Maminko? Rheni? Kde jste? Proč jste se nevrátily do kočáru? Co to bylo za křik?

Malá sotva tříletá holčička se krčila v kočáru v tajném úkrytu. Když zaslechla onen křik, musela si zakrýt uši. Svá malá křidélka ovinula kolem sebe, jako by ji mohla ochránit před tím, co se venku dělo její mamince a sestřičce. Nevěděla o nějaké rodině vladaře Jarního dvora. Ozval se druhý řev, a pak nastalo ticho. Avšak začala cítit pach krve. Znala ho... Kolikrát si něco udělala při pádu, když se učila létat, či jen spadla ze schodů. Jenže tohle bylo jiné.

Konečně usoudila, že bude nejlepší vylézt z úkrytu. Postavila se na střevíčky a sedadlo zase zaklapla. Lehce pootevřela dveře, ale nic neviděla, ani nikoho. Proto otevřela úplně a sešla schůdky. Málem spadla, ale křídla jí pád zabrzdila a ona dopadla na nohy.

"Mami?! Maminko?!"

Nikdo se neozýval. Viděla krev a následně i těla padlých vojáků. I lokaj byl již mrtev. Holčičce začaly téct slzy. Obešla celý kočár a hledala mámu. Jenže ta nikde nebyla. Ani její sestra. Obě byly pryč.

"Mami! Mami!"

Zkoušela to stále dokola, ale nikdo jí neodpovídal. Vlezla proto zpět do kočáru, kde se schoulila do klubíčka. Stáhla k sobě matčin plášť, s kterým ji přikrývala, a zabalila se do něj. Čekala. S nadějí čekala, že se jen vzdálily a brzy se pro ni vrátí. Nebo ji najde táta, či bratr. Zavřela svá fialová očka a představovala si, že je doma v maminčině náruči. Jenže v tom se ozvaly kroky. Někdo přicházel. Raelin očíčka opět otevřela a sledovala dveře do kočáru, které nechala přiotevřené.

"Mami?"

Zašeptala, když osoba prošla. Ta se zastavila, vrátila a nakoukla dovnitř. Raelin spatřila tvář muže, jehož neznala. Otevřel dveře naplno a ona spatřila v jeho ruce meč. Chvíli si myslela, že přišel pro ni, aby ji odvedl domů, jenže jí hned došel opak. Podle jeho oděvu jí došlo, že není z Nočního dvora.

"Kde je moje maminka?"

Muž si asi až nyní všiml jejích netopýřích křídel a došlo mu, kdo to je. Meč upustil a o krok ucouvl. Měl by ji zabít, jenže ona byla jen dítě. Ubohé a bezbranné dítě. Muž si promnul kořen nosu, pak přistoupil blíž a natáhl k ní ruce.

"Maminka se už nevrátí."

Jeho slova jako by ji povalila. Raelin jeho slova tehdy ještě nedošla, ale přesto v plášti zabalená k němu přilezla. Vzal si ji na ruce a do pláště ji zabalil. Křídla stáhla podél těla a plášť je zakryl. Konečně se rozplakala naplno a přitiskla se k muži, který ji nesl pryč od krvavého kočáru.

Věděl, že ji musí dostat z Prythianu, jinak by zaplatil životem. Dostal se na Jarní dvůr, což mu taky trochu času zabralo. Naštěstí v přístavu čekala loď na vladaře. Nalodil se a zaplatil za sebe. Malou holčičku propašoval na loď bez problému. Sehnal jídlo, o které se s malou princeznou podělil. Slitoval se nad ní a za to by zaplatili oba.

Několik dní se plavili, než se dostali do přístavu na Hybernu. Neplánoval ji dostat sem, jen musel pryč. Vedl ji ven, když je zastavili dva vojáci. Projeli je pohledem a bez varování muže shodili na zem. Stáhl sebou i holčičku.

"Schovej se."

Zašeptal k ní muž, než se do něj vojáci pustili. Raelin se odplazila od muže, ale tehdy nerozuměli, proč se k němu takhle chovají. Nevšimla si, že jeho uši byly méně zašpičatělé než ty vojáků. Sama je měla menší, přesto je zakrývaly její vlásky. Dostala se do uličky, kde se schovala. Neznámého muže měla tehdy vidět naposledy, jelikož chvíli po tom, co unikla, ho zabili. Běžela uličkou, než ji chytil další voják. Bojovala, nebo se o to aspoň snažila. Jenže si všiml jejích uší a ušklíbl se.

"Takže další míšenka. Tak ty půjdeš do vězení."

Hodil ji do vozu s dalšími vězni. Rozplakala se a nějaká žena ji k sobě přitáhla a utěšovala. Nevěděli, co s nimi mělo být. Jenže tihle vězni byli lidi. Půlka z nich se neměla dožít rána a ta druhá konce války, která se kvapem blížila.

Vojáci je zatáhli do zámku a do vězení. Jenže tam je rozdělili. Lidi poslali dál, ale holčičku do mučírny. Stáhli jí plášť, aby zjistili, co pod ním skrývá, a to co spatřili nečekali. Museli se smát, když viděli Illyrijská křídla. Klepala se a modlila v záchranu, ale ta neměla přijít. Plášť jí zabavili a nechali o hladu.

Zábava začala až druhý den, kdy jí připoutali ke stolu čelem dolů. Plakala, prosila, modlila se, ale nic nezabíralo. Vojáci se jen bavili. Byla dítě, ale míšenecké krve. Pro ně odpad. Házeli různé návrhy, co s ní bude. Jeden ji chtěl prostě zabít, jiný si ji chtěl nechat a užívat si s ní. Jenže pak padl nápad, který se všem zalíbil nejvíc. Měla krásná křídla.

Když to slyšela, začala sebou házet a pláčem se zajíkala, jak se snažila křičet. Tři ji chytili, aby čtvrtý vzal sekáček a přistoupil k holčičce. Ucítila jen brutální bolest, než vykřikla nejvíc, jak dovedla. Spatřila, jak odhodil jedno její křídlo. Po celou dobu křičela. Volala o pomoc, ale nikdo nepřišel.

Ucítila další bolest, a to už nevydržela a padla do bezvědomí. Přála si, aby to byl jen zlý sen, ze kterého se probudí a bude zase u maminky. Ucítila, že chladné ruce jejích věznitelů povolily a následně ji někdo držel v náruči. Cítila krev, hodně krve. Dostala se k sobě jen na chvíli, aby otevřela očka. Spatřila obrys svého zachránce, který jí šeptal.

"Budeš v pořádku."

Pak opět padla do tmy. Myslející, že je v náručí otce, či bratra se jí ulevilo, ale to ještě malá holčička nevěděla, že tady její příběh nekončí. Že muž, jenž ji zachránil nebyl ani jeden z jejích nadějí. Někdo cizí zachránil Illyrijskou míšenku, před smrtí. Zde začal příběh Raelin, narozené na Prythianu, ale zachráněnou Hyberňanem...

Ahojky,
tak další rok a další příběh. Snad se líbila první kapitola a všem přeji i veselé Vánoce, mnoho krásných dárků a krásných vzpomínek s vaší rodinou.❤

Vaše Kvena