,,Vítejte, drazí čtenáři, u nového rozhovoru s Sivatka a Paxi. Z tvého profilu je vidět, že opravdu hodně miluješ kakao. Kdy začalo tvé kakaoholičství?" uvedu své hosty do studia.

,,Tak abych pravdu řekla, ani si nevzpomínám..."

,,A nebude to tím, že ho miluješ od mala?" ozve se ironicky za autorkou a všichni si povšimnou vcelku děsivé postavy v kápi. Ta se usměje a shodí kapuci. Na všechny se teď dívají dvě černo-červené oči Paxi.

,,Co tak všichni koukáte? To jste nikdy neviděli člověka s heterochromií?"ozve se podrážděně z jejích úst. ,, Paxi! Buď slušná." uchechtne se autorka a otočí se zpět k tazateli.

,,Tak toto je Paxi. A abych se vrátila k otázce, tak pravděpodobně začalo někdy v době, kdy už se smělo požívat mléko s přísadami. Takže dejme tomu, že tak v pěti letech. "

,,Na tvém profilu je pět knih. Mohla bys nám o nich něco říct?" ptám se, zatímco vymýšlím otázky pro Paxi.

,,Tak, většinou to nejsou právoplatné knihy, ale spíše testy či menší příběhy. Nejznámější z nich je můj Potterheads test a Ten pocit když...",,A můj příběh, tak na tom se teprve pracuje," dodá Paxi a jde do nejbližšího obchodu koupit kakao, protože zjistila, že ve studiu ho mají velký nedostatek.

Pár vteřin je ticho, když tu najednou je Paxi zpět. Nandavá si kápi zpět a vypadá mírně rozesmátá.

,,Tak koho jsi "srazila" dneska?" zeptám se škodolibě.

,,Ále. To nestojí za řeč. Jedna poměrně milá dáma si vykračovala ulicí a já si nemohla pomoci, ale potřebovala to. Ta peněženka měla hezký vzor. A ta charita pro nemocnici měla hezký logo," pokrčila rameny Paxi a posadila se.

,,Jak často píšeš?" věnuji se dál autorce.

,,Tak nevypadá to, ale poměrně často. Napíšu kousek kapitoly, jdu na kroužek, přijdu domů a letím zase něco malého napsat. Letím nakoupit a pak zas psát. Ale moc času nemám a tak toho moc nestihnu napsat," mluvím a všímám si toho, jak se Paxi tlemí.

,,Nějaký problém, Paxi? "zvednu obočí a pohlédnu na ní.

,,Nic, Siv. Jen že ty máš opravdu málo času, ale když ho zrovna máš, tak seš šíleně líná. A ty Marvelovky to dokonale dokazují," s úšklebkem prohlásí Paxi.

,,Takže máš ráda Marvel? Napadlo tě někdy napsat fanfikci?" snažím se zachovat klid a dál vést rozhovor. Je to složitější než obvykle.

,,Slovo ráda je slabé. Jsem opravdu velkým fanouškem Marvelu. Od Deadpoola přes X-mena až po Avengers. A shodou okolností jsem měla v plánu i jednu fanfikci vydat. Původně měla vyjít na Valentýna, ale slečna, která mi dělala cover, nestíhala a já taky ne. Takže je to zatím v neurčitu. A je to v plánech."

,,Teď už bych se ráda zaměřila na Paxin příběh. O čem přibližně je?" měním téma.

,,Tak teď asi přenechám slovo své drahé společnici," usměju se a zaměřím se na Paxi, která ve dvou hrníčcích míchá kakao.

,,Já nevím, jak začít" vymlouvá se Paxi a přináší mi kakao. ,,Však je to tvůj příběh, takže bys měla vědět, kde začíná" poslala jsem vzdušnou pusu Pax a začala jsem pít kakao.

,,No, tak dobře. Z toho už se nevykecám," vzdává to Paxi a začne vyprávět. ,,Jde o to, že v dětství na mě rodiče zkoušeli pokusy. Stále vycházeli a tak se pouštěli dál a dál. Ten poslední však nevyšel. Stroj měl moje tělo přetvořit na hezčí, ale místo toho ze mě udělal zrůdu s křídly, která trpí heterochromií a barvoslepostí. V sutinách domu mě našel Dave, opatrovník mého nejlepšího kamaráda Liama. Vzal mě k nim domů a od té doby tam žiji. Jako dárek k osmnáctým narozeninám mi Dave dal stipendium na vysokou školu. A co se vyvíjí pak, se dozvíte v knize," smutně se usměje Paxi a setře si slzu. Já jí obejmu a očima poprosím tazatelku, aby přešla k jinému tématu.

Bohužel nemůžu vyhovět, ne úplně. ,,Mohla bys čtenářům vysvětlit, co to je heterochromie? Myslím, že to ne každý ví."

,,Heterochromie je různorodost zbarvení duhovek. Může být vrozená nebo se může vyskytnout v nějaké neobvyklé situaci. Nejobvyklejší je, že lidé, mající tuto zvláštnost, mají jedno oko např. hnědé a to druhé zelené. Každé z očí má jinou barvu. Méně obvyklé je například, když má na jednom oku, třeba zelenou, modrou a hnědou dohromady a to druhé je naprosto v pořádku. Abych to zkrátila, jde o různorodost barvy duhovek, která není považována za běžnou," snažím se to nějak pochopitelně vysvětlit.

,,Ty prostě neumíš vysvětlovat," zakroutí pobaveně Paxi hlavou.

,,Jak je vidět, vysvětlování asi není tvým koníčkem. Co vůbec děláte ve volném čase?" ptám se obou dívek.

,,S tvým prohlášením mohu jen souhlasit. Ona je na vysvětlování totální nemehlo. Každopádně s těmi aktivitami ve volném čase asi začnu. Mám totiž výrazně kratší seznam, než moje autorka," úšklíbne se Paxi a zakření se na mě. Já na ní jen vypláznu jazyk a přemýšlím, kdy jsme se dostaly k tomu, že parodujeme pětiletá děcka. Moje myšlení však přeruší Paxi svou odpovědí.

,,Aktivity, která dělám ve svém volném čase se týkají hlavně tance a parkouru. Abych mohla přežít, musela jsem se naučit rychle zdrhat a být schopna překonat všemožné překážky. Nakonec mě parkour začal bavit a je pro mne koníčkem. Tanec je spíše odreagovaní. Tančím hlavně street dance, protože ten se tu tančí všude. Toť asi vše," shrne své koníčky do pár vět Paxi. Horší to však bude se mnou.

,,Tak lidičky, předčasně se omlouvám za infarkt. A teď k mým zájmům. Co se týče hudebních nástrojů, tak to hraji na příčnou a zobcovou flétnu a na klavír. A aktuálně začínám hrát na ukulele. Co se pak pohybu a sportu týče, tak chodím na aerobik a střílím z luku, praku a vzduchovky. A ty spíše klidné aktivity jsou malování a koukání na filmy. That's all. A ano, Opravdu to všechno stíhám," směju se.

,,Jak jsi se dostala ke střelbě?" zaujme mě jeden z autorčiných koníčků.

,,Můj otec je policista a já byla už od mala vedena k jakékoli sebeobraně. Chodila jsem na judo, karate a aikido. Pokaždé jsem toho nechala, protože mě to nebavilo. Táta mě ale občas bral na střelnici a mě to bavilo. A tak jsem začala střílet i jinak, než z pistolí, revolverů či brokovnic," zamyslí se autorka a Paxi na ní se zájmem pohlédne.

,,Paxi. Laskavě nezapomínej, že už máš přítelkyni," uchechtne autorka, když si všimne Paxina pohledu.

,,Takže Paxi je lesba?" chytil se autorčiny poznámky. ,,Řekni nám něco o své přítelkyni."

,,Ano. Jsem lesba. A mám hrozně cute přítelkyni. Dotknete se jí a jste mrtví," vyhrožuje s vražedným pohledem Paxi.

,,Paxi. Klid. Nikdo ti na ní ani nesáhne. A teď mluv," začínám si připadat jako nepovedená parodie mé matky.

,,Takže. Moje přítelkyně se jmenuje Alexis Clariss Abynabell Kane. Je z té druhé vrstvy. Z vrstvy snobů. Ale přijde mi, že je jedna z mála, kteří jsou normální a ne povrchní a arogantní. Každopádně, co na svém zlatu miluju. Tak asi její bílé, sice obarvené vlasy, modrá kukadla a hrozně roztomilý kukuč. Miluje bílou, která jí mimochodem hrozně sluší. A co bych vyzdvihla za její nejlepší vlastnosti, tak by to byla přehnaná starostlivost a laskavost," začala se červenat už zklidněná Paxi. Autorka jen kroutí hlavou a usmívá se.

Mimoděk se během vyprávění zjišťuji, že nám zbývá opravdu málo času.
"Bohužel už nám zbývá čas pouze na poslední otázku. Kdybyste mohli lidi ve svých světech něco naučit, co by to bylo?"

,,Ve svém světě bych chtěla všem, kdo jsou arogantní pitomci dát facku. Možná by jim došlo, že na světě jsou i lidé, co ještě pořád trpí hladem a nemají kde žít a to jenom proto, že na ně lidi z vyšší vrstvy kašlou. Chtěla bych je naučit lítosti a pochopení," zabručí Paxi a odlétne odlehčit pár kabelek, jen na popud. Když tu zůstane autorka sama, uvědomí si, že vlastně chce dost podobnou věc, jako Paxi.

,,Pochopení, pro lidi, co nejsou jako ostatní. Každý je svým způsobem výjimečný a je jedno, jestli bílé či černé rasy, jestli má pět tetování nebo žádné. Zda je hetero či pan. Pořád jsou to lidé jako my. A zaslouží si žít jako ostatní. Chci jen, aby toto lidé pochopily," dořekne autorka a s rozloučením: ,,Ať hvězdy nad vámi bdí," odejde.

Já se jen s povzdychnutím svezu na židli a přemýšlím, kdo k nám zavítá příště.

Aktuální ke dni: 24. 2. 2019