Když jsem vešla do mé třídy, uviděla jsem Zoe. „Ahoj, Is. Co tu děláš tak brzo? Myslím si, že ty zrovna před svým sourozencem, jako já, neutíkáš.” usmála se. Já si sedla na místo před ní a otočila jsem se na ni. „To fakt ne. Jen jsem šla s Marcem do učebny umění, aby mě mohl seznámit s jeho kamarádem, se kterým dělá komiks.”

             Po asi 15 minutách přišel Marc. „Jakto, že nejsi s Nathanielem v učebně umění?” zeptala jsem se ho. On si jen schlíple sedl na místo vedle Zoe. „Madam Bustierová s ním potřebovala něco vyřešit a já tam nechtěl být sám, tak jsem přišel sem.”

                   Po druhé vyučovací hodině si Marc potřeboval odskočit. Když se po deseti minutách stále nevracel, rozhodla jsem se ho jít najít. Zoe řekla, že půjde se mnou. Sešly jsme po schodech do spodní části školy, kde jsou záchody. U učebny fyziky a chemie jsem zahlédla hlouček kluků z našeho a vyššího ročníku. Hned jsme tam se Zoe zamířily.

              Snažila jsem se koukat přes ramena chlapců, ale nic jsem pořádně neviděla. Rozhodla jsem se, že se procpu mezi nimi. Když jsem se mezi nimi začala prodírat, tak se na mě všichni koukali s údivem ve tváři. Když jsem byla na konci, uviděla jsem své dvojče sedět na zemi. Slzy mu padaly z očí proudem. Podívala jsem se na Andyho, který byl pravděpodobně ten, kvůli komu se to to stalo. Zařvala jsem na něho, aby se na mě podíval.
                 
               „Co si myslíš, že děláš?! Nech hned mého bratra napokoji!” On se na mě otočil. „Ale, ale, není to dvojčátko našeho homouška?” řekl posměšně. Já jsem dělala jako bych nad tím přemýšlela. „Je. Jestli toho hned nenecháš, tak ti rozbiju držku!” řekla jsem mu. „Ještě uvidím.” řekl a já se v tu chvíli na něj vrhla a začala se s ním prát. No jo, pro bratra udělám cokoliv!

              Skončili jsme v ředitelně. Jak nečekané, že? Já jen s trochu krvácejícím nosem a pár vytranými vlasy. On dopadl hůř. Řekla bych, že jsem mu rozdrtila rozkrok a jeho obličej nevypadal moc dobře. „Můžete mi laskavě prozradit, proč jste se poprali?” řekl ředitel přísným hlasem. „Ona si začala!” vykřikl Andy vedle mě. „Ale on šikanoval Marca! Jen jsem bránila svého bratra!” řekla jsem.     

         „Isabelo, tohle už jsme spolu řešili několikrát. Nemusíš se kvůli tomu vždy poprat. Bylo by dobré, kdyby jsi to mohla vyřešit bez pěstí. Příště už to bude poznámka.” Já přikývla. Andy se ušklíbl. „A co se týče vás, mladý muži, ještě jednou a budu to řešit s rodiči. Posmívat se někomu, nebo ho šikanovat, za to jaký je, je špatné. Teď běžte zpátky do tříd.” dořekl. „Nashledanou.” řekl rychle Andy a odešel. „Nashledanou.” také jsem se rozloučila a odešla jsem z ředitelny.

            Trochu jiný typ kapitoly, ale doufám, že se vám líbila. Děkuji mockrát *carolix83* za sdílení mého příběhu<3. Zítra vyjde jen jedna, ale zato dlouhá kapitola.