Čaute, preclíci! :))

Rozhodla jsem pro večerní oddechovku, kterou prostě potřebuju po dnešním nechutném dni. Normálně zbývají dva dny učení a oni nám nabalí velkou písemku na zítra -.- Před půl rokem bych ani neuvěřila...

Už jsme s povídkou za polovinou a když to tak vezmeme, zbývá do konce jen 14 dní! Tak doufám, že si užijete zbytek školy, jak jen to půjde :D a vydržíte se mnou až do konce :))

V příloze je písnička, na kterou Kate v mojí hlavě trsala spolu s ostatními. Navíc je tak mega moc letní, až mě bolí škráně, jak se usmívám :D

(945 slov)

EnJoy it! :))

Domů jsme dorazili k ránu, nakonec se zábava ještě docela rozjela a Tony se stal mým osobním nosičem alkoholu, protože jsem nebyla s to se uvolnit a pořád jsem se ošívala. Musím uznat, že v takových situacích je skvělým otcem - aspoň z mého pohledu. Pepper názor nesdílela.

Řidičem dnešní noci se stala Jane, Pepper a Barton, kteří se jako jediní alkoholu ani nedotkli. Doma mě přivítal Meow. Když na mě rozkošně zamňoukal, neodolala jsem a vzala ho do náruče. V tu chvíli jsem si přísahala, že mu v blízké době opatřím syntetickou kůži s chlupy.

Všichni někam polehali, sama nevím, kde jsem skončila. Vím, že jsem se nahlas smála, když mě Pepper násilím převlékala do volného trička, a když se začalo rozednívat, usnula jsem.

Druhý den mě vzbudil tlak na noze. Měla jsem pocit, že mi odumírá, což mě nekompromisně probralo. Bylo mi trochu šoufl a hlava mi třeštila už jen ze šustění prostěradla. Když jsem posunula bolavou nohu pryč od tlaku, něco se vedle mě pohnulo. Nerada jsem odlepila víčka od sebe, ale zvědavost zvítězí vždy a nad vším.

Chvilku jsem se rozkoukávala, ale nedohlédla jsem daleko, protože jsem byla přilepená na zádech nějakého chlapa. Prohlédla jsem si, co šlo. Úzký pas, široká ramena a delší blonďaté vlasy. Thor. Rychle jsem odtáhla ruku z jeho pasu, kde jsem ji nejspíš měla po celou noc a křečovitě roztáhla prsty ve stylu „ne, na nic jsem nešahala". Chtěla jsem se odsunout co nejdál, ale vrazila jsem do někoho jiného. Omotala se kolem mě paže a přitáhla mě k velkému tělu. Překvapená vývojem situace jsem pozvedla obočí. Natočila jsem hlavu a zjistila, že je to Rogers.

„Dobré ráno," ozvalo se ze dveří. Polekaně jsem trhla hlavou tím směrem, připadala jsem si, jakoby mě při něčem přistihli. Stála tam pobavená Natasha a sledovala nás.

„Co to je?" zašeptala jsem, co nejhlasitěji jsem se odvážila, už jen proto, že mě bolela hlava. Hlavou jsem pokývla na nás tři.

„V autě jste se skvěle bavili a říkali jste, že chcete pokračovat, ale všichni jste okamžitě usnuli," vypadala, že se náramně baví.

„Ale proč jsme všichni tři v mojí posteli?" chtěla jsem vědět a snažila se dostat z objetí se Stevem, ale jeho železné sevření mi to znemožňovalo.

„Jste tam čtyři. Thor objímá ještě Tonyho," zasmála se a zdálo se, že by se ráda smála i hlasitěji.

„No to je bezva," znovu jsem si lehla, protože asi budu muset počkat, až se vzbudí, jinak se z tama nedostanu.

„Jsou už skoro tři odpoledne, nemáš hlad?" zeptala se mě a odlepila se od rámu, aby uvolnila cestu nově příchozím. Přišly Jane s Pepper, které se taky viditelně bavily.

„Bože," zašeptala jsem. Ne, že bych to považovala za trapas, možná trochu. Nebo spíš jo, je to trapas. A velký.

Z posledních sil jsem se vymanila ze Stevova stisku a tiše se přidala k trojici u dveří.

„Máte ty fotky zálohované?" zeptala jsem se do ticha, kdy jsme je sledovaly.

„I vytištěné, na vánočních přáních od SHIELDu budou perfektní," popíchla mě Natasha. Probodla jsem ji vražedným pohledem, ale jenom se ďábelsky usmála a vyrazila do obýváku.

Bylo horké odpoledne, ale já většinu strávila s hlavou na stole a snažila se zbavit kocoviny všemi dostupnými prostředky. Bylo asi pět hodin a všichni kromě té chlapácké trojky u mě v posteli jsme seděli v obýváku a dívali se na televizi se ztlumeným zvukem. Najednou se z mého pokoje ozval křik a rány. Už jsou vzhůru.

Všichni se se zájmem otočili ke dveřím a čekali, co bude. Všichni tři vyšli ven, jakoby nic a přidali se k naší zírající skupině.

Seděli a mlčeli. Z nejhlubšího koutu srdce si přáli, aby to nikdo neviděl.

„Všichni to viděli," oznámila jsem jim narovinu, aby si nedělali falešné naděje. Tony nahodil sebevědomou tvář a dělal, že mu to nevadí, Thor se zdál zmatený a ochotný vše obsáhle vysvětlit a Rogers prostě jen stál a nevěděl, co na to říct. Chvilku bylo ticho, než se jim všichni začali hlasitě smát. Auč, hlava.

***

Zbylých pár hodin proběhlo v neskutečné pohodě. Ukázalo se, že Tony neustále Thorovi vyčítá, že ho v noci objímal, taky vyšlo najevo, že se Steve nemůže opít, což si vysloužilo podezřívavý pohled všech přítomných.

Taky jsem se rozhodla, že udělám palačinky. Už mi nebylo blbě a hlasité zvuky se daly snést, a to vše díky Tonyho dokonalému drinku proti kocovině. Udělala jsem pěknou show, kdy jsem palačinky vyhazovala do vzduchu a dělala u toho spoustu dalších, někdy až akrobatických, pohybů. Ovšem jedna palačinka skončila na stropě a udělala flek hned vedle toho starého, z mého prvního týdne tady. Řekněme, že Tony nebyl moc nadšený.

Pak jsem přesvědčila Thora, aby si nechal udělat účes. Ukázalo se, že copánky obepínající jeho lebku nebyly nejlepší nápad, a když jsem mu to sundala a vyfoukala, aby po nich nezbylo ani stopy, vlasy narostly do nevídaného objemu a vlnek v babičkovském stylu. Byly neobvykle hebké a načechrané. Ovšem Thor se zdál být zděšen a ostatní se rádi pobavili na jeho účet. Stačilo se na doktora jenom podívat a už couval, abych mu náhodou taky nešáhla na vlasy.

Thor se pak osprchoval a s mokrými vlasy se vrátil, což si vyžádalo nenápadné pokouknutí přinejmenším moje, ale Jane s Natashou se určitě taky neubránily.

Když se přiblížila devátá hodina, všichni měli mobily plné vtipných fotek, které se nikdy nesmí dostat ven. Thor sice žádný neměl, ale tvrdil, že paměť Asgarďanů je mnohem lepší než mobily. No, rozhodli jsme se mu to nebrat.

Přesně za minutu devět se v dálce ozval zvuk stíhačky. Když s klidem přistála na naší příjezdové cestě, docela jsem žasla. Od kdy stíhačky zvládají takové manévry? Ale co může být divnějšího než šupiny zapíchnuté do lidské pokožky, no ne?

„Jste připraveni?" zeptal se Fury, který z letounu obezřetně vystoupil. Všichni přikývli a rozloučili se se mnou, Pepper a Jane.

„Nedělej blbosti, umíš být pěkný kvítko," pošeptal mi Tony v objetí a nastoupil do stroje.

Kdyby jen věděl.