Hlídkařky se přihnaly jako rozbouřená voda ke stavení. Aris začala očichávat vysokou a širokou mezeru ve dřevě, která musela evidentně být člověkem naschvál vyříznutá a která byla i úmyslně zakrytá dalším rovným dřevěným prknem. Pokusila se do toho lehce bokem zatlačit, ale prkno sebou ani nehlo. Karina se zatím vydala podél dřevěné kostky dál. Měla pocit jako kdyby něco zaslechla. Praskání dřeva. Zahnula za roh. Nic. Slabé praskání však bylo silnější. Pootočila lehce uši a pokračovala podél zdi dál. Zahnula za další roh malé budovy a samotným překvapením se až zastavila na místě. Mezerou mezi dřevy se prodírala bílá tlapa, která s každým zabráním díru zvětšovala. Po chvilce se malou dírou objevila i spička bílého vlčího čumáku, která Karinu jen utvrdila ve svém přesvědčení. Našli ho! Okamžitě zavyla, aby k sobě zavolala i Aris a rychle se k díře sklonila. ,,Řezáku! To jsem já Karina! Jdeme tě zachránit!" vychrlila k mezeře. Oči ji zářily nadšením a srdce bušilo napětím. Zavládlo stresující ticho. ,,Karin? Co tu děláš? Je to nebezpečné!" vyhrkl nečekaně z druhé strany zdi Řezák. ,,Nebezpečí nebo ne, jdu pomoct členovi smečky! Rodině" odpověděla rozhodně a pustila se do ztrouchnivělé dřevěné zdi. Ze začátku zeď rozlamovala tlapou, jako to dělal sněhově bílý uvězněný vlk, ale pak se skrčila, chytla dřevo i přes strašlivou pachuť a smrad mezi zuby a trhla. Pěkný kus dřeva se vylomil a zanechal ji spoustu malých kousků na tlamě. V tu chvíli se k nim přiřítil kojotí pomocník s Aris v patách. ,,Co blbneš, chceš nás ještě víc ohrozit?" vyprskl rozhořčeně na Karinu, která se zrovna snažila dostat drobné kousky houbou prožraného dřeva z jazyku a tlamy. Otočila se na něj a ihned odhodlaně odpověděla: ,,Tak mi pomozte ho odsud dostat a to nebezpečí nebudeme vůbec muset potkat" Bylo až k divu, kolik odvahy tahle věčně vystrašená mladá vlčice sebrala. Na to už kojot neměl moc co říct. ,,Fajn, dělejte jak chcete, ale pokud půjde do tuhého, nehodlám za vás i zemřít." odpověděl po chvilce mlčení a aby svá slova podtrhl, švihl ještě ocasem ze strany na stranu.
,,Co jiného taky čekat od stvoření jako jsi ty, že?" pokračovala Karina. Ti dva by byli schopní se i nadále hádat, i přesto, že Řezák na druhé straně stále potřeboval pomoct, naštěstí se do toho vmíchala i druhá vlčice. ,,Nechte se. Zapomněli jste proč tu jsme? S tímhle tempem jen skončíme všichni jako lovcova trofej, nebo to je snad to co chcete?" Obě strany radši zmlkly. Měla pravdu. ,,Tak to abysme se do toho pustili" zabručel kojot a sklonil se k díře.

Všichni přiložili tlapu k dílu. Úniková díra se zvětšovala a zvětšovala a vše vypadalo nadějně. Řezák po celou tu dobu přemýšlel, komu patří ten třetí hlas. Nepoznával ho. Nejen že měl úplně neznámou tóninu, ale i sám chvilkama přeskakoval, jako kdyby to snad ani nebyl vlk. Ale kdo, nebo spíš co,  by to tím pádem bylo? Na druhé straně už viděl tlapy jeho záchranářů a sem tam se i mihl nějaký čumák s ostrými tesáky šelem. Dobře rozpoznával jen dvě zbarvení, což ho jen utvrďovalo ve faktu, že třetí zvíře nezná. Mezi zvuky lámajícího se dřeva a namáhavými výdechy vlků, se ozvalo i zachrastění keřů v lesním porostu, po kterém následovalo slabší dusání tlap o zem. Někdo k nim rychle běžel. Rezavá vlčice se ohlédla a spatřila menšího, spíše béžové kojota. Neběžel jako kdyby na ně chtěl zaútočit, mířil přímo k onomu druhému kojotovi. ,,Cato, lovec se vrací" oznámila do béžova zbarvená samice kojotovi hned před tím, než zastavila. Aris cítila, jak se jí srst na zátylku naježila. Ale Řezák ještě není venku. Kojot mezi tím přikývl a odpověděl: ,,Dobře, děkuji Pax." Otočil se zpět k vlkům se slovy na jazyku. ,,Co teď?" vychrlila Aris, aniž by ho nechala cokoliv říct. ,,Budete se muset se svým přítelem rozloučit" pronesl kojot chladně. Karina ihned vyskočila na nohy. ,,V žádném případě! Je to člen smečky a náš velitel!" namítla a probodla kojota pohledem. ,,To jsi snad neslyšela? Lovec se vrací. Ale jestli mu chceš darovat svůj kožich klidně. Nechám tě tu svému osudu." ,,Počkej" přerušila jakoukoliv další neshodu Aris. ,,Co kdyby jsme ho odlákali, zatímco by někdo rychle dostal Řezáka ven? Díra sice stále není dostatečně velká, ale s trochou větší síly z druhé strany..." vznesla svou myšlenku rezavá vlčice a podívala se po ostatních. Pax, menší kojotí samice, jen mlčela, držela se kousek za druhým kojotem, Catem, který se nad myšlenkou viditelně zamyslel. ,,Je to dost riskantní..." odpověděl, zatímco nad tím stále přemýšlel. ,,Mohl by kohokoliv zasáhnout." ,,Nemusíme jít vůbec blízko. Stačilo by, kdybysme se rozmístili v porostu kolem něj a upoutávali zvuky jeho pozornost, zatímco bysme se přemisťovali. Nevěděl by kam dřív" vysvětlila Aris s nadějí v očích. ,,Ty v té hlavě fakt něco máš" odpověděl Cato, avšak Aris si nebyla zcela jistá, zda to má brát jako pochvalu nebo urážku. ,,Ale kdo půjde a kdo zůstane?" zeptala se zezadu Karina. ,,Já půjdu, byl to můj nápad" rozhodla ihned Aris. ,,Jde někdo se mnou?" Zavládlo ticho. Nikdo ani nedutal. Cato hodil pohled na Karinu, ale bylo mu jasné, že ta nepůjde. Zas tolik odvahy totiž nemá. ,,Já s Pax půjdeme, ale buď si vědoma toho, že jakmile se vše pokazí, vracíme se zpět za svými." svůj pohled vrátil zpět na Aris. Ta jen přikývla. Byla vděčná, že to nebude jen na ní. To by její osud byl rovnou zpečetěn. Aris se podívala na Karinu: ,,Zůstaň tedy tu a pomoc Řezákovi se odsud dostat. Až bude venku, dvakrát krátce zavyjte a vydejte se zpět za smečkou." ,,A kdyby se něco pokazilo?" otázala se Karina a stáhla lehce ocas mezi nohy. Aris na sucho polkla. Nechtěla na tuhle možnost ani trochu myslet, ale asi neměla jinou možnost. ,,Kdyby se něco pokazilo... Myslím, že jedno dlouhé hlasité zavytí postačí. Ale jsem si jistá, že to poznáš." Karina přikývla. ,,Hodně štěstí" popřála své kamarádce a olízla ji za uchem. Aris přikývla a ohlédla se na kojoty, kteří už byli připraveni vyrazit. Srdce ji bušilo, jako snad nikdy předtím. Modlila se ke všem svým předkům, aby vše dopadlo tak jak má. Teď dost možná vyrážela na jistou smrt, bok po boku s dvouma kojotama, kteří jí opustí hned, co vše půjde z kopce.

-------------
Zdravíčko, tak brzy jste mě nečekali, že? :D
Well, do komentářů mi můžete napsat co říká na další pokračování a hodně štěstí se školou, ať už máte též distanční výuku nebo ne ^^

~Maky~