Bílotlapka mrzutě odpočívala v učednickém doupěti. Byla už noc a ostatní kolem ní poklidně spaly jenže jí usnout nešlo.  Sama nevěděla proč.  Od bitvy už uplynulo několik dní a ona se dozvěděla že to byla bitva s Deštivým klanem. Proč se ale bojovalo to nikdo nevěděl. S povzdechem se co nejtiššeji zvedla na tlapky.  Snažila se být opravdu potichu aby nikoho nevzbudila. Věděla že stejně neusne takže malá procházka jí neuškodí. Bílotlapka opatrně vylezla z učednického doupěte a ihned se otřásla když se do ní pustila ledová zima. Ladně a tiše se rozběhla ven z tábora.  Byl už podzim takže listí kolem ní bylo krásně zbarvené to rudohnědého odstínu , všude se vznášela čerstvá a svěží vůně deště , noci a rána byly mrazivé a dny po většinu času deštivé. Procházela se po tichém nočním lese. Nadechovala se nočního, čerstvého vzduchu, užívala si měkký a lehce bahnitý mech pod tlapkami a hlavně to ticho a neskutečný klid. Přeskočí spadlý kmen stromu a pokračuje v procházce. Nedaleko teče potok u kterého se zastaví a napije se lahodné vody.  Proč na nás Deštivý zaútočili ? Jaký měli důvod ? Posadí se do mechu který roste u potoka. A co se to děje se mnou ? Začalo to tím vrabcem . Líbilo se mi ho mučit ale vždyť o nic nešlo.  Ale teď. Když jsem útočila na ty učedníky tak jsem si to užívala. Užívala jsem si tu krev , tu bolest , tu bitvu  Bílotlapka si položila hlavu na tlapky a otřásla se zimou která tu panovala. Byla z toho tak příšerně zmatená. Vůbec se v sobě nevyznala , nevyznala se ve svém chování , nevyznala se v ničem.  Chtěla získat uznání klanu. Copak ostatní nevidí jak je skvělá ? A jestli ano tak proč nevěří tomu že zahnali ty učedníky ? Možná nejsem tak skvělá jak si myslím.  Možná - možná jsem si to opravdu jen vymyslela....
Ne ! Jinovatinka tam přece byla.  Možná chce ale jen stát při mě. Začínala jí z toho už bolet hlava. Podrážděně zavrčela a zacpala si předními tlapkami uši , ale její mysl jí nedala pokoj.  Pořád nad tím musela přemýšlet , pořád si s tím musela lámat hlavu , pořád se musela v duchu obviňovat že si to možná přece jen vymyslela. ,,Už dost "! Zavrčela naštvaně a drápy vytrhla pořádný kus mechu z hlíny.  Chtělo to něco víc. Najednou zase dostala chuť na krev. Dost ! Musím to potlačit ! Kdo ví co bych mohla udělat kdybych - ,,Hej jsi v pohodě "? Uslyšela hlas za svými zády.  Naježila se když poznala vlastníka toho hlasu.  ,,Co po mě chceš Černotlápku ?" Zavrčela. ,,Co to je '? Zeptal se černý kocourek a ukázal tlapkou na vytrhaný mech.  ,,Do toho ti nic není " odsekla Bílotlapka. Nasadila ledový a lhostejný výraz. ,,Jen se o tebe kdo ví proč zajímám. Maš depku ?" Ušklíbl se a sedl si vedle ní.  ,, Jdi pryč Černotlápku. Nestojím o tvoje pošklebování " ušklíbla se Bílotlapka. ,,Kdo říkal že se ti budu pošklebovat ? Nejsem takový hajzl jak si myslíš " uchechtl se a zadíval se jí do očí.  Bílotlapka si až teď uvědomila že Černotlápek má náhodou krásné , zlaté oči , vypadající jako pampelišky v západu slunce.  ,,Nikdo mi nevěří že jsem zahnala v bitvě ty dva učedníky. A nejen to. Poslední dobou se se mnou děje něco zvláštního. Už se v sobě nevyznám " povzdechla si smutně. Neměla tušení proč se mi svěřuje možná že se jí s jejím "nepřítelem " ze školky překvapivě dobře povídalo. ,,Hm.  Kuráž na to aby jsi je zahnala máš. Konec konců ne každé kotě vyzve nejsilnějšího z učedníků k souboji " ušklíbl se. ,,Ty jsi nejsilnější "? Uchechtla se. ,,Stačí aby se mnou Potůčka ještě chvíli trénovala a přeperu tě " zavrčela s provokativním úšklebkem. Černotlápek se uchechtl. ,,Tak fajn Bílotlapko.  Za měsíc si spolu zabojujeme.  Mimochodem víš že zítra je shromáždění?" Zeptal se a pozvedl obočí.  Bílotlapka překvapeně švihla ocasem.  ,,Ne to nevím.  Myslíš si že budu moct jít "? Zeptala se.  Černotlápek pokrčil rameny. ,,Možná.  Takhle mladí učedníci tam obvykle nechodí ale když budeš zítra makat možná se za tebe Potůčka přimluví u velitele " pokrčil rameny.  ,,Jsi se vyspat.  A nedělej si nic z toho že ti nevěří" mňoukl černý kocourek a než stihla Bílotlapka nějak ucunknout nebo cokoliv udělat ,olízl jí ouško.  Ztuhla a sledovala jsou černá záda jak odchází. A musela si přiznat že jí byl ten dotyk příjemný

,,Můžu jít na shromáždění?" Vyhrkla Bílotlapka nadšeně na svou učitelku hned potom co jí probudila.  ,,Počkej , počkej ne tak rychle " zasmála se Potůčka. ,,Uvidíme jak se ti bude dařit.  Dnes si procvičíme boj " oznámila jí. Konečně. Bílotlapka byla učednicí už asi  týden a tři dny  a za tu dobu ještě ani jednou necvičili boj.  Zaměřovali se na stopování , lov a šplhání po stromech.  Plavat byly jen jednou. Bílotlapka se rozběhla za Potůčkou. ,,Dnes si probereme spíš teorii " řekla jí Potůčka a její nadšení hned odpadlo. ,,Teorii ? Ale co chceš v boji probírat za teorii"? Zavrčela Bílotlapka a popuzeně střihla ouškem.  ,,Uvidíš. Teď jdeme směrem k trénovacímu dolíku.  Tam se trénuje nejčastěji " Potůčka obratně přeskočila spadlý kmen stromu a prolezla úzkou mezerou mezi trnitými keři. Naskytl se jí pohled na malou,zelenou mýtinu. Byla poměrně velká a nezajímavá. ,,Postav se naproti mě " mňoukla Potůčka a Bílotlapka jí poslechla. ,,Teď si probereme strategii. Jak bys reagovala kdyby na sebe  zaútočil mohutný kocour , třikrát větší než ty ?" Zeptala se Potůčka.  Bílotlapka se zamyslela.  ,,Hm.  Možná by byl velký a silný ale já jsem rychlá a mrštná tak bych mohla využít toho "? Zkusila to poměrně nejistě. ,,Přesně tak.  Když je nepřítel větší a mohutnější než ty , využij rychlosti a mrštnosti. Snaž se být vytrvalá a pokoušej se ho utahat. Pamatuj si že cílem boje není nepřítele zabít ale zahnat. Přece jen dodržujeme válečnický zákoník " řekne přísně.  Bílotlapka trochu nesouhlasně  přikývla.  Nechtěla si Hvězdný klan ničím rozhněvat , ale přesto se jí zdálo že styl "necháme všechny žít " není úplně ten správný. Co když se nepřítel vrátí znovu a tentokrát bude silnější? Ne že by Bílotlapka chtěla všechny zabít ale stejně jí tohle milosrdenství bylo proti srsti. Ale protože věřila v Hvězdný klan a chtěla dodržovat válečnický zákoník a být dobrou válečnicí,přikývla. ,,Další věcí je že vždycky musíš využít nevýhod nepřítele. Pokud má třeba velkou jizvu na zadní noze , útoč na tu jizvu, pokud je na jedno oko slepý ,útoč na jeho slepou stranu " řekla Potůčka. ,,Dobře. "Mňoukla Bílotlapka.  Boj jí zněl poměrně jednoduše.  ,,Sice jsem říkala že si probereme jen teorii , ale - chceš si zabojovat "? Zeptala se Potůčka.  Bílotlapčiny ledové oči se rozzářili.  ,,Ano !" Vypískla nadšeně. Potůčka se zasmála.  ,,Výborně.  Postav se naproti mně a probereme si bojové postoje "Bílotlapka udělala to co její učitelka řekla a čekala na další instrukce.  ,, Přikrč se ale zase ne moc. Přední tlapky mírně od sebe a zapři se do země. Zadní nohy jsou tvoje jistota.  Když budeš chtít vyskočit do vzduchu , opři se do nich plnou silou. Taky buď přípravná uskakovat.  V boji musíš být vždycky o krok napřed " vysvětlila Potůčka.  Dobře teď už to zní složitě ,povzdechla si učednice v duchu ale nic na to neřekla.  Opět nasadila chladnou masku a jen přikývla.  ,,Zaútoč na mě " nařídila Potůčka.  Bílotlapka napjala všechny svaly v těle, ale předtím než zaútočila si jí prohlédla. Očima zkoumala Potůččinu šedobílou srst a hledala jakoukoliv větší jizvu. Když zjistila že její učitelka žádnou velkou jizvu která by jí oslabovala nemá , prostě se jen přikrčila a vyskočila do vzduchu. Cílem jí byly Potůčky záda.  Její učitelka obratně uskočila , ale Bílotlapce se nějak povedlo v letu přetočit a přistála jí na hřbetě.  Zaryla do ní drápy, pevně aby se udržela ale ne moc silně aby jí neublížila. ,,Páni ! Takhle se přetočit mají problém i starší učedníci "! Řekla jí uznale Potůčka. Bílotlapka se hrdě ušklíbla ale stále se držela. Potůčka sebou několikrát otřásla a Bílotlapka už se neudržela.  Opět se za letu přetočila a dopadla na všechny čtyři tlapky. Před Potůčky dalším útokem uskočit nestihla , takže se skrčila a učitelka proletěla nad ní.   Bílotlapka jí chtěla zaútočit na břicho které měla odhalené. Potůčka jí ale kopla zadními nohami do hlavy až se jí zčernalo před očima a učitelka jí přitiskla k zemi.  ,,Výborně ! Jsi dobrá Bílotlapko.  Stačí když budeme pilně trénovat a bude z tebe jedna z nejlepších bojovnic v klanu " usmála se obdivně Potůčka. Bílotlapka se vykroutila zpoza jejich tlap a důstojně vstala na tlapky.  ,,Ale stejně jsem se nechala porazit " mňoukla mírně naštvaně. ,,Ale byla jsi dobrá.  Opravdu.  A víš co ? Zeptám se Javorového Měsíce jestli by jsi nemohla jít na shromáždění taky " usmála se Potůčka zářivě. ,,Vážně ?" Bílotlapka se nadšeně usmála.  ,,Vážně. A teď pojď jdeme něco ulovit ať nepřijdeme s prázdnou " Potůčka se hbitě rozběhla směrem k lesu a Bílotlapka vyrazila za ní. 

Pod tlapkami cítila studený mech a trávu. Byl chladný podzimní den a ona odpočívala na menším kopečku na kraji tábora.  Byla jí poměrně zima a tak si tiskla ocas kolem těla aby se zahřála. Poznala že už je dospělou válečnicí. Položila si hlavu na tlapky a opět se otřásla zimou.  ,,Tak tady jsi Princezno " uslyšela za sebou něžné zavrčení nějakého kocoura.  Otočila se a oči jí nadšeně zasvítili. ,,Přece sis nemyslel že bych se ti schovávala " uchechtla se pobaveně a vstala na tlapky.  Kocour byl mohutný a majestátní a měl dlouhou želvovinou srst a krásné světle zelené oči. Lehli si vedle sebe a on jí obtočil svým huňatým ocasem.  Zavrněla když ucítila dotek jeho srsti.  ,,Jak ses dnes měla ?" Zavrněl jí do ouška které jemně olízl.  ,,Dobře ale chyběl si mi " zašeptala a přitiskla svůj čumáček na ten jeho. 
Bílotlapka se rychle probudila.  Zmateně zamručela a oklepala se. Kdo byl ten kocour z jejího snu? Neznala ho , nikdo takový v klanu nebyl. Byl to jen sen.  Kdo ví jestli jsem ta kočka byla vůbec já.  Konec konců se ani nejmenuju Princezna jak říkal. Ten sen byl ale dost živý a byla si jistá že to byla ona.  Opět potřásla hlavou. Nebude myslet na to že se jí zdál nějaký sen.  Ostatně sny se zdají každému a občas jsou podivné. Volání Javorového Měsíce jí probralo z myšlenek.  Hbitými skoky vyběhla z doupěte.  Je čas jít na shromáždění! Javorový Měsíc stál na velitelské skále a shlížel na klan typicky přísným pohledem. Bílotlapka se posadil vedle své sestry a matky a nadšeně zamrskala ocáskem. ,,Za chvíli je čas jít na shromáždění a seznam těch kteří půjdou brzo řeknu , ale teď je na čase udělat jeden obřad.  "Otočil se na Modrotlapku.  ,,Modrotlapko předstup " Řekl autoritativním ale laskavým hlasem.  ,,Pilně jsi bojovala v bitvě s Deštivým klanem a ukázala tak že jsi schopná stát se válečnicí. Já Javorový Měsíc, velitel Slunečního klanu ,žádám své předky válečníky aby shlédli na tuto mladou kočku.  Pilně se učila aby porozuměla vaším ctihodným zákonům a já vás žádám abyste jí přijali mezi válečníky " Javorový Měsíc se otočila na šedou kočičku.  ,,Modrotlapko , slibuješ že budeš ctít válečnický zákoník a chránit Sluneční klan i kdyby tě to mělo stát život "? Zeptal se Javorový Měsíc. ,,Ano " mňoukla Modrotlapka bez zaváhání. ,,Pak ti tedy dávám válečnické jméno. Od této chvíle budeš nazývána Modrá Růže. Hvězdný klan oceňuje tvou odvahu a laskavost a přijímá tě jako válečníci Slunečního klanu " dotkl se svým čumákem jejího čela a ona mu uctivě olízla rameno.  ,,Modrá Růže budeš dnes mlčky celou noc bdít zatímco budeme na shromáždění. A teď ke shromáždění" otočil se k ostatním. ,,Půjdou Rudodrápka , Černotlápek , Bílotlapka, Potůčka , Ostružinosrstá, Černý Stín , Pampeliška a Jestřábí Pazour. "Řekl Javorový Měsíc a seskočil ze skály.  ,,Hodně štěstí s tím kreténem Černotlápkem " ušklíbla se Jinovatinka. Bílotlapka nad tím jen pobaveně protočila očima a olízla sestře ucho.  ,,Všechno ti řeknu " slíbila jí a rozeběhla se za ostatními. Potůčka šla vzadu a Javorový Měsíc a Ostružinosrstá vpředu. Za nimi byly po dvojicích rozdělené kočky a na Bílotlapku zbyla Rudodrápka.  Snažila se aby se jí netřásli tlapky když se vedle obrovské kočky postavila. Rudodrápka se na ni jen lhostejně podívala a nijak si jí nevšímala za což byla upřímně vděčná. ,,Jdeme "! Zavelel Javorový Měsíc a rozešel se. Bílotlapka se rozešla za ním a fousky se jí chvěly vzrušením.  ,,Nevím na co se tak těšíš.  Shromáždění je pěkná nuda " uchechtla se Rudodrápka.  Ona na mě mluví ? Bílotlapce na chvíli  vyschlo v  tlamičce , ale pak odsekla : ,,A ty ses jako netěšila když si byla učednice "? Drze přivřela oči.  ,,Jsi pěkně drzá.  Většina koček v klanu se mně bojí" ušklíbla se Rudodrápka. Já se tě bojím taky. Ale to neznamená že to budu dávat najevo. Pomyslela si.  Jen pokrčila rameny a nic víc k tomu neřekla. Cesta na shromáždění už naštěstí proběhla mlčky. Sluneční to měli poměrně k louce a které se shromážďovali docela  blízko  takže tam byly jako první.  Byla to veliká louka s krátkou zelenou trávou a po jejich okrajích byly husté keře , veprostřed stála obrovská šedá skála obrostlá hustým mechem. Na ni vyskočil Javorový Měsíc a Bílotlapka tak pochopila že jde o skálu na které se scházejí velitelé. ,, Přichází Oblační " zavrčela  Pampeliška, ne příliš příjemným tónem.  Bílotlapka tak poznala že se Oblační a Sluneční moc nemusí.  V čele Oblačných,kráčela poměrně hezká černá kočka s jasně oranžovýma očima a dlouhou srstí. Po jejím levém boku šel bílohnědošedý huňatý kocour s hnědýma očima a po její druhé straně dlouhosrstý světlý kocour. ,,Temná Hvězdo" kývl chladně Javorový Měsíc. ,, Javorový Měsíci " oplatila mu chladný pozdrav. Bílotlapka si všimla že se Oblační a Sluneční mezi sebou poměrně uvolněně povídají ale některé kočky jen seděli a nepřátelsky zírali. Bílotlapce se úplně nechtělo povídat s cizími kočkami takže jen seděla vedle Potůčky.  Vzápětí ucítila pach dalších koček. Deštiví. Pomyslela si. V čele Deštivého klanu byla hladkosrstá kočka s želvovinou srstí a  tmavě hnědýma očima.  Bílotlapce želvovinová srst připomněla toho kocoura z jejího snu a potřásla hlavou aby se toho zbavila. Přestaň myslet na ten sen ! Okřikla se v duchu. Želvovinová kočka vyskočila na skálu za ostatními veliteli.  ,, Shromáždění může začít "! Zvolala Temná Hvězda silným , autoritativním hlasem. ,,Kdo chce začít "? Zeptala se. ,,Já "! Zavrčel Javorový Měsíc. ,,Máme spoustu novinek. Před dvěma týdny jsme jmenovali dvě nové učednice Bílotlapku a Jinovatinku , jedna naše válečnice čeká koťata a máme novou válečnici.  Ale před pár dny na nás bez důvodu zaútočil Deštivý klan a mě by zajímalo proč " zavrčel tvrdě a probodl želvovinovou kočku pohledem.  ,,Můžeš mi to vysvětlit Vosí Hvězdo "?  Vosí Hvězda se naježila.  ,,Nedělej že nevíte o čem mluvím Javorový  ! Našli jsme našeho zástupce Sněha  zabitého a umučeného přímo na vašich hranicích !" Zasyčela Vosí Hvězda. Bílotlapku nejdřív napadlo že by to možná mohla mít na svědomí Rudodrápka ale z myšlenek jí vytrhlo posměšné zavření Temné Hvězdy. ,,To nebyly Sluneční ty blbko jedna. To dělají nějací tuláci.  U nás už taky pár koček zabili " zavrčela Temná. Vosí Hvězda se k ní prudce otočila.  ,,Komu tady říkáš blbko ?" Zasyčela a naježila se. Vypadalo to že má co dělat aby po černé kočce neskočila.  ,,Dost " Javorový Měsíc se prudce postavil mezi obě velitelky. ,,Je přece shromáždění. Nemusíme se urážet. Chybu může udělat každý " zavrčel úplně klidně.  Pak se otočil k Vosí Hvězdě. ,,Vosí Hvězdo přísahám že s vaším zástupcem nemáme nic společného. " řekl jí. ,,Omlouvám se Javorový Měsíci.  Měla jsem si promyslet než jsem na vás zaútočila ale ležel u vašich hranic a nic jiného nás nenapadlo " mňoukla Vosí Hvězda. ,,Jistě to je logika Deštivých " zavrčela posměšně Temná. ,,Ty mrcho jedna ihned se přestaň navážet do mého klanu "! Vřískla Vosí Hvězda a vrhla se na velitelku Oblačných.  Bílotlapka se nemohla ubránit úšklebku když uviděla jak na sebe obě velitelky útočí a Javorový Měsíc se je snaží odtrhnout. Deštivý a Oblační po sobě začali pokřikovat nadávky z nichž jedna byla ostřejší než druhá. Bílotlapce se ten chaos svým způsobem líbil. ,,Dost ! Je shromáždění "! Zařval Javorový Měsíc a to zabralo.  Obě velitelky přestali jen na sebe výhružně vrčeli.  ,,Je shromáždění pokud jste si toho nevšimli.  Na vaše hádky bude čas potom " zavrčel Javorový Měsíc. ,,Dobrá tedy.  Já jsem kontrolu nad sebou neztratila " ušklíbla se Temná Hvězda ale pak zvážněla.  ,,Nejsou to jenom klanové kočky.  Ti tuláci zabíjejí i mazlíčky a házejí je na naše území.   Co proti tomu můžeme dělat "? Zeptala se Temná.  ,,Místem zkusit ve všech klanech navýšit hlídky a udělat různá opatření" odpověděla chladně Vosí Hvězda a olizovala si zakrvácenou tlapku. ,,Nic víc bohužel dělat nemůžeme. Je to nejspíš nějaká skupina a my můžeme jen doufat že proti nám neplánují něco většího " zamračil se Javorový Měsíc. ,,Bohužel máš pravdu " zavrčela Temná.  ,, Výjimečně" neodpustila si jízlivou poznámku.  Javorový Měsíc chtěl nejspíš něco zavrčet ale přerušilo ho zahřmění.  Nad sytě stříbrným měsícem se vznášel temný mrak které ho celý zakryl. ,, Shromáždění končí! "Zavrčel a seskočil ze skály.  ,,Nevím co proti shromážděním máš.  Je to docela zábava " ušklíbla se Bílotlapka na Rudodrápku. ,,Dnes to zábava byla " souhlasila chladně Rudodrápka a taky se ušklíbla. Bílotlapka se zvedla na tlapky a ladnými kroky rozešla za velitelem. Sice své sestře slíbila že jí všechno poví ale potom se co se vrátili byla tak vyčerpaná že rovnou  odpadla do pelíšku a spala jako zabitá. 
Táák máme tu další kapitolu xdd
Doufám že se vám líbila a omlouvám se za nějaké chyby jsem moc líná to kontrovat XD
Vaše Luna 😘