Molly Prewettová, toho dne první obyvatelka přístěnku, se slastně prohnula v zádech. Když sem mířila, vlastně ani netušila, že to celé dopadne zrovna takhle. Jistě, nenavštěvovala přístěnek, protože by si snad chtěla číst, ale i tak takhle daleko to nikdy nezašlo.

"Ach, Arthure," vzdychla, když poprvé pocítila tu rozkoš lásky. Zdálo se, že se nemůže pokazit absolutně nic. Arthur jí přejel rty po rameni a Molly si obmotala ruce kolem jeho krku. Kdyby jí dnes ráno někdo řekl, že se místo vyučování bude líbat v přístěnku s tím, koho tajně milovala už celá léta, vysmála by se mu.

"Pšt, přijdou na nás," tišil ji chlapec se stejně zrzavými vlasy, což byla ovšem pouhá náhoda. Molly si jako v mrákotách uvědomila, že vydává tiché steny a vzdychání. Ano, takové zvuky nebyly v přístěnku neobvyklé, zvláště tajná láska v nich kvetla jako sněženky na začátku března, ale tohle už bylo trochu moc. Hlavně od Molly Prewettové.

"To se nikdy nestane," pousmála se Molly, protože měla jistotu, že ji její kamarádka perfektně kryje. Na Dorcas byl spoleh, aspoň to si Molly myslela do okamžiku, kdy se dveře přístěnku otevřely a dovnitř proniklo světlo.

"Přistiženi při činu!" zvolala nechvalně proslulá dívka ze Zmijozelu, kterou Molly nemohla vystát. Už jenom kvůli tomu, jak moc pozornosti věnovala Arthurovi, který byl, podle jejích slov, již dávno zadaný. Oficiálně byl ale stále lovnou kořistí, což si ona blonďatá zmijozelka uvědomovala. Snad jako každá chtěla dosáhnout svého a získat pozornost chlapce, po kterém toužilo její srdce. Jenže... Arthurovo srdce již dávno nebylo k mání.

Při tomto výkřiku sebou Molly trhla a odsunula se dost daleko od Arthura, aby se mohla rychle pozapínat košili. Oba dva se červenali jako zběsilí a Molly neměla daleko k pláči. Taková dokonalá přetvářka a teď to šlo celé do háje. Skoro rok předstírá, že s Arthurem nic nemá, stejně jako on se musel obejít bez ní.

Jenže to nebyl jen výkřik Rity Holoubkové, co dohánělo Molly k šílené touze někomu ublížit. Ne jen tak někomu, ale přímo blondýně Ritě, která to jistě okamžitě rozhlásí po celém hradě. Jenže, jak se tak zrzka dívala, nebude to potřeba. Za Ritou se totiž začali skupit studenti a nakukovali dovnitř. Typický šepot nesoucí jména Weasley a Prewettová byl samozřejmostí.

"Vidíte? Já vám to všem říkala. Prewettová a Weasley si to spolu rozdávali v přístěnku. Jistě už jsou zasnoubení a budou mít tajnou svatbu!" vykřikovala Rita, zatímco ji Molly vraždila pohledem.

"Ale tak to přece vůbec není!" křikla na ni rozzlobeně. Studenti, co se z celého hradu začali stahovat do těchto míst, aby vyslechli další hádku dvou čarodějek, mezi nimi přeskakovali pohledy jako při zápasu v tenise.

"Takže říkáš, že jsi s Weasleym nikdy nic neměla? A ten knoflíček máš rozepnutý jen tak? Jako novou módu?" vykřikovala nadšeně a hledala v tašce pergamen, na který by mohla okamžitě naškrábat zprávu, aby ji ještě dnes večer mohla kouzlem namnožit a vyslat do Bradavic oběžníky.

"To je omyl. Jen jsme tu hledali koště!" pokusila se Molly bránit, ale už věděla, že je to celé mimo její schopnosti lži a přetvářky. Na tohle ani její trénovaná mysl nestačila. A Rita to musela moc dobře vědět, protože se jí zálibně zablýsklo v očích. Molly bezděčně o krůček ustoupila.

"Vážně? A hledali jste ho s láskou sobě vlastní, kterou už rok skrýváte?" ušklíbla se, až pár studentů zalapalo po dechu.

"Cože to říkala?" ozvala se jakási mladá dívka z Havraspáru.

"To všechno se dočtete už večer v mém oběžníku," slíbila jí s úsměvem Rita.

"Prosím, Rito, nedělej to," ozval se konečně Arthur.

Rita se na něj se zářivým úsměvem zadívala. "A proč ne? Bradavice přece mají na pravdu nárok," usmála se ještě o kousíček víc, až už se Molly prostě neudržela. Diplomacie nikdy nebyla její silnou stránkou.

"Na pravdu možná, ale ne na ty tvoje snůšky lží a blábolů! Zase to celé překroutíš podle svého, co?" vyjela na ni a vystoupila bojovně vpřed. Všechny oči studentů se nyní přesunuly na Molly, protože právě vyrazila do boje proti té nejvlivnější osobě této bradavické doby. Pár jich zalapalo po dechu.

Všichni chtěli být s Ritou zadobře, protože její oběžníky četla spousta lidí. Kromě toho se objevovaly všude možně, tudíž nebylo možné je přehlédnout či schovat. Když jste měli s Ritou problém, mohla napsat prakticky cokoliv, co vás očernilo před celými Bradavicemi. Pokusit se zničit oběžník nemělo smysl. Rita si moc dobře zajistila, aby nešly spálit nebo utopit v umývárnách s Ufňukanou Uršulou.

Rita nespokojeně mlaskla. "Chceš tím říct, že já nepíšu pravdu?" zeptala se trochu šokovaně a trochu hořce.

"Chci tím říct, že o mně nenapíšeš pravdu už jen kvůli osobnímu přesvědčení," vzala rychle zpátečku Molly. I ona věděla, co všechno by mohlo vyjít na světlo. A co všechno by z ní mohla Rita udělat. A ona, čistokrevná z vlivné rodiny, si podle jejích rodičů nesměla dovolit žádný skandál.

"Ale Molly, to, že se nemáme příliš v lásce, neznamená, že to napíšu lživě jen kvůli tobě," ozvala se skoro mile Rita, protože už našla svůj brk. Šlo o normální brk, který používali všichni studenti, ale Rita s ním uměla divy. Kouzla nebyla její silnou stránkou, přesto dokázala brk propojit s rychlostním kouzlem, takže s ním mohla psát mnohem rychleji a nikdy jí nedošel inkoust. Těžké kouzlo, u kterého dívka zničila víc než dvacet brků, ale vyplatilo se.

"Ale jistěže ano, za poslední rok jsi nezveřejnila jedinou pravdivou informaci!" štěkla po ní Molly.

Rita se zatvářila trochu ublíženě a zamyšleně si poklepala ukazováčkem na bradu. Dala tak na odiv své dokonale pěstěné nehty se zeleným lakem, aby jí ladil k barvě kravaty. Mnoha dívkám tato zelená neslušela, ale Ritiny nehty byly prostě dokonalé už samy o sobě.

"Ale tohle nařčení se mi vůbec nelíbí," zapředla nespokojeně zmijozelka.

"Molly, poslechni ji," zašeptal jejím směrem Arthur, který už dávno pochopil, jak velkou dohru bude mít tahle událost. Molly ale neslyšela jeho slova přes hlasité hučení v uších.

"Ty jedna lhářko!" skočila po ní nebelvírka, až ji málem povalila na zem. Naštěstí ji pouze přirazila ke zdi, kde jí vlepila facku. Rita zase zasekla svoje bezvadné drápky do Mollyiny paže, až jí na několika místech roztrhla kůži.

"Ty couro!" vrátila jí to Rita a nenechala se zahanbit v boji.

Děvčata se rvala zuby nehty, někdy až příliš doslova. Obě prskaly nadávky, zatímco Arthur tam jen tak bezradně stál, aniž by chápal, co se tu právě stalo. Studenti zase vytvořili kroužek kolem dvojice dívek a začali skandovat jména vítězky, na které už si stihlo několik lidí i vsadit.

Stále jich přibývalo a přibývalo, takže se novinky šířily až přespříliš rychle. To, že Molly byla přistižena při něčem velmi divokém, už byla samozřejmost.

"Myslíš, že jsou zasnoubení?" ptala se mrzimorka svého kamaráda z Nebelvíru.

"Ti dva? Vždyť se spolu pomalu ani neznají," vrtěl hlavou, zatímco si svého kamaráda Arthura prohlížel zkoumavým pohledem. Copak by mu to jeho nejlepší přítel neřekl? Vždyť on byl přece jeho oporou už od prvního ročníku. Už ve chvíli, kdy klobouk vykřikl jméno koleje s rudou vlajkou, věděl, že s Arthurem budou kamarádi.

Ač čistokrevný Arthur z dokonalé rodiny, bavil se především s mudlorozenými, neb byli daleko lepšími přáteli. A právě proto byl Nathaniel Prescott jeho nejlepším přítelem. Ve chvílích, kdy Arthur nevycházel s rodinou, tu pro něj byl. Během okamžiků, kdy Arthurovi zemřela babička, tu byl a neopustil ho. Byl tu stále, proto by bylo divné, kdyby mu Arthur neřekl o svých úmyslech s Molly.

A Molly byla také zvláštní. Nikdy se spolu nebavili, ale oba dva zrudli, jakmile bylo řečeno jméno toho druhého. Možná na tom všem bylo něco pravdy. Možná si tentokrát Rita nevycucala celý příběh z konce svého kouzelného brku, který už zatoužilo tolik studentů rozlámat na kousíčky, které později zapálí a pro jistotu ještě hodí do jezera.

"Holoubková, Prewettová, Weasley!" zakřičela mladá profesorka přeměňování Minerva McGonagallová, když uviděla, kdo za tento virvál doopravdy může. Molly ale její jekot ignorovala, neb se právě pokoušela vytrhat Ritě všechny blonďaté lokny, co se stáčely v dokonalých prstýnkách na ramena.

"Slečno Prewettová!" ječela Minerva, zatímco se drala skrz dav skandujících studentů. Ti pomalu přestávali křičet jména a raději vybírali své výhry, neboť Molly právě dostala Ritu na lopatky.

"Tak co, napíšeš o mně dnes něco?" zasyčela Molly nebezpečně, když držela Ritinu hlavu u zdi.

Mnoho studentů si celým srdcem přálo, aby o kousek víc zatlačila, ale stejně si všichni večer na onen oběžník počkají a budou hltat každé slovo. Možná nebyla oblíbená Rita, ale měla jakousi úctu a její oběžníky bývaly uctívány jako východ slunce.

Molly se s přemáháním otočila na ředitelku její koleje. Rita tak mohla využít šance a prostě se vytrhnout, až Molly přepadla dopředu. Rita ji obešla a přirazila ke zdi. Teď vyhrála ona.

"Slečno Holoubková!" ječela Minerva stále, když studenti začali vracet své peníze těm, kteří tipovali Ritu.

"Napíšu si, co budu chtít, a nikdo mi v tom nezabrání," zašeptala zmijozelka své nebelvírské sokyni. To Molly donutilo k opětovnému boji. Vytrhla se a pak udělala něco, za co ji bude Rita už navždy nenávidět. Zlomila jí jeden umělý nehet. Odhalila tak velké tajemství dokonalosti.

Rita se pokusila skrýt toto zoufalé gesto tím, že ruku přitiskla k tělu, ale jak nehet dopadl na dlaždičky, studenti okamžitě pochopili. "Za tohle se máš na co těšit," slíbila jí Rita, zatímco se Molly zoufale tiskla ke zdi.

Vyměnila si jeden jediný pohled s Arthurem, který se na ni díval bolestně ale s láskou. To Molly trochu prohřálo temnotu, která ji začala postupně okupovat. A Minervina další slova tomu moc nepomohla.

"Prewettová, Holoubková a Weasley do ředitelny. Ihned."

***

Albus Brumbál neklidně přecházel před třemi mladými šestými ročníky, kteří se na něj dívali s bázní.

"Copak to bylo nutné?" zeptal se Brumbál, který v tom všem viděl příšerné problémy. "Zrovna vy tři," zavrtěl zklamaně hlavou, až se všichni tři skoro propadli studem do země.

"Za tři týdny končí škola a vy musíte... Zrovna tohle," neuměl to jinak pojmenovat. Zklamaně zavrtěl hlavou podruhé, načež to Rita nevydržela a musela promluvit.

"Pane řediteli, já ale nic..."

"Slečno Holoubková, na vašem místě bych mlčel a tvářil se skromně," zastavil ji Brumbál s jiskřičkami v očích. Rita zamumlala něco, co mohl být souhlas a opět sklopila pohled.

"Nebudu se vás ptát, kdo za to může, je mi vcelku jasné, co každý z vás řekne," vrtěl pobaveně hlavou ředitel Bradavic s tím, že Rita samozřejmě ukáže na Molly a Molly zase na Ritu. Arthur se to pokusí převzít na sebe, ale v jeho lžích se najde skulina, které Rita využije, aby to celé hodila na Molly. Bylo vidět, že Brumbál není ředitelem pro nic za nic.

"Slečno Holoubková, podejte mi, prosím, svůj brk," upřel oči na začarovanou věc a Rita mu ho s bázní v očích předala. Brumbál se na něj pečlivě zahleděl a projel si očima každý kousek té dokonalé věci. "Velmi krásný, slečno. Děkuji, že jste mi ho věnovala. To by Vám jako trest mělo stačit. Před odjezdem se pro něj můžete vrátit," věděl, že Rita nemá tolik schopností na to, aby si během dne vytvořila nový. Tenhle brk byl jako její celoživotní dílo. No, spíše celoroční.

"Ale..." pokusila se protestovat blondýna se slzami vzteku v očích. Její práce teď měla ležet v Brumbálově šuplíku nevyužitá? Vždyť ona ji na dnešní večer potřebuje! Musí napsat oběžník, což jí s normálními brky bude trvat hodiny!

Brumbál pozvedl obočí, načež Rita zavřela pusu, kývla hlavou a s poděkováním vyšla z ředitelny ven. Molly si v tu chvíli pomyslela, že z toho zase vyvázla příliš lehce. Jak jen to bylo možné? Rita byla kluzká jako had, kterého nosila vyšitého na hábitu. Nikdy se jí nic nedotklo a ze všeho vyšla lehce.

"A teď k vám dvěma," posadil se ředitel na roh stolu jako to dělávají vlivní muži po celém světě. Molly si skousla spodní ret a přes řasy se na Brumbála zadívala. Ten se jen pousmál a nekomentoval pokus o roztomilost, který tu Molly předváděla.

"Pane řediteli, celé je to moje vina," začal okamžitě Arthur a Brumbál protočil oči. Jako by si to nemyslel.

"Ne, to není pravda. Můžu za to já. Vyprovokovala jsem Ritu už před pár dny," začala se hádat Molly. Brumbál se na ni zvědavě zadíval.

Molly se zhluboka nadechla a začala vyprávět. "Před týdnem jsem se asi nevhodně zmínila Dorcas o Arthurovi," začala vzpomínat, zatímco Brumbál se pohodlněji usadil, aby z jejího příběhu aspoň něco měl. Ještě otevřel krabičku s bonbóny a nabídl jeden panu Weasleymu.

"Dorcas Meadowesová je moje nejlepší kamarádka snad odjakživa, proto jsem to před ní nemohla tajit dlouho. Začala si všímat, že často mizím, jednou mě dokonce nachytala, jak jdu do přístěnku," mluvila a pokradmu se podívala na rudnoucího Arthura.

"Když jsem jí to pod nátlakem vyklopila, byla nadšená. Prý vždycky říkala, že skončíme spolu. Nechápu, jak na to přišla," pousmála se koutkem úst Molly, zatímco Arthur se snažil předstírat, že nerudne a rozhodně neví, proč by si to měl kdokoliv myslet.

Jistěže na Molly nehleděl už od čtvrtého ročníku. Ne, to přece nedělal. Samozřejmě, že nechodil do knihovny ve stejnou dobu jako ona. A už vůbec se nepokoušel mít co nejlepší vztah se svým spolužákem Gideonem Prewettem, který byl jejím starším bratrem. Rozhodně ji nesledoval během hodin skrz okno dalekohledem, neb to by bylo děsivé, ale občas se pokradmu zadíval na chodbách na tuto dívku a zapomněl, kam to vlastně šel. Vrchol toho byl fakt, že se obvykle objevil u nižšího ročníku a musel hledat výmluvu, proč tam někoho shání. Nikomu se nikdy nesvěřil, že by o Molly stál, ani Nathanielovi ne.

"Asi viděla více, než vy, slečno Prewettová," položil si lokty na stůl Brumbál a zvědavě si opřel hlavu na hřbety rukou.

"Ne, to si nemyslím. Já přece věděla, že na moje hodiny Arthur nechodí jen tak," mrkla na něj, zatímco pan Weasley se pokoušel zachovat si vážnou tvář.

"Každopádně, když mě konečně oslovil, nějak jsem nemohla odmítnout pozvání na astrono..." zarazila se, když jí došlo, že to nevykládá Dorcas ale Brumbálovi. "Astronomii. Hodinu. Doprovod na ni," vymluvila se rychle, až se Brumbál málem zadusil bonbónem, jak se snažil nesmát.

"A tam to vlastně celé začalo. Rozuměli jsme si, jen jsme prostě nemohli spolu vyjít do chodeb hradu veřejně," krčila rameny Molly a Brumbál přikyvoval, že plně chápe. Znal situaci stejně dobře jako oni.

"Tak začaly ty přístěnky. Prvně jsme jenom mluvili, pak..." opět se zarazila a pohlédla na Arthura, aby to za ni dopověděl.

"Pak nic," zavrtěl hlavou stydlivý chlapec a Molly protočila oči. Když ji v přístěnku svlékal, rozhodně tak stydlivý nebyl.

"Dneska mi Dorcas měla zařídit, že je mi špatně a ležím v pokoji," ušklíbla se Molly a pohlédla trochu bojácně na Brumbála, ale ten se jen usmíval. Pokud si měl vybrat nějaký pár za svoji dobu učitelství v Bradavicích, byli by to oni dva. Co bychom také chtěli, když James s Lily ještě nechodili do školy?

"Jenže Rita po nás čmuchala už delší dobu. Musela zaslechnout jeden z mých rozhovorů s Dorcas. Nejspíše procházela všechny přístěnky, aby měla materiál pro svoje," odfrkla si, "oběžníky." To slovo pro ni bylo mnohem sprostší než jakákoliv část těla, kam by Ritu nejraději poslala.

"A když začala vykládat všechny ty lži a ukázala, že se to celé provalí, neudržela jsem se," vložila si Molly hlavu do dlaní. Arthur okamžitě přiskočil a objal ji kolem ramen.

Brumbál na ně ještě chvíli hleděl, zatímco cumlal poslední bonbón z krabičky. Bude si muset koupit nové, teď s koncem roku mu docházely zásoby sladkostí. Pořád nějaké průšvihy, takže sladké bylo nutností.

"Slečno Prewettová, uvědomujete si, co se stane dál?" zeptal se Brumbál zvědavě.

Molly odkryla svoji tvář a hrdě zvedla hlavu. "Samozřejmě, že vím. Rita napíše článek, všichni se to dozví, někdo to napíše rodičům a oni nás přijedou zabít," předestřela nepříliš radostnou budoucnost.

Brumbál mlaskl. "Neviděl bych to hned tak černě, slečno," usmál se. "Pane Weasley?" zeptal se Arthura na to samé.

Arthur se zamyslel. "Viděl bych to podobně, jen s tím rozdílem, že Gideon si mě podá už dnes večer," nehezky se ušklíbl, načež se k němu Molly natiskla.

"Inu, slečna Holoubková bude psát oběžník bez svého brku mnohem déle, proto vám doporučuji si nějak všechno vyřešit," pousmál se na ně Brumbál.

"Jestli si myslíte, že couvnu, tak to nikdy!" rozohnila se Molly a objala Arthura silněji. Nikdy necouvne.

"Slečno Prewettová, uvědomujete si, že vaše rodiny jsou tou největší překážkou?" položil další otázku Brumbál. Molly přikývla.

"Nezajímá mě to. Rodiny se s tím budou muset smířit, je to moje volba!"

"Molly, už vidím, jak se tvoje matka přátelsky baví s mým otcem. Viděla jsi je naposledy v Příčné, když se náhodou potkali," začal jemně Arthur.

"A tvého otce, jak se snaží mojí matce dokázat, že jejich odvětví Blacků je lepší než to, které dostala sestra jejího muže, nebo jak to bylo," pousmála se dívka.

"Nebo moji matku, jak se snaží naznačit té tvé, že jste spodina společnosti," ušklíbl se Arthur, co tento názor rozhodně nezastával.

"A moje matka řekne, že Prewettovi jsou čistokrevnější než Weasleyovi a nejsou to krvezrádci, co se paktují s mudly," ušklíbla se.

"A ta moje řekne, že aspoň nezapomínají na hesla světlé strany, načež ta tvoje vytáhne hůlku. Nepřipomíná ti to něco?" pousmál se. Molly se lehce zasmála a objala ho kolem krku.

"V tom obchodě, kam jsme se šli schovat, jsme spolu poprvé mluvili," vzpomněla si na jejich první společný rozhovor. Tehdy se jejich rodiče hádali přímo uprostřed ulice a Molly s Arthurem vyběhli potichu pryč a schovali se do prvního obchodu, který byl po ruce.

"Vzpomínám si, bylo ti čtrnáct," usmál se Arthur.

"A ty jsi byl o rok starší, což mi přišlo děsně úžasný. Byla jsem poblázněná řečmi Dorcas," ušklíbla se. Arthur polapil její rty v polibku a Molly se nebránila.

"Ať se děje, co se děje, neopustím tě, pokud nebudeš chtít," zašeptal jí Arthur a Molly zrudla ještě o kousek víc, pokud to tedy bylo ještě možné.

"Jak bych jen mohla chtít?" zasmála se dívka a znovu si počkala, až ji Arthur políbí. Teď se ale nedočkala.

Arthur místo toho sáhl do kapsy a vytáhl krabičku, na kterou Molly jen vytřeštěně zírala. "Molly Prewettová, vezmeš si mě?" dostal ze sebe. Mollyina první myšlenka byla, že Rita vlastně bude mít večer tak trochu pravdu, sice to nevěděla, ale bude ji mít.

Teď ale byla řada na Brumbálovi, aby si odkašlal a jemně upozornil na to, že jsou stále v ředitelně a ne někde na svém soukromém ostrově. Chlapec i dívka se trochu nerudně otočili k řediteli, který je s úsměvem pozoroval.

"Nenechte se rušit mou maličkostí v mé pracovně, je moc krásné, že si ji chcete vzít, ale slečno Prewettová, rozmyslela jste si to dobře?" ujišťoval se Brumbál.

Molly hlasitě polkla a zadívala se na Arthura a pak na Brumbála. Weasleyovi a Prewettovi, to nemohlo dobře dopadnout, ale ona Arthura milovala. Skutečně ano. Od první chvíle věděla, že to bude právě on. Stejně jako on věděl, že chce jen ji. Jenže celé to nebylo tak jednoduché, jak se mohlo zdát. Na jednu stranu tu byla láska a štěstí, ale spolu s tím by Molly dostala mnoho ran z jiných stran, na druhé straně tu byl život bez lásky s lidmi, kteří ji nepřijali tak, jak chtěla. A Molly vlastně ani netušila, proč nad tím uvažuje, když už dávno věděla, jak odpoví.

"Ano, jsem si naprosto jistá," řekla a ve chvíli, kdy ji Arthur zvedl ze země a zatočil si pomyslela, zatímco výskala radostí, že tenhle kluk skutečně umí velká gesta. Protože jedním z nich si ji právě teď získal navždy.

Ahojky,

tak to tu máte, začátek trochu kratšího příběhu, ale snad stejně dobrého :D Rozhodla jsem se tentokrát malinko pozměnit vzhled a přidala obrázky, kdy s každou kapitolou přidám postavu nebo i víc, prostě jak mě napadne :D Protože kapitol bude poměrně dost, budu přidávat i vedlejší postavy, protože, co si budem, hledám je ráda a někdy najdu něco takového, o co se prostě musím podělit :D

Snad to bude k poznání a vy rozklíčujete toho, kdo se na obrázku skrývá, kdyby ne, pište do komentářů, ráda řeknu, koho jsem tím chtěla ztvárnit :D

No, to už by bylo k mému kecání všechno a uvidíme se u další kapitoly :D

Queen of story