se tato dětská náklonnost přetaví do citu, který je navěky připoutá jednoho ke druhému. Teď jim ovšem bylo pouhých jedenáct let a užívali si prázdnin. Draco s hlavou v Harryho klíně usnul a Harry nechtěl kazit kouzlo okamžiku, vydržel takto sedět déle než hodinu. Draco se konečně probudil a uvědomili si, že už je pozdě – určitě dostanou strašně vynadáno! Pospíchali a nedávali dostatečný pozor na cestu, nedbali na varování a zákazy. A tak se stalo, že Draco šlápl na zmiji a ta ho uštkla...

Draco nám taky nemůže umřít, když je to drarry, takže klid :-)