(Použitý GIF nepatří mně)

Ahoj, včera jsem došla k docela smutnému zjištění. 16. listopadu, tedy před třemi dny to byl rok, co jsem vydala prolog k Spřízněné dračí duši, tedy k pokračování mé úplně první knihy. Přijde mi to takový... Je mi z toho prostě mizerně. Tedy jsem ráda, že můžu dělat na Osudu s draky, tu knihu miluju, má pro mě osobní význam a o to jde. Co ho píšu, uvědomuji si, jak je super mít vlastní postavy. Prostě někdo kdo víte jaký je, může být jakkoliv chcete, mít ráda co chcete a nemusíte nějaké existující postavě měnit povahu či orientaci. Tedy mám ráda fan fikce a vždy budu, ale občas mě trochu trápí věci jakože má verze Škyťáka často není ten klasický Škyťák, že někdy vytvořím takové prostředí, že už to až na jména v podstatě nemá s původním canonem nic společného, nebo naopak že třeba taková Spřízněná dračí duše nemá v podstatě nic z mé hlavy, a tak se mi pomalu do ní nechce. Což nechápu, jelikož jak si možná pamatujete, já do ní byla tak zapálená. Nemohla jsem se dočkat až ji napíšu. Líbila se mi myšlenka kombinace httyd a frozen, ale poslední dobou mám tolik nápadů na originální knihy. Obzvláště jednu fantasy tetralogii co mám už dlouho v hlavě. Někteří o ní už možná slyšeli. Navíc spousta mých známých zde se pustila do originálních děl a já bych taky ráda přispěla svou fantazií. Navíc... Nějak pořád nevím, zda bych chtěla být opravdová spisovatelka nebo ne. Myslím tím jako tištěných papírových knih. Myšlenka že knížky mé i mých kamarádek sedí někde v hezkém knihkupectví vedle sebe je fakt hezká. Ale je v tom tolik, teď nevím to slovo. Prostě že ve vydávání knih je to hodně o penězích.

Tyhle myšlenky mě teď hodně trápí a nevím co s tím. Celkově s tím že jsem chtěla aby tolik mých knih mělo pokračování a už mi do nich není, že nevím jestli Spřízněná dračí duše vůbec proběhne, a dokonce i myšlenka nechání fan fikcí, ale to asi ne. Nerozšířila jsem svůj účet o další fandomy pro nic za nic 😉. Jen mě to trápí. A taky že mi ten adventní kalendář jde tak pomalu, že mám pocit že se do něj nutím. Ale vlastní pohádka byl dlouho můj sen. Stejně tohle bude spíš tím, že mám zase nějaké problémy, tak bych nejradši psala Osud, abych se přenesla do jiného světa.

Fuj. To bylo zase depresivní. Každopádně díky, že jste si mě vyslechli, a klidně napište nějako radu nebo klidně jestli tyto pocity znáte. Ráda si vás poslechnu.