Vzbudil jsem se a podíval jsem se na Bouřku. Chvíli jsem se na ni díval. Je roztomilá když spí! Pomyslel jsem si. Šťouchnul jsem do ní čumáčkem. ,,Vstávej Šípková Růženko!" Prohodil jsem pobaveně a ona líně otevřela oči. ,,Jak se opovažuješ budit její veličenstvo?" Zívla, a pobaveně se na mne usmála. Chytil jsem ji za zátylek a vyzvedl jsem ji s pobaveným úšklebkem na nohy. ,,To nejde! Vzdávám se!" Řekla již zcela bděle. Vyrazili jsme na cestu.

Krátce po poledni jsme klusali hornatou krajinou a lesem. Loukami a údolími velmi málo. To co mě však nejvíce děsilo, bylo to že jsme už dlouho nenarazili na žádné obydlí dvounožců, kterých bylo na území Čtyř klanů mnoho. Náhle jsem ucítil pach...Koček! A pak se na mne někdo vrhl. Bleskově jsem se otočil na záda abych protivníka připlácl k zemi. Tu jsem si všiml že Bouřka leží na zádech s odhaleným břichem. A náhle jsem si všiml proč. Byli jsme v obklíčení několika koček. Slezl jsem ze svěho protivníka a udělal jsem stejné gesto jako Stříbrná Bouřka. Ze stínu vystoupil zlatohnědý kocour. ,,Co tady chcete?" Zeptal se nás a Bouřka si sedla. Napodobil jsem ji. ,,Chtěli jsme se zeptat jestli nevíte jak se dostaneme na území Čtyř klanů." Mezi kočkami to zašumělo. Bylo vidět jak zlatohnědý kocour zaváhal. ,,Nemohu vám poradit, jelikož nevím kde to území leží, ani co to ty Čtyři klany jsou." Bezradně jsem se na Bouřku podíval. Co budeme dělat? Pomyslel jsem si. Byli jsme totálně nahraní.

Krátká, já vím. Jinak se omlouvám že včera nebyla, ale úplně jsem na to zapomněla.

Nancy