„Stálo to za to?" Řekl přes myší žluč Kouřotlapka na Můrkotlapku. Od Chmýrohvězdy dostali trest vyčistit starším kožich od blech, na které si starší stěžovali. Alespoň obrali Mračnou o práci míň. Můrkotlapka očima vyhledával blechy v srsti Kotvy. Na otázku nehodlal odpovědět.
„Cítím to někde u krku," zamumlala ležící Kotva a natáhla hlavu výš, aby tam viděl. Všiml si hned třích malých bílých skoro žlutých teček - to by musely být blechy. Myší žlučí natíral místo a někdy se zastavil k zjištění, zda blechy odpadly. „A ještě na druhé straně," dodala a svalila se na bok na druhou stranu.
„Nechcete povědět příběh? Tváříte se otráveně," nabídl Jetelouš, jemuž srst čistila Hranostájtlapka. Srsť co měla od krve byla zase díky léčitelce jenom jizvitá bez kapky krve.
„Ne, díky," odpověděla. „Nemáme na to právě náladu."
Nebo alespoň ty. Kouřotlapka jenom znuděně mrkl na zlatý kožich Plavuně a natíral. Můrkotlapka dodělával druhou stranu. „To stačí," řekla. „Děkuji."
„Není za co."
„Můrkotlapko," oslovila ho Hranostájtlapka a jemu zacukali fousky, co zase chce? „Pomoc mi s Jeteloušem, ten má blechy snad všude." Beze slova se připojil jí pomoct.
„Doopravdy nechcete?" žádal dále Jetelouš. V jeho hlase poznal menší zoufalost. Asi proto, že něco co znal ještě nikomu po dlouhé době nepověděl. Můrkotlapka mu chtěl dát šanci.
Hranostájtlapka se připravila znovu odseknout, ale on jí předběhl. „Klidně," mňoukl rychle. Dívala se na něho kamenným pohledem a neodpovídala.
Starší kocour na něho vděčně zamrkal. „Když jsem byl skoro ve vašem věku," vyprávěl a Můrkotlapka poslouchal při práci. „Jeden starší jménem Pyrit mi říkal o tom, že tady někde je klan, který věří ve Hvězdný klan jako my a máme hodně společného."
„Další klan," prskla Hranostájtlapka, aniž by ho nechala domluvit. „To ten Pyrit to měl v hlavě dost popletený. Měl tam v mozku liší lejno, nebo co?!"
„Sestro chovej se a mluv slušně," syknul na ní Kouřotlapka popodál. „Omlouvám se za svou sestru," dodal na Jetelouše. „Má jen špatnou náladu."
Jetelouš pomalu kývl a pokračoval. „Pro dnešní mladéž to může znít jako stoprocentní blbost, ale Pyrit býval jeden z nejlepších válečníků. Rád zkoumal místa i mimo území, i když to přesto bylo riskantní. Jednou se vrátil do tábora a přispěl k názoru, že existuje druhý klan."
Můrkotlapka si představil další klan - mohli by si s tím klanem rozumět velmi dobře, jestli by se setkali.
Hranostájtlapka pořád cukala koncem černého ocásku ze strany na stranu. Obával se, co řekne.
„Stejně to není pravda," stála si za své. „Jestli tu jsou, proč nám o nich neřekne Hvězdný klan?"
„Sklapni," Můrkotlapce vadila její naštvanost a dal jí to v klidu najevo. Šedé kočce se napínali svaly, ryla drápy do půdy a pevně tiskla myší žluč v zubech. Nakonec se uklidnila a zkoušela se na to zapomenout.
„A kde ten klan je?" Zajímalo Kouřotlapku. Měl naštěstí skvělé komentáře narozdíl od své sestry.
Jetelouš zastříhal pravým uchem a pak levým. „Říkal že měl podezření když vstoupil na druhou část lesa, kterou nevlastníme."
„Jen podezření," pošeptala Hranostájtlapka, na to aby to slyšel jen tak Můrkotlapka.
Zaregistroval pár bílých teček mezi chlupy Jetelouše a jakmile se o konkrétní místo postaral, blechy opadaly.
„Děkuju," brbl Jetelouš.
„Nemáš za co."
„Tak já že za něco mám," odvětil a Můrkotlapkovi se pobaveně zableksly oči a zacukali fousky.
„Už jsem to dodělal," prohlásil Kouřotlapka a zvedl jednu packu před vchodem z doupěte starších. „Asi jste také hotový, že?"
Oba dva učedníci přikývli. „Konečně jdu odtud," zaradovala se Hranostájtlapka.
Před vchod však proběhl šedobílý kocour a za ní černobílá kočka, která zastavila u nich. Můrkotlapka zamžoural a poznal Mračnou. Lapala po dechu.
„Kouřotlapko, Můrkotlapko," volala hned. „Vezměte mi čerstvý mech a vodu z kamenů u pramenu v mém doupěti a běžte s ním do školky!"
Kouřotlapka a Můrkotlapka si vyměnili pohledy a vmžiku reagovali na její slova. Mračná běžela směrem ke školce a kocouři chvátali do jejího doupěte. Hranostájtlapku za sebou nechali. Můrkotlapka přestal dávat pozor přes cestu. Léčitelka zněla, jakoby šlo o něco vážného a on to bral vážně. Právě proto omylem každým krokem dopadl na kaluži bláta smíchaného s vodou. Vyčistili doupata a tábor, ale blátivé vody se nedalo hned zbavit. Skončil teda s lepkavými nohy.
Dostali se k doupěti. Z toho vlálo hodně aromatických vůní bylinek.
Kouřotlapka se prodral kapradím dovnitř a on opatrně za ním. Nechtěl to vevnitř úplně pošpinit špinavou vodou.
Vevnitř byli pelíšky; v jednom nejblíž se válela Zlatuna, v rohu nejblíže pramenů vody byla Kaštanka stočená do klubíčka. Vypadaly že už spí jako zabití. Opatrně a potichu hledali mech na kamenech. Nejdřív bylo těžké najít mech.
„Tady," postřehl Kouřotlapka místo s mechem a popadl mechu co nejvíce dokázal. Můrkotlapka vzal rovnou také mech a společně nasákli vodu z pramene. Obešli je a jakmile byli venku chvátali spěchem zas do školky.
Při běhu je kočky propalovaly zmateným pohledem. Teda aspoň Estragontlapka, který měl asi v plánu navštívit jeho nemocnou učitelku Kaštanku.
Vběhli do školky. „Bezva!" Zvolala Mračná naléhavým tónem. Seděla s Plevelákem nad Větrovkou.
„Větrovka rodí?!" zhrozil se Můrkotlapka. Plevelák se na něho podíval s obavou a strachem v očích.
„Ano," odpověděl.
Větrovka měla vytažené drápy a ryla je pevně do půdy, v očích měla slzy a někdy vyjekla bolestí. Lapala divoce po dechu a Plevelák jí položil tlapku na její.
„Dejte mi to honem!" naléhala léčitelka. Vzala si od každého z nich mech a mačkala z nich vodu pro budoucí matku.
„Máme pro vás ještě něco udělat?" zeptal se Kouřotlapka.
„Nemusíte. Děkuji za pomoc."
„To nebyl žádný problém," zamumlal Můrkotlapka. Mračná mrskla na ně ocasem a znovu se věnovala řvoucí Větrovce. Můrkotlapka po boku kamaráda vycházel pryč.
„To je v pořádku, vedeš si dobře," vycházelo se ze školky. Po povzbuzujících slovech se ozvalo další zavřísknutí. Trochu se otřásl. Rodění koťat muselo být hodně bolestné a to že to trvalo hodně dlouho bylo ještě horší. Zahlédl k tomu Chmýrohvězdu a koukala se rovnou na školku. Na vlhkých kamenech leželi rozrušený Matiznouška a Jezerouš.
„Přeju jí koťata," namítl Kouřotlapka. „To musí být hrozné. Jsem tak rád že nejsem samička."
„To teda jo," přitakal. Vraceli se za Hranostájtlapkou, ale ta k nim doběhla dřív a zastavila před nimi.
„Co se tam děje?" ptala se. „Tam někdo rodí?"
„Jo, Větrovka rodí," pověděl Kouřotlapka a zastříhal ouškem.
„Aha," reagovala Hranostájtlapka. Nešlo z ní poznat velkou emoci.

XXXXX

Slunce zapadlo a na obloze pluli černé obří mraky. Při noci se sthrne další liják. Kočky v táboře Kopřivového hodovali na kořisti a Můrkotlapka došel k hromádce potravy, aby si vzal. Z hromádky si vybral dva rejsky a očima kvapně hledal Lasturkotlapku, protože jí dlouho nepotkal. Před doupětem válečníků si povídali Ředkvička, Sumecfous a Estragontlapka s nímž seděl jeho náhradní učitel Soví křídlo. Počasník prošel okolo a jeho jasně bílé tlapky a břicho ho ve tmě prozrazovaly. V tlamičce měl pěnkavu a zmizel v doupěti Mračné. Očividně tu pěnkavu nesl pro její sestru.
Rulíkovec vedle něho si bral z hromady bažanta uloveného Hranostájtlapkou a pochodoval s ním k starším.
Když mourovatý zástupce zmizel z jeho zraku, uviděl před doupětem učedníků ležet Lasturkotlapku, Kouřotlapku a Broukotlapku pohromadě. Vidět tříbarevnou učednici ho potěšilo a rychlým tempem k nim cupital.
„A to je proč jsme skončili s trestem," povídal Kouřotlapka. Můrkotlapka přišel a Kouřotlapka se umčel.
„Ahoj!" zdravila Lasturkotlapka a projela ním spokojenost.
„Hoj," řekl zpátky, lehl si vedle ní a položil rejsky. Lasturkotlapka měla před sebou hraboše, Kouřotlapka měl králíka a Broukotlapka drozda.
„Cosi to na tom výcviku předvedl?" škádlil Broukotlapka a na komentář se zarazil. Kouřotlapka mu určitě o tom pověděl, což ho naštvalo. Nechtěl se cítit tak trapně před ostatními.
„Jen jsem chtěl pomoct," řekl otráveně a odtrhl si kus z chutně vypadajícího rejska.
Broukotlapka dále mlčel, snad pochopil, že mu vadí se o tom bavit. „Jinak se za měsíc stanu válečníkem!" Změnil téma a radostně se mu zablýsklo v očích.
„To je super!" zajásal Kouřotlapka. „Přemýšlíš už nad svým jménem?"
„Docela je mi jedno co budu mít za jméno," přiznal Broukotlapka. „Ale jsem trochu zvědavý."
„A ví někdo z vás jak dopadla Větrovka s těmi koťati?" začal Můrkotlapka, jestli o tom náhodou někdo neví.
„Porodila tři koťata," povídala Lasturkotlapka. „Teď jí nikdo nesmí vyrušovat, prý si potřebuje odpočinout. Takže se na ty koťata můžete podívat až zítra."
Najednou před ním Můrkotlapkou zastavily šedé nohy. Zamrkal a vmžiku poznal Skřípkotlapku s dvěma vrabčáky v šedé tlamičce. Snažil se potlačit zasyčení.
Skřípkotlapka na něho chvíli zíral a potom se soustředil na svou sestru. „Nazdar."
„Dobrý večer, Skřípkotlapko," oplatila mu pozdrav Lasturkotlapka s nejistotou v hlase. „Jak ses měl?"
„Výborně," Skřípkotlapka obežel řadu sedících učedníků a lehl si vedle Broukotlapky, při chodu jeho pohled upíral na Můrkotlapku. Rozhodl se ho však ignorovat. Můrkotlapka se na něho mezitím na oplátku zamračil.
„Hranostájtlapka říkala, že ulovila mladého bažanta."
„Ano to ulovila," souhlasil Kouřotlapka. Můrkotlapka očekával, že Skřípkotlapka začne mluvit o něm, protože měl podezření, že mu i Hranostájtlapka řekla o jeho neúspěšném lovu.
„My jsme byli s Estragontlapkou na bojovém výcviku v bojovné rokli a našli jsme pach lišky," povídal Skřípkotlapka.
„Naši učitelé také našli pach lišky na poli," přidal se Kouřotlapka. „Kvůli němu jsme museli skončit s lovem a jít varovat Chmýrohvězdu."
„Odhaduji že se jedná o tu lišku, co jsem zavětřila minule, když jsem byla s Můrkotlapkou na jeho prvním tréninku též hlídce," připojila se Lasturkotlapka. „Ta povodeň ji musela odeženout na druhou stranu území od lesa."
Skřípkotlapka přikývl a poté otevíral tlamičku něco říct. Můrkotlapka
teďko čekal něco co se týkalo ohledně lišky a byl v klidu. To byl teda omyl.
„A Můrkotlapka vás dostal do trestu, mluvím správně?" Ušklíbl se.
Lasturkotlapka se otřásla a Můrkotlapkovi se naštvaně naježil zátylek. Kouřotlapka se podíval z jednoho na druhého vylekaným pohledem.
„Já to nemyslel zle!" prskl po něm plnou pusou a drobky se rozletěly okolo, čímž se Kouřotlapka rozesmál. Můrkotlapce se kvůli jeho smíchu napínali svaly.
„No jasně! Chudák Hranostájtlapka. Byla tak ráda za ten úlovek a tys jí zničil den čištění starších!"
Můrkotlapka se už neudržel a z nenávisti se prudce zvedl, připravený vyrvat každý chlup ze Skřípkotlapky. Než po něm dosáhl špičkou vytažených drápů, Kouřotlapka ho chytil za kůži na zátylku.
„Pojď jsem ty idiote!" vyhrožoval a kopal okolo sebe. Skřípkotlapka na něho s úsměvem hleděl.
„Nech toho, nebo tě uvidí velitelka!" varoval Broukotlapka a přidal se ke Kouřotlapkovi.
„Skřípkotlapko, jsi blbý?" Lasturkotlapka vyjela slovy po svém bratrovi. Tomu se stáhli koutky úst dolů. Udivilo ho to. Lasturkotlapka nerada nadávala na kočky, hlavně na své příbuzné a teď rovnou proklínala jeho. „Přestaň pořád dělat problémy! Nemůžeš se s Můrkotlapkou prostě smířit?"
Můrkotlapka z ničeho nic přestal a zaujala ho. Skřípkotlapka prskl sliny na Můrkotlapku, aby se tolik nezajímal o jeho sestru, popadl své vrabce a odcházel. Můrkotlapka ho sledoval s přimhouřenýma očima.
„Omlouvám se za něho," Lasturkotlapka se zahleděla do blba. „Nechtěla jsem na něho vyjet, ale nic jiného mi nezbývalo, když už štve."
Kouřotlapka povolil stisk na Můrkotlapkovi a pokračoval v jedení králíka.
Můrkotlapka a Broukotlapka si také lehli zas na svá místa. Můrkotlapka narozdíl od jedení okouzleně pozoroval Lasturkotlapku. Přestal úplně vnímat okolí a dávat pozornost jen učednici.
„Lasturkotlapko," šeptl a Lasturkotlapka otočila hlavu. „Děkuji, že si ode mě dostala tu udušenou krysu. Kdo ví, co by se kvůli němu stalo."
Lasturkotlapka se zachechtala. „Co sis to prosimtě vymyslel za urážku?" Zamňoukla. „Jinak nemáš zač."
Můrkotlapka zapředl spokojením.
V tu mu na hlavu kápla kapka. Poté na záda. Začínal déšť.