/30.4. 1998/

Je až zvláštní, že bylo ráno. Že si všichni mysleli, že třicátý duben roku 1998 bude jako každý jiný. Rodiny, velmi často neúplné, se probudí a se strachem se budou nějak snažit překlepat celý den. Každá rodina se obávala, že tento ten nepřežijí. Všichni se báli, že dnes si smrtijedi odnesou jejich děti, spřízněné duše, rodiče či kamarády. 

Nikdo by neřekl, že v tento večer se nejen všechno změní, ale ještě k tomu nevěděli, že dnes přijde o život mnohem více lidí, než kdy před tím. Nikdo netušil, jak se tenhle krásný jarní den plný sluníčka může rychle proměnit v válečnou noc.

°°°

,,Je to tady!" vyhrkl Bill, když vtrhl do Lasturové vily, čímž si získal pozornost všech okolních lidí sedících u stolu. ,,Něco se opravdu děje!"

,,Co tím myslíš?" nechápala Catherine a vyměnila si pohled s Thaliou.

,,Harryho viděli v Bradavicích," oznámil jim nejstarší syn Molly a Arthura. ,,Ti tři se vloupali do Gringotovi banky a teď byli viděni v Prasinkách."

,,Musíme tam jet," vyskočila Thalia z místa, na kterém seděla, ale to už se postavil na nohy Dean v plné náladě jí v tom zabránit.

,,Ty nikam nejdeš," zakroutil hlavou. ,,Budeš hezky tady s těhotnou Fleur, Iris a Andromedou s malým Teddym."

,,Asi si to nepochopil, ale ty nejsi můj otec, ano?" střelila po něm pohledem. ,,Takže budeme tu jenom tak sedět nebo tam pojedeme?"

,,Si piš, ségra," vstala Cat, načež se zvedl Charlie a snažil se něco říct. Ovšem, Cat se stihla slova chytit dřív. ,,Ne, ne, ne. Lásko, jestli se mi snažíš zabránit v tom, abych tam šla, tak si asi nebudeme rozumět."

,,Už mlčím," vydechl nakonec zrzavý mladík a Cat ho políbila na tvář.

,,Fleur, prosím, že budeš tak hodná a-"

,,Neboj, Thal, Iris bude v nejlepších podmínkách," prohlásila s úsměvem Fleur a všichni se přesouvali před Lasturovou vilu. Thalia se naposled poohlédla po své čtyřměsíční dceři a políbila ji na čelíčko.

,,Tak a maminka jde zachránit svět," zašeptala jí a zamávala ji.

,,A bojovat proti tatínkovi," zamumlal si pro sebe ironicky Dean Thomas a čekal na Thaliu, aby ji mohl doprovodit ven. Nechtěl jí nijak omezovat nebo tak, ale zkrátka ji chtěl ochraňovat a teď zpytoval svědomí, co udělal blbě. 

Všichni se seřadili před domem a spojili své ruce tak, aby je všechny mohl Bill přemístit. Thalia zavřela oči a od tohohle večera čekala jedinou věc, i když vlastně jich bylo víc. Aby přežila ona, aby přežili i ostatní a hlavně, aby tohle šílenství už skončilo - ideálně Voldemortovou smrtí.

Objevila se v Prasinkách. Před sebou spatřila hustou mlhu, cítila svěží zimu a měla pocit, že se snad ani nenachází v Prasinkách. Všude bylo černo, jako by snad i madame Rosmeta zavřela svou u všech oblíbenou hospůdku. Doufala, že se zase všechno vrátí do pořádku. 

Napadlo ji, že jednou vlastně do Bradavic bude chodit i malinká Iris. Co když Bradavice nebude znát tak, jako je poznala ona. Co když je pozná pod vlivem lorda Voldemorta a mozky budou těm malým prvákům vymývané už od raných let.

,,Jdeme k tomu Brumbálovu bratrovi?" zeptala se polohlasně Cat a Bill souhlasně přikývl. 

,,Aberforth Brumbál byl jediný spojenec na naší straně v oblasti Bradavic," objasni jim William, ,,takže teď díky němu projdeme nepozorovaně až do hradu."

Bill prošel dveřmi, sbíhal po schodech dolů do nějakého podzemí a všichni jej patřičně následovali. Thalia i Cat se báli. I když po rodičům zdědily kuráž a odvahu, teď měly doopravdický strach. Nejen o sebe, ale i o své blízké. Neměly ani ponětí, kolik milovaných dnes večer ztratí.

William Weasley jen na starého bratra Albuse Brumbála mrkl a pokračoval dál temnou chodbou. Čím více kroků ti dvě udělaly, tím více se obávaly toho, co se dnes všechno udá. Konečně došli na konec tajné chodby a všichni se doopravdy nacházeli v Bradavicích.

,,Polly!" vykřikla radostně hnědovlasá dívka a padla své nejlepší blonďaté kamarádce okolo krku. ,,Tak strašně se mi stýskalo."

,,Pro merlina, Thal!" vypískla nechápavě Polly. ,,Co tady děláš a kde si poslední tři měsíce byla?"

,,Je to na dlouhé vyprávění," mávla nad tím rukou. ,,Někdy ti to celé převyprávím, až k tomu nebudu mít svědky."

Dean se mezitím několikrát poplácal po zádech s Seamusem a Thalia se pozdravila i s Levandulí, Romildou a Parvati. Tolik emocí, tolik radosti. Všechno to vypadalo tak nevinně, tak klidně. Najednou se ovšem znovu otevřely dveře a v nich se objevil Neville.

,,Lidi, podívejte, mám překvapení!" vykřikl radostně Neville Longbottom, ale nikdo jeho tvrzení nepřikládal žádnou váhu. 

,,Zas něco z Aberforthovi kuchyně?" hádal znuděně Seamus. ,,Překvapí mě, kdybych to strávíme."

Neville se ovšem nenechal rozhodit a ustoupil z výhledu. Najednou se celá místnost lidí dala a nohy a začala tleskat. Ve dveřích totiž stáli tři hrdinové - Harry, Ron a Hermiona. Hodně lidí to nadchlo, protože měli pocit, že právě přišla záchrana a už všichni mají vyhráno.

,,Tak jaký je plán?" zeptal se Seamus a Harry se poškrábal za zátylkem.

,,No, tady na hradě je něco, co nám pomůže zničit vy-víte-koho," pověděl jim a Dean prostě pokrčil rameny.

,,No jasně, co to je," zeptal se přímo.

,,Ehm, no, to nevíme," přiznal černovlasý mladík.

,,Fajn, tak, kde to je?" snažil se najít naději Seamus.

,,To taky nevíme," zklamal se Harry, ,,chápu, že toho moc nevíme."

,,Spíš skoro nic," upřesnil to Seamus a Harry se zhluboka nadechl.

,,No, je to něco spojené s Havraspárem a bude to něco malého, co se dá dobře schovat," definoval to Harry. ,,Někdo nějaké nápady?"

,,Co třeba ztracený diadém Roweny z Havraspáru," ozvala se Lenka Láskorádová a Cho zakroutila hlavou.

,,Ale, Lenko, ten je ztracený už celá staletí," namítla Cho Changová, ,,dnes už nežije nikdo, kdo by ho viděl."

,,Promiňte, ale co je to zač ten diadém?" zajímalo Rona a Cho se ujala vysvětlování.

,,Je to taková korunka, nebo spíš čelenka," pověděla mu Cho a v davu se objevila Ginny. Vypadlo z ní Harryho jméno a Ron se na ní pokusil zamávat, ale ona ovšem měla oči jen pro Harryho.

,,Jasný, neviděla mě půl roku, ale dělá, jako bych tu nebyl," povzdechl si Ron směrem k Hermioně. ,,Jsem jen bratr."

,,Těch má šest," poznamenal pobaveně Seamus. ,,Harry je jenom jeden."

,,Sklapni, Seamusi," štěkl na něj Ron a hodně lidí z davu se muselo jeho vtipu zasmát.

,,Co je, Ginny?" zeptal se vážně Neville a Ginny se ustaraně chytla za hlavu,

,,Snape o něm ví," zesmutněla Ginny. ,,Ví, že Harryho viděli v Prasinkách a teď chce všechny studenty ve Velké síni."

,,Tak ho pojďme překvapit, co vy na to?" vystoupila z davu Catherine.

,,Přesně tak," přidala se Thalia. ,,Pojďme ho znejistit."

°°°

,,Jistě se ptáte, proč jsem vás zavolal v tuto noční hodinu," začal Severus Snape svůj proslov a vystoupil tak, aby ho každý v místnosti slyšel. Snažil se tvářit přísně a důrazně, aby jeho slova každý bral smrtelně vážně.

Thalia i Catherine s Deanem s hrdinským triem byly schované mezi studenty Nebelvírské koleje a čekaly, co za dojemný proslov si pro ně jejich nový ředitel připravil. 

,,Dozvěděl jsem se, že dnes byl viděn v Prasinkách Harry Potter," upíral pohledy na své studenty a vsadil by celé své jmění na to, že by uslyšel i spadnutí špendlíku. ,,Pokud by z řad studentů, či profesorského sboru chtěl někdo panu Potterovy pomáhat, bude potrestán podle závažnosti jeho provinění."

Dvojčata si musela prohlédnout i zničené výrazy všech profesorů, ovšem až na Carrowovi. Zvláště na výraz profesorky McGonagallové či profesorky Trelawneyové. Pořád všem těm profesorům nedocházelo, jak šílené je, že teď na místech, kde stával Albus Brumbál je teď Severus Snape.

,,Pokud se dozvím, že někdo o těchto pohybech pana Pottera věděl a neoznámil je, bude naloženo jako se stejně provinilým," vyhrožoval dál a Thalia zavřela své oči. Jediné na co mohla teď myslet byla její dcera Iris, o kterou se právě v těchto chvílích bála než kdy před tím. Už bylo více než jasné, že dnes bude ten den. Dnes bude ten den, kdy tohle všechno vypukne a bude válka. 

,,Proto vyzývám každého, kdo má o pohybech pana Pottera informace, aby vystoupil...v před," rozhlédl se po všech čtyřech kolejích, dokonce mu pohled sklouzl i k oblasti, kde postávali jeho kolegové. 

Místo toho, aby někdo Harryho zradil se ukázalo, že černovlasý mladík s zelenýma očima se chystá svou přítomnost odhalit sám. Vystoupil z řady a pohlédl Severusovi Snapeovi do jeho tmavých očí. ,,I před vaší skvělou obranu máte problém s bezpečností, profesore."

,,A zdá se, že rozsáhlý problém," pokračoval Harry. Obrovské dveře se otevřely dokořán a v nich stál celý Fénixův řád, v čele s Kingslym. Thalia se musela tomuhle pousmát, protože vyděšený a překvapený výraz ředitele Bradavic byl k nezaplacení. ,,Jak můžete stát, kde stál on! Řekněte jim, jak to tenkrát bylo! Jak jste se mu podíval do očí, muži, který vám věřil a zabil ho!"

Snape proti němu napřáhl hůlku - díky čemuž se všichni studenti rozeběhli do všech stran -, ale to už se do toho vložila profesorka McGonagallová a zvednutím té své mu dala jasně najevo, že na Harryho zaútočí jen přes její mrtvolu. Díky tomuhle profesorka Minerva McGonagallová stoupla v mnohých očích ještě víc, než doposud.

V tu chvíli oba profesoři začali po sobě metat kletby a Snape pochopil, že teď je na to sám. Proměnil se v netopýra a prolétl pryč. V tu chvíli se ozvalo Minervčino Zbabělče a Cat také nezůstala bez komentáře: ,,Mimochodem, hezký proslov, profesore!"

Tohle samozřejmě zařvala z plných úst, aby to prchající Snape slyšel. V tu chvíli se opět ve Velké síni rozsvítily všechny svíčky a studenti začali tleskat na počest profesorky McGonagallové. Jenže radost všech studentů byla najednou přerušena jakýmsi syčivým a nepříjemným hlasem. 

A všichni moc dobře věděli, o jaký hlas se jedná. ,,Vím, že mnozí z vás budou chtít bojovat. Někteří z vás si možná myslí, že bojovat je moudré. Je to ale pošetilost. Vydejte mi Harryho Pottera a Bradavice zůstanou nedotčené. Máte na to hodinu."

,,No tak! Na co čekáte! Chyťte ho!" křikl najednou hlas, patřící Pansy Parkinsonové. V tu chvíli se ovšem situace ujala Ginny a ostatní studenti, kteří Harryho obklopili. Thalia hned vedle Pansy zahlédla Blaise na kterého hodila ten zhnusený a nesnášenlivý pohled, zatímco on se tvářil, jako by ji neviděl. Styděl se, tak strašně se styděl.

  ,,Studenti venku z postelí! Studenti venku z postelí!" ozval se najednou hlas zadýchaného školníka Filche a Minerva unaveně převrátila očima.

,,Dostali pokyn, vy jeden idiote!" křikla na něj McGonagallová a šla mu naproti, protože docela brilantní nápad. ,,Mimochodem, pane Filchi! Jdete jako na zavolanou! Vemte tady slečnu Parkinsonovou a vlastně všechny Zmijozelské studenty do sklepení."

,,Ještě, že teď nemám kravatu," ušklíbla se Catherine a všichni hleděli na McGonagallovou, jak promlouvá s Harrym. Tohle všechno se jevila jako malá výhra a všichni měli pocit, jako by už dnes něco vyhráli. Netušili ovšem, že ten hlavní teror je teprve čeká.

,,Tak pojďte, Blacková," vzal Thaliu Filch za flígr a táhl ji před sebou mezi ostatními studenty Zmijozelu.

,,Cože? Ne! Já nejsem ze Zmijozelu!" protestovala Thalia, ale jediné, co si školník pamatoval bylo to, že jedna ze sester do Zmijozelu chodí a už se nezajímal o to, která. 

,,Jistě máte ke svému návratu důvod, pane Pottere," pohlédla na něj s lehkým úsměvem na tváři profesorka. ,,Co potřebujete?"

,,Čas," odpověděl jasně, ,,co nejvíce mi ho můžete poskytnout."

,,Dělejte, co musíme," přikývla chápavě. ,,Já zabezpečím hrad."

Harry chápavě přikývl a chystal se na odchod, když v tom ho ještě jednou Minerva zastavila. ,,A Pottere," pronesla významně. ,,Ráda vás vidím."

A přesně v tuhle chvíli si každý uvědomoval, jak je tahle chvíle významná. Každý pochopil, že teď se začne bojovat a ti více pesimističtí z nich si dokonce i uvědomovali, že ne všichni vyjdou bez újmy. Mezitím, co Thaliu a zbytek zmijozelských studentů táhl Filch do sklepní, Catherine kráčela za profesorkou McGonagallovou a společně se chystali zachránit Bradavice.

°°°

,,Vždycky jsem tohle chtěla udělat," prohlásila s ambiciózním úsměvem na tváři Minerva McGonagallová a Catherine se opodál s Charliem dívala, jak provádí jedno ochranné kouzlo za druhým.

,,Trochu se bojím," přiznala se blondýnka a zrzavý mladík se na ni usmál.

,,Až tohle vyhrajeme, odletíme někam pozdě daleko," slíbil jí Charlie. ,,Ano? Kamkoliv budeš chtít."

,,Pokud to neprohrajeme," hlesla trochu smutně Catherine a Charlie kývl směrem k Minervě.

,,Vypadá ona na to, že by to chtěla prohrát?"

°°°

,,Tady hezky zůstanete, milánci," uškleboval se na studenty Filch a Thalia stála na nohou.

,,Pusťte mě! Vždyť mě znáte, pane Filchi! To já jsem z Nebelvíru, já jsem vám vždycky dělala průsery stejně jako Potter!" prohlašovala Thalia nesouhlasně a Blaise jí pobaveně poklepal na rameno, načež hnědovláska vyděšeně vyskočila.

,,Pro merlina, jakej vobejda se na mě opovažuje ša.. hat," dopověděla překvapeně, když ho pochopila, o koho se jedná. 

,,Ten, co tě zbouchnul," povzdechl si lehkomyslně černoch a hnědovláska si ho zhnuseně změnila pohledem.

,,Jestli si myslíš, že tohle vyhrajete, tak se pletete," vmetla mu do tváře a on chápavě - a zároveň ironicky - přikyvoval. ,,Voldemort padne a vy všichni půjdete do Azkabanu. Úplně všichni."

,,Jasný," přikývl smutně a tvářil se, že jí bere hrozně vážně. ,,Voldemort padne a já Blaise ubožák Zabini půjdu do Azkabanu, oblíknou mi ten černobílý obleček a budu žrát jenom chleba s vodou."

,,Přesně tak," zúžila nenávistně oči a stála to s ním hrála. ,,Budeš tam sám, sám a ještě jednou sám. Nikdo tě nepřijde navštívit, protože všichni tvoji kamarádíčkové budou taky v Azkabanu."

,,Je mi to jasný, krásko," už neudržel vážnou tvář a koutek se mu cukal. ,,Taky se rozčiluješ s tím druhým černochem? Protože když se rozčiluješ, jsi ještě víc sexy než normálně."

,,A ty si očividně už hodně dlouho s nikým nespal," setřela ho Thalia a on si opřel ruku o zeď, o kterou se jen tak náhodou opírala záda i hnědovláska. ,,Ale stejně skončíš v Azkabanu. A víš, co bude ještě sranda?"

,,No, to bych neuhodl," zakroutil hlavou a ona se na něj ušklíbla.

,,Zavřou vás tolik, že to bude trvat věčnost, než se dostanou na konec abecedy, kde bude i tvoje jméno," prskla na něj nenávistně. ,,A já se mezitím stanu soudcem a tvůj případ si převezmu."

,,A budeš mít taky takovou tu vtipnou paruku, jako měl Mozart nebo Bach?" dělal z ní blázna, ale ona se stále tvářila vítězně a jak má navrch.

,,A stejně tě pošlu do lochu," stála si na svém a on se k ní nahl.

,,Tak to abych si zbývající čas pořádně užil," uchechtl se a pokusil se jí políbit. Jejich rty se sice spojily, ale Thaliiny reflexy byly tak radikální, že to pravděpodobně zajistilo Blaiseovo impotenci. ,,Auvajs, kurva, to bolí."

,,Ccc," sykla a zakroutila nechápavě hlavou a kňourání Blaise vzbudilo pozornost u Filche, čehož Thalia využila a dala se na útěk. Utíkala po schodech nahoru a doufala, že nepřišla o moc.

°°°

Hnědovlasá dívka konečně vyběhla na povrch zemský a zahlédla blonďatou hřívu své sestry. Pohlédla vzhůru a viděla nad sebou bublinu, která ovšem vypadala, jako by se v ní začaly tvořit díry. To usoudila, že není dobré.

,,Kde si byla, pro merlina?" vykřikla nechápavě Cat a Thalia převrátila očima.

,,Ani mi nemluv," povzdechla si a mávla rukou. ,,Právě jsem měla příšerně inteligentní rozhovor s Blaisem Zabinim."

,,Musíme pryč," pobídla ji Catherine a obě se rozběhly po schodech nahoru, na hradby hradu. Thalia na hradbách zahlédla Remuse Lupina, jak se snaží dotknout se své manželky, Nymfadory Tonksové. Musela se usmát, protože mu přála tohle štěstí, tak strašně moc.

Najednou ovšem mezi ně spadlo něco, co je rozdělilo. Thalia se díky tomu bezmyšlenkovitě rozběhla vstříc Remusovi a stáhla ho tak, aby se mu nic nestalo. ,,Pro merlina, Thalio," vyhrkl nevěřícně hnědovlasý muž. ,,Co tady děláš?"

,,Šla jsem okolo a došlo mi, že by asi nebylo nejlepší, kdybys to dneska nepřežil," zaculila se na něj šťastně.

,,Ty se usmíváš," hlesl užasle. ,,Ty se do háje usmíváš. Pro merlina, jsi jako Sirius. Jsi jako Sirius, protože jenom ten se dokázal v těchto situacích smát."

,,Byl by na tebe pyšný," pověděla mu s úsměvem na tváři. ,,Byl by pyšný na to, že sis našel svoje štěstí."

,,No, oba víme o něčem, na co by rozhodně pyšný nebyl," poškrábal se za krkem a ona zakroutila hlavou.

,,Všichni jsme udělali něco, na co nejsme úplně pyšní, Remusi," přesvědčovala ho, ,,ale ty sis našel Tonksovou, teď máš i Teddyho. Byl by šťastný, Reme, to mi věř."

,,Doufám, že naše děti budou vyrůstat spolu," podělil se s ní o jeho přání a ona spokojeně pokývala hlavou.

,,Budou," slíbila mu, ,,jako nejlepší přátelé."

,,Avada Kedavra!" zařval zlověstný hlas a kletbu namířil na Thaliu. Jenže, jak už tomu bývá, Remus vždycky byl ten empatický tvor, co nechtěl, aby se někomu ubližovalo. Možná kvůli tomu, čím se už jako dítě stal, ale zkrátka tu s ním jeho empatie vždycky byla. A proto Thaliu zezadu obejmul, už tak trochu reflexně a ani mu nedošlo, že díky tomu se sám vystavil té smrtící kletbě.

V tu chvíli jeho obejmutí polevilo a Remus Lupin padl k zemi mrtev, jakožto poslední dosud žijící Poberta. Thalia vytřeštila oči, nechtělo se jí věřit tomu, čemu právě byla svědkem. Kroutila nesouhlasně hlavou, oči se začínaly zaplavovat slzami a ona na sto procent věděla, že tohle rozhodně není dobré. 

Jeho oči byly zavřené, Remus nevypovídal jedinou známku života. Spadla na kolena, třásla s ním, doufala, že tohle celé je jen nějaký vtip, přesně takový, jaké vyváděli s jejím a Harryho tátou. ,,Remusi! Remusi! Reme, tohle ne! Tohle nemůže být tvůj konec! Takhle to nemá být! Ty musíš zestárnout, odvést Teddyho a spoustu dalších svých dětí do Bradavic! Ne, tohle nejde!"

Její pokusy o nastartování srdce se ovšem ukázaly jako marné. Jeden z jejích kotrmelců života teď právě ležel na kamenné zemi mrtvý. Slzy jí tekly proudem a to ještě nevěděla, že jeho manželka leží o pár metrů dál ve stejném stavu. Tohle byl jeden z těch bolestných okamžiků, pro který najednou ani výsledná výhra neměla smysl. Tyhle nesmyslné a zbytečné vraždy.

°°°

Eleanor Rosierová se rozhlédla po bojišti a pár lidí jí poznávalo. Vědělo, že jde o tetu Draca Malfoye, která se pár let ukázala být živá. A přesně tihle lidé si vlastně nebyli jistí, zda je Ela na straně zla nebo dobra. 

Potkala i Luciuse Malfoye, svého bratra, kterého už více než dvacet let neviděla. Nejdříve myslela, že ji její bratr nepozná, ale mýlila se. Lucius možná už nebyl nejmladší, ale svou ztracenou sestru stále dokázal poznat.

,,Co tady děláš?" sykl po ní nesnášenlivě. ,,Co tady chceš?"

,,Kde je Evan?" chtěla vědět Eleanor a Lucius nechápavě zkřivil obočí. ,,Kde můj manžel, se tě do háje ptám!"

,,Elo?" ozval se za Luciusem hlas, přesně toho, po kom se žena sháněla. Prvorozený syn Gracelyn a Eduarda Rosierových ve své plné kráse. ,,Co tady děláš?"

,,I když se za to nesnáším," pronesla zničeně, ,,pořád tě miluju."

,,Avada Kedavra!" zařvala Sybil de la Vito z dálky, když zahlédla tu nevděčnou ženu, o kterou se tak dlouho starala. A přesně v tuhle chvíli zemřela matka Felixe Rosiera a padla do trávy. Poslední, co spatřila byl vyděšený výraz svého manžela, kterého milovala z celého srdce, i když se jednalo o jednoho z nejhorších mužů, které měla šanci poznat.

°°°

Catherine se konečně zase střetla s Charliem, který se snažil zabránit vstupu smrtijedů do hradu. A v dáli zahlédla Augusta Rookwooda, muže, kterého by nejraději shodila do toho kaňonu, kde se právě zřítil most.

,,Je to ten, kdo si myslím?" poznal ho Charlie a blondýnka ustrašeně pokývala hlavou. Rookwood ovšem měl náladu zkazit ji všem ostatním, takže se u těchto dvou zastavil.

,,Ale ale ale," zašvitořil Augustus s škodolibým úsměvem na tváři. ,,Moje ex-snoubenka, co mi utekla ze svatby. Ani bys nevěřila, jak moc jste si s matkou podobné."

,,Jo, ta totiž také utekla hrobníkovi z lopaty dřív a taky ti upláchla, co?" ušklíbla se na něj sarkasticky a on si založil ruce na prsou.

,,Zato utekla k jinému hrobníkovi," zašklebil se Augustus a Charlie se rozhodl, že tohle nebudou poslouchat. 

,,Petrificus totalus!" vyslovil kletbu a Augustus padl k zemi zcela nehybný. ,,Tak a je klid."

,,Merline, ten toho taky namluví," odfoukla si Catherine unaveně a oba jej tam nechali jen tak ležet, což i způsobilo jeho pozdější smrt - ušlapáním.

°°°

Když tu byl Evan, musela tu být i Annabeth, aby poslední žijící sourozenci Rosierovi. A kde byla Annabeth, tam také musel být i Alastor Moody. Pravda byla, že Beth si nepřála, aby sem její manžel chodil, ale nakonec to skončilo tak, že si bývalý šéf bystrozorů svou stejně prosadil. 

Evan po Bradavicích jen tak chodil, snažil se zpracovat vše, co právě viděl. Žena, které před sedmnácti lety svěřil jeho manželku, mu ji právě zabila. Annabeth si jej musela chvilku prohlížet, aby se ujistila, že se doopravdy jedná o jejího bratra.

,,Evane?" oslovila ho a Alastor se mohl podívat tváří v tvář tomu, kdo mu způsobil jeho momentálně vzhled. 

,,Annabeth," vydechl nevěřícně, avšak bez jakýkoliv sarkastických poznámek. ,,Já už nevím, jak dál. Právě Sybil de la Vito zabila Elu, já jsem všechno posral, všechno jsem udělal špatně."

,,Kdyby nebylo tebe, Cat a Thalia by vyrůstaly spolu," prskla po něm Annabeth nesnášenlivě. ,,Kdyby nebylo tebe, Margaret a naše matka by byla naživu."

Původně chtěla říct, že by i Fabian byl naživu, ale nechtěla toho téma otevírat před Alastorem. ,,Kdyby nebylo tebe, pořád bych byl kurevsky přitažlivej," ušklíbl se ironicky Alastor a Evan otevřel svoje oči. Odrážela se v nich vina, stud a vyčerpanost.

,,Zabijte mě," vypadlo z něj. ,,Zabijte mě, prosím."

Alastor na něj namířil hůlku a Beth se k němu schoulila, aby to nemusela pozorovat. I když toho chlapa nenáviděla, pořád tam byl ten příšerný fakt: ,,Je to můj bratr."

Už ovšem bylo pozdě, protože Evan Rosier padl mrtev k zemi a to rukou Alastora Moodyho.

°°°

Najednou to vypadalo, jako by se všechno uklidnilo, protože smrtijedi se jako kouzlem stáhli zpět do Zapovězeného lesa a ve Velké síni se shromažďovali všichni mrtví. Thalia s Cat všechny ty mrtvé procházely a dívaly se jim do tváří, doufajíc, že tam nenajdou nikoho známého.

Nalezla Leeho Jordana a Weasleyovi, jak brečí nad mrtvým tělem Freda Weasleyho. Hned vedle klečel Felix Rosier, bratranec dvojčat, a skláněl svou hlavu nad tělem své milované matky. A potom přišla ta rána, která vyděsila Thaliu. Zatímco Cat si klekla k Felixovi, Thalie se podlomila kolena, když uviděla před sebou bezvládná těla Polly Williamsové a Parvati Patilové.

Spadla na kolena a spustila hysterický pláč. Najednou vzpomínala na všechny ty momenty, které s Polly strávila. Každý, každičký moment. Její úsměv, merline, její úsměv, její hlas, její hřejivé objetí, to všechno teď cítila tak silně, že měla pocit, že se jí srdce z těch emocí rozskočí.

,,Co se stalo?" zeptala se ubrečeně Thalia Padmy Palilové.

Ta jen se slzami v očích zakroutila hlavou. ,,J-já nevím," vypadlo z ní a kývla na svou levou stranu, ,,ale tamhle je Levandule."

,,Cože?!" vyhrkla Thalia a utíkala směrem, kterým Padma kývala. A přesně, jak říkala. Levandule Brownová na téhle zemi ležela taky. Stál u ní Seamus Finnigan, kterému na hrudi brečela Romilda Vaneová. Dokonce i Neville nebo Dean zatlačovali své slzy. 

Tolik ztrát, připadalo jí toho moc. Všechno se najednou rozsypalo jako domeček z karet a ona nevěděla, jak ten domeček znovu postavit, když chybí některé karty a už to do sebe nějak zkrátka nepasovalo. 

°°°

,,Harry Potter je mrtvý!" zařval škodolibý hlas lorda Voldemorta. Na jedné straně stál on, smrtijedi a Hagrid, nesoucí mrtvé Harryho tělo, a na druhé straně Fénixův řád a všichni ti ostatní. 

,,Ne!" zaječela Ginny nesouhlasně, ale Arthur ji včas stáhl zpátky.

,,Hloupá holko!" okřikl ji Pán Zla. ,,Harry Potter je mrtvý! Od dnešního dne vložíš svou důvěru ve mě!"

Thalia si vyměnila ustrašený výraz s Catherine a obě se cítily, jako by už všechna naděje byla pryč. Thalia dokonce i v dáli zahlédla Draca Malfoye s Blaisem Zabinim.

,,Harry Potter je mrtvý!" prohlásil ještě jednou a celý dav smrtijedů se zasmál. ,,A nyní je čas, abyste se vyslovili!"

Vivian Zabiniová navázala na dálku oční kontakt se svým synem a dala mu jasně najevo, aby vystoupil vpřed. To samé dělali i Malfoyovi, kteří na Draca volali. Ten chvíli vypadal, že by i nešel, ale nakonec ho přemohl strach.

,,Tak, správně, Draco, správně," pochválil jej Voldemort a kradmě ho obejmul. V tu chvíli se Thalia jen utvrdila v tom, že už od prvního ročníku v něm měla pravdu. Když pán Zla čekal na své další příznivce a Vivian na svého syna stále pomrkávala, ale on stále nijak nereagoval, hnědovlásku to překvapilo.

Teď ale z davu vystoupil někdo jiný. ,,Musím říct, že jsem doufal v někoho lepšího," zkomentoval Voldemort Nevilla. Smrtijedi se zasmáli, ale Neville se nenechal rozhodit. ,,Kdo vlastně jsi?"

,,Neville Longbottom," představil se černovlasý mladík. 

,,No, Neville, určitě se mezi námi pro tebe najde místo," usoudil Pán Zla a Neville vzpřímil svou hlavu.

,,Chtěl bych něco říct!" vykřikl odvážně. ,,Nevadí, že je Harry mrtvý-"

,,Pojď zpátky," sykl Seamus, ale Neville jej stejně neposlechl.

,,Lidé umírají denně, přátelé, rodina," pokračoval, ,,jo, ztratili jsme Harryho, ale je s námi. Stejně tak i Fred, Remus, Tonksová, Polly, Parvati a všichni. Nezemřeli zbytečně. Ale vy ano! Nic nevíte! Harryho srdce tlouklo pro nás, pro nás všechny! Ještě není konec!"

V tu se Harry vytrhl z náruče Hagrida a vyslal po Voldemortovi pár kleteb. V tu chvíli se v srdcích všech zrodila naděje. Znovu se zrodila naděje, že teď už se to musí povést. Věděli, že teď už to skončí, teď Harry skoncuje to, co začal.

A po pár minut později se tak skutečně stalo. Z Voldemorta se stal už prach, který rozvířil severní vítr. Všichni se sešli ve Velké síni a snažili se nemyslet na to, koho všechno ztratili, ale koho vlastně neztratili. 

A hlavně na to nejpozitivnější - Voldemort byl poražen.

***

Tak a v úterý Epilog😂❤ Doufám, že se vám tahle kapitola o 4200 slovech líbila, protože já ji psala asi čtyři hodiny v kuse 😂❤

☕Sharie