Těžko říct, co ji dohnalo k téhle bláznivé výpravě. Možná touha po uznání, ale když teď nad tím přemýšlela, došla k závěru, že se tak stalo prostě díky její povaze. A nic by neudělala jinak. Tedy, možná by se nenechala chytit, jenže takový drobný detail, že momentálně sedí uprostřed vulkánu a má poslouchat obrovského šestiokého draka, se ve srovnání s faktem, že našla nočního běsa, zdál titěrný. Konec konců, ztvrdli tu spolu a v útěku jim nic nebrání. Stačí vymyslet dokonalý plán a na to je ona přebornice.

Jenže temně černý drak schovávající se za stalagnátem několik desítek kroků od ní nevypadal, že by se chystal k akci. Spíš se poděšeně krčil a snažil se splynout s kamenem. Strašpytel. Stejně jako všichni ostatní draci v tomhle vulkánu. Jenom díky jejich věrnosti založené na vzbuzování hrůzy zdejší královna ještě žila. Pravda, podobní slabší jedinci existovali, zvláště samci, ale ona sebou podobným způsobem manipulovat nenechá. Patří k hrdému hejnu bojovnic a nějaký obr ji nebude nutit bezhlavě poslouchat.

Menší problém nastával, když si uvědomila, že ji a běsa dělí několik širokých propastí. Za život na svou neschopnost létat už párkrát nadávala, ale dnes víc než jindy. Možná to zvládne přeskočit. Kdyby se k černému drakovi dostala, byla by hračka utéct. Kritickým červeným pohledem si změřila těch několik mezer. Jo, to se povede.

Na nic už nečekala a rozběhla se. Využila bleskové rychlosti, aby se co nejvíc odrazila, a ještě několikrát šlápla do vzduchu s drápy roztaženými tak, aby se trochu opřela o membrány mezi nimi. Vždyť nemusí chodit jen po vodě. Okraje skály se jí pod nohama lehce drolily, když skákala dál, a sotva dopadla k běsovi, ozvalo se za ní hlasité klapnutí čelisti. Prudce zastavila a s ocasem zdviženým k útoku obrátila zpět. Skrz štěrbinu na ni zíralo obrovské oko. Zbylé dvě nechávala královna zavřené. Běs si v tlamě rozsvítil plamen a poplašeně je obě sledoval, nejistý kam mířit.

„Klid," odfrkla si. Její druh možná byl agresivní, ale momentálně se odtud chtěla dostat. A možná i trochu porvat s tou hromsky obrovskou dračicí. Černý plaz ji sjel vyděšeným zeleným pohledem a pomalu začal tlamu zhasínat, když královna zařvala. Úlekem nadskočil a aniž přemýšlel, vypálil. Bohužel do okraje kamenného stropu nad nimi.

„Ňoumo," okřikla ho. A hned vzápětí ho varovala: „Bacha!", protože se na ně řítil drobný tmavě modrofialový dráček. Zrovna vypálil plamen, jasný, tenký a až neuvěřitelně přesný, když běs zvedl velké křídlo a oba je zaštítil. A pak se staly čtyři věci, které si kromě třetí později, i když je přehrávala zpomaleně, nějak nedovedla přesně vysvětlit.

Za prvé - běs opětoval palbu a zahradní dráček, který se proti nim vrhl v touze dokázat své šestioké vládkyni věrnost, hlasitě vykvikl a k letu mu zbylo jen jedno plně zdravé křídlo. Druhé zůstalo bezvládně plandat.

Za druhé - jakmile běs vystřelil a hrůzák začal padat, vrhl se černý drak vpřed. Nejdřív si myslela, že ho chce dodělat, ale on ho chytil do předních pacek a přivinul k hrudi.

Za třetí - zespoda se ozval další hlasitý řev a královnina hlava vyrazila do útoku, aby si dopřála svačinku. Mezitím, co běs zachraňoval hrůzáka, se ona přesunula k okraji převisu, ve kterém se doteď schovávali, takže měla celý vulkán jako na dlani a viděla dračici se zvedat.

A za čtvrté - sotva královna otevřela čelisti, ona už byla opět na druhém konci jejich skrýše a co nejvíc se rozbíhala. Než si to stihla rozmyslet, odrazila se od kraje převisu a letěla vzduchem. Tedy, přesněji řečeno v mírně křivce padala přímo do té obrovské tlamy a vypadal při tom, jako by chodila po vzduchu, protože se opět snažila využít svých blan. Naštěstí pro ni sklapla královna čelisti dřív, než se ocitla mezi jejími zuby. Jednou nohou tak dopadla přímo na čenich a zatímco ocasem švihla doleva, k bližší z nozder, už mířila po hlavě dolů. Takhle si útěk sice nepředstavovala, ale co už.

Neuvěřitelně rychle doběhla k pravým očím a než se královna vzpamatovala, zasadila jí tři bleskové údery bodcem. Víc už nestihla, protože dračice začala zaklánět hlavu a ona po stropě uměla běhat jen velmi krátce. Obrátila se a znovu zamířila k čenichu, přičemž nezapomněla zasáhnout i druhou nozdru. Snad jí to aspoň trochu ochromí. K vlastnímu údivu zjistila, že běs se vznáší na místě a překvapeně kulí oči. Ale nestěžovala si, jen na konci pořádně zabrala, odrazila se a doufala, že ji chytí stejně jako hrůzáka.

Čekala, že ji chytí zadními packami, i když se jí ta představa nelíbila, jenže on, Thór ví proč, prudce klesl pod ní a nastavil černá záda. Dopad jí lehce vyrazil dech, protože se ho snažila nepoškrábat a nezasáhnout ocasem, takže musela nastavit břicho, ale podařilo se jí chytit a běs vyrazil vzhůru. Královna dole pod nimi lehce zatuhle zařvala a ti draci, kteří z vulkánu stále neodletěli, se teď vznesli a stejně jako oni si pomocí křídel vydobývali alespoň o trochu čerstvější vzduch venku.

Když vyletěli ven, běs neklesl. Naopak zrychlil, prokličkoval několika útesy, což ji málem shodilo, a přistál až na zalesněném ostrově v nevelké roklince s jezerem. Seskočila z něj a protáhla si nohy.

„Paráda!" zajásala nad výkony, které podali. „Takovýhle útěk sice nebyl v plánu, ale aspoň jsme si ho užili, co?" Vlastně si ani nemohla stěžovat. Možná to nezačalo zrovna slibně, ale konec stál za všechny předchozí trable.

„To si nemyslím," tiše oponoval noční běs, zatímco opatrně očichával tmavého draka zahradního, který se s nimi svezl v jeho objetí.

„Bábovko," odtušila a jen tak pro zábavu oběhla celé jezero, načež se na hrůzáka přišla podívat i ona. „Co je mu?"

„Nevím," přešlápl běs nejistě. „Nikdy jsem se nesnažil zachránit někoho, koho jsem sestřelil."

„Tak proč jsi ho zachraňoval?" namítla logicky.

„Měl strach," vysvětlil a jal se dráčka prohlížet se všech stran.

„Hm," zabručela a sklonila k malému tvorovi dlouhou hlavu. „Jak se vlastně jmenuješ?"

„Nevím," pokrčil rameny. Strach dokáže smazat hodně věcí. Vlastní jméno nevyjímaje."

„Fajn," zazubila se. „Tak já ti budu říkat Škyťák."

„Bezvadný," povzdechl si. „Radši vymyslí, co s ním."

„Jauvajs!" sykla, když se ho pokusila dotknout. Vždyť je úplně horkej. To sis nevšim? Hoď ho do jezera, musí se zchladit."

„Jsi si jistá?" namítl nedůvěřivě. „Má v sobě oheň. Co když kvůli tomu zhasne?"

„A co když kvůli tomuhle uhoří?" kývla hlavou dolů. „Já na něj nešáhnu, moc pálí. A nemusíš ho tam házet, stačí položit."

„Co když umře?" odhalil nespokojeně zuby.

„Tak se můžeš utěšovat, žes udělal, co se dalo."

„Ty teda umíš jednoho povzbudit," poznamenal kysele.

„Nemám to v povaze," odpověděla. „Jsem bojovnice a příležitostná zlodějka. Na povzbuzování si sežeň někoho jinýho." Chvíli se neozývalo nic. Škyťák znovu sbíral hrůzáka a přenášel ho k jezeru, kde se zasyčením sklouzl do vody. Vypískl při tom a běs se najednou lehce usmál.

„Budu mu říkat Bezzubka," prohlásil. Naklonila se blíž. Dráčkovi chyběl jeden tesák na horní čelisti, nejspíš kvůli plazmoplameni, který ho zasáhl.

„Fajn," kývla. „Já jsem Kamikazi. Ještě jsem se ale nerozhodla, jestli mě těší."

Ano, vím, Kamikazi je až příští týden, ale já zapomněla minule říct, že odjíždím, takže ji máte tady. Další pár už teď nestihnu, ale až přijedu, doplním.

Jinak ke Kamikazi - kdo nepoznal, jde o štíráka dravého, konkrétně ty, co mají blány. Díky DestinyDraco a její sestře za pomoc :) Úplně původně mělo jít o bílou běsku, ale ta už byla minule, pak mě napadl břitošvih kvůli tomu, že se moc nemusí se samci, pak mlhofuk díky jejich krádežím železa a malé velikosti a nakonec přišel právě štíráka, aneb bleskobod. Noční běs je tady Škyťák, Bezzubka dostal svou knižní podobu, tedy draka zahradního (myslím, že takový je), až na barvu. Ale to vám určitě došlo :D Jejich historii v tomhle "světě" nemám vůbec vymyšlenou, takže doufám, že to celé dává smysl. Obecně si myslím, že dnešní povídka je o něco slabší, ať už stylem, který mi místy nepříjemně drhne, nebo Kamikazinými reakcemi, u kterých si popravdě nejsem jistá - knihy jsem četla poměrně dávno a myslím, že ani ne všechny.

Au revoir