Ptáš se, co vidím zprava,
má odpověď však bude strohá.
Jen divně zbarvená tráva,
a černobílá duha.

Ptáš se, co vidím nad sebou,
zas to říct správně nemohu.
Jen zemi deštěm ztemnělou,
a smutně zašedlou oblohu.

Jak rád bych viděl rudou,
barvu, mně ze všech nejmilejší.
A prošel se krví zbarvenou půdou,
byl bych snad na světě nejšťastnější.

Barvy se kolem nás mísí, točí,
Víš jaké to je peklo?
Když nevidím barvu tvých očí
a rozeznávám jen světlost.

Barevnost stvořená na míru,
je to jen přechod zrádný.
Ženy prý vidí více odstínů,
já však nevidím žádný.

Každou noc teď ve tmě spím,
bez radosti, beze snění.
A jen jedno dobře vím,
že život v barvách pro mne není.