Raelin několik dní trávila vyhýbáním se Tassarionovi. Sice se ho zastala před Darreonem a doufala, že dodrží své slovo. Dodržel to, ale jejímu srdci se neulevilo. To, co se mezi nimi stalo, ji děsilo a nevěděla, co dělat.

Při obědě s ním nemluvila, při tréninku si držela odstup. Kdykoliv za ní přišel, aby si s ní promluvil, odešla. Ramnia i Solomon byli zklamaní ze svého syna a Darreon měl stále vztek. Jenže vidět svou dceru zdrcenou ho ničilo víc.

Začala trávit víc času v zahradě, kde rozjímala nad tím vším. Uvažovala, jaké by to bylo, kdyby se ta noc nestala. Naivně si myslela, že ta bolest otupí a odejde, ale nic. Ani po dalších dnech se nic nezměnilo, tedy do momentu, kdy přišel dopis z královského města. Přivezli jej hned dva poslové.

"Paní, vezeme vám dopis."

"Skutečně?"

Raelin si ho s úsměvem převzala a otevřela. Dagdan ji zval na projížďku. Nebránila se úsměvu a vstala. Jenže jak teta, tak otec ji propalovali pohledem. Jako by tušili, kdo dopis poslal. Nadzvedla obočí, než Darreon vstal a přistoupil k ní.

"Nevím, co plánuje, ale ty nikam nejdeš."

"Je to královský příkaz, nemohu neuposlechnout."

"Ale ano můžeš. Nikam nejdeš."

"Ale ano, jdu."

S tím se otočila k poslům. Tušila, že nahlásí její odpověď, že nemusí psát ani dopis jakožto odezvu. Darreon ji chytil za ruku a pevně stiskl. Nelíbilo se mu to. Nedivila se mu, přesto promluvila směrem k těm dvěma.

"Vyřiďte jeho Výsosti, že si jeho nabídky vážím a ráda si s ním vyjedu. Jen si nejsem jistá, kdy by měl čas a jak se chce sejít."

Poslové se na sebe podívali, než jeden předstoupil. Uklonil se jí a s úsměvem odvětil.

"Princ počítal, že jeho nabídku přijmete, proto máme vyřídit, že se s vámi setká hned, jak budete připravená. Bude čekat před sídlem."

Jeho hlas... Něco jí připomínal ten tón. Nebo někoho... Muž se narovnal a ona si jej tak pečlivě prohlédla. Byl vyšší jak ona, vlasy skryté pod kapucí, ale zpod ní vykukovaly černé oči, které zářily. Nemusela hádat, aby majitele těch očí poznala. Viděla ho jen párkrát, přesto si každý jeho rys pamatovala do detailu. Chytila sukni a lehce se uklonila.

"Velmi vám za tento vzkaz děkuji. Tím pádem jsme domluveni. Nyní mě omluvte, musím se převléct."

Podívala se na Darreona, jenž po celý čas svíral její zapěstí. Silně rukou cukla, čímž se mu vysmekla a již se dala na odchod. Poslové též odešli a zanechali Darreona s Ramniou o samotě. Raelin se v pokoji převlékla do pohodlnějšího oblečení, černé kalhoty a košile. Vlasy nechala volně, než zamířila ven.

Čekal tam onen posel. Druhý se buď již vrátil, či zalezl do ústraní. Otočil na ni hlavu a stáhl si kápi, aby odkryl černé rozcuchané vlasy spolu s potutelným úsměvem. Pomalu v něm nepoznávala toho charismatického prince. Místo něj tu stál jen nějaký chlapec.

"Nečekala bych, že si pro mě osobně dojedete, Dagdane."

"Nemohl jsem odolat vidět vašeho otce s naštvaným pohledem."

"Jste krutý, víte o tom?"

"To bolí, drahá lady."

Jeho úsměv se změnil a nahradil jej smutek. Ruce si přiložil k hrudi a skoro až zdrceně pronesl ona slova. Přesto se jeho úsměv hned vrátil a ukázal na dva koně za sebou. Krásní hnědáci je pozorovali.

"Pojedeme?"

Takže se druhý posel nacházel někde na panství. Nadzvedla obočí, ale přistoupila k jednomu ze dvou majestátních zvířat. Hřebec jí očichal ruku, kterou k němu natáhla. Zasmála se a stočila hlavu na prince, jenž k ní přistoupil a se zvědavostí pozoroval.

"Děje se něco?"

"Nikoliv, jen jsem v šoku, že se dáma jako vy jen tak přiblížila k Hybernským hřebcům."

"Koně jsou úchvatná zvířata a oni nejsou výjimka. Navíc na Hybernském hřebci jezdím už od jedenácti let. Vím, jak na ně."

"Jste zajímavější, než jsem čekal. Každá jiná dáma vašeho postavení by si od něj držela odstup."

"Možná tak ostatní šlechtičny, ale myslím, že i vaše sestra na těchto koní jezdí."

"Máte pravdu. Kdo vás učil?"

"Tak různě. Občas otec a jindy teta."

"Ramnia je odlišná žena."

"A není jediná."

"To není."

Oba se usmáli, než Dagdan přistoupil k druhému hřebci. Nasedl a čekal na ni. Raelin pomalu přistoupila k hřebci a se skutečnou grácií se vyhoupla do sedla. Na prince se usmála a společně se rozjeli pryč z panství. Po cestě cítila něčí pohled, ale nedovolila si se otočit. Ať to byl kdokoliv, z jeho intenzivního pohledu ji mrazil.

"Povězte, lady, kdy Vás opět uvidím na nějaké akci?"

"Nejsem schopna říct. Záleží na tetě a otci, kdy budou muset do královského města. Podle toho bych si dovolila až hádat."

"Takže kdyby je král povolal, přijela byste s nimi?"

"Pokud by to bylo na nějakou akci podobné onomu plesu a musela by přijet celá rodina, pak ano, ale ohledně politických záležitostí bych musela dát zápornou odpověď."

"Bohužel pochybuji, že strýc bude chtít v tak krátké časové prodlevě uspořádat další ples."

"Tomu nadmíru rozumím. Má mnoho povinností jakožto král. Plesy a tomu podobné záležitosti by nemohl uspořádat tak krátce po sobě. Akce tomu podobné stojí mnoho peněz a poddaní jsou už tak na tom s financemi dost bídně."

"Zajímá vás politika?"

"Jen tak zběžně."

"Zajímavé. Jste plna překvapení, drahá Raelin."

"Lichotíte mi princi?"

"Možná ano."

"Pak vám to jde dobře."

Raelin se dala do smíchu a pobídla hřebce do cvalu. Dagdan to nečekal, jelikož chvíli pozoroval její záda a vlasy vlající za ní, jak mu ujíždí. Zasmál se a též pobídl svého koně. Nehodlal s ní jen tak prohrát. Pomalu ji doháněl, než se dostali do lesa, jenž se nacházel nedaleko. Raelin se na něj otočila, ale jen na okamžik, než opět zaměřila svůj pohled na cestu před sebou.

Les byl krásný. Mezi listy prosvítalo světlo a dělalo to zajímavý efekt. Všude byl klid a ticho, kromě hučení nedalekého potůčku a bzučení včel. Spolu s tím zněl i dusot kopyt, jak se hnali lesem. Srdce jí zběsile bilo, jak se blížili ke spadlému stromu. Odbočila na menší cestičku, kterou kočár jet nedokázal. Ohlédla se, aby se ujistila, že jí Dagdan stále stačí. Nacházel se skoro u ní. Oči vrátila před sebe a připravila. Zatáčka a skok. Přesně jak očekávala. Strom ještě dřevorubci neodstranili, takže ho přeskočila. Hřebce zastavila a otočila na Dagdana, kterému se kůň vzepjal před stromem na zadní. Nečekal to. Musela se zasmát a čekala.

"Copak princi? Nejde vám to?"

"Moc vtipné, drahá lady."

Přesto viděla, jak se nebrání úsměvu. Počkala, dokud se nedostal k ní. Pak se opět rozjeli dál. Oba mlčeli, ale jí neuniklo, jak ji pozoruje. Nemusela se na něj ani dívat, aby to poznala. Cítila jeho pronikavý pohled. Pohybovala se na koni s lehkostí, a i když se hnali lesem snažila se vypadat půvabně. Byla si jistá, že to zabralo, takže když se vraceli k panství, konečně na něj stočila hlavu.

"Asi bych vám měla poděkovat za příjemně strávený den, Dagdane."

"Jsem rád, když mohu pomoct."

Zářivě se na ni usmál, čímž docílil, že se Raelin dala do tichého smíchu. Trochu se zamračil, dokud se neuklidnila a nevysvětlila mu to.

"Přestaňte, ještě si budu myslet, že si na mně myslíte."

"A co když je to pravda?"

Raelin překvapeně zamrkala, než odvrátila zrak. Kousla se do rtu a zrudla. Nečekala takovou odpověď, ale nejspíš měla. Problém nastal, když vjeli na panství a u vchodu do sídla čekala Ramnia s Darreonem a Tassarionem. Mračili se a Raelin se tváře zbavily nachového odstínu a její obličej zbělal. Byli naštvaní. Dojeli až k nim, než Dagdan slezl z koně a přistoupil k Raelin, aby jí pomohl. Sklouzla mu do náruče a odtáhla.

"Ještě jednou děkuji."

"Neděkujte, drahá lady."

Dagdan se k ní naklonil a políbil ji na tvář. Jen letmý polibek, který mnohé řekl. Jeho rty byly jemné a něžné. Tím gestem nenaznačoval nic vážného, ale přesto jí to malé poselství něco slibovalo. Odtáhla se od něj a rozešla k rodině. Ramnia ji chladně pozorovala, než oči vrátila na Dagdana.

"Čekala jsem, že budeš mít víc kuráže na to, aby ses ohlásil dopředu, než abys přišel v přestrojení."

"Co k tomu dodat sestřičko, miluji výzvy."

K Dagdanovi přišel posel, jenž nejspíš přišel z vedlejšího východu a vylezl na koně. I Dagdan se chystal vyskočit do sedla. Darreon se postavil před dceru a zavrčel na Dagdana.

"Moje dcera není pro někoho jako jsi ty, Dagdane. Drž se od ní dál."

Raelin se již nadechovala v odpověď, ale Dagdan, již sedící na koni, se na Darreona otočil a s ledovým klidem mu odpověděl.

"To mě mrzí, Darreone, ale bohužel. Po plese jsem se rozhodl, že se tvé dceři budu dvořit a po dohodě s naším strýcem, bych ji rád jednoho dne pojal za manželku."

Raelin se na něj okamžitě plna šoku otočila. On ji chtěl za ženu? Jejím očím uniklo, jak Tassarion zaťal ruce v pěst a udělal k princi krok. Kdyby ho jeho matka nezastavila, jen Kotlík ví, co by Dagdanovi udělal. Raelin chytila Darreona, který hledal něco, co po něm hodí. Když však ucítil její ruku na své, otočil na ni hlavu. Trochu se uklidnil a nikdo se ani nehnul, dokud Dagdan i s druhým mužem neodjeli. Tehdy se na ni otočila celá Darreonova postava se zatnutou čelistí. Vztek z něj přímo čišel.

"Nevěděla jsem to. Přísahám, že mi nic neřekl."

"Věřím ti, ale říkám to naposledy. Drž si od něj odstup a nenech si jím poplést hlavu. Zničí tě."

S tím všichni vešli dovnitř. Darreon se šel spolu s Tassarionem uklidnit na cvičiště. Ramnia o tom šla obeznámit Solomona. Jen Raelin zůstala a hleděla do dály. Stále jí v hlavě zněla jeho poslední slova. Možná se jednoho dne stane Dagdanovou ženou...