Čas plynul dál ,a stejně tak i Černotlápkův nezájem. Bílotlapce to každým dnem víc a víc ubližovalo ,a bylo to ještě horší tím , že se s ostatními začal normálně bavit ,ale s ní ne. Do srdce jí to vypalovala čím dál větší a hlubší díru a čím dál víc to bolelo.  Popravdě nechápala co udělala špatně. Vždycky tu pro něj byla, vždy se mu snažila pomoct,ale teď se choval jakoby se to nikdy nestalo. ,, Nevím proč si tím tak lámeš hlavu "mňoukla Jinovatinka ,která se posadila vedle ní. ,,Je to jen idiot a nic víc.  Nestojí ti za to trápení " Bílotlapka se k sestře prudce otočila a nasadila pohled ,jako kdyby bylo to ,co Jinovatinka řekla , největší blbost na světě. ,,Já se přece netrápím.  Jen mě mrzí že jsem přišla o kamaráda to je všechno. A idiot to mimochodem není "zavrčela chladně. Věděla ale ,že je to marné.  Jinovatinka vždycky ,ale vždycky poznala když s ní něco bylo ,a to i v dospělosti. Bílotlapka mohla hrát jakkoliv ,ale sestra ji vždycky prokoukla. ,,No tak Bílotlapko. Obě víme že Černotlápek pro tebe nebyl jen kamarád " zavrčela Jinovatinka. ,,To teda byl "odsekla Bílotlapka ostře. O tomhle se ,se sestrou nechtěla vůbec bavit. Odmítala si přiznat že by pro ni mohl být Černotlápek něco víc.  Nechtěla si to přiznat.  Ještě byla mladá ,a láska pro ni bylo něco naprosto neznámého ,něco naprosto cizího a vzdáleného. A možná že se toho o trošku bála. Nechtěla se o tom s Jinovatinkou dále bavit. Ležérně se zvedla na tlapky a rozešla se ,ke skupince válečníků ,kteří si zrovna povídali ,v hloučku na kraji tábora . Jiné kočky na ní naštěstí nic nepoznaly. ,,Ahoj Bílotlapko "pozdravila ji mile Sněhová Vločka , sedící vedle Skřivanpírka a Jestřábího Pazoura. ,,Ahoj. Jak bylo na hlídce "? Usmála se falešně. Už od malička byla skvělou herečkou. ,,Bídně. Ten pitomý sníh ,jakoby zahubil všechnu naši kořist. Musíme lovit na území Oblačných" povzdechl si Skřivanpírko. ,,Něco mi říká ,že z toho za chvíli bude pěkně divoká bitva"zavrčel chladně Jestřábí a upřel pohled ,směrem k východu z tábora. ,,Zítra je shromáždění"zavrčela Potoční Hvězda,která se objevila za nimi.  ,,Vyřešíme to v míru a dohodou.  Nemusíme bojovat ".  Bílotlapka si nad tím jen povzdechla. Ach Potoční Hvězdo. Její učitelka si chtěla zachovat mír naprosto se všemi ,ale tohle se Bílotlapce nezdálo jako úplně správný přístup. ,,Podle mě bychom tam měli vlítnout a vybojovat si kus území.  Tak jako za vlády Javorového Měsíce"zavrčel tvrdě  Dráp,který se objevil u nich.  Potoční Hvězda zabodla do svého zástupce chladný pohled.  ,,Už jsi vyslal hlídky Drápe "? Zavrčela. ,,Ano vyslal. A říkám že tohle není správný přístup Potoční "zavrčel mohutný kocour. ,,Ale je.  Mír je to nejdůležitější"odsekla Potoční Hvězda. Oba dva se začali hádat a s nimi i skupina válečníků.  Sněhová Vločka stála na straně velitelky ,Jestřábí a Skřivanpírko na straně zástupce.  Bílotlapka také stála na straně Drápa,ale nechtěla Potoční Hvězdu naštvat ,takže se odebrala zpátky do učednického doupěte. Bohužel tam byl i Černotlápek.  Když ho Bílotlapka uviděla rozbušilo se jí srdce a na chvíli se pohledem ztratila v jeho černém kožíšku. ,,Nezírej na mě "zavrčel na ni ostře. ,, Nezírám na tebe "odsekla Bílotlapka a odvrátila se ,aby neviděl slzy v jejích očích

,,Na shromáždění půjdu já ,Dráp , Ostružinosrstá,Noční Obloha, Slunozáře,Bílotlapka ,Černotlápek ,Modrá Růže , Zlatá Perla , Jestřábí a Skřivanpírko. V táboře bude do té doby velet Lesní Květ "kývla na hnědobílou kočku. Bílotlapka se zařadila vedle své sestry. Věděla že na Černotlápka by se neměla dívat.  Věděla to a přesto se s bolestí v očích podívala jak mile mluví s mladou Modrou Růží. Povzdechla si. ,,Jsi v pořádku "? Zamumlala starostlivě Jinovatinka. ,,Samozřejmě že ano "odsekla Bílotlapka. Její tón byl dost prudký což u ní nebylo zvykem ,a její sestra se  trošku zaraženě radši odvrátila. Ubližuju své sestře kvůli vlastnímu trápení. Zabila jsem Bílou Záři a teď jí ubližuju ještě svým chováním.  Určitě jsem musela ublížit i Černotlápkovi.  Možná vážně všem jen ubližuju a překážím. Nasadila milý , něžný pohled a přestože by se nejradši ,někde vykřičela ,nejradši by něco roztrhala ,přestože by nejradši dala své emoce najevo Dusíka to v sobě. Protože jí poprvé přišlo ,že v klanu nemá nikoho koho by to zajímalo. Bolelo to.  Psychická bolest se znovu ozývala , poprvé v životě cítila bolest samoty ,odmítnutí a nezájmu. Jistě ,na svou sestru vyštěkla , proto s ní nemluvila ,ale Bílotlapka neuměla uznat vlastní chybu.  Ano věděla o tom ,ale odmítala si přiznat ,to že udělala chybu. Radši to dusila v sobě. Mohla se své sestře svěřit ,mohla říct pouhé promiň ,ale prostě jí to nešlo. Myslela si , že by to stejně nikoho nezajímalo. Dnes tu byli jako první Deštivý.  Bílotlapka upřela pohled na Vosí Hvězdu ,která seděla s hrdým a klidným výrazem na skále. Potoční skočila k ní a obě velitelky si začaly povídat ,stejně jako oba dva klany.  Jinovatinka zmizela za nějakou skupinou učedníků ,a tak Bílotlapka zůstala jen tak sedět. Nechtělo se jí,povídat si s kočkami z cizího klanu.  Sluneční začali být napjatí ,když se vzduchem vznesl pach Oblačných. Štíhlé ,černé tělo Temné Hvězdě , plulo chladnou nocí ,jen jako vznášející se stín a její sytě oranžové, téměř rudé oči , prozrazovaly hrozný vztek. Sluneční a Deštivý si mezi sebou ,přestali uvolněně povídat ,a Potoční Hvězda polkla. ,,Temná Hvězdo "kývla Vosí Hvězda na velitelku Oblačných trochu zaraženě. ,, Vosí Hvězdo ,Potoční Hvězdo "pozdravila Temná obě velitelky. Bílotlapka nervózně polkla.  Atmosféra byla tak napjatá ,že by se dala krájet. Oblační a Sluneční na sebe neustále vrčeli a Deštivý jen nejistě přihlíželi. ,,Tak můžeme začít"? Vosí Hvězda tikala nervózním pohledem mezi oběma velitelkami. Temná Hvězda přivřela své ohnivé oči ,a potom - skočila na Potoční Hvězdu.  Bílotlapka a její klan ,začali okamžitě vrčet a syčet ,což jim Oblační opláceli. ,,Myslíš si ,že můžeš krást naší kořist a nic se ti nestane "? Zavrčela Temná Hvězda zuřivě. ,,Je shromáždění Temná "! Mňoukla Vosí Hvězda. ,,To mě nezajímá. Oni porušují zákoník taky tím ,že nám kradou potravu "! Prskla Temná Hvězda zuřivě. ,,A co jiného mám dělat ? Můj klan umírá hlady "! Zavrčela Potoční Hvězda a pokoušela se černé kočce vyškubnout. ,,Možná si to třeba čestně vybojovat ! Ačkoliv ty něco jako čest nejspíš neznáš "! Ušklíbla se Temná. ,,Přestaň urážet naši velitelku "! Prskla zlostně Pampeliška.  ,,Nesaháš jí ani po kotníky "! Přidal se Dráp. Bílotlapka musela uznat ,že přestože polovina klanu vládu Potoční odsuzovala ,drželi při sobě a stáli při ní. ,,Naše velitelka ,si alespoň jméno Hvězda zaslouží ! Ta vaše je jen ubožačka "! Zavrčel kdosi z Oblačných. A strhla se hádka.  Bílotlapka samozřejmě stála na straně svého klanu ,a spolu s ostatními zasypávali Oblačné pořádnými a ostrými nadávkami. Popravdě ,mladá učednice ani nevěděla kdy se strhla bitva. Prostě se z hádek a prskání ,najednou stalo vrčení ,kousání vřeštění a zmatek. Ale nejen  mezi Oblačnými a Slunečními. Oblační útočili jak na Sluneční ,ale hlavně na Deštivé ,a Bílotlapka náhle zjistila proč. Vosí Hvězda se snažila od sebe obě velitelky odtrhnout ,ale nedošlo jí,že se rvou na samém kraji skály ,a tak omylem Temnou Hvězdu (které zbýval poslední život) shodila dolů a tím ji zabila.  I tahle pouhá , nechtěná vražda ,strhla bitvu.  Bílotlapka se okamžitě vrhla do boje napomoc svému klanu. Strach o to ,že by ztratila kontrolu ,nebo strach z toho že by někoho zabila ,šel stranou jakmile zabořila první kočce zuby do masa. Oči jí náhle ztmavly.  Rozpárala jedné starší Oblačných celé rameno a polkla rudou krev ,která se jí hromadila v tlamě.  Starou kočku nechala být a vrhla se na další. Vychutnávala si to. Vychutnávala si svištění drápů ,vřískot a prskot bojující koček , bolestné kňučení , trhání masa a čvachtání krve.  Nešlo poznat kdo je přítel a nepřítel. Bílotlapka kousala a trhala všude kam dosáhla. Do cesty se jí dostala učednice Oblačných. Měla hebkou bílou srst ,stejně jako ona a jasně zelené oči.  Bílotlapka ,neváhala ani na okamžik a přitiskla ji k zemi. Zabořila jí drápy do srsti na hrudi a škubla.  Ze srsti se jí vyřinula jasně rudá krev. Bílá učednice vřískla bolestí a Bílotlapku shodila ,ale té se povedlo útoku kočky vyhnout. ,, Zloději! "Prskla zuřivě bílá kočička a Bílotlapce rozetla drápy čumáček. Bílotlapka zlostně zasyčela a drápy ji sekla do ucha. Věděla že se musí ovládat.  Měla takovou hroznou chuť, zabořit jí tesáky do hrdla ,prokousnout ho a napít se její krve.  Tak moc jí připomínala Bílou Záři.....
Ale nechtěla zabíjet. V té době byla ještě hodnou kočičkou ,která se zabíjení bála. Proto bílou učednici pustila a vrhla se dál. Všimla si Černotlápka , bojujícího proti mladé ,šedé válečnici ,ale očividně to zvládal. Bílotlapka se vrhla na mohutného , béžového kocoura s hustou srstí , který bojoval s Potoční Hvězdou. Došlo jí,že je to zástupce Oblačných.  Jedním rychlým a mohutným skokem mu přistála na zádech a zaryla mu drápy do srsti.  Uslyšela jak kocour zlostně vřískl ,a zaryla mu tesáky hluboko do hrdla. Přetrhla hustou srst a sevřela svými tesáky jeho hrdlo. Kocour zlostně zavřískal a několikrát sebou zaškubal.  ,,Bílotlapko ,jdi pomoct Pampelišce "! Zavrčela důrazně Potoční Hvězda a sekla kocoura do čumáku. To určitě.  Sotva se držíš na nohou ! Bílotlapka škubla svými tesáky ,tak aby mu hrdlo natrhla ,ale zároveň ne moc silně aby mu nějak vážně neublížila. Kocourova béžová srst se zbarvila krví. Bílotlapka usoudila že teď už si její učitelka poradí a chtěla se vrhnout k Pampelišce která odrážela útok dvou válečníků najednou. Není tu nějak málo válečníků ? Došlo jí, že Deštivý už nejspíš utekli. Tiše ,zlostně zavrčela ,když se jí do cesty dostal šedo-černobílý učedník s jasně modrýma očima. ,,Nikam "zavrčel a přitiskl jí k zemi.  Bojoval dobře ,to se muselo nechat.  Bílotlapka mu tvrdě zaryla drápy do tváře a snažila se ho odstrčit ,ale držel ji moc pevně. Do háje ! Nemůže mě porazit nějaká Oblační špína ! Zlostně sebou škubla a kopla ho ,do břicha. Učedníkovi drápy jí začaly drásat břicho ,a přidal se k němu ještě druhý.  Bílotlapku teď drásali dva kocouři ,zatínali jí drápy do masa a se zuřivým vrčením trhaly. Povedlo se jí,je několikrát zasáhnout drápy ,ale cítila že se jí motá hlava a neměla daleko do omdlení. Nebýt její sestry asi by i omdlela. Jinovatinka strhla k zemi zrzavého kocourka který stál Bílotlapce na zadních tlapkách ,a bílá kočička tak ze sebe mohla shodit toho šedého. Povalila ho k zemi ,a jedním hbitým kousnutím mu zlomila přední tlapku.  Slastně přivřela oči,když slyšela zvuk křupnutí. Zdálo se jí,jakoby jí ta jeho bolest dávala energii. Opět cítila radost ,takovou kterou cítila ještě předtím než ji Černo tlapek takhle odmítal.  Najednou na všechny své problémy,na své trápení zapoměla.  Svět se zdál mnohem hezčí když trhala učedníkovu srst. Ale věděla že jí to nestačí.  Snažila se zastavit ,opravdu se snažila ovládnout ,ale nešlo to.  Její tesáky si protrhávaly cestu k jeho hrdlu. Dost ! Musím přestat ! Nesmím zabít ! Nešlo to.  Sevřela mezi tesáky jeho hrdlo a zakousla se. Horká krev jí stékala do hrdla ,a náhle nebyl žádný Černotlápkův odsuzující pohled ,žádné deprese ,žádné trápení,žádné raněné city a ani její hluboké rány. Byla jen ona a oběť. Uslyšela tichý , mlaskavý zvuk jak mu protrhla žílu ,a oči se jí rozsvítily když jí velké množství krve vyskříklo do hrdla.  Náhle učedníkův vřískot ustál ,a Bílotlapka pozvedla hlavu. Rány se jí opět daly do pálení ,a místo výčitek opět cítila radost a potěšení. Potěšení z toho že zabila. Obrátila se na svou sestru ,a ztuhla.  V Jinovatinčiných očích nebyla žádná úleva ,že je Bílotlapka v pořádku ,žádný starostlivý pohled.  Jen děs ,hrůza a znechucení.

Máme tu další kapitolu xd. Doufám že se vám líbila.
Vaše Luna 😘