Dny plynuly a já jsem nabývala jistoty že pohádka ,O věrných' Není pravdivá. Byla jsem březí a čas porodu se blížil. Asi za pár týdnů jsem měla porodit. Doufala jsem že žádný boj nebude. Mohli by při něm přijít o život moje a Vichrova koťata! A navíc, jak na nás budou reagovat? Budou si nás ještě pamatovat? Ušetří nás? Zabijí nás? Vyženou nás za porušení loajality? Takovými otázkami jsem si lámala hlavu. Za to Vichr si starosti nedělal. Jednoho dne se však čas boje naplnil: Do tábora vtrhlo několik desítek koček. Počítala jsem že tam byli všechny klany. Já jsem byla kvůli bezpečnosti koťat a i mne samotné schována v noře v lese. Bohužel mě tam našli. Nebo spíš Rychlá Tlapka mě tam našla. Slyšela jsem jak Říčním řekla ať jdou s ostatními, a sama se vydala po mém pachu. Za chvilku už s vytasenými drápky a vrčením vlezla naježená do nory. Já jsem se tiskla k zadní stěně nory, a snažila jsem se krýt si břicho. ,,Tlapko, prosím..." Promluvila jsem na ni se slzami v očích. Kočka se zarazila uprostřed pohybu. ,,Bouřko?..." Zeptala se mě a já přikývla. Tlapka pohlédla na mé břicho a pak se zeptala: ,,Ty jsi březí?" Přikývla jsem a ona dál pokračovala ve výslechu. ,,S Vichrem?" Znovu jsem přikývla. ,,A kde je?" Zeptala se Tlapka. ,,V táboře Sněžného klanu a bije se za něj, za mě a za koťata." ,,Cože?!" Vykřikla Tlapka. ,,Počkej Tlapko, ty to nechápeš! Přišli jsme k Sněžnému klanu protože jsme neznali cestu a tady nám nabídli přístřeší!" Tlapka ale zavrtěla hlavou. ,,To jsem nemyslela, to chápu ale Vichr tam pořád ještě je! Pojď musíme tu bitvu zkončit!" Horlivě jsem přikývla a zvedla jsem se. Vylezly jsme z nory a běžely jsme do tábora. Tedy spíš šly rychlou chůzí, jelikož já prostě - kvůli svému břichu - běžet nemohla.  V táboře se ještě byli a tak jsme hned na jeho začátku s Rychlou Tlapkou zavřískaly: ,,DOST!!!" Kočky utichli a otočili se směrem k nám. ,,Kočky Čtyř klanů! Vyslechněte mne! Toto je Stříbrná Bouřka bývalá válečnice Říčního klanu a teď matka v klanu Sněžném. S Rychlým Vichrem nezradili své klany, pouze se ztratili. Vezme me Sněžné mezi nás! Kdo se mnou souhlasí?" Ozval se bouřlivý jásot. Vichr se rozeběhl ke mně a zaplavili nás kočky Říční, Hromové, Větrné a dokonce i Stínové. Zástupem se k nám drala Polárka. Byla to doba co jsem ji neviděla. ,,Tlapko. Pojď se mnou." Řekla smutně a kočka s ní odešla. Já jsem se vydala za nimi jelikož nikdo z Říčního klanu už tu nebyl. A pak jsem ji uviděla: Na zemi u nory učedníků ležela Zlatá Hvězda. Mrtvá. Sedly jsme si s Tlapkou do kruhu kolem Hvězdy a truchlily jsme s ostatními.
I Sněžný klan utrpěl ztrátu. Bílá Střela byla zabita. A jedno z koťat Zlaté Řeky a Šedého Mraku bylo omylem zalehnuto a ušlapáno protože nedbalo nařízení rodičů a vyplížilo se v době bitvy ven.
Čtyři klany přespali u nás v táboře a ráno jsme s nimi vyrazili na jejich území.

A je tu předposlední kapitolka! :D Dnes možná ještě vyjde poslední, a to bude z pohledu Vichra jen stručně co bylo dál. :) Tak se mějte. :P

Nancy♥