~,,Vážně si necítila žádné výčitky ? "Zavrčí šedivý kocour a pozoruje ledové oči kočky před sebou. Nedokáže od nich odtrhnout pohled. ,,Necítila. Snažila jsem se je v sobě vyhrabat ,snažila ale nikdy ,nikdy v životě jsem toho nelitovala. Prostě jsem to zahnala a doufala že už se to nikdy opakovat nebude. A mimochodem proč mi skáčeš do řeči ?" Zavrčí bílá kočka a nebezpečně přivře své nádherné oči. Šedý kocour by jí rád něco odsekl ,ale ví moc dobře, že provokovat kočku s psychopatickými sklony není nejlepší nápad. ,,Promiň "zavrčí upřímně a bílá kočka se dá opět do vyprávění ~

Sněhové vločky se hustě sypaly ze šedivé oblohy a dopadaly na už hodně zasněženou půdu. Sníh se krásně třpytil v paprscích slunce , které však vůbec nehřálo. Bílotlapka seděla před učednickým doupětem a u toho se třásla zimou. Její kožíšek byl dost slabý a ledový mráz se do něj svými ostrými zuby nemilosrdně zakousával. Bílotlapka si začala umývat kožíšek ve snaze se zahřát ale rozhodně to nezabíralo. Šerosrté se narodila tři koťata jménem Mlžinka ,Třpytečka a Sokolíček. To byla snad jediná dobrá zpráva ,protože přestože zima trvala jen pár dní stihla napáchat už dost škod. Kořisti bylo hrozně málo a několik koček onemocnělo zeleným kašlem. Mezi nimi byl i Javorový Měsíc. Velitelovi zbývali poslední dva životy a zelený kašel je o oba mohl připravit. Potůčka , jakožto zástupkyně,byla velice blízkou kamarádkou Javorového Měsíce takže teď většinu času trávila ve svém doupěti nebo seděla u léčitelského doupěte ve strachu o něm. A tak Bílotlapka byla teď běž učitelky a neměla co dělat. Když si všimla že k ní míří Rudodrápka, málem se naježila ale ovládala se. ,,Protože se teď tvoje učitelka chová jako ten největší , nejneschopnější fracek v sevření svých citů "uchechtla se,,máš výcvik se mnou ". Bílotlapka přimhouřila modré oči. ,,Takhle o mé učitelce nemluv "! Zavrčela Bílotlapka podrážděně a hned dostala od obrovské mourky ,pořádnou facku. ,,A ty takhle nemluv se mnou "zavrčela Rudodrápka. ,,Pojď " rozběhla se mezi stromy. Bílotlapka protočila očima ale vyrazila za ní. Popravdě se výcviku s Rudodrápkou bála ale věděla že to musí nějak překonat. Rudodrápka běžela pořádně rychle ,ale Bílotlapka jí kupodivu stačila. Dokonce ji jednou předběhla. ,, Stůj "ozvalo se za ní Rudodrápčino chladné zavrčení. Bílotlapka si povzdechla a prudce zastavila na místě až se kolem ní vznesly kusy sněhu. ,,Co tady jako chceš dělat "? Pozvedla Bílotlapka obočí a s úšklebkem na tváři projela očima prázdnou ,zasněženou louku. ,,Řekni mi co víš o mučení "zavrčela Rudodrápka. Bílotlapka vytřeštila oči. ,,Co prosím ?"zavrčela a nakrčila čumák. ,,O mučení. A nedělej že nevíš o čem je řeč " ušklíbla se jantarooká kočka. Je možné že mě viděla když jsem zabíjela Bílou Záři? ,,Nic. Jen že to dělají vrahové a psychopati." Ušklíbla se posměšně Bílotlapka a provokativně přivřela své ledové oči. ,,Takže nevíš nic "odfrkla si Rudodrápka. Pak do Bílotlapky zabodla až děsivě hluboký pohled. ,,Občas kočka ubližuje proto aby se zbavila vlastní bolesti. Aby zahnala vlastní problémy ,vlastní utrpení. Občas kočka netrpí proto že byla zlá ale proto že nevěděla kdy přestat být hodná. Dávám si záležet na tom ,aby se tohle mým učedníkům nikdy nestalo. Občas jich sice pár můj výcvik nepřežije ale snažím se z nich vychovat silné , kruté,nelítostné kočky. Aby nikdy necítili žádné city a aby se tím pádem ani nikdy nezranili. Nezranili psychicky. Přesně tohle bude tvůj případ Bílotlapko. Když se na tebe tak dívám vidím v tobě kočku, která jednou bude stejná jako já. Ale předtím si bude muset projít peklem. " Bílotlapka na ni jen zírala a snažila se všechno zpracovat. Jaké peklo ? Co tím krucinál ta kočka myslí ? Ovšem že nemá pravdu ! Kočky co mučí ostatní jsou zlé,zkažené a nic víc ! ,,Nehodlám tě poslouchat. Nikdy nebudu stejná jako ty. Nikdy "! Zavrčela Bílotlapka. Rudodrápka se pouze tajemně ušklíbla. ,,Ulov nějakého králíka ale nezabíjej ho a dones mi ho "zavrčela Rudodrápka. ,,Co s ním "? Ušklíbla se Bílotlapka drze. Stačil jí však jediný vražedný pohled aby věděla že diskutovat s ní nemá smysl. Hbitými skoky se rozběhla směrem k zasněženému lesu. Tehdy ta slova Rudodrápky nechápala. Tehdy si myslela že se prostě některé kočky zlými zrůdami už narodí. Tehdy si myslela že být hodná neuškodí...
Všimla si malého vyhublého zajíce a začala se za ním opatrně plížit. Pečlivě a tiše našlapovala a dávala si dobrý pozor aby jí pod tlapkami nezakřupala jediná větvička. Skočila po něm a srazila ho k zemi. Chytla ho za zátylek a donesla ho Rudodrápce. ,,Polož ho "zavrčela chladně a tvrdě Rudodrápka. Bílotlapka poslechla a opatrně jí položila králíka mezi přední tlapky. ,,Tak. Teď ti něco ukážu" než se stihla Bílotlapka nadechnout ,Rudodrápka roztrhla králíkovi břicho. Z otevřené rány se mu vyvalila krev a vylezli vnitřnosti. Bílotlapka náhle měla hroznou chuť se té krve napít ale potlačila to. Nebude stejný blázen jako Rudodrápka ! ,,Můžeš mi vysvětlit co děláš?! Klan potřebuje potravu "! Zavrčela Bílotlapka ale nedokázala odtrhnout pohled od rozervaného břicha. ,,Klan ať se jde vycpat "ušklíbla se Rudodrápka. ,,Neláká tě to ? Copak tobě se to nelíbí ? Copak to v tobě není"? Přivřela Rudodrápka oči. ,,Ne není ! "Zavrčela Bílotlapka. ,,Aha. Tak proč se na ten hnus tedy díváš ? Není ti z toho snad na blití ? "Pozvedla Rudodrápka posměšně obočí. ,, Ne - tedy ano "! Zakoktala se Bílotlapka rychle. ,,Je to v tobě. Vidím ti to na očích Bílotlapko. Můžeš se stát mojí učednicí. Jsi dost silná na to abys můj výcvik přežila. Stačí mi na to chvíle abych z tebe vychovala nelítostnou bezcitnou válečnici. Klan se tě bude bát. Budeš mít respekt,nikdy ti nebudou hrozit raněné city protože žádné mít nebudeš " Bílotlapce to znělo lákavě ale zároveň hrozně. Ona chtěla mít city ! Nechtěla aby se jí kočky bály ,chtěla být oblíbenou ,milou , věrnou válečnicí. A tak udělala jednu z největších chyb svého života. Odmítla.

Když se obě kočky vrátili,už slunce zapadlo dávno za obzor. Bílotlapce se povedlo ulovit jen dva pohublé hraboše ( z toho jednoho musela dát Rudodrápce které se lovit nechtělo ) , které použila na hromadu a šla si lehnout před doupě. ,,Ahoj Bílotlapko "uslyšela za sebou hlas Černotlápka. Otočila se na něj. Nemohla si pomoct ,když ho uviděla srdce se jí rozbušilo trochu víc a tvář se jí samovolně zkroutila do úsměvu. ,,Ahoj Černotlápku. Jak ses měl "? Zeptala se. Měla chuť mu olíznout tu jeho krásnou tvář ale potlačila to. Nevěděla co s ní poslední dobou děje a proč ji Černotlápek tak přitahuje ,nebo proč se v jeho přítomnosti cítí tak zvláštně.  ,,Šlo to. Spíš jsem měl starost o tebe když jsi byla s tím bláznem " ušklíbl se černý kocourek. On měl starost o mě ? Bílotlapka se usmála ještě víc. ,,Šlo to "řekla. Rozhodla se nemyslet na to co jí Rudodrápka řekla . Konec konců,nebude takovou psychopatku poslouchat. ,,Nechť se všechny kočky které si umí ulovit vlastní potravu shromáždí na shromáždění"! Ozval se silný ale přesto ubrečený hlas Potůčky. Bílotlapka si vyměnila pohled s Černotlápkem.  ,,Zdá se že Javorový Měsíc -"polkl černý kocourek a spolu s Bílotlapkou šli směrem ke skále. ,,Sluneční klane musím vám sdělit velice špatnou zprávu. Javorový Měsíc dnes přišel o oba dva své poslední životy a nyní loví s Hvězdným klanem " šedobílá zástupkyně zamrkala aby zahnala slzy a pokračovala.  ,,Proto se dnes já a Ostružinosrstá vydáme k Zářivým Kamenům abych se stala velitelkou.  Půjdou s námi Černotlápek a Bílotlapka.  " Potom co to Potůčka dořekla ,seskočila ze skály a šla směrem k léčitelskému doupěti.  Bílotlapka spolu s Černotlápkem rychle zamířila za ní. ,, Snězte si cestovní bylinky "mňoukla Ostružinosrstá a přisunula k nim nějaké malé podivné kvítky. Bílotlapka po ní střelila chladným pohledem.  Od té doby co jí po té bitvě léčitelka nevěřila že ty učedníky zahnala  ,ji moc v lásce neměla.   Když ucítila hnusný ,nahořklý pach bylin ,znechuceně nakrčila čumáček ale přesto pár hořkých bylinek spolykala. Černotlápek vedle ní se šklebil podivně znechuceně. Potom už se vydali na cestu. Bílotlapka se k Zářivým Kamenům poměrně těšila ale zároveň ,zároveň se obávala.  Věděla že je to místo úzce spjato s Hvězdným klanem, velitelé si tam chodili promluvit s Hvězdným klanem a pro devět životů a konaly se tam schůzky léčitelů. Byla ale zároveň nervózní.  Zabila Bílou Záři a porušila válečnický zákoník. Co si o ní Hvězdný klan bude myslet ? Cesta probíhala mlčky. Potůčka vypadala ponořená do vlastních myšlenek a každou chvíli musela zamrkat aby se nerozplakala. Ostružinosrstá vypadala celkem klidně ( ale Bílotlapce bylo jasné že ten klid jen předstírá ) a zřejmě se taky věnovala vlastník myšlenkám.  Černotlápek si zřejmě povídat nechtěl ,ale Bílotlapce to ticho vadilo.  Byla upovídaná ,potřebovala mluvit ! Nechtěla ale nikoho otravovat ,takže jen s mrzutým pohledem šla za ostatními.  Javorového Měsíce moc neznala ,ale věděla že to byl dobrý velitel.  Také věděla že by měla být z jeho smrti smutná ale zase necítila nic.  Jako kdyby jí to bylo úplně lhostejné. Zase s ní bylo něco špatně.  Zastavili se na malé , hustě zasněžené mýtince s malou jeskyní. Bílotlapka očekávala nějaké průzračné vodopády , nějaké krásné , velké kameny ale tohle vypadalo celkem obyčejně. Byla z toho poměrně zklamaná.  Černotlápek oproti tomu  vypadal úplně klidně a chladně. ,,Ty už si tu byl "? Mňoukla na něj tiše.  ,,Ne ale neočekával jsem nic zvláštního. Konec konců Hvězdný klan je jen povídačka pro koťata "pokrčil rameny.  Bílotlapka se šokovaně odtáhla ,ale než stihla cokoliv říct přerušil ji Potůččin hlas. ,, Bílotlapko a Černotlápku počkejte tady já a Ostružinosrstá jdeme dovnitř "řekla Potůčka a hbitě vklouzla do temné jeskyně. Černohnědý kožíšek léčitelky ji následoval a tak na mýtině zůstali jen Bílotlapka a Černotlápek. ,,Nevěříš v Hvězdný klan ? Proč ne "? Zavrčela tiše Bílotlapka. ,,Prostě nevěřím. Přijde mi to moc směšná představa že na nás dohlíží nějaké neviditelné kočky z oblohy "pokrčil Černotlápek rameny. Bílotlapka šokovaně zamrkala. Jak někdo nemůže věřit v Hvězdný klan ? ,, Spoustu koček z našeho klanu nevěří.  Ale já rozhodně nejsem jedna z nich "povzdechla si bílá kočička a upřela na Černotlápka pohled svých ledově modrých očí. Už zase se ztrácela pohledem v jeho černém kožíšku a jantarových očích.  Otřásla se zimou a pohlédla na oblohu. Začínalo zase hustě sněžit.  Sněhové vločky jí dopadaly na hladký ,bílý kožíšek a zima se do ní začínala opět nelítostně dávat. Bílotlapka se roztřásla a snažila se olizováním kožíšku mráz nějak zahnat. ,,Pojď ke mně "prořízl chladné ticho Černotlápkův tichý hlas. Bílotlapka překvapeně zamrkala ale přesto se zvedla na tlapky a došla k němu.  Opatrně si sedla vedle něj a všimla si že i on se třese zimou protože měl hladký kožíšek. Vzájemně se otočili ocásky a Bílotlapka si položila hlavu na jeho rameno. Zabořila čumáček do jeho hebké ,tmavé srsti a s tichým vrněním se k němu přitiskla víc. Nikdy ji nenapadlo že by jí na Černotlápkovi mohlo tak záležet.  Že by ho mohla mít ráda. Vždycky ho nesnášela ale teď když byli oba dva starší jejich vztah se změnil. K lepšímu.  Bílotlapka k němu cítila něco , co ještě k nikomu ne. Něco zvláštního.  Něco co jí říkalo že by pro něj byla ochotná i umřít. Něco takového co necítila ještě k nikomu.  Byla tedy ještě moc mladá na to aby pochopila že to byla láska.  Byla tehdy ještě moc mladá na to aby pochopila že láska může být nádherná věc ,něco co dá vašemu životu smysl a chuť ,ale zároveň to může být něco vás zničí. Něco co vám zlomí srdce a roztrhá ho na tisíce kousků.  Něco díky čemu jste zranitelní.  To co k Černotlápkovi cítila byla láska.
Další kapitola je tady xd.  Doufám že se vám líbila a brzo (snad xd) se můžete těšit na další.  Vaše Luna 😘