Když máma dělala večeři, tak já jsem si u stolu dělala domácí úkoly a pouštěla jsem si k tomu hudbu do sluchátek. Marc si jako vždy udělal úkoly, jen co jsme přišli domů a teď si, asi podle jeho úsměvu, psal s Nathanielem. Po chvíli zavolal na mámu.
         
                 „Mami, nemohl by u nás zítra spát můj kamarád? Musíme dodělat komiks, na kterém pracujeme, a takhle by jsme toho stihli více.” „Hmm, to by šlo. A Is, nechceš si taky pozvat nějakou kamarádku?” otočila se na mě. Já se zamyslela. „Musím se jí zeptat.” řekla jsem a našla jsem si v kontaktech Zoe. „Ahoj, Is, co potřebuješ?” „Jen, jestli by jsi zítra nechtěla dát u nás přespávačku?” zeptala jsem se jí. „Promiň, Is. Kamarádi mě už pozvali do kina, tak třeba příště.” řekla soucitně. „Jo, v pohodě. Tak ahoj.” rozloučila jsem se s ní a položila jsem to. „Nemůže. No to nevadí. Pustím si nějaký film. Já si vystačím.” usmála jsem se na mámu.
      
              „A co Alix?” zeptal se mě Marc. „Není to blbé? Vždyť se bavíme až od dneška?” zeptala jsem se ho. „Ale je to nejlepší kamarádka Nathaniela a moje kamarádka. Určitě by byla sranda.” „Tak já to risknu.” odpověděla jsem mu a najela jsem do zpráv na IG. Po chvíli jsem zvedla hlavu od mobilu. „Tak může přijít jiná.” usmála jsem se. „Dobře. Vy tu budete mít kamarády a já si v klidu půjdu na rande.” otočila se máma zpátky k plotně.

            Oba jsme se na ni podívali. „Jak se jmenuje? Kolik mu je? Jak vypadá? Kam tě bere na rande?” vychrlila jsem na ni otázky. „To by jsi ráda věděla, co?” ušklíbla se na mě máma. Já s velkým úsměvem přikývla. „Zatím tě to nemusí zajímat. Třeba někdy jindy.” dořekla a položila na stůl večeři.

           Omlouvám se, že teď nejsem aktivní, ale nějak nemám náladu na psaní. Doufám, že se kapitola líbila.<3