Čtyři vlci seděli před jeskyní, ve které spala celá smečka, s výjimkou hlídky, tří navrátilců a alfy. Slabý studený vítr jim čechral srst zatímco jedinec s bílou kožešinou vysvětloval svému alfovi celou "nehodu", která se mu udála. Dvě vlčice mezitím seděly po jeho boku, poslouchaly a čekaly, až přijde správný čas na jejich slova. Všichni tři se vrátili, když už byla hluboká noc. Měsíc v tu dobu byl již skoro na samém vrcholu, ale přes temné mraky, kterými byl skryt před okolním světem, nemohl krajinu osvítit. ,,Měl jsem štěstí, že mě Aris s Karinou našly včas, jinak bych už teď pravděpodobně měl svůj kožich..." bílý vlk se jen při představě, co vše by se stalo jeho osudem, kdyby ho lovec dopadl, celý oklepal a měl co dělat, aby mu nevstaly všechny chlupy na těle. ,,Ale nebýt pomoci bysme to nezvládly." dodala rychle Aris. Světle hnědý alfa na ni zvědavě upřel pohled. ,,A zjistili jsme kdo nás sleduje" přitakala rychle Karina a ještě poznamenala: ,,vlastně to oni nám pomohli. Kojoti." Alfa do téhle chvíle jen mlčky chladně naslouchal. Jako kdyby to vše byla jen pohádka, kde je vše ve finále růžové. Jen stačí aby zazvonil zvonec a bude šťastný konec. Po vyslovení onoho druhu však ztuhl a jako kdyby si nebyl jist, zda správně slyšel, se ještě jednou zeptal: ,,Kdo že vám to pomohl?" Karina lehce ucukla, když se do ní alfa opřel svým pohledem.

,,K-kojoti" zopakovala koktavě a několikrát nervózně hrábla tlapou do hlíny. ,,Myslím, že se jeden z nich zmínil o jménu Ferox. Že bude chtít mluvit s alfou naší smečky." zmínila Aris s pokusem zachránit svou kamarádku před děsivou alfovou pozorností. Zorničky se mu v jantarových očích zúžily. Byl to snad...  Strach? Alfa rychle vstal, švihl ocasem a otočil se směrem k jeskyni a zbytku spící smečky. ,,Echo, děje se snad něco?" oslovil alfu velitel hlídkařů. ,,Budu doufat, že nic vážného" zamumlal potichu alfa a zmizel ve tmě skalnatého převisu, kde chrněl zbytek smečky. ,,Tohle bylo...  No, zvláštní..." poznamenala Karina a hleděla do prázdné tmy pod převodem. ,,To bez pochyby" odpověděla Aris a vstala. ,,Nemůžeme mu to brát za zlé, s kojoty nemá dobré zkušenosti" připomněl zase Tesák a s mohutným oklepáním se zvedl na všechny čtyři. ,,Stejně to bylo zvláštní." stála si však stále za svým Karina.

Slunce se vyhouplo nad špičky stromů a z kapiček rosy, které utkvěly na stonkách trávy, tvořilo drobné diamanty. Bezcenné, ale i přesto překrásné. Vlci se pomalu probouzeli a na slunci, které při dopadu na kožichy příjemně hřálo, se po dlouhé noci protahovali. Několik vlků, hned po tom, co si všimli že se vrátil Tesák, vyběhli s radostí k bílému vlkovi a olízli mu přátelsky tvář. Když byla celá smečka venku, připravena na lov a hlídky, postavil se před ústí jeskyně alfa a mohutně zavyl, aby si získal pozornost všech shromážděných. Projel smečku pohledem, aby si byl jist, že ho všichni vnímají a až poté promluvil: ,,Rád bych mezi námi opět přivítal Tesáka a rád bych poděkoval Aris a Karině za jejich odvahu, která následně vedla k jeho záchraně." pronesl a přikývl oběma vlčicím, které lehce v rozpacích vrtěly nenápadně ocasy ze strany, na stranu. Alfa však nadále pokračoval: ,,Teď k těm špatným zprávam... Hlídkařky během své záchranné výpravy učinily objev. V okolí se pohybují kojoti. Celá smečka kojotů, co se drží na naší stopě zuby drápy, jako kdyby to byl jejich záchranný kámen. Domnívám se, že by to také mohly být ti, co nám během naší cesty ukradli jídlo. Ne...  Já vím, že to tehdy byli oni. " na chvíli se odmlčel: ,,Měli bysme pokračovat v cestě" rozhodl a autorativně se narovnal. Mezi smečkou to zašumělo. ,,Vždyť jsme sotva zastavili" ozval se jeden hlas. ,,Jenom kvůli kojotům? Takovým krysám?" ozval se další. Z davu vyšel hnědý vlk s tmavým obličejem, jako kdyby svou pravou tvář schovával pod maskou. Ryšavec, velitel lovců hrdě pohlédl do očí alfy a pronesl to, co si všichni přítomní mysleli, ale nevyřkli: ,,Přece jen tak neutečeme, měli bysme se prát za své místo a klid!" K jeho boku se protlačila černá hlídkařka: ,,Jsou to jen kojoti. Nejsou jako my. Nejsou tak silní" přitakala Jizva. Ve smečce to souhlasně zavrčelo. ,,Blázni...!" vyštěkl alfa a nebýt bety, ještě by pokračoval. Beta se láskyplně a konejšivě přitiskla na alfův bok a promluvila namísto něj. ,,Chcete bojovat, dobře. Máte to mít. To ale neznamená, že podceníme nepřítele. Všichni mějte oči a uši na stopkách, nikdo nebude chodit sám a hlídka bude nadále podávat pravidelné hlášení. Když potkáte kojota, vyžeňte ho, ale žádné útoky! Nakonec, to přeci jen možná půjde mírumilovnou diplomatickou cestou" dořekla Buttergold a přikývla smečce na znak, že můžou odejít. ,,Rebelanský blázni..." zavrčel potichu alfa, zatímco se zbytek smečky pomalu rozcházel. Na to mu plavá fena už jen olízla ucho.