„Můžeme?" houkl netrpělivě Draco, když nakoukl do pokoje své sestry. Už se nemohl dočkat, až z Malfoy Manor vypadne.

„Jo," kývla Ava, popadla svou hůlku a o chviličku později už spolu spěchali chodbami. Jejich kroky vedly k letaxovému krbu ve vstupní hale, kterým se plánovali přesunout k Zabiniovým. Po hrůzné zkušenosti neměl nikdo ze Zmijozelů náladu trávit čas na panství, a Draco s Avou s povděkem uvítali možnost z něj alespoň na chvíli vypadnout. Do karet jim hrálo také to, že Blaiseova matka pravděpodobně někde uháněla svého dalšího manžela, takže měl volný dům.

V hale zamířili přímo ke krbu, ale dřív, než si Ava stihla nabrat letaxový prášek, ozval se jakýsi nakřáplý hlas: „Kampak, vy dva?"

Oba sourozenci se ve stejném okamžiku otočili po hlase. Prefekt jen stěží potlačil otrávené zamračení, když zjistil, že je pozoruje mladší z bratrů Lestrangeových.

„To není vaše věc, že?" opáčil chladně a Rabastana propálil pohledem.

„Samozřejmě," roztáhl rty v jakési napodobenině úsměvu. „Jen běžte," pokynul ke krbu, avšak neudělal ani krok pryč.

„Radši se přemístíme," zašeptal Draco směrem k Avě.

Ta drobně přikývla, přičemž podezřívavě pozorovala Smrtijeda, jenž ji nepokrytě svlékal očima. Draco dokonce postřehl, že se nepatrně otřásla. Ne, že by se jí divil, vždyť i jemu se z Lestrangeova pohledu zvedal žaludek, a to ani nebyl určen jemu.

„Pojď," sykl tiše a vyrazil k velkým dvoukřídlým dveřím.

Sotva se za nimi dovřely, Ava si znechuceně odfrkla: „Hnusák jeden..."

Blonďák pouze přikývl. Statečně sám před sebou popíral, že to hovado je skrze manželství Bellatrix a Rodolphuse jakýsi jeho příbuzný.

Svorně pozvedli levé ruce, když se přiblížili k hranicím pozemku, a prošli bránou. Draco už se chystal přemístit, když si uvědomil, že Ava u Zabiniho nikdy nebyla, tudíž jí nabídl ruku. Beze slova ji uchopila a nechala se vtáhnout do meziprostoru.

Společně se objevili na prostorné terase velkého domu v jižní části Essexu, který Blaise obýval spolu se svou matkou a který byl častým dějištěm jejich večírků, jelikož Zabiniho matka bývala většinu času mimo dům, stejně jako toho večera. Zatímco Ava se začala zvědavě rozhlížet kolem, on neomylně zamířil ke své výsostné židli. Přece jen, prostornou terasu s luxusním zahradním nábytkem a neuvěřitelným množstvím kytek znal, stejně tak rozlehlou zahradu, jíž dominoval velký bazén. Ne, že by do něho kdy vlezl, ale koktejly na lehátku pod slunečníkem dříve považoval za nedílnou součást léta.

„To je dost," zabručela Pansy, „už jsme chtěli začít bez vás."

„Jsme tu o dvě minuty později, nedělej drama," zavrčela Ava mířící k zelené Daphne. K té si přisedla a starostlivě se zeptala: „Jsi v pořádku?"

Prefektčino odfrknutí málem přehlušilo Daphinu tichounkou odpověď: „Bojím se."

„Čeho?"

„Toho, co bude dál," zakuňkala drobná Zmijozelka. „Teď nás může přinutit dělat ohavné věci a může nám ubližovat a..."

„Pij, Greengrassová," zavelel Zabini a nekompromisně jí vrazil do ruky skleničku s pořádnou dávkou whiskey. Pofňukávající Daphne z ní začala poslušně ucucávat.

Spokojený Blaise tedy podal Avě její vlastní koňskou dávku alkoholu a dolil Millicent. S pánským osazenstvem si hlavu nedělal, prostě vrazil láhev Nottovi, ať si poradí sám. Theo zakoulel očima, ale přece jen si na chvíli zahrál na hostitele.

„Je na panství něco nového?" zeptal se obezřetně, když odložil láhev.

„Naštěstí ne," zahučel Draco a zakroužil zlatavým obsahem své sklenice. „Všechno se teď točí kolem Potterových narozenin."

„To fakt nemůžeme mluvit o něčem jiném?" ozvala se zhnuseně Pansy.

„Theo se zeptal, tak mu Draco odpověděl," pronesla podrážděně Ava.¨

„Vždyť jsem se taky jenom zeptala, pro Merlina," vyvrátila prefektka oči.

„Tak se příště zkus ptát normálně."

Pansy, do té chvíle napůl ležící ve svém zahradním křesílku, se zvedla do důstojnější pozice a propálila blondýnku pohledem: „Co ti přeletělo přes nos? Máš snad krámy nebo co?"

„Ne, jenom mě už nebaví to tvoje chování. Netuším, z jakého důvodu máš potřebu se na všechny kolem povyšovat, být na ně hnusná a dělat z nich idioty, ale sere mě to celý rok, co jsem tady."

„Takže panička dostala místo u stolu a už si vyskakuje, co?"

„O čem to zas meleš?" zamračila se Ava. „Jak to s tím, proboha, souvisí?"

Parkinsonová ji však nebrala na vědomí a zadívala se na Draca, který celou výměnu názorů zaujatě pozoroval: „Hele, Malfoyi, uklidni si svoji hysterickou sestru, ano?"

„Mě z toho vynech," pronesl nevzrušeně Draco. „Navíc s ní souhlasím, umíš být nesnesitelná," trhl rameny.

„To je debil," zaúpěl Blaise a složil hlavu do dlaní.

„Tak nesnesitelná, jo?!" zaječela Parkinsonová. „Ona nám všem udělala ze života peklo, a já že jsem nesnesitelná?!"

„Prosím?" nahnula Ava hlavu na stranu, ve tváři vražedný výraz.

„Hele, pojďme se radši napít, dobře?" zkusil situaci zmírnit Theodor.

„Strč si to někam!" vyštěkla Pansy a celou svoji skleničku mu chrstla přímo do obličeje.

„Do hajzlu, Pansy, přestaň blbnout!" ozval se ostře Zabini, zatímco Nott se zvedl a za barvitého klení zmizel v domě.

„Tak už ani ty nejsi na mojí straně?!"

„Jaké zas tvojí straně, sakra? Přestaň tady předvádět hysterické divadlo, pro Merlina, sedni si a pij. Přišli jste se sem přece ožrat, ne?"

„Jasně že přišli, tak jako pokaždé! Jenomže co se objevila ona," trhla hlavou směrem k Avě, „to šlo celé do hajzlu! Celou dobu mě jenom uráží, a vy s tím nic neděláte!"

Draco, znechuceně pozorující prefektku, nepatrně zakroutil hlavou. A tohle byl jeden z důvodů, proč byla Pansy dobrá maximálně tak na občasné povyražení, a to ještě, když nebyl k mání nikdo jiný. Tyhle její hysterické záchvaty mu lezly krkem, a navíc uměla být opravdu na ránu.

„Nikdo tě neuráží, jenom chci, abys přestala být hnusná na ostatní," ozvala se ostře blondýnka.

„Ava má pravdu, Pansy," přisadila si opatrně Daphne. „Není příjemné, když..."

„Zmlkni, Greengrassová, nikdo se tě na nic neptal!"

„A o tomhle mluvím!" rozhodila Ava bezmocně rukama.

Zato Daphne vypěnila: „A ty se divíš, že ti někdo něco řekl! Jsi zlá, ošklivá a neumíš vycházet s ostatními! A víš co? Mě už taky nebaví, jak po mně pořád štěkáš! Takže přestaň!"

Parkinsonová zůstala na jindy tak miloučkou Daphne chvilku šokovaně hledět, než nafoukla tváře jako křeček a uraženě ucedila: „Já tady vůbec nemusím být."

„Ne, to teda nemusíš, pokud se chceš chovat jako do teď!" propálila ji drobná brunetka pohledem.

„Sbohem," ozvalo se jedovatě ode dveří. Theodor vypadal, že po prefektce vrhne nějakou kletbu, jestli řekne ještě jedno slovo. Pansy si naštěstí pouze uraženě odfrkla a za hromového prásknutí se přemístila pryč.

„No, já zírám, Greengrassová," protáhl uznale Zabini.

„Bylo to dobré?" vypískla.

„Geniální."

„Jenomže Pansy teď bude úplně nesnesitelná," znejistěla.

„To bude fakt změna," ucedil na půl pusy Nott.

„To neřeš, já to s ní vyřídím," mrknul na Daphne Blaise.

„Někdo jí to říct musel," ozvala se Ava a sjela je pohledem. „Copak vám nevadí, jak se k vám chová?"

„Vadí, ale většinou bylo menší zlo prostě držet pusu a status quo," odvětil Theodor. „Ale souhlasím s tebou, už bylo načase. Ta holka fakt bývá nesnesitelná."

„Jo, to jo!" ozvalo se zahuhlání od proutěné pohovky v rohu terasy.

Draco se překvapeně zadíval na Crabbea s Goylem: „Vy jste tady taky?"

„Jo," odvětil nechápavě Crabbe. „Proč bychom tu nebyli?"

„To neřeš," zamumlal Draco a s očima navrch hlavy se otočil zpět ke stolu. Vůbec si těch dvou goril nevšiml, když přicházeli.

„Každopádně, když tu teď Pansy není...?" pozvedla Millicent skleničku ve výmluvném gestu. Odpovědí jí bylo sedm pozvednutých skleniček. O chvíli později už Blaise rozléval další kolo.

„Hele, mně to nedá," ozvala se Ava, ve svitu zapadajícího slunce pozorující zlatavou tekutinu ve své sklenici. „Zdá se to jenom mně, nebo je Pansy nějaká... labilní? Nejenom teď, ale i ve škole. Vždyť jeden den je naprosto v pohodě, člověk by jí svěřil nejhorší tajemství, a druhý den se chová... takhle," zašermovala rukou.

„Jo, je labilní," přikývl nevzrušeně Draco. To přece nebylo nic nového, a navíc to bylo naprosto očividné. Stačilo s Parkinsonovou strávit týden.

„Zvykli jsme si. Víceméně," dodala Daphne.

„A většinu času není tak strašná," pronesl Blaise na obranu své kamarádky.

„Ale když to na ni přijde, jeden by ji zabil," zahučel Theodor, zatímco Millicent vážně přikyvovala. Dokonce i Crabbe s Goylem cosi neurčitého souhlasně zahuhlali.

„No, kolem a kolem," vzal si slovo opět Zabini, „Pansy je sice na ránu, ale pořád je to kámoška. A ten poslední rok v Bradavicích bude stát za dvě věci, musíme se snažit držet u sebe aspoň my, nemyslíte? Nebo nám z toho všem hrábne, když už je to oficiální," stočil pohled na svou levou ruku.

„Souhlasím," přikývla Daphne. „S Pansy to prostě nějak vyřešíme... Třeba si uvědomí, že se takhle chovat nemá, a bude milejší."

„Moc bych na to nevsázel," ucedil Theo.

„A co vlastně Davisová?" ozvala se Millicent. „Když už jsme u toho, že bychom měli držet spolu... Jasně, moc jsme se s ní nebavili, ale teď bychom ji asi měli přibrat, ne? Možná bychom mohli..."

„Bulstrodeová," přerušil ji Draco.

„Co je?"

Blonďák pouze výmluvně zakroutil hlavou.

„Co se stalo?" zakuňkala Daphne.

„Uhm, Daph," ozval se opatrně Theo, „myslím, že Malfoy se snaží naznačit, že... Že bude ve vaší ložnici jedna volná postel.

„Co?" vydechla zděšeně. „Ale to... To..."

„Pij, Greengrassová," zavelel mdle Zabini a zadíval se na Draca: „Kdo?"

„Dolohov a..."

„A?"

Draco uhnul pohledem, najednou se mu příčilo vyslovit příjmení jednoho ze svých nejbližších přátel. Přesto nakonec odevzdaně pronesl: „Dolohov a Nott."

Blaise nesrozumitelně zaklel, zatímco Theodor tiše zaúpěl a nešťastně složil hlavu do dlaní. Popotahující Daphne se k němu nahnula a vzala ho za ruku, aby se ho pokusila utěšit. Ava vstala, aby se posadila se po Nottově druhém boku na původně Pansyino místo a jemně ho objala kolem zad: „Ty za to přece nemůžeš."

„Zabini?" houkl tiše Draco.

„Jo?"

Blonďák před svého spolužáka výmluvně přistrčil svou prázdnou skleničku a trhl hlavou k těm ostatním: „Nalij."