Jel jsem v nákladním prostoru policejního auta. Na hlavě jsem měl jutový pytel, který mimochidem děsně škrábal, a na rukou pouta. Soudě podle hlasů nás tu bylo pět. "Tak za co tu jste lidi?" Zeptal se jeden hrubý hlas, mužský.

"Já vyvraždila město chemikálií. Narostli jim další končetiny a pak vybuchla hlava. Byla to zábava." Řekl dost nadrženě ženský hlas.

"Já jsem jen prováděl nepovolené pokusy na lidech." Odpověděl klidný, mírumilovný hlas. Připomínal mi hlas doktora, který ujišťuje pacienty před operací, že všechno bude ok. Někdo vedle mě akorát zabručel.

"To já jsem si hrál na Jeff the Killera." Řekl ten, co se ptal. Zněl, jako by na sebe byl hrdý. Chtělo se mi z nich zvracet. Auto prudce zabrzdilo. Všichni jsme se díky setrvačnosti trochu posunuli. Ten bručoun skončil nalepenej těsně u mě. Kníkl jsem. Moc blízko, moc blízko!

"Hele, on nám tu někdo ještě nemluvil!" Vykřikla ta ženská nadšeně.

"N-No... J-Já... Tu ani být n-nemám..." koktal jsem ustrašeně. Byli to až moc velcí kriminálníci, nemohl jsem si pomoct, hrozně jsem se bál. Všichni až na bručouna se hlasitě rozesmáli. Auto se znovu rozjelo. Dál jsem mlčel a poslouchal, jak si ostatní povídají.

***

Auto přijelo na štěrk. Poslouchal jsem uklidňující praskání kamínků. Po chvíli zastavilo. Uslyšel jsem otevírání dveří a hned na to se nákladní prostor prosvětlil. "Ven! Hned!" Řekl hlas policisty, co nás sem vezl. Pamatuju si ho. To on mě zatknul, doprovázel u soudu a následně nacpal do toho auta. Všichni se začali soukat ven. Když jsem mohl, tak jsem šel taky. Sundal nám pytel z hlavy, mně jako poslednímu. Mohl jsem si prohlédnout honosnou šedou budovu. Mála okýnka a před nimi mříže. Když jsem se rozhlédl, viděl jsem jen obrovský štěrkový dvůr, oplocený vysokou zdí a nahoře byl ostnatý drát. Na pár místech byla destička, jež varovala před elektřinou. A na celém dvoře byli různé konstrukce. Byl tu pranýř, šibenice, gilotina, ale i hřiště nebo kovové stoly. Bylo to tak hrozně děsivé, že jsem měl chuť umřít, než si tady cokoliv vyzkoušet. Myslím, že volat poldy jsem fakt tehdy neměl...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak, mám tu první kapitolku, snad se vám líbila. Tuto knihu hodlám psát pravidelně minimálně každý týden. A vždy pod kapitolou budou zobrazeny nové postavy, které se tam objevili. Takže tu máme první a to našeho hlavního hrdinu.
Vaše Shell🐚🏳️‍🌈

Jméno: Airo Wiezzar
Věk: 18
Vězeňské číslo: 092816
Zločin: brutální vražda a pitva, násilné vydírání, znásilnění
Fotografie: