Brumbál Harryho poznal, přestože od doby, kdy byl u něj se Severusem naposledy, uplynulo víc než deset let. Ty důvěřivé zelené oči se nedaly zapomenout. Draca nikdy neviděl, ale podobu s Luciusem nezapřel, působil ovšem jemnějším a křehčím dojmem. Brumbál je pozval dál a nechal si dlouho do noci vyprávět o událostech z jejich života. S radostí slyšel, že se Severusovi daří v lékařské praxi a že je na Malfoyově panství klid. Chlapci byli vděčni za jeho pohostinnost. Konečně je zavedl do hostinského pokoje a oni mohli ulehnout do postelí daleko pohodlnějších, než měli na koleji.

Bylo to poprvé, co spali ve společné místnosti. Prostředí kláštera bylo tak magické! Harry, unavený po tolika zážitcích celého dne, usnul neklidným spánkem hned, jak padl do postele.

Draco usnout nemohl. Díval se do absolutní tmy a přemýšlel. Harry se choval zvláštně. Nebo se na něj Draco díval jinýma očima? Harry, kterého znal tak dlouho, byl pro něj najednou opředený tajemstvím. Neznal odpovědi, ale ani otázky. Na co by se chtěl Harryho zeptat? Na co by se chtěl zeptat sám sebe?

Draca z přemítání vyrušil Harryho výkřik. Zase noční můra. Draco věděl, že Harry byl jako dítě napaden a zraněn Voldemortem a od té doby ho čas od času trápí noční děsy. Vstal a lehce Harryho pohladil po tváři. Na probuzení zmítajícího se přítele to nestačilo, Draco s ním musel zatřást. Harry se posadil na posteli a rozespale se přivinul k Dracovi.

„Ještěže jsi tady. Takhle zlé to už to dlouho nebylo," zašeptal.

„Budu tady vždycky pro tebe," řekl Draco. Už nenechá Harryho spát samotného, napospas zlým snům. Přirazil svoji postel těsně vedle té Harryho, aby k němu měl blíž. Vzal ho za ruku, aby mu dodal jistoty. Harry za chvíli usnul. Spal už klidněji, ale stále se k Dracovi sunul blíž a blíž, až se ho těsně dotýkal. Draca to vylekalo. Ne snad to, že měl Harryho tak blízko, spíš to, jakou odezvu to vyvolalo v něm samotném. Najednou mu připadalo, že Harryho vlasy krásně voní a měl chuť do nich zabořit obličej. Harry spí pevně, nic nepozná... Draco ho lehce políbil do vlasů. Nestačilo mu to. Políbil ho na čelo, pak na ústa. Harry se pohnul a Draco se polekaně oddálil. Nerozuměl sám sobě. Líbat svého kamaráda! V klášteře!

Ráno zastihlo Draca naprosto vyčerpaného a zmateného. Naštěstí Harry si na nic nevzpomínal. Sám byl po neklidné noci celý přešlý a stále ještě unavený. Rychle se rozloučili s Brumbálem a poděkovali za jeho pohostinnost.

„Kdykoliv jste tady vítání, moji milí přátelé a synové mých přátel," řekl Brumbál slavnostně, podal jim uzlík se sladkým pečivem a vyprovodil je až k bráně klášterní zahrady.

Vydali se rovnou na přednášku z rétoriky, samozřejmě přišli pozdě. Ten pohled, který na ně Hermiona vrhla! Jako by je chtěla probodnout.

Vlastně se na ně všichni dívali značně podezíravě. Draco by se nejraději propadl do země. On, který se tak snažil udělat vždy ten nejlepší dojem, přijde na první hodinu pozdě, celý zplihlý, vůbec se nemůže soustředit...

K vylepšení celé situace Harry po chvíli na přednášce usnul a spadl ze židle, což vyvolalo bouřlivý smích ostatních studentů. A tak se stalo, že zrovna oni dva, kteří strávili noc v bohabojném prostředí kláštera, si hned první den vysloužili pověst nezodpovědných opilců. Draco z toho byl zoufalý. Hermiona je sjela na tři doby.

„Kde jste proboha byli? I Weasley přišel domů, sice pozdě, ale po svých."

„No... v klášteře."

„Hloupější výmluvu asi nevymyslíte, co?" zlobila se a Ron se smál, až se za břicho popadal.

Draco si vzpomněl na pečivo, které dostali od Brumbála. Potřeboval se ospravedlnit.

Rozložil na stole ubrousek se sladkými klášterními rohlíčky.

„Ňam," olízl se Ron a hned si nabral plnou hrst.

„Hm, tak dobře, no," rezignovala Hermiona. „A co jste tam dělali?"

„Ztratili jsme se," přiznal Harry.

„Takže pitomci jste stejně," uzavřela Hermiona a Ron vypískl smíchem.

Draco se stále tvářil dost zaraženě.

„Neber to tak vážně, to jako myslíš, že kvůli tomu nedostaneš doktorát?" snažil se ho povzbudit Ron.

Ale Draco se nemohl jen tak uklidnit. Bylo vícero věcí, které ho znepokojovaly.

Teď se to vyvíjí správným směrem, jak to mám ráda.