Jméno: Loki Laufeyson / Odinson
Přezdívka: Bůh lsti a falše, muflon
Pohlaví: muž
Druh: ledový obr
Věk: narozen roku 965
Místo narození: Jotunheim
Výška: 1,87 m

Jméno: Narfi
Druh: třasozub
Pohlaví: samec
Věk: vylíhl se, když bylo Lokimu 5 let, momentálně je už v obrokřídlé fázi

~

Malý ásgardský princ Loki se proháněl i se svým ještě menším společníkem po rozlehlých chodbách samotného paláce. Všude kolem něho se tyčily mohutné zlatem zdobené sloupy. Vlastně většina prostor tady byla ze zlata, nebo alespoň pozlacená. V plném slunečním světle by se to tu lesklo, až by oči přecházely.
Ale Lokimu i jeho kamarádovi Narfimu to bylo docela jedno. V takovéhle luxusu žili vlastně odjakživa. A navíc, teď neměli čas své okolí obdivovat - oba měli jasný cíl. Každou chvíli by tudy měl jít Lokiho téměř stejně starý bratr Thor se svým malým skřipouchem Magnim. Často se v tuhle dobu takhle ulívá z hodin. A toho se muselo řádně využít!
Teď byli v obrovské místnosti. Na levo od nich byli sloupy, které na malý pruh místnosti za nimi vrhaly děsivý temný stín. To se bude hodit. Před nimi byla dlouhá a široká chodba a nalevo další mohutné sloupy, kus za nimi několik delších stolů, které sloužili pro menší hostiny a za nimi krátké schody, opět sloupy a pak velký nádherný balkón z kterého dovnitř pronikalo světlo. Ale vzhledem k rozsáhlosti místnosti ho tam stejně tolik nebylo.
Černovlasý chlapec se spolu s dráčetem zastavil uprostřed chodby a zaposlouchal se. Byli tam sami, ale ti dva se už museli blížit. Mohli být už za rohem! Dokonce i Thorův hlas už byl slyšet.
„Rychle! Schovat!" Sykl na Narfiho a postrčil ho k nejbližšímu silnému sloupu. Dráček pochopil, a rozběhl se. Roztomile přitom mával křidélky, jako by si myslel, že tak bude rychlejší. Loki byl hned za ním, oběhl sloup a přitiskl se zády ke co nejvíc, aby ho jeho bratr z chodby nezahlédl. Narfi se pokusil ho napodobit a s očekáváním zůstal na místě a v tichosti čekal.
Za okamžik už zaslechli lehké rychlé kroky a poskakování toho dvounohého elektrického dráčete. Mnohem dřív je ale prozradili Thorovy řeči:„...až se stanu králem, uvidíš, že budeme ten nejsilnější tým, jaký kdy Ádgard spatřil!" Vychloubal se a jeho skrill nadšeně přitakával. Loki i Narfi nad tím protočily oči. Už si na tohle docela zvykli. Zatímco Thor neustále v rozhovoru s Magnim pokračoval, Loki se trochu sklonil k Narfimu, vytáhl z opasku malou dýku a šeptl: „Připraven?" Dráče se zákeřně, ale zároveň i nadšeně zašklebilo a cvičně zahýbalo svými superostrými drápy jako souhlas. Loki ho spokojeně pohladil po hlavě. Jeho šupiny sice byly chladné, ale jemu to nikdy nevadilo.
Kývl na dráče, vzal svůj nůž a mrštil jím směrem, který přicházel Thor. Dýka za okamžik hlasitě zacinkala o podlahu a pak se ozval nepříjemný škrábavý zvuk, jak po ní ještě kousek jela. To byl signál pro Narfiho i Lokiho. Thor se s mírným leknutím prudce ohlédl, ale nic ani nikoho neviděl. Přesně v ten moment se jakoby odnikud vynořil Narfi a aniž by si toho blonďatý princ všiml, chňapl do spárů stříbřitošedivo-žlutého skřipoucha a bez jakéhokoli zvuku oba zmizeli ve stínech na levé straně chodby. Dvounohé mládě, které bylo menší než jeho únosce sice zděšeně vyjeklo, ale na to byl připravený Loki. Narfi zatím přiložil své drápky na krk vystrašeného dráčete, aby se neodvážilo už ani ceknout. Ale nikdy neměl v úmyslu mu ublížit, jen si ho tak udržoval pod kontrolou.
„Magni?" Zavolal nejistě Thor, poté, co zaslechl vyjeknutí svého dráčete. Ale nikde ho nespatřil. A pak se ozvalo. Se zavřeštím vyletělo zpoza sloupu a vzápětí žuchlo na podlahu.
„Tady jsi," usmál se s úlevou chlapec a sehnul se, aby svého dráčka vzal do náruče. Malý skrill se nechal vzít a pohladit po šupinaté hlavičce. Magni zavrňel a přitulil se k němu.
Thor se uklidnil a chtěl jít dál, jenže přestal dráčeti věnovat pozornost. A to byla chyba. Mládě se mu znenadání zahryzlo malými ostrými zoubky do paže a odmítalo pustit. Princ vykřikl a snažil se ho stáhnout dolů ale nešlo to. Začal se zběsile otáčet a mával při tom rukou, dokud se skrill konečně nepustil. Udělal na zemi pár kotoulů, hned se zvedl na nožky, ale hlavu držel zraňeně schovanou za křidélky.
„Proč jsi to udělal?!" Vyjekl stále ještě šokovaný Thor. Dráče nereagovalo. Vypadalo, že nějak trhaně dýchá a slyšel tiché pisklavé zvuky. Dostal příšerný strach, že mu ublížil. Šel k němu, ale skřipouch už to nevydržel a z tlamy mu unikl zvláštní hlasitý smích. To mládě se mu smálo tak, div se za břicho nepopadalo. Thor se nechápavě zastavil a nedůvěřivě ho sledoval.
Krátce na to se kolem draka objevila typická záře a za chvíli tam stál stále se smějící Loki. Tuhle svou iluzi trénoval tak dlouho a teď věděl, že se to vyplatilo. Byl předkloněný, opíral se o kolena a nemohl s tím řehtáním přestat.
„LOKI!" Vykřikl naštvaně a ublíženě Thor a zamračil se jako bouřkový mráček.
„Kdyby ses viděl!" Smál se jeho bratr dál. Mezitím ze stínu vyběhl vyděšený skutečný Magni a hned skočil Thorovi do náruče. Narfi, který spokojeným úsměvem vycenil zuby se šel hned připojit ke svému příteli a sem tam také výsměšně štěkl.
Thor se znenadání přestal mračit a s respektem se zadíval svýma modrýma očima na něco, co bylo za jeho bratrem. Loki si toho všiml a s úsměvem otočil, ale když viděl, kdo tam je, přestal a provinile se podíval do země. Třasozub ho napodobil.
Stál tam sám Ódin, všeotec, král Ásgardu a jejich otec. Přísně se na oba díval jedním okem. To druhé měl skryté pod zlatou klapkou. Alespoň, že s ním nebyl jeho drak. Z toho měla strach hlavně obě dráčata, jelikož je už kolikrát potrestal za cokoli špatného, co provedla.
„Otče, on mě kousnul!" Začal Thor.
„To není pravda! To ten jeho drak!" Hájil se Loki.
„Ticho." Promluvil důrazným hlasem, který se rozhlehl po celém sále. Oba princové i jejich draci se podřízeně zadívali do země.
„Loki, už několikrát jsem ti říkal, ať s tímhle přestaneš. Co když mu jednou vážně ublížíš? A ty Thore, nemáš se teď náhodou učit s mečem? Takhle z tebe dobrý válečník nebude. A z vás také ne." A podíval se na dráčata, která by se teď nejraději propadla do Helheimu, aby jeho spalujícímu pohledu unikla. Loki na to nic neřekl. Věděl, že by bratra nikdy vážně neohrozil, ale tohle bylo prostě vtipné, jen to nikdo další kromě Narfiho nechápal. Kdežto Thor se trochu naštvaně ozval:„Ano, otče." Ale nedíval se mu do očí.
„Dobře." Přikývl Ódin a ještě jednou si všechny čtyři přeměřil pohledem. Pak se otočil a zmizel za rohem v jiné chodbě.
Loki se podíval na bratra a co nejupřímněji řekl:„Promiň." Thor se usmál a odvětil:„To nevadí, Loki." Po tomhle se Loki také pousmál. Tuhle jeho naivitu zbožňoval. Vždycky mu zase uvěří.
„Nechtěl bys jít cvičit se mnou?" Zeptal se s očekáváním.
„Jasně," řekl hned nadšeně Loki.
„Tak schválně, kdo tam bude dřív!" Vykřikl Thor a už utíkal chodbou k východu ven s Magnim na rameni. Loki mu byl v patách. Narfi se na chvilku oddělil, ale vzápětí byl zpět s Lokiho odhozenou dýkou. Chlapec si ji rychle strčil za opasek, zatímco dráče se mu chytilo drápky na zádech.
Ale oba už zase přemýšleli, jakou další legrácku by mohli provést.

_______________________________________

Tak, to by bylo. Třasozuba jsem vybrala z mnoha důvodů. Například kvůli jeho lstivosti, mazanosti, rychlosti a schopnosti tropit žerty a triky jiným, ale také rozptýlení soupeře v boji a pak zákeřný útok. Má také prý nejostřejší drápy v celé dračí říši, což mi připomělo Lokiho dýky. A jedná se o druh, který žije v chladném podnebí plném sněhu a ledu, který i chrlí. Díky tomu, jak je hubený ho většina draků i lidí často podceňuje, ale on má úplně jinou zbraň, než sílu - vychytralost.
Řekla bych, že ideálnějšího draka jsem najít nemohla a doufám, že se vám tato kapitolka líbila.