Ahojte! :)

Jop, jsou čtyři něco něco (momentálně 16:19), takže pošlu díl, jak jsem slíbila, ovšem další bude až za krásných 24 hodin! :O Myslím, že tento díl se vám líbit nebude :D

Písnička je taková, no depresivní, ale první část příběhu rozhodně dokresluje :) Jinak je to taky moje oblíbená písnička, Sofia to zazpívala suprově, takže snad jen:

EnJoy it! :)

(1197 slov)

*Tony*

Už jsou to přesně dva roky, co Kate vypnula kameru.

SHIELD se ji snažil najít, zjistili, že jsou v Miami, ale přišli jsme pozdě. Všichni už byli dávno pryč. 

Místnost, která byla vidět na kameře, byla spálená, takže plán pravděpodobně vyšel. Armáda se nejspíš rozutekla a nic jiného po jejich přítomnosti nezůstalo. 

Na velitelství zůstali všichni královsky zmatení, takže jsem musel s pravdou ven. Když jsem jim podrobně vylíčil, jak to se Kate vlastně je, že je od šupin stejně jako ti super vraždící lidi a já to celou dobu věděl, dostal jsem pořádně naloženo. Ale bylo mi to jedno. 

Po pár týdnech neúspěšného pátrání po jakýchkoli informací o Kate, Janine a jejím světě se většina našeho týmu rozpustila, aby mohli chránit své blízké. Thorovi s Jane se po nějaké době narodila holčička, pojmenovali ji Lillith Kate Foster, teď je jí něco okolo roku.

S Pepper jsme se přestěhovali na ostrov, kde není signál ani nic podobně nebezpečného. Je tady s námi i Parker, jeho matka zemřela při autonehodě, která rozhodně nebyla nehoda, věděl jsem, že za to mohla Janine. Nebo aspoň rozkaz, který před svou smrtí vydala.

Parkerovi je jedenáct a je mi až děsivě podobný, ovšem Pepper s tím nemá nejmenší problém. Nejde ji nemilovat.

Natasha se s ostatními vypařila a už rok jsem o nich neslyšel. Zdálo se, že je vše v klidu, nikdo známý už neumřel.

Rogers se dlouho vztekal, stejně jako já, chtěl Kate hledat, ale Fury nás donutil odejít do ústraní. Avengers se rozprchli po světě.

Teď kráčím písečnou pláží v mokrých bermudách a zamyšleně koukám do moře, už je to tak dlouho a přesto se každé ráno cítím, jako by kousek mě toho dne umřel. Směju se, dělám si z Parkera legraci a lebedím si na pláži s Pepper, ale přesto se hluboko uvnitř cítím provinile. Já si tady užívám a ona ne. Od záchvatů úzkosti mě drží jenom ti dva. Nikdy se mi ještě nestalo, abych se za tak krátký čas na někoho tak hrozně upnul. Kate se mi prostě uměla dostat pod kůži.

„Tati!" ozval se z dálky křik běžícího Parkera, nesl v ruce síť a v ní mrtvou rybu.

„Cos to ulovil, prcku?" řekl jsem lehkovážným tónem, abych mu do života nevnesl ještě víc depresivních pohledů.

„Fakt obrovskou rybu!" zavýskl nadšeně a přišel mi ji ukázat. Sice trochu přeháněl, nebyla velká ani jako moje předloktí, ale uznale jsem nad ní pokýval a okomentoval ji, než jsem ho poslal do domu, aby s ní Pepper mohla něco udělat. 

Následoval jsem ho po cestičce mezi palmami a vešel do našeho bílého domku. Pepper stála u linky a zamračeně hleděla z okna.

„Děje se něco?" zeptal jsem se a zezadu ji objal kolem pasu.

„Asi ne, jenom tam v dálce..." nedořekla a znovu se pokusila zaostřit na cosi v dáli.

Popadl jsem dalekohled z parapetu a zadíval se na obzor. Plula tam velká černošedá loď a nepochybně mířila naším směrem. Na její přídi jsem rozeznal šest písmen, která nevěstila nic dobrého. 

S.H.I.E.L.D.

**Rogers**

Mé probuzení bylo od prvního momentu utrpením. Třeštilo mi v hlavě tak silně, že jsem se zmohl jenom na vyčerpané zabručení do polštáře. Na včerejší noc jsem si vzpomínal jenom matně, ale pravděpodobně jsem dělal to, co každý pátek za poslední měsíc - vyrazil jsem do jediného baru Blackstonevillu.

Blackstoneville je skvělým místem pro jednodušší styl života. Bydlí tu asi padesát lidí, mají jeden obchod, jeden bar, jednu benzínku a jedno bistro u cesty. Nikde nemají kamery, málokdo má televizi nebo mobil. Perfektní volba pro úkryt před ničivými superlidmi, kteří šli po známých celého týmu.

Nechtěl jsem odejít do ústraní, ale Fury na tom trval. Poslední týdny jsem teda schovaný tady a utápím se ve frustraci. Umírají nevinní, po Kate a její matce ani stopa a všechny naše akce byly přiděleny agentům. Nezbylo mi nic. 

Proto se jednou týdně dostanu až do stavu, kdy svět na chvilku vypnu. Zkoušel jsem různé věci, běhal jsem hodiny po lese, plaval, mlátil do stromů, ale pomohl mi až zmíněný bar. Původně jsem tam šel, abych byl mezi lidmi, ale potom jsem dostal do ruky soucitnou sklenku. Vždycky jsem si myslel, že se nemůžu opít, ale barman mě vyvedl z omylu. Stačila jenom správná dávka správného pití. Sice jsem byl do hodinky zase úplně střízlivý, ale na chvilku jsem zvládl všechny starosti vypustit.

Nejsem na to pyšný, ale potřeboval jsem na chvilku přestat přemýšlet.

Nejdřív Kate, kterou se nám ani po dvou letech nepodařilo najít a já ji z hlavy nedokázal vyhnat, potom tak okatě nepravděpodobná nehoda mých dvou známých, až je to k smíchu. Ostatní jsem neviděl měsíce. Prostě to na mě dolehlo.

Otočil jsem se v posteli na druhý bok s nadějí, že se mi tak uleví, ale to jsem byl vedle. S šokem jsem pohledem ulpěl na nahé ženě, která spala vedle. Měla tmavé vlnité vlasy a na kříži vytetovaného motýlka. Na moment jsem měl za to, že to snad musí být Kate, ale to nebylo možné. Kate je přece mrtvá. 

Se zlým tušením jsem koukl pod svou deku, abych zjistil, že jsem někde musel pozbýt veškerého svého oblečení. Pamatoval jsem si to, tohle nebyl můj byt a tamto žena, se kterou bych si za normálních okolností měl co říct. Rudý jako albín po dovolené na Kubě jsem se vyškrábal z postele, dekou se obmotal až k bradě a začal v tichosti hledat své svršky. 

„Co děláš?" zabručela, kdy jsem ji hlasitým (neúmyslným) třísknutím dveřmi skříně vytrhl ze spánku.

„Já..." začal jsem s omluvou, ale uslyšel jsem cvaknutí vchodových dveří. Vyplašeně jsem se přikrčil a deku si přitiskl k hrudi. Mohl to být kdokoli. Kamarádka, její matka nebo rozzuřený manžel. Nebo taky superlidi, padouši, záporní agenti, obludy, příšery či Fury.

Vyplížil jsem se z ložnice, rychle přeběhl obývák a vpadl do předsíně. Zarazil jsem se. Stála tam tiše a na rtech jí hrál úsměv. Těžce jsem zalitoval, že jsem si nevzal kalhoty.

„Natasho," hlesl jsem překvapeně. „Co tady děláš?"

„Jdu nevhod?" zeptala se a zvědavě zapátrala za mými zády. Nikdo tam naštěstí nebyl. 

„Co se děje?" ignoroval jsem její otázku. Pokud přišla do Blackstonevillu a vloupala se do cizího bytu, jen aby mě našla, měla na srdci opravdu nějakou pohromu.

„Jane a Lilith," začala rázem nervózní, „jsou pryč."

Nezmohl jsem se na slovo. To bylo opravdu špatné. 

„Obleč se, vracíme se na základnu."

**Parker**

Loď vypustila člun, ze kterého vystoupil černošský pirát. Lekl jsem se, protože jsem si byl jistý, že nás přepadli a teď nás zabijí. Pepper i Tony byli ve strnulém klidu.

„Tony, Pepper, rád vás zase vidím. I tebe Parkere," ozval se přátelsky piráta a všechny nás přejel pohledem.

„Co tak strašného se stalo, že musíte prozradit naši polohu? Jsem si jistý, že vás sledují a už jsou na cestě sem," zavrčel na něj naštvaně táta. Ty, co nás chtějí najít, zmiňoval poměrně často. Nějak to souviselo s jeho bývalou přítelkyní a nějakým posmrtným rozkazem nebo co.

„Jde o to, co řekla Kate před dvěma lety. Jane a Lilith," řekl jen. To dospělým stačilo, aby se s napjatými výrazy nechali odvézt na loď.

Posadili nás do velké zasedací místnosti, a když bylo vše OK, loď vzlétla. Nemohla jsem tomu uvěřit! Nahrnul jsem se před okno a sledoval, jak nabíráme výšku.

Do místnosti se pomalu trousili lidé, nejdříve nějací v černých oblecích, pán, který měl neskutečně velké kalhoty, paní s oranžovým culíkem, která na mě mrkla, a za ní Kapitán Amerika! Byl jsem tady s Avengers! Věděl jsem, že je táta Iron man, ale ani ve snu mě nenapadlo, že uvidím i ostatní!

Přikradl jsem se k nim a poslouchal, co říkají.

„Mají Jane i Lillith, Thor už je na cestě. Je pochopitelně dost rozhozený," oznámila všem přítomným paní, kterou pirát oslovil jako Hillová.

„Kam je vzali?" chtěl vědět táta.

„Do New Yorku. Sídlí v jednom z mrakodrapů. Už nějakou dobu je sledujeme, zkoumáme jejich obranu," oznámil pirát.

„Takže jedeme pro ně," shrnul si to Kapitán.

„Ano, ale pořád jsou tady lidé z šupin, Hillová vám na ně dá speciální výbavu," řekl černý pán a koukl na mě jedním okem.

„Půjdete dovnitř všichni, jediný nehlídaný přístup je ze střechy, podle všeho jsou pouze pár metrů pod ní," dirigoval všechny dál pan pirát a ukazoval jim mapy a nějaká videa.

„Kdy začínáme?" zeptal se Tony a se založenýma rukama si prohlížel obrazovky.

„Teď."