,,Dost, ukončuji tohle Shromáždění!" Zvolal Zubatý a bez dalších slov seskočil z větve Temného stromu, na které seděl.

Viděl jsem ten vztek v jeho očích, a děsil se toho, co udělá Duchařce.

Kočky se z reptáním a vrčením začali rozcházet.

Bylo mi jasné, že můžeme očekávat útok nejméně jednoho klanu. Ani bych se nedivil, kdyby zaútočili všechny.

Zubatý okamžitě přiběhl k Duchařce a zavrčel: ,,Tohle si neměla dělat!"

Sevřelo se mi hrdlo.

,,Ale já to udělala, pozdě" odsekla Duchařka a hrdě se zařadila mezi svůj klan. Všichni se na ní dívali s nedůvěrou a opovržením.

Až na mě, samozřejmě.