Chodec se příští den probudil brzy. Sešel ze schodů. Na hodinách na stěně svítilo 4:47.

V hale bylo ponuré ticho. Chodec si uvědomil, jak nezvyklé to pro něj je, když ta velká místnost je takhle prázdná. Bylo tam pouze pár ještěrů kteří o něčem poměrně živě diskutovali. Zbytek stále spal.

Chodec klusem seběhl do spodního patra a vešel do tělocvičny. Otočili se k němu tři ještěři.

První, koho si všiml byla samozřejmě Elegance. Její bílé šupiny mezi ostatními skoro zářily. ,, Ahoj," Zazubila se ,, Tohle je Chodec." Otočila se na ostatní dva.

První si vzal slovo docela velký hnědý ještěr s rezavým ostnatým pancířem na hřbetě a dvěma dlouhými trny na ocase. ,, Já jsem Mák." Kývnul na pozdrav.

Druhý ještěr byl menší užší. Jeho kůže byla dost tmavě fialová se světlejšími znaky. Takové barvy nebyly moc časté. Nebyly přirozené. Ocas měl velmi dlouhý a drápy měl hodně tenké. Tak moc, že by se Chodec bál s nimi do čehokoliv škrábnout aby se nezlomily. Nad tmavýma očima mu z čela vystupoval pár výrůstků připomínajících tykadla. Teď byla  stočená v malé spirále. Chodec tak zvláštního ještěra v životě ještě neviděl. ,, Jo... Já se jmenuju Mravenec." Řekl docela tiše.

Neuběhlo ani pár minut a do místnosti vstoupili poslední dva ještěři. První byl menší a tmavě zelený. Na první pohled na těle neměl žádné zajímavé části. Jeho pohled přejel k Chodci a zatvářil se mírně překvapeně. ,, Chodec, že? Jsem Strom." Brouknul.

,, Pohni." Frknul za ním povědomý Zlaťákův hlas. Strom rychle šel dál a do místnosti vstoupil i on. ,, Dneska si trochu zabojujete. Elegance, ty půjdeš s Mákem první. Chodec bude po nich se Stromem. Mravence si ozkouším sám." Řekl. Chodec si všiml, jak se Mravenec trochu schoulil. Nebo si to jenom představuje?

Elegance s Mákem šli pomalu na volné místo uprostřed pokoje. Ostatní se stáhli ke stěně.

,, Takže, žádný blbnutí se schopnostma ani vážný zranění. Maximálně malý škrábance." Řekl Zlaťák a Chodci se stáhlo hrdlo. On neví, že je Chodec jedovatý ? Kromě toho, tohle už nedělal vážně dlouho. Co když Stromovi ublíží ? Nebo naopak.

,, Klid." Zašeptal k němu Strom který seděl po jeho levé straně. ,, Co se děje ?"

Mezitím si oba ještěři nandali chrániče a zápas začal. Nejdřív se jen měřili pohledy a ani jeden nechtěl začít. Pak ale Elegance po Mákovi ze strany skočila. Ten se včas vzepjal a oběma tlapami ji odrazil. Elegance se při dopadu sotva udržela na nohou.

,, No, víš, já..." Začal šeptem Chodec ,, já mám ve všem tomhle silný jed. Co když tě podrápu ?" Ukázal gestem na celé své tělo.

Mák chtěl asi využít příležitosti zápas ukončit, dokud Elegance vrávorá ale podcenil ji. Než se k ní dostal, byla úplně někde jinde a útočila zezadu. Od toho měl ale Mák ten ocas. Narazil Elaganci do boku, trn zatím držel dost vysoko, aby jí neprobodl plíce nebo něco podobně zničujícího. Pořád to ale byla celkem rána. Elegance přistála i tak na pancíři na jeho hřbetě a drápy se zachytila o výstupky a trny na něm. 

,, To zvládnu. Jedy jsou pro mě nebezpečné asi jako pro tebe šanta. Proto mě taky Zlaťák dal do dvojice s tebou." Ujistil Chodce Strom s úsměvem. 

,, Uhh... Co je šanta ?" Zarazil se Chodec

,, Nooo..." Začal Strom

,, Mlčte." Frknul na ně Zlaťák netrpělivě.

Elegance se přikrčila co nejblíž k tvrdému krunýři a pokusila se dostat k měkké tkáni pod ním. Mák se ale přetočil a málem ji přimáčkl pod sebou. Elegance sice dokázala uskočit včas ale i tak pod Mákem skončil její ocas. Polohlasně vyjekla, když jeden z trnů její ocas probodl. Hned, co mohla, vytrhla ho zpod druhého ještěra a co nejrychleji po něm Sekla drápy. Měla štěstí. Mák nestihl nastavit tvrdou část kůže a schytal tak tři dlouhé škrábance na krku.

,, To stačí." Ozval se najednou Zlaťák a oba ještěři k němu překvapeně vzhlédli. Pak přikývli a vrátili se. Zlaťák pohledem vybídl Chodce a Stroma a ti si od Elegance a Máka vzali chrániče a zaujali jejich místo. 

Prvních pár sekund panovalo ticho a Chodec si pozorně Stroma prohlédl. Byl o něco menší než on. A rozhodně méně obrněný. Trny přece jen nějakou ochranu poskytovaly. 

,, Tak jo. Začněte." Přikývl Zlaťák

Strom se na Chodce vymrštil snad ještě dřív, než to Zlaťák dořekl. To Chodec absolutně nečekal a Strom ho prakticky povalil. První na co mu padl pohled byl Zlaťákův nespokojený výraz a jemu jako by z toho přejely ledové pařáty po páteři. Hned zadními tlapkami vykopl a shodil ho že sebe.

,,Jauuu..." Zaúpěl Strom šeptem zatímco se zvedal. Chodci daroval ublížený pohled. Pak se znovu přikrčil aby na něj zase zaútočil, z horního patra se ale ozval tichý zvuk: tření kovu o kov. Hydraulické dveře se znovu otevíraly.

 Chodec si myslel, že je Ar-tei už na odchodu a podíval se na Zlaťáka. Ostatní to napodobili. Zlaťák s povzdechem přikývl a všichni se šli podívat, co se děje. 

Chodec se běžel alespoň rozloučit. Když tam ale doběhl, čekalo ho překvapení. Nebyl tam Ar-tei. Uviděl jen menšího šedomodrého ještěra. Po páteři se mu táhla trochu potrhaná dlouhá blána. Mezi prsty ji měl taky. Připotácel se  trochu dál od dveří. Sotva se vlekl. Jeho elektricky modré oči Chodce unaveně probodly a hned zase těkly jinam.

Působil strhaně a vyčerpaně. Pod očima měl temné oblouky, drápy měl zlámané a šupiny roztřepené. Nohy se mu podlamovaly a dýchal sípavě a namáhavě ale pořád se statečně držel.

,, Doveďte mě... K Pavučině." zachroptěl s obtížemi. 

,, Dobře... Pojď za mnou." přikývl rychle a vydal se ke schodišti hned, co  ještěr naproti němu zachytil jeho pohled. Málem při tom narazil do Chodce a ten rychle uskočil. I tak ještěr něco zavrčel a vedl toho nového dál.

Chodec váhal, jestli se má vrátit dolů ale pak si řekl, že mu nezakázali jít taky a co nejnenápadněji je následoval. V té místnosti se židlemi u zdi už čekalo dalších pár ještěrů, kteří už byli vzhůru. Poznal mezi nimi i Eleganci.

Rychle se mezi ně vtlačil, trny přitisknuté pevně u těla. Zkusil se mezi nimi ztratit a čekal, co se bude dít.

Zanedlouho se okolo stolu začali scházet ještěři. Pardál byl mezi nimi. Ten nový se posadil do čela a čekal. Pohledem těkal sem tam. Svaly se mu cukaly a on působil poněkud netrpělivě.

,, Kdo nás takhle rá- Bouřliváku? Co tu pro boha děláš?" ozval se Havran když vešel do místnosti i on.

,, Havrane! Musím vám něco..." Bouřlivák se uprostřed věty zastavil a několikrát se zhluboka nadechl. V krku mu něco hlasitě zaskřípalo. ,, Něco říct." seděl na židli, svaly napjaté a v obličeji měl nesmírně naléhavý výraz.,, Je to v háji." zachroptěl po další obmlce.

,, Cože?" zeptala se jedna ješteřice nechápavě.

Bouřlivák se na ní trhnutím otočil. ,, Už to začalo. Revoluce!"

,, Ještěři?" zeptal se Havran znepokojeně.

,, Ne, lidi." vydechl Bouřlivák

Celý pokoj na moment zahalilo šokované ticho. Vzpoura ještěrů nebyla nic tak nepředstavitelného. Chodec si dokonce myslel, že s tím někteří lidé počítali už od chvíle, co o nich poprvé slyšeli ale... Lidé?

,, Proč?" prolomil ticho Pardál.

Bouřlivák se k němu otočil a dlouze vydechl. Nejspíš aby si to urovnal v hlavě nebo se uklidnil. ,, Civilisti se bouří. Maj... Maj dost toho bojování. Chtějí zas žít. Myslím..." znovu se zatrhnul a párkrát se zhluboka nadechl. ,, Myslím, že začíná nová válka." zasípal.

Zbylí čtyři ještěři okolo stolu se po sobě podívali. Přihlížející ještěry vůbec nevnímali.

,, Díky Bouřliváku." řekla šedohnědá samice na vzdálené straně stolu. ,, Tvůj pokoj jsem udržela takový, jako jsi ho nechal. Pokud si pamatuješ cestu, jdi si odpočinout." pousmála se na něj.

Bouřlivák trochu váhávě uctivě sklonil hlavu. ,, Pamatuju si cestu... Díky" řekl, vrávoravě se postavil a odešel.

Znovu bylo na pár sekund ticho. ,, Co s tím uděláme ?" zeptal se zamračený tmavě fialový ještěr který byl do teď zticha.

,, Měli by jsme se taky zapojit." řekl Havran vážným hlasem.

Pardál sebou trhnul. ,, Počkej, počkej. To snad nemyslíš vážně. To je blbej nápad, Havrane" řekl znepokojeně

,, Ale myslím. Tohle je něco jinýho. Vždyť teď na tom fakt záleží." otočil se na něj Havran.

,, Zamysli se. Válku neukončíš další válkou!" Chodec si všiml, že Pardál mluvil čím dál zoufalejším tónem.

,, Ale tentokrát ta válka má pointu. Když umřu, umřu za něco opravdového. Ne kvůli mocenským hrátkám nebo proč vlastně byla ta předchozí!" bránil se Havran. 

Tahle věta Chodce donutila si něco uvědomit. Nevěděl, za co se před tím bojovalo. Nikdo mu to neřekl. Nikdy se nezeptal. ... Věděli to ostatní ?

,, Já souhlasím s Havranem. Nedokázala bych takhle dál žít když by venku probíhalo... No, tamto." ozvala se ta samice. Všichni se otočili na toho posledního a ten po chvíli kývnul.

Pardál si rezignovaně povzdechl. ,, Dneska po poledni půjdu. Udržte se tu ještě dva dny. Do té doby se určitě vrátím." řekl jim osobnějším tónem.

,, Ty se tam chceš pořád vracet ? Uvědomuješ si, že tě Škorpion zabije, že?" řekl mu Havran.

,, Tentokrát to bude jiné. Ta základna, kde jsem se posledně... Zdržel je mimo. Budu v pohodě." Ujistil ho Pardál

Havran přikývl. ,, Držet tě tu nemůžu. Neboj. Počkáme na tebe." zazubil se

Pardál vděčně přikývl a vyskočil na nohy. Pohled mu pak padl na skupinku. ,, Co tu ještě děláte ? Uhh, nic zajímavýho už se tu dít nebude. Můžete jít." řekl jim a odešel do jednoho z pokojů.

Tak. Prodleva byla tentokrát podstatně kratší. Doufám, že jste rádi XDD. Teď začíná ta zajímavější část. 

... Už je asi čas vymyslet konec, co ? XDD