Bezová Jehlička

Ráno si Bezová zamluvila odpolední hlídku. Půjde s Uhelnou tlapou a zástupkyní Rudou Hvězdou. Musí zkontrolovat velká loviště na východní části území. Bude to náročné, protože dnes jako obvykle nebyl na nebi ani mráček a slunce nikoho nešetřilo. Navíc má Bezová Jehlička dlouhou srst, bude to vyčerpávající.
Když slunce svítilo vysoko na nebi, velitelka Divoká Bouře jim popřála hodně štěstí a rozloučila se. Taková hlídka může trvat do zítřejšího rána. Bezová se o velitelku láskyplně otřela a ta jí olízla tvář. ,,Hezky se o klan postarej, sestřičko. Jako vždycky." zamumlala Jehlička a otočila se k hlídce. ,,Můžeme vyrazit?" Obě kočky kývly.
Bezová v čele hlídky jako první vylezla z tábora. Musela se procpat mezi ostrými větvemi keřů. Poslední větev přeskočila a dopadla krásně na všechny čtyři. Hned za ní doskočila Uhelná Tlapa. Na to, že svojí černou spálenou tlapku necítila, šikovně na ní dopadla. Poslední vyšla zástupkyně. Byla to velmi zkušená kočka. Měla tu čest stát se zástupkyní. Když byly zlé časy, kočky z klanu Živé skály napadly tábor klanu Hlubokého útesu. Chtěli zabít velitele, ale Rudá Hvězda se obětovala a nechala si vyškrábnout oko. V té samé bitvě klan přišel o minulého zástupce, Rudá hvězda nastoupila na jeho místo. Od té doby si jí každý vážil, a starší z jiných klanů o ní vyprávějí koťatům a označují jí jako hvězdou kočku poslanou Nebeským klanem.
Když se Bezová Jehlička rozhlédla, uvědomila si, že už jsou u oázy. Vytřepala si z kožichu písek a napila se osvěžující vody.
,,Napijte se hodně, je to možná poslední napití dnešního dne." Oznámila Rudá a sama sklonila hlavu k jezírku. Nikdo neodpověděl. Všichni pili a bylo slyšet jen žbluňkání jejich jazýčků. První zvedla hlavu Uhelná.
,,Do obranné pozice!" Zavrčela hned, jak zavětřila. Obě kočky rychle zvedly hlavu a otočili se k sobě zády. Každý se díval jiným směrem.
,,Co cítíš?" Zeptala se Bezová. Jehlička necítila nic jiného než pár tarbíkomyší a ještěrek. Uhelná byla jedna z nejlepších stopařek v klanu. Ucítí i hodně vzdálené a skryté pachy. ,,Nejsem si jistá." Zavrčela. ,,Rozhodně mi to nevoní."
Po pár chvil se na písku objevila obrovská ještěrka. Nebo ještěr? Na to neměla čas Jehlička přemýšlet. To zvíře bylo nižší, ale zase o hodně delší než kočka. Ještěr se proti kočkám rozeběhl. Všechny uskočili.
,,Nehýbejte se! Tohle zvíře znám. Asi se chce jen napít." Zavrčela Rudá Hvězda. Ještěr chvíli kočky obcházel a přitom vyplazoval svůj jazyk podobně jako had.
,,Jak se tomu stvoření říká?" Bezová se prostě musela zeptat.
,,To je ještěrohad. Vypadá jako velká ještěrka ale chová se jako had. Také má jed, nesmí vás kousnout!"
Ještěr se na ně nevěřícně podíval ale po chvíli zastavil a krátce se napil. Když viděl, že se nehýbou, napil se víc a odešel.
,,Uff... Vůbec se mi to nelíbilo." Přiznala Uhelná. ,,Pojďme dál. Už teď jsme se dost opozdili." Rudá i Bezová kývli na souhlas a šli dál.
Když už se stmívalo, byli kočky skoro na hranici s klanem už jednou zmíněným - klan Živé skály.
Čím více obloha tmavla, tím více se ochlazovalo. V poušti je přez den extrémní horko a v noci extrémní zima. Bezové Jehličce se přeci jen dlouhý kožich někdy hodí.
Bezová si všimla, že Rudá i Uhelná jsou nějak smutný. Obě nad něčím přemýšlí. Jehlička nemyslela na nic jiného, než na myšlenku jak jim zlepšit náladu. Na nic nepřišla. Když najednou uviděla hranici, dala ostatním znamení. Kočky zbystřily. Obnovovali pachové značky. Bezová Jehlička se odeběhla otřít o keř aby na něm zanechala pach, ale najednou zakopla o jeho kořen. Bezová přistála za svojí hranicí a na území cizího klanu. V písku byla hranice jasně vyznačená.
,,Bezová, co to vyvádíš, pojď než tě někdo uvidí!" Sykla Rudá a zastavila naproti ní před hranicí. Jehlička se vyškrábala na tlapky a než stihla doskočit zpátky do svého území, už kolem byli cizí kočky.
,,Kdopak nám leze na naše území?" Zavrčel někdo.
,,Divoký Fleku, byla to jen nehoda!" Rudá Hvězda se snažila vyhnout hraniční bitvě. Bílý kocour se zrzavými fleky na zádech si odfrkl.
,,To je mi teda výmluva." Pokračoval.
,,Jak někdo může omylem přejít přez hranici?" Zavrčela kočka vedle Fleka. Byla zrzavá s bílými fleky
,,Já se opravdu moc omlouvám. Zakopla jsem o keř, a dopadlo to špatně. Nechte nás prosím." promluvila Bezová Jehlička.
Divoký ale váhal.
,,Jen idiot zakopne o jediný keř v poušti!" Zavrčela zase ta zrzavá kočka s bílími fleky. ,,Otče, veliteli... Co teď? Utéct je snad nenecháme!"
,,Ne Pestrá krajino... Od teď jste mí zajatci!" Zavrčel a pokynul jim mávnutím ocasu aby šli za ním.
,,To by se ti líbilo!"
,,Co ty? Jednooká? Chceš snad radší přijít ještě o to druhé oko?'' Znělo ti hrozivě.
,,Divoký Fleku, nejsi náš velitel. Byla to nehoda a to je konec." Celá hlídka se otočila k odchodu. Flek málem zlostí překročil hranici, ale ovládl se. ,,My si to brzy vyřídíme jinde a jinak!" Zavrčel na ně.

Tak co? Už máte oblíbence? 😘

Budu ráda za každý komentář, za hlas i za opravu. Jasmi❤