Chodec sebou překvapeně trhl a otevřel oči. Ar-tei už byl na nohou.

Další rána.

Pardál pootevřel oči a okamžitě vyskočil na nohy. ,, Sakra ! Co se děje ?!" Zavrčel a bez čekání na odpověď vykročil ke dveřím. Když se od nich rozlehlo další prásknutí, zastavil se a rozpolceně se ohlédl. ,, Museli nás cítit. Rychle ! Jděte do tý chodby." Řekl.

Ar-tei se hned otočil a popadl své hlavy. Pak vyběhl ke dveřím na druhé straně místnosti. Byly zaseklé v polo otevřeném stavu. Chodec se zvedl a pajdal za ním. Pardál čekal až oba projdou. Ar-tei se rychle protáhl. Chodec prošel hned po něm. Snažil se nevnímat bolest co přicházela se stále ne úplně zhojených zranění. Pardál po chvíli taky dveřmi prošel. Byl stále vyhublý a tak s tím ani neměl problémy.

,, Dál ! Pohyb !" Řekl rychle.

Ar-tei tedy vyběhl. Chodec znovu hned za ním. Nohy ho nechtěly poslouchat a tak veškerou svou pozornost soustředil jen do toho aby nezakopl. Ve strachu z toho co bušilo na ty dveře na bolest téměř zapomněl. 

Probíhali dlouhou chodbou náhodně vybírali jakým směrem se vydají. Rány už téměř nebyly slyšet když se ozval místo dalšího monotónního prásknutí jiný zvuk.

Zvuk železa dopadajícího na zem. 

V tu chvíli bylo jasné že cokoliv před těmi dveřmi bylo, teď bylo uvnitř. To donutilo všechny tři ještěry ještě přidat do kroku. Před nimi se objevily zrezlé dveře. Žádná jiná cesta nebyla a tak se Pardál s Ar-teiem beze slova každý postavili k dveřím a drápy zaklínili do škvíry místě kde se k sobě dveře přirazily. Po chvíli se z oblasti nad dveřmi začala drolit rez a dveře se pomalu začaly odsouvat. Když byly dostatečně rozevřené na to aby se ještěři dokázali protáhnout, pustili je. 

Oba vypadali relativně vyčerpaně. Muselo to být těžší než to vypadalo. Jak by také ne když každé křídlo muselo vážit alespoň tak pět tun. A to ještě byly zaklíněné. Místnost Za nimi byla asi podobně zachovalá jako zbytek budovy. Takže vůbec. Ze stropu divné opadávaly zrezlé plechové pláty a vzduch byl naplněný plísňovými spórami tak moc že to Chodec snad i cítil. Zem pokrývala místo vrstvy prachu vrstva mikroskopických zrezivělých částeček a kousků jakýchsi seschlých mechů či čeho. Pořád ale lepší než zůstávat tady a čekat až si je tu něco uloví. Všichni tři tedy bez váhání vkročili do místnosti. Bylo tam několik dveří. Všechny zamčené. Všichni hledali nějaký únikový východ když s Chodci před očima pod vrstvou plísně zjevilo staré kolo s šroubovicí na druhé straně. Madla byla v jednom místě zlomená ale jinak bylo pořád funkční. 

Chodec ho nasadil na vyčnívající závit vedle dalších železných dveří a vší silou za něj zatáhl. Jeho obrazy s zbarvily novou krví jak se mu zatnutím svalů znovu otevřely rány ale dveře se nakonec se skřípotem pootevřely. V tu chvíli už byl Pardál s Ar-teiem za ním. Chodec to otevřel tak aby se tam tak nějak vešli a kolo vyndal. Všichni prošli do další místnosti. 

První čeho si chodec všiml bylo tentokrát nepoškozené kolo nasazené na závitu z Druhé strany. Další byl zvuk těžkopádných kroků přicházející z chodby venku. Pardál okamžitě přišel ke kolu a uzavřel je v místnosti. Poslední co Chodec venku viděl byl lesk obrovských zářících očí.

Další věc co přitáhla jeho pozornost byl nechutný zápach zatuchlý  Něco jako to jak smrděly Ar-teiovy hlavy ale horší. 

,,Tohle by jste měli vidět." Uslyšel Ar-teiův hlas vycházející z nedalekých dveří otevřených dokořán. Chodec zamířil k němu zatímco Pardál pořád nedůvěřivým pohledem zkoumal dveře. 

Na prahu čekal Ar-tei. To co ale opravdu přitáhlo Chodcovu pozornost bylo za ním.

Uprostřed malé místnůstky byla hromada seschlých mrtvol.

Od pohledu jich bylo asi pět. Všichni to byli ještěři. Jejich těla byla zohýbaná v nepřirozeném úhlu. Zašedlá vyschlá kůže byla to jediné co obepínalo kosti. Vypadalo to jako by na nich nezbylo ani trochu masa. Oči už byly dávno pryč a zbyly po nich jen tmavé důlky. Ze zničené kůže vyčnívaly tenké světlé tyčinky. Patrně plíseň. Muselo by jich být alespoň pět nebo šest. 

Nejspíš se tu uzavřeli před nějakým nebezpečím a potom vyhladověli nebo se udusili... Přesně jako my... Uvědomil si Chodec.

Pardál se na ten hrůzný výjev jen rychle podíval a začal přecházet po prostoru. Celý si ho velice pozorně prohlížel. ,, Musíme odsaď vypadnout." Zabručel. ,, Někde tu musí bejt přívod vzduchu. Rozptylte se a zkuste ho najít. A ať jste na doslech." Řekl a sám vyrazil do jednoho směru. Ar-tei přikývl a taky odešel. Chodci tedy nezbývalo než si taky vybrat dveře jelikož v těchto prvních dvou místnostech nebylo nic co by mohlo být k užitku. Jen pár ocelových plátů co Pravděpodobně vedly do ventilace. Nepodařilo se mu je ale vypáčit. Co ho to vůbec napadlo. Když to neudělali Pardál ani Ar-tei, on to zvládne sotva. 

Prošel tedy dveřmi a octl se v obyčejné jednotvárné místnosti. Jediné co v ní bylo byly tři další dveře. Měli na sobě světlejší obdélníky. Patrně po cedulích které na nich možná kdysi byly přibité. Náhodně je vybral a vstoupil do nich. Podlahu tu skoro celou pokrýval mech. Co Chodce ale víc znepokojilo byli dva velcí švábi kteří nehybně leželi na zemi. Ještě zajímavější byl ale vyražený kus tvrdého plechu a hned vedle nějaká díra ve zdi. Od tamtud se ten hmyz musel dostat dovnitř. Chodec se pro sebe pousmál a vykročil. 

Co ale nečekal bylo, že švábi nejsou mrtví. A že nejsou zrovna přátelští. Oba se zvedli hned začali lézt k němu. Chodec zavrčel a postavil se do obranné pozice. Svaly o sobě samozřejmě daly vědět. A to zrovna ve chvíli když k němu brouk dorazil. Chodec se ale nehodlal vzdát jen tak snadno. Chňapnul po něm a jedním kousnutím mu ukousl malou hlavu. Po druhém mávl ocasem. Sice mi nic moc neudělal ale podařilo se mu obrátit ho na záda a šváb se teď nedokázal odkulit zpět. Chodec se rychle zakousl do jeho odhaleného břicha a usmrtil ho. Dobrá práce ! Pochválil se. Po tom co ho prodal prakticky... Kdokoliv byl rád že se dokáže ubránit alespoň němu tak slabému jako hmyzu.

Okamžitě šel zavolat Ar-teie s Pardálem. Oba přišli téměř okamžitě a zalezli do východu. Byla to stará kovová šachta. Pořád v ní něco vrzalo a skřípalo takže se Chodec nepřetržitě obával že se to s nimi zřítí. Navíc byla plná malých tlustých larev s množstvím nožiček. Chodec po nich už několikrát málem uklouzl a i když se jim snažil vyhýbat tak je pořád zašlapoval. I proto velmi ocenil když se jako poslední z jejich skupinky vyškrábal na povrch. A co víc: na čerstvý vzduch ! 

Všichni vypadali že se jim znatelně ulevilo. Tedy do doby než Chodec, který z nich viděl ve tmě nejlíp, nezahlédl na obzoru pohyb. Nejdřív jen jak něco rychle někam přeběhlo. Potom jich bylo trochu víc. A pak ještě trochu víc. Až se octli přímo v obklíčení jakési velké smečky zvířat. ,, Pardálem... Máme problém." Řekl přiškrceným hlasem a nervózním pohledem pozoroval nyní klidné okolí. Ty šelmy si dávala záležet aby nebyly vidět. Ale on cítil že se plíží k nim.

,,O co jde ?" Zeptal se Pardál a taky se rozhlédl. 

,,Nějaký zvířata. Jsme obklíčení." Zamumlal Chodec

,, Cože ?!" Vyhrkli oba ještěři zároveň a rozestavěli se po Chodcových bocích. Ar-tei opatrně položil své hlavy vedle Chodce. Stáli tam na travnaté pláni. Okolo však jemný vítr. Vypadalo to na klidnou noc.

Než bestie zaútočily. 

Tu první Chodec ani neviděl. Skočil po Pardálovi. Nejspíš si myslel že bude snadnější kořist než Ar-tei. Zvíře ho ale šeredně podcenilo. Hned co se Pardála dotklo, ještěr ho zkušeným pohybem strhnul na zem a rychlým seknutím přes hrdlo ho usmrtil. 

Mezi tím se další pak s Ar-teiem. Pro toho také nebylo tak těžké se ho zbavit. Zadní nohou rozsekl břicho zatímco předními tlapami jsi jeho tlamu držel od těla. Útočilo jich ale čím dál víc. Dokonce prolomili obrannou linii a skočily přímo na Chodce. Těžké tělo ho povalilo na zem a tvrdé drápy se zatlačily do obvazů. Vlna bolesti na sebe samozřejmě nenechala čekat. Napůl v bolestné křeči, napůl v sebeobraně vykopnul zadními tlapkami a díky tomu se mu podařilo zvíře ze sebe shodit. Dál už se o to postaral Ar-tei. 

Bylo jich čím dál víc. Jako by se jejich počet vůbec nezmenšoval. Ačkoliv Ar-tei i Pardál byli skvělí bojovníci, začínaly jim docházet síly. Pardál úplně zmizel pod návalem zvířat. Chodec byl úplně zježený a pod sebou tiskl Ar-teiovy hlavy. Zvířata se mu kvůli trnům zatím více méně vyhýbala. Oči měl pevně stisknuté. Nechtěl to vidět.

To poslední co by čekal že v tu chvíli uslyší byla střelba.

Ale i tak nebylo pochyb. Hlasité řinčení a tupé, mokré nárazy svědčily o tom že jim tu pomáhá někdo zvenku.

Chodec se odvážil otevřít oči. Okolo něj prodávaly přesně mířené střely a zvířata padala mrtvá k zemi. To co měla dostatek rozumu se dala na útěk. Za chvíli poslední co stáli na nohou on, Ar-tei, Pardál a dva neidentifikovatelní zachránci v dálce. 

Na zjištění kdo to byl ale neměli čekat dlouho. Oba vykročili k nim. 

Bylo to dva ještěři. Chodec kvůli černobílé noční vizi nedokázal rozeznat jejich barvy. Jeden měl vzadu připojeny dva lehké rotační kulomety. Duhý Měl potom připojenou odstřelovací pušku. Oba měli na očích přístroje na noční vidění. 

,, Ale. Kohopak to tu máme ?" Prohlásil jeden. Podle hlasů to musela být samice.

,, Jestlipak to není Pardál ?" Řekl druhý. ,, Měli jsme tě za mrtvýho." Usmál se a nechal svou něco vizi sjet aby viděl Pardála z očí do očí.

Ta druhá Pardála sevřela v obětí. 

,, Trochu citu. Drtíš mi kosti." Zasípal Pardál pobaveně.

,, Bála jsem se o tebe." Zašeptala samice a nepřestávala ho tisknout k sobě jako by se bála že když ho pustí, zase o něj přijde. 

,, Nerad přerušuju tenhle dojemnej moment ale měli by jsme se vrátit na základnu. Máš hodně co vysvětlovat." Vložil se do toho druhý neznámý ještěr a pohledem si přeměřil Ar-teie s Chodcem. 

Tak ! A příběh začíná ! XD

Tentokrát je obmlka o HODNĚ kratší. Nevím co dál napsat XD

Jak mi zatím jde paní za Ar-teie ? Moc se tu zatím neukázal co se povahy týče ale nebojte. To všechno přijde ! 

Pokud najdete nějaké překlepy, neváhejte mi o nich napsat a já to opravím. XD