Chodec ho probodl zmateným pohledem ,,Co ? Jak to myslíš ?" zeptal se pomalu ,,Počkat..... Kde máš obojek ??" zavrčel. Pardál se zatvářil tak že že bylo jasné že mu to není o nic víc příjemné než Chodci ,,Víš, já nebojuju pro lidi." vysoukal ze sebe Pardál a podíval se mu do očí ,,Poslyš..." ,,Ticho !" Zasyčel důrazně Chodec. On a dezertovat ! Pche ! Pardál se na něj smutně podíval. Otevřel tlamu aby něco řekl ale Chodec ho předběhl ,,Mlč povídám !" naježil se. Pardál si povzdechl a stočil se do klubíčka uprostřed jeho cely. Oba Ještěři zarytě mlčeli. Zbylé hodiny připadaly Chodci jako celé dny. Proto byl více než šťastný když se ozvalo líbezné skřípění hydraulických dveří značící vystřídání. Ve dveřích se objevila Noc. Kývla na znamení že m může odejít a sama zaujala jeho místo.

Chodec konečně zmizel z té místnosti. Za zády se mu ozvalo sklapnutí dveří. Obklopilo ho ticho narušované jen rytmickým klapáním drápů. ,,Um.. Chodče ?" ozvalo se ,,Tys teď byl u toho magora že ?" ,,Jo." odpověděl a pohledem vyhledal Mloka sedícího na konci chodby. ,,No. Tygr si s tebou bude chtít promluvit" oznámil s úšklebkem. ,,Zavedu tě za ním." houknul a vyšel s chodby. Pravděpodobně si všiml Chodcova zmateného výrazu... Mladý Ještěr se otřásl a klusal za ním. Prošli pro jednou prázdnou Hlavní místností a zahnuli do nenápadných dveří zahalených ve stínu. Za nimi byla menší místnost ní a lůžkem v pozadí. Nad stolem se skláněl mohutný Tygr a nad něčím přemýšlel. Zvedl hlavu. ,,Další ?" zamumlal unaveně k Mlokovi a podíval se na Chodce. ,,Hmm.. tak mluv. Co ti řekl ?" zeptal se.. ,,Nooo.... Jmenuje se Pardál. Vykládal o tom co má rád a podobně. A pak se mě jestli toho nechci nechat. Že prý... není v armádě..." Velitel zpozorněl ,,Cos odpověděl ?" přivřel bystré oči ,,Nic... odmítnul jsem."řekl lehce nervózně. Cítil na sobě Ještěrův chladný pohled. ,,Dobře." zabručel velitel. ,,Můžeš jít." to už ale do místnosti vtrhl Mlok a zařval: ,,Tygře ! Uhh.. šéfe !Útočí na nás !",,Cože ?!" řekl Velitel hromovým hlasem a přehoupl se přes stůl k němu ,,UKAŽ MI SENZORY ! PŘIPRAV VOJÁKY NA STŘET !" přikázal a sám se někam rozeběhl. ,,Slyšels ! Jdi a řekni ostatním že jsme pod útokem !" štěkl Mlok a odběhl za Velitelem. Chodci nezbývalo než najít zbytek jednotky.

Budovou se rozezněl zvuk alarmu. Zmatení Ještěři se seskupili v Hlavní hale a čekali na informace ,,Útočí na nás !" pokusil se Chodec překřičet hlasité houkání. Ještěři se bez váhání přesunuli do zbrojnice. Pobrali kulomety, rotačáky nebo lehké raketomety. Uběhlo sotva pár minut a po zuby ozbrojená jednotka už čekala na rozkazy. Jako na zavolanou do místnosti  vtrhl Velitel. Jakási obrazovka za ním zablikala a odkryla skupinku zelených teček a spoustu červených rozmístěných okolo. ,,Takže. Tohle jsou očividně nepřátelé. Je  jich aspoň třikrát-čtyřikrát víc jak nás a maj nás obklíčený. Už sem zavolal posily z nejbližšího bunkru. Měli by tu brzo bejt. Aspoň dvacet bojeschopných Ještěrů. A teď k plánu - my se rozdělíme na dvě skupiny. Jedna půjde do útoku a druhá je bude krýt. Kouři - ty budeš u kulometu. Začneme až nám dá podpůrná skupina signál. Oni na ně pak naběhnou a rozprášej je." objasnil rychle Velitel. Kouř okamžitě vyběhl nahoru. Krycí skupina se rozmístila po základně a všichni napjatě čekali na rozkaz. A pak Velitel zahlásil k útoku.

Ze střech se okamžitě ozvalo hlasité ratatatatatatatatatatatatata... z rotačního kulometu. Chodec se vyklonil z okna, našel nepřátelský cíl a vypálil po něm. Ze země se zvedl prach jak jeho náboje trefily pouze hlínu. Zároveň hned vedle něj objevila promáčklina od kulky \znovu se opatrně vyklonil a tvář mu okamžitě rozsekla zbloudilá kulka. Z rány se vyřinula světlá krev a zkropila podlahu. Chodec okamžitě střelil po nějaké jasně žluté samici. Zásah do lýtka. Jeho směrem znovu prosvištěla salva od nepřítele. šest kulek se zavrtalo do zdi. Ještě chvíli trvalo než se odvážil vyklonit hlavu a trochu je tam zkropit olovem. Všiml si že ta žlutá samice leží na zemi s prokousnutým hrdlem. Nad celým bojištěm zněl vřískot, vrčení a řvaní. Co ale bylo důležitější - pomocné jednotky už se rýsovaly na obzoru. Chodec ale neměl dost času na kochání. Pod ním zuřil boj. Vypálil dalších pár střel a urychleně se skryl. Ale ne dost rychle. Jeho rameno ochromila mučivá bolest tepající až do hlavy. Udusil v sobě výkřik a chvíli přemýšlel nad tím že si do rány strčí dráp aby vytáhl zaraženou kulku na to ho ale hned přešla chuť. Pokusil se pohnout svým levým kulometem ale celou levou půlkou jeho těla se rozšířila bolest. Strojem hnul sotva o centimetr. Rychle překulhal na druhou stranu a vyklonil se aby je znovu trochu prokropil. Hlína na které se rvali se změnila v krvavé bahno. Chodec s úlevou zjistil že vyhrávají. ,,Dostal jsem to !" vřísknul někdo a on zaregistroval jak si ho Mech bere stranou aby ho ošetřil. Přitiskl se na stěnu a do obličeje ho uhodila rozlétlá suť z okraje římsy. Zpomalená kulka mířená na jeho lebku s cinknutím dopadla na děravou podlahu k těm ostatním. Když se znovu odvážil otevřít oči nepřátelský velitel hlasitě řval: ,,ÚÚÚSTUUP !!" Ještěři okamžitě popadli raněné a rozutekli se. Chodec si okamžitě vyrval ze zad dráty připojené ke zbraním a ty s řinkotem dopadly vedle něj. Z vyrvaných lanek tekla krev. Chodec bolestně syknul a pomalu dokulhal  do Hlavní haly. Ostatní zranění tam už čekali. Okolo nich běhal Mech a nějaký prachově hnědý ještěr. Mech k němu přišel. Jemu samotnému tekla krev z čela a ramene. Bylo to ale jen narychlo ošetřené a už se dal do horších zranění. Palcát na ocase měl celý od krve a na bodcích měl ještě zbytky masa. Rychle ho přejel pohledem a rychle zkonstatoval : ,,Hned se k tobě dostanu."