/31.12. 1997/

,,Tak jak se máš, mamino?" zašvitořila Levandule při pohledu na Thaliu, která se mohla sotva hýbat.

,,Tak co, ty malej? Budeš ročník 1997 nebo 1998?" promluvila k bříšku Polly.

,,A bude z tebe Christopher nebo Blaise junior?" přidala ke své přítelkyni Parvati.

,,Bylo by fajn, kdybys porodila už teď," prohlásila Romilda. ,,Stihla by si zapít šťastný nový rok!"

,,To by teda nestihla!" prohlásila Levandule. ,,Si myslíš, že bude Thal pít, zatím co ho bude kojit?"

,,Tak já nevím," rozhodila rukama Millie. ,,Aby z něj nevyrostl abstinent, s tím by byla nuda."

,,Tak z něj má vyrůst alkoholik?" pozvedla pohoršeně obočí. ,,Přece nechceš, aby z našeho kmotřence vyrostl-"

,,Můžete tu nebýt?" požádala je s zaskuhráním Thalia a následně po očku mrkla na Polly, aby jí naznačila, že pro ni to neplatí. Zbytek holek tedy opustily místnost a Polly se sedla na postel naproti Thalii. ,,Na stole je dopis od Cat, mohla bys mi ho přečíst?"

,,Jasný," souhlasila bez okolků blondýnka, otevřela obálku a odkašlala si. ,,Nejdražší Thalio, jak to tam v Anglii přežíváš? Doufám, že jsi ty i ostatní členové rodiny v pořádku. Ale nevěřila by si, co se stalo. Max požádal Celestu o ruku! V šesti jazycích! Už ani nevím, jestli jich bylo šest, ale myslela jsem, že se rozteču. Vánoce tu byly úžasné, ale chybíš mi. Snad se brzy uvidíme. S láskou, Beth. Kdo je Max a Celesta?"

,,Charlie a Cat," odpověděla ztěžka, ale na tváří se jí vyjímal úsměv. ,,Takže moje sestřička je zasnoubená, kdo by to řekl."

,,No, ty zrovna taky neztrácíš čas," rýpla si Polly a Thalia po ní i v tomhle stavu byla schopná hodit vražedný pohled. ,,No tak, neříkám, že bych Deana neschvalovala, ale nechtěla si počkat alespoň do doby, než porodíš?"

,,Hele, my spolu nespali," bránila své činy hnědovláska. ,,A když mě políbil, já jsem mu nemohla říct: Hej, počkej až ze sebe dostanu tohle dítě a pak to budeš mít se vším všudy. A kdybych to mohla říct, já nechtěla, nebo moje hormony nechtěly."

,,Takže z tebe dělá těhotenství nadrženou kozu?" pojmenovala to blondýnka a hnědovláska ji impulzivně okřikla.

,,Já-s-ním-nespala!" bránila se Lia. ,,Jenom jsme se líbali a teď se občas líbáme.. no a co vlastně? Mít všechno pod kontrolou jsem vzdala už hodně dávno."

,,Neměla by ses soustředit teď víc na toho drobka?" navrhla Polly rozumně, ale když si Thaliu znovu změřila pohledem, usoudila, že se o drobka nejedná. 

,,Možná máš pravdu," souhlasila s ní, což ani Polly nečekala. ,,Něco na něm ale je, co se mi na něm sakramentsky líbí."

,,Fajn, takže přestaňme se bavit o Deanovi Thomasovi a řekni mi, které jméno jsou mu teda dáš?"

,,Prosím tě, ještě ty," zatvářila se bolestně. ,,Já spoléhám na to, že ho uvidím a prostě mě něco napadne."

,,Napadne tě, kurva, teď už se vůbec nevyspím," zavtipkovala blondýnka a směrem z chodby se ozvalo zaklepání. 

,,Dále," pobídla osobu Thalia chraptivě, ve dveřích se objevil Dean Thomas a na tváři měl ustaraný výraz. 

,,My o vlku," uchechtla se Polly a Thalia převrátila očima.

,,Kušuj," okřikla ji a Polly se s ním vystřídala u lůžka. ,,Ahoj, tak jak se vedou přípravy na silvestrovský večírek?"

,,Jo, Seamus se na tom docela podílí," odpověděl neurčitě. ,,Takže jste mě drbaly?"

,,Ne," zalhala Thalia, ,,jenom tě chtěla znervóznit."

,,Jak se cítíš?" zeptal se starostlivě mladík. ,,Nebo se ptám zbytečně?"

,,Přirovnala bych se k tučňákovi," rozesmála se cynicky Thalia. ,,Ne vážně, mě nechceš vidět chodit."

,,To zvládneš," podpořil ji a chytl ji za ruku. ,,Já ti věřím."

,,Já se spíš bojím, že mi ho vyrvou ze spárů a už ho nikdy v životě neuvidím," zasmutněla Thalia a Dean zakroutil hlavou.

,,To já nikdy nedovolím, jasné?" snažil se ji uklidnit. ,,Slyšíš mě? Prostě se to nestane."

V tu chvíli se hnědovláska chytla za břicho a měla tendenci se zkroutit do klubíčka. Ucítila neskutečnou bolest, že ty omlácená žebra najednou byly jen slabý odvar. Dean spatřil, jak je bílé prostěradlo z ničeho nic mokré a začíná být červené.

,,Pro merlina, pro merlina!" křičel vyděšeně. ,,Ty rodíš, ty rodíš."

,,Ne, rybařím," štěkla po něm sarkasticky. 

,,Prosím tě, nech si ten sarkasmus alespoň teď," požádal ji nervózně. Vlastně to vypadalo, že je z toho víc na prášky než ona sama. 

,,To chceš být doktor?" ujišťovala se Thalia a on jí pomohl na nohy. 

,,Ale chirurg, ne porodní bába!" vyvedl ji z omylu a přehodil si její ruku okolo ramen.

,,Já neudělám ani krok," zaskuhrala zoufale hnědovláska a řvala jako tur.

,,Dobře, ale tohle si u tebe vyberu," nadechl si zhluboka a vzal ji do náruče. Nesl ji po schodech dolů a když ty dva viděli nebelvírští studenti, kteří se právě nacházeli v nebelvírské společenské místnosti. 

,,Thalio, pro merlina!" vyjekla Polly ustrašeně a hnala Deana před sebou jako hejno hus. ,,No tak, pojď, Thomasi! Musíme, co nejrychleji za madame Pomfreyovou."

,,Chceš si nést sama?" okřikl ji nerudně Dean a dál šel tempem, jakým šel do teď. ,,Není jednoduchý nést ji i Blaise juniora."

,,Neříkej mu do prdele tak!" ohnala se hnědovláska a on se na ní uhnaně podíval.

,,Chceš jít po svých?" pohrozil jí a ona tedy už držela hubu. ,,Merline, vy ženský jste příšerný."

Konečně tedy sešel do prvního patra, kde už se nacházelo nemocniční křídlo. Z dálky k ošetřovně utíkala profesorka McGonagallová, kterou doopravdy znepokojil fakt, že za sebou nechávají stopy krve. 

,,Thomasi, Blacková, Williamsová?!" vyjekla s vykulenýma očima. ,,Co se to tady děje?"

,,Thalia rodí, profesorko," objasnila jí Polly a McGonagallová si rukou utřela pot.

,,Jak je možné, že rodí?" 

Mezitím už Dean položil Thaliu na jedno z nemocničních lůžek a madame Pomfreyová na ní vykuleně hleděla, i když stále méně než na ni zírala Minerva. ,,A to jste mi ji nemohl přinést alespoň o  sedm měsíců dříve?"

,,Nedala si říct," nakrčil uříceně ramena a madame Pomfreyová nad tím nechápavě zakroutila hlavou. 

,,Ven!" zavelila ošetřovatelka a Dean ji bez námitek poslechl. ,,A zavřete za sebou dveře!"

Thalia řvala jako o život, také, že jí o něj šlo, dokonce o dva! Cítila tak silnou bolest, že byla přesvědčená o tom, že tohle nemá šanci přežít. ,,Nebojte se, drahoušku, tohle zvládneme!"

,,Nemůžete mi to nějak umrtvit?" požádala Thalia se slzami v očích.

,,Bohužel, už jste ve fázi, kdy už je to jenom na vás," zklamala ji, ,,ale to je dobře, protože by to nemuselo trvat dlouho. Jen pěkně tlačte a zhluboka dýchejte."

Thalia se snažila madame Pomfreyovou poslechnout a napadala ji myšlenka, jak tohle mohla ubohá Molly Weasleyová zvládnout sedmkrát, i když vlastně osmkrát. Přála si, aby už to skončilo. Přála si, aby si to miminko už mohla pochovat. 

Už ani nepočítala, jak dlouho to mohlo trvat, protože se snažila soustředit na to hlavní - aby tlačila, dýchala, tlačila a zase dýchala. Jenže už měla pocit, že jí docházejí veškeré síly a začínala mít pocit, že se venku stmívá.

Najednou měla ten zvláštní pocit úlevy. Přirovnala by to k tomu, jako když si mačkáte akné. Nejdříve to příšerně bolí, bolí a bolí, ale potom - když se vymáčkne ten hnis - člověk cítí úlevu. Jenomže tahle bolest byl tak milionkrát horší. 

Zadýchaně zamrkala, aby viděla jasněji a zahlédla malé miminko. Ač bylo celé od krve, milovala ho od hlavy až k patě. Pochopila, proč do toho šla Molly Weasleyová znovu a znovu.

,,Je to holčička," vydechla madame Pomfreyová a Thalia vytřeštila oči.

,,Cože?!" vyhrkla nevěřícně hnědovláska. ,,Mám dceru? Vždyť to tak kopalo, boxovalo a nevím, co všechno!"

,,No, máte holku jako lusk a má se k světu," usmála se na nejmladšího člena rodiny Blackových. Thalia od ní nemohla odtrhnout oči, měla pocit, že teď hvězdy svítí jen pro ni a její malou holčičku. 

A za chvíli už jí ošetřovatelka přinesla malou dívenku, už bez známek krve, zabalenou v bílé látce a s otevřenýma očima dokořán. Thalii se na tváři objevil ten úsměv, který tam prostě byl a nikdo jí ho nemohl odpárat. Nemohla si nevšimnout, že přeci jenom Blaiseova dcera byla a na barvě její pleti to bylo poznat. Jenže v tuhle chvíli se hnědovláska soustředila jen na ty dobré věci a to na to, že ve svých rukách drží svou malou dcerku.

,,Vaši rodiče by na vás byli pyšní," šeptla s spokojeným úsměvem na tváři a utřela pár slz, které se jí leskly na tváři. 

Thalia se na ní bedlivě podívala a prohlédla si její překrásnou tvářičku pořádně. ,,Iris."

,,Co prosím?" požádala o zopakování a Thalia od ní konečně zvedla svá víčka.

,,Iris Vivian Blacková," pronesla nahlas. ,,Takhle se bude jmenovat."

,,Iris je překrásné jméno," schválila jí ho madame Pomfreyová.

,,Hlavně je to slovní převrat," vysvětlovala jí to, ale ošetřovatelka se nezdála, že by jí rozuměla. ,,Můj kamarád jí říkal Siri, jako Sirius. Vážně jsem si myslela, že budu mít chlapečka. Iris, Siri."

,,Merline, to je geniální," vyhrkla ohromeně žena a zapsala si jméno do rodného listu. ,,Tak vítej na světě, Iris."

***

1500 slov je za námi 😂❤ Tak ještě šest kapitol, lidi 😂🙏

☕Sharie