/1.9. 1993/

Thalia vždycky dávala pozor, když se rozřazovali prváci, protože jí bavilo odhadovat, kam je Moudrý klobouk zařadí. Teď ovšem poslední prvák odběhl ke svému stolu a Brumbál vstal ze svého křesla.

,,Vítejte!" začal Brumbál a získal si svou pozornost, díky své dlouholeté autoritě, jenž budoval celá léta. „Vítejte do nového školního roku v Bradavicích! Chci vám všem povědět několik věcí, a protože jedna z nich je velice vážná, domnívám se, že bude lepší, odbudeme-li si to dřív, než si otupíte smysly při našem vynikajícím hodokvasu."

Thalia cítila, jak jí zakručelo v břiše a doufala, že ředitel nebude svůj každoroční projev protahovat. „Jak jste si nepochybně všichni po prohlídce spěšného vlaku do Bradavic vědomi, poskytuje naše škola v současné době pohostinství několika azkabanským mozkomorům, které sem oficiálně vyslalo ministerstvo kouzel."

Hodně lidí se obrátilo na Harryho, jenž ve vlaku prožil jeden ze svých nočních můr. Lia si mozkomorů všimla, když přijížděla k hradu v kočáře. Tyhle stvoření jí nahnali strach a cítila se velmi nejistě. Takže v tomto ohledu s Brumbálem sympatizovala, protože ani ona nechtěla mít mozkomory v Bradavicích.

„Mají svá stanoviště u všech vchodů na školní pozemky," pokračoval Brumbál, „a dokud tu budou s námi, musím vydat jednoznačné nařízení, že se nikdo nesmí bez povolení vzdálit ze školy. Mozkomorové se nenechají oklamat žádnými triky či přestrojením – dokonce ani neviditelnými plášti," dodal jako by nic a hnědovláska střelila pohledem po Harrym, který zrudl jako rajče, protože pochopil, že se mluví o něm. „Patří k přirozenosti mozkomora, že nerozumí prosbám či výmluvám. Osobně proto varuji každého z vás: nezavdávejte jim žádnou záminku, aby vám ublížili. Apeluji na prefekty i na našeho nového primuse a novou primusku, aby dohlédli na to, že se nikdo z žáků nedostane s mozkomory do konfliktu."

Když se zmínilo slovo Primus, Percy se pyšně narovnal a zkontroloval si, zda není něco v nepořádku s jeho odznakem. Vzpomněla si na moment, kdy se její teta Molly se strýčkem Arthurem dozvěděli, že Percyho učinili Primusem, slavilo se to ještě hodně dlouho.

„A teď na trochu radostnější notu," pokračoval Brumbál a Thalia strčila do své nejlepší kamarádky.

,,Polly," oslovila jí rychle Lia a kývla hlavou na levou stranu od Brumbála. ,,Tohle je ten chlap, co se bavil s mojí mámou."

„Je mi potěšením, že v tomto školním roce mohu v našem profesorském sboru přivítat dva nové učitele. Jako prvního vám představuji profesora Lupina, který byl tak laskav a uvolil se přijmout uprázdněné místo učitele obrany proti černé magii," hnědovlasý muž povstal a mírně se uklonil. Thalia si ho konečně mohla spojit s jménem. Takže se jmenuje Lupin, pomyslela si. Přemýšlela nad tím, jak se k její mamkou může znát.

Thalia začala tleskat, protože jí připadal relativně sympatický. A bylo jí líto, že mu není věnována taková pozornost, jaká by možná měla. Všimla si toho, že jeho oblečení není úplně nejupravenější a pochopila, že se nebude úplně topit v penězích.

„Podívej se na Snapea," sykl Ron na všechny a hnědovláska svého bratrance poslechla. Pohlédla na profesora lektvarů, který vypadal, že Lupin nebude úplně v jeho přízni. Zajímalo ji, co se mezi nimi stalo. Pochopila, že Snape usiluje o Lupinovo místo už nějaký čas, ale stejně. Na Quierrella ani na Lockharta se takhle nikdy nedíval.

„A pokud jde o našeho druhého nového vyučujícího," dal se opět do řeči Brumbál, „no, musím vás s lítostí informovat, že profesor Kettleburn, náš učitel péče o kouzelné tvory, odešel na konci minulého školního roku na odpočinek, aby mohl více času věnovat péči o své zbývající končetiny. Zároveň vám však s potěšením oznamuji, že na jeho místo nenastoupí nikdo jiný než Rubeus Hagrid, který se uvolil vzít na sebe ke svým dosavadním šafářským povinnostem učitelský úvazek navíc."

Povstal nejvyšší muž v síně a místností se rozlehl mnohem hlasitější potlesk, než se dostalo Remusovi Lupinovi. Hlavně z míst Nebelvírského stolu se ozýval ten nadšený jekot. Remus Lupin pohlédl na nového profesora Péče o kouzelné tvory a zase si uvědomil, jak moc mu tohle místo chybí. Když projížděl okolo památníku, věnovaný jeho přítelkyni, zabolelo ho u srdce, ale mnohem méně ho to zasáhlo, než čekal.

„To nás mohlo hned napadnout!" hulákal Ron a tloukl pěstmi do stolu. „Kdo jiný by nám přece předepsal učebnici, která kouše?"

Thalia se společně s celým svým ročníkem rozesmála. Tento smích Remuse upozornil. Odklonil hlavu od Hagrida a svoje oči upřel k Nebelvírskému stolu. Zahlédl Harryho Pottera, který se usmíval od ucha k uchu a vypadal šťastnější než kdykoliv dřív. Ale potom si všiml jedné dívky, která od Harryho neseděla tak daleko.

„No, myslím, že jsem na nic důležitého nezapomněl," končil Brumbál. „Hostina může začít."

°°°

Měsíc už putoval na západ a všechny děti až na dva primusy hlídali na chodbách. Remus Lupin si vybalil své kufry a otevřel své skleněné dveře, vedoucí na balkon. Spatřil měsíc, jenž měl do úplňku ještě hodně daleko. To jej uklidnilo.

Pravda byla taková, že vždycky nenáviděl to, čím byl. Ale sebe samotného začal nesnášet ještě víc po momentě, kdy dívka, kterou miloval a které nosila jeho dítě, zemřela - kvůli němu. Věděl, že takový je. Věděl, že už se nikdy nezmění. Věděl, že na vlkodlakství není lék.

Ač mu to připadalo zvláštní, těšil na první hodinu, kterou stráví s Thaliou a Harrym. Protože tohle byli děti jeho dva nejlepším kamarádů a on měl potřebu zjistit, jak moc jsou svým otcům podobní. Nejenom vzhledově, protože to bezpochyby byli. Ale spíš psychicky, což ho zajímalo mnohem víc.

Ztratil svého syna a jak řekl Sirius před lety, teď pochopil, že tu lásku může dát těmto dětem, kteří ztratili své rodiče.