Dnes byl krásný den, tedy aspoň dle Smrtonošova mínění. Obloha byla pokryta hustými černými mraky a on se nadechl čerstvého vzduchu. Nevědomky se ocitl na místě, kdy s Čaronocí tehdy lovil králíka. Naplnilo ho to smutkem.

Můj čas příjde, jen ne teď.

Smrtonoš zavětřil, jestli není poblíž nějaká kořist, ale místo toho k němu vítr zavál cizí kočičí pach.

Netušil jsem, co to pro mě znamená.

Nepatřil jeho, ani jinému klanu, tak usoudil, že jde o samotáře. Vydal se po jeho stopě.

Když jsem tu kočku poprvé uviděl, zatajil se mi dech. Bílou srst měla tak krásnou, že skoro zářila a to na ní ani nedopadalo světlo.

,,Hej!" Křikl Smrtonoš, a kočka se na něj otočila.

Nejspíš jsem se měl zeptat co tu dělá ale, místo toho jsem řekl:

,,Jak se jmenuješ?"

Napjatě jsem očekával její odpověď.

,,Duchařka"