Tlapa zavrtěl hlavou: ,,To je dobrý, odpočinu si, až najdeme smečku". Zněl odhodlaně, ale myšlenkami stále přemýšlel, jestli neudělal chybu.
Rieka přikývla a celá skupina se vydala dál na cestu na sever.

,,Už musí být daleko, nemá smysl z toho dělat rozruch" pomyslela si Jizva rozhodně. Vrátila se zpět do prostředku mýtinky a pokračovala dál ve hlídce, do té doby než přišla řada na Karinu. Měsíc již dávno padal opět dolů a naznačoval pomalý konec noci. Jizva se opatrně přemístila ke skupince spících vlků, kde se nacházela i světle šedivá vlčice. Jizva se sklonila a šťouchla do ní několikrát čumákem. Po chvilce sebou mladá hlídkařka cukla, čímž se probudila ze snu. Otevřela své překrásné modré oči a unaveně je upřela na černou vlčici. ,,Máš hlídku" šeptla potichu Jizva, aby neprobudila ostatní spící vlky. Karina, po chvíli unaveného zírání na Jizvu, jen přikývla a vstala. ,,Mohla bych s tebou chvíli mluvit?" zeptala se opatrně Jizva a vyčkala na odpověď. ,,Jistě" odpověděla Karina a trošku se oklepala, aby probudila zbytek těla. Obě hlídkařky došly do středu mýtinky, kde nemohly nikoho rušit. ,,Jen... Něco tu bylo, schovávalo se to ve křoví" začala potichu Jizva, s jasnou nejistotou v hlase. Světle šedá vlčice lehce ucukla šokem. ,,Cože?" vydala ze sebe potichu a střihla uchem, domnívajíc se, že to je jen pouhý žert. Jizva pouze přikývla. ,,Něco se schovávalo támhle v té změti listí a větví, ale už to uteklo" odpověděla a pohodila hlavou k onomu místu v keřích. ,,Proč jsi nevzbudila Řezáka? On je přeci náš velitel" otázala se opět Karina. ,,Pravděpodobně to bude jen něco neškodného" ohradila se nepříjemně Jizva. ,,Přišlo mi zbytečné budit kvůli tomu někoho a dělat zbytečně rozruch. Alespoň jsem to ale řekla tobě, ne?" dodala opět černá zjizvená vlčice. Karina si jen povzdechla: ,,Dobře děkuji, ale ráno to Řezákovi stejně radši řekneme". Tímto konverzace skončila. Obě hlídkařky se rozloučily, popřály si hezkou noc a vydaly se ke svým činnostem.

Noc se táhla poklidně dál, zatímco celá smečka spala, průzkumníci  stále běželi dál. Pach postupně sílil. Již nemohli být daleko a to jim dodávalo novou energii do bolavých tlapek a drželo již unavené smysly při vědomí.

Slunce se postupně dralo nahoru a ranní rosa se v jeho svitu kouzelně třpytila. Na mýtince to začínalo ožívat. Členové smečky se postupně probouzeli a protahovali si ztuhlé svaly. Po krátké době byli vzhůru již všichni, krom hlídkařů, kteří měli ještě právo na chvilku spánku. Šedo-hnědý alfa se mohutně protáhl a vykročil k světle šedé hlídkařce. ,,Můžeš se jít zatím prospat Karino" promluvil, když k ní přišel. Karina přikývla a vydala se na druhou stranu mýtiny, cestou ale ještě zamířila k místu, kde spal velitel hlídkařů. Sklonila u něj hlavu a čumákem do něj několikrát strčila, dokud se neprobudil a neotevřel oči.
Podíval se na ni a ona lehce ustoupila aby mohl vstát. ,,Jizva něco potkala během své hlídky. Hned to ale uteklo" oznámila svému veliteli zatímco vstával. Řezák přikývl. ,,Ty jsi něco zvláštního také potkala?" otázal se, aby se ujistil. Karina zavrtěla hlavou: ,,Ne, byl klid." Řezák opět přikývl a poslal ji, aby se ještě chvíli prospala. Sám se vydal za alfou. Nic moc si z toho nedělal, taky proč by zatím měl. Když k němu došel, sklonil lehce uctivě hlavu a ohlásil vcelku klidný průběh hlídky. ,,Vyřídím lovcům, aby byli opatrní a dávali pozor, zda si něčeho nevšimnou. Myslím však, že to nic nebude, po lovu stejně vyrazíme dál" odpověděl alfa hned po tom co Řezák domluvil.

Skupinka lovců, vyslaná na kořist, se již vracela s chabým úlovkem zpět. Naneštěstí měla smečka ještě nějaké králíky ze včerejšího lovu. Slunce již bylo vysoko nad špičkami mohutných borovic a skrze větve ozařovalo svými paprsky širý les. Celá smečka byla už dávno na nohách a chtě nechtě se morálně připravovala na další cestu. Lovci mezitím nashromáždili těch pár kusů zvěře na hromádku uprostřed mýtiny. Alfa jim přikývl a smečka se mohla spořádaně pustit do jídla. Ještě před tím však alfa promluvil a protl tím ticho, které mezi vlky panovalo. ,,Hned po jídle vyrazíme dál na cestu, ať do večera ještě stihneme někam dojít. Průzkumníci měli času dost, aby nás dohnali zde. Déle čekat nehodl-" V tu ránu ho přerušilo šuštění křoví. Všichni otočili hlavy tím směrem. Celá smečka ztuhla a ti odvážnější napjali svaly, aby se připravili k případnému útoku. Na mýtinu se prodrali vyčerpaní průzkumníci a ztěžka oddechovali. Zraněný Tlapa ihned padl na břicho a zavřel vyčerpaně oči, snažíc se ignorovat tu palčivou bolest na boku. Alfa při pohledu na ně potlačil podrážděné zavrčení. Věděl, že s takhle zřízenými vlky pokračovat nemůže. I přesto, však smečka pocítila značnou úlevu. Konečně byla zase kompletní.

Aaaaand, that's it! Zase téměř po měsíci,  že? 😅
Nom, vynasnažím se s tím něco udělat a vydávat to co nejdříve, tedy snad to půjde, ehm ehm však víme, přijímačky a já ještě k tomu budu mít talentové zkoušky ._.
Nó nic, kdyžtak to budu psát ve škole o hodinách, tedy ehm ehm o přestávkách samozřejmě 😂.
Už to zbytečně okecávám.
Tím se svámi tedy loučím, moji milí drazí :3