Tak předně bych chtěla říct, že jsem opravdu dlouho váhala, zda tento příběh publikovat. Nejsem si jím stoprocentně jistá, ale jak můžete vidět, nakonec jsem si řekla, že teda jo... Tématiku "sily" obsahuje, i když velmi netradičním způsobem. Humor obsažený v příběhu tentokrát není prvoplánový, ale snad vás moje psaní i tak pobaví. :)

James měl naspěch. Rázoval Příčnou ulicí, v kapse mnoholičný lektvar. Noha míjela nohu, srdce tlouklo jako o závod do rytmu nenechavých pochybností.

V posledních dvou týdnech zvažoval, zda činí dobře, když kuje tak pobertovské pikle sám, za zády Siriuse. Neměl ale na vybranou. Nemohl mu přece do očí jen tak vmést, že se chystá zahájit rozhodující manévr v bitvě o lásku Lily. Ne, když mu poslední dobou dával tak okatě najevo, že na ni žárlí – z jeho náznaků to zkrátka vyrozuměl. A protože by nerad přišel o přítele, měl teď v plánu ujistit se v Lilyiných citech – pak uvidí, co dál.

Nápad, který se mu v hlavě zrodil ve chvíli, kdy zjistil, že Lily navštěvuje vztahového poradce v Příčné ulici, byl naprosto geniální. Jeho plán byl prostý. Z Lilyina diáře potají vyčte datum příštího sezení, zneškodní terapeuta, a v jeho převleku už snadno získá potřebné informace.

Tichošlápek mi určitě odpustí, ujistil sám sebe, zatímco se pohmatem přesvědčil, že je mnoholičný lektvar na svém místě. James se zašklebil. Získat ho nebylo vůbec snadné. Když se potajmu pod rouškou noci a vskrytu neviditelného pláště odvážně vplížil do Křiklanova lektvarového království a lahvičku ukořistil, myslel si, že má vyhráno. Jenomže poté, co čutoru zvědavě otevřel a s precizností alchymisty opatrně nasál výpary, s hrůzou na jejím dně shledal posledních pár kapek. Došlo mu, že dávka nevystačí, a proto musel improvizovat. Pomocí zbývajícího lektvaru se proměnil v náhodného Havraspára, a v převtělení si od Srabuse objednal dostatečnou dávku mnoholičného drijáku jako zásilku do Prasinek...

Tady je to, zaradoval se James, když dorazil na místo činu - Poradna zbloudilých srdcí doktora Vanilky.

Vstoupil do recepce, ale nikdo tam nebyl. V duchu zaplesal, a vydal se ke dveřím ordinace. Zaklepal, potichu otevřel.

Doktor Vanilka byl plešatý, zavalitý chlapík pokročilého věku. Jakmile zaznamenal Jamesovu přítomnost, otočil se. James pozdravil a slušně se představil. Když ale Vanilka jenom stál a nijak nereagoval, došla mu trpělivost a dobře mířenými mdlobami  celou jeho korpulenci zneškodnil.

Dál na nic nečekal. Sebral z jeho kabátu vlas, vhodil jej do čutory, a vypil ji na ex.

„To jsem z toho jelen," zamrmlal v údivu, když se poté pokusil prohlédnout si své nové tělo odshora až dolů, a zalupalo mu v kolenou, jakmile se předklonil. „-Ten dědek si nevidí na nohy!"

James nad tím pokroutil plešatou hlavou a rychle se převlékl. Pokud se nemýlil, Lily měla každou chvíli dorazit. Právě když přemýšlel, kam schová tělo, ozvalo se zaťukání. Úděsem vyjekl.

„Moment!!!" zakvičel a v panice se rozhlédl po místnosti. Na jejím druhém konci shledal nenápadná dvířka. Vida, kumbál, zajásal. S funěním popadl Vanilku, a za vydatného přizvukování namáhaných kolen ho k němu dotáhl. Otevřel dveře, a nacpal terapeuta dovnitř.

„Dále!" zvolal, když popadl dech. Vešla nějaká žena.

„Pane doktore, právě mi dala vědět slečna Evansová. Nebude mít zpoždění půl hodiny, nýbrž tři čtvrtě. Tak abyste to věděl." poinformovala ho stroze, a zase zmizela.

Tím líp, liboval si James - alespoň bude mít trochu času na vstřebání patřičných vědomostí. Nebyl sice studijní typ, ale za těch pár desítek minut by i jemu mohlo něco málo v opelichané kebuli uvíznout.

Byl právě hluboce zabraný do příručky o zacyklených vztazích a vtloukal si do hlavy odborné termíny, když se ozvalo zaklepání na dveře. Leknutím by nadskočil, kdyby mu to dovolovala kolena. Alespoň si proto odkašlal.

„Dále!" zaskučel po kašli komíhavým hlasem doktora Vanilky.

Dveře se otevřely, a jak správně předpokládal, vstoupila Lily.

Pozdravila, a bez okolků se uvelebila na terapeutické sesli. Zlehka si odkašlal.

„Takže, slečno Evansová..." začal suverénně, než mu došlo, že o ní jako doktor vůbec nic neví.

„Takže... kde jsme skončili minule?" zeptal se a chopil se poznámkového bloku, který během čekání objevil.

„U Siriuse," ozřejmila Lily. „Tak, jako obvykle."

James v šoku otevřel ústa. U Siriuse?

„A... co konkrétně byste chtěla probírat dnes?" zeptal se poněkud zdráhavě.

„Víte, já nevím," začala Lily a zamyslela se. „Někdy si říkám, že by mě Sirius mohl milovat. COŽE?! Občas se na mě zvláštně kouká. Vážně?! Když ono je to tak složité. Kdybych se ve své domněnce zmýlila a otevřela bych mu srdce, Pottera by to zlomilo a kdo ví, jak by pak dopadlo jejich přátelství. Navíc – jestli mě Sirius taky miluje, určitě je rozpolcený. Nevím, jestli by dokázal něco takového udělat svému nejlepšímu kamarádovi. Je to takový vztahový trojúhelník, nemá začátek, ani konec. - A já nevím, kde začít, a kam až to může dojít..." Do hajzlu, pomyslel si James – tak tohle vážně nečekal.

Vztahový trojúhelník... To jsou ty zacyklené vztahy?

„Víte, ehm... slečno Evansová... očividně prožíváte problematiku zacyklených vztahů. Takže... Doporučil bych vám... eh – vztahovou recyklaci!" zaimprovizoval, když mu došlo, že má v hlavě vymeteno. Lily se zatvářila pochybovačně.

„Vztahová recyklace?" protáhla nevěřícně. „To se mi nějak nezdá."

„Mně můžete věřit, slečno" přesvědčoval sám sebe. „Vztahová recyklace znamená... no – rozebrat stávající vztahy na... jednotlivé díly. Takže..."

„Zvážit všechna pro a proti?" odtušila Lily, kterou Jamesova vztahová recyklace zjevně zaujala.

„Přesně tak."

„Nó..." začala. „Vlastně si říkám – jestli je do mě Sirius zamilovaný, možná váhá i proto, že neví, jestli mu city opětuji. A nechce zbytečně přijít o přátelství s Potterem. Takže - měla bych to risknout? Zrovna dneska se na mě tak zasněně usmál..."

Jamesi, ty si vůl! Vždyť on ji taky miluje!

„No víte slečno, já-" chtěl zaobalit svůj nesouhlas, když se ozvala rána směrem od kumbálu. Chvíli bylo slyšet hekání a šramot, pak se dveře prudce rozletěly. Vypadl z nich polonahý Sirius.

„TY?!" zaznělo dvojhlasně.

„Co tu k čertu děláš, Blacku?!!" zakvílela Lily. „Ty – ty mě špehuješ!" obvinila ho, a dřív, než se stačil obhájit, přiskočila k němu, zeširoka se rozpřáhla a vrazila mu facku.

„Nemiluju tě, nenávidím tě, slyšíš?! I Potter má víc sebeúcty než ty!!" zaječela, než vzteky rudá opustila ordinaci.

„Tys tomu dal." zamumlal Sirius a protřel si tvář. Jamesovi najednou svitlo.

„To tys Křiklanovi ukradl mnoholičný lektvar. A proměnil se ve Vanilku těsně přede mnou!"

„Hm, no jo. Ale schytal jsem to jen já." zašklebil se.

James ho se smíchem poplácal otylou pravačkou po zádech.

„Ale oba nemáme šanci."