Vysvětlil jsem mu, že za Duchařku neručím, ale že jakmile mě udělá zástupcem, tak jí přesvědčím. Hloupý byl můj bratr, když mi na to skočil.

Pozdě večer, když šli všichni spát, si Smrtonoš uvědomil, že si Duchařka lehla na druhý konec doupěte a ani se na něj nepodívala.

Bodlo mě u srdce, a donutilo mě to uvažovat, jestli je moje rozhodnutí správné. Musel jsem doufat, že ano.